| Den Genesis | |
|---|---|
| pro recitátora, sbor a symfonický orchestr | |
| Skladatel | Ivan Vyšněgradský |
| Doba trvání | 47 minut |
| datum vytvoření | listopadu 1916 - 1. ledna 1918 |
| Místo vytvoření | Petrohrad |
| Místo prvního vydání | nezveřejněno |
| Provádějící personál | |
| 3 flétny (1 pikola ), 2 hoboje , cor anglais , 3 klarinety (1 basklarinet ), 3 fagoty , 4 lesní rohy , 3 trubky , 2 trombony , 1 bas pozoun , tympány , bicí nástroje , zvony , celly , viola , harfa , harfa , kontrabasy , klavír , varhany | |
| První představení | |
| datum | 21. ledna 1978 |
| Místo | Paříž |
Day of Genesis (Den Genesis. Vyznání života před životem) ( fr. La Journee de l'Existence ) - skladba I. A. Vyšněgradského pro čtenáře, sbor a symfonický orchestr.
V listopadu 1916 zažil Vyšněgradskij podle svých slov neuvěřitelný duchovní zážitek. Tehdy si dal za cíl „vytvořit dílo schopné probudit v každém dřímající síly kosmického Vědomí“ [1] . Den Genesis (v raných verzích - Den Brahmy) byl napsán v letech 1916-1917 . a stala se skladatelovou konzervatoří tezí. V letech 1929-30 a 1939-40 . _ _ _ _ byl přepracován. Premiérové představení se uskutečnilo teprve 21. ledna 1978 v Domě rozhlasu v Paříži pod taktovkou Alexandra Mirata, recitoval Mario Chaniotis.
Ruská premiéra skladby se uskutečnila 6. srpna 2022 v rámci tvůrčí laboratoře „Man of the World“ v Suzdalu v podání Persimfans [2] . 7. srpna téhož roku se premiérové představení konalo v Moskvě, v rámci festivalu New Classics v parku Zaryadye [3] . Akademická premiéra je naplánována na 20. listopadu 2022 v Čajkovského koncertním sále .
Duch skladby (myšlenky kosmismu ) je blízký duchu děl Skrjabina , jehož vliv se odráží jak ve stylu a slovníku textů, tak v hudebním jazyce, zejména v závěrečné části extatické postavy. , končící 12-zvukovým chromatickým clusterem . V procesu psaní tohoto díla skladatel objevil mikrochromatiku , stala se posledním dílem Vyšněgradského , napsaným v chromatickém systému.
"Den Genesis" odrážel všechny skladatelovy filozofické nálady a zkušenosti z těch let. Zde je zřejmá touha po syntéze všech umění, jednotě zvuku a přechodu k vytvoření nového hudebního nástroje. Ve skutečnosti se Den Genesis do jisté míry stal miniaturní napodobeninou nerealizovaného „Mystéria“ od A. N. Skrjabina, když ne ve funkci a měřítku, tak ve smyslu obecnosti filozofické myšlenky. V původní verzi se dílo jmenovalo „Den Brahmy“, což jeho filozofii přímo spojovalo s teosofickými myšlenkami.
Den Genesis se pro něj stal v jistém smyslu prorockým a podle skladatelovy definice nejdůležitějším dílem, v němž viděl zdroj veškeré své následné tvorby. V jeho pozdějších dílech jsou citace z témat „Dne Genesis“, zejména ve Smyčcovém kvartetu č. 2 op. 18, Kosmos op. 28.
Doba trvání kompozice je cca 47 minut. Skladba se skládá ze dvou velkých částí s úseky, které se hrají bez přerušení:
Neexistuje žádný děj jako takový, ale text vyjadřující myšlenky Kosmického vědomí má dočasný vývoj v průběhu celé kompozice. "Den Genesis" byl napsán v ruštině a francouzštině, premiéra byla v roce 1978 ve francouzštině, existuje i anglická verze.
Na začátku prvního dílu se z věčného spánku, v chaosu mlžných obrazů, na úsvitu Dne bytí, probouzí Božský Duch, který musí projít životní cestou, aby poznal sám sebe, svůj život a přijďte do Kosmického Vědomí - Dokonalého Konečného Stavu. Hodina udeří, hranice je překročena – a den naplní vše kolem světlem.
Duch je zde považován za nesmrtelného ve smrtelném těle. Buď se snaží odhalit Vědomí, pak se znovu ponoří do spánku – dochází ke změně odpočinku a pohybu. Přichází druhé probuzení. Duch neustále bojuje, hledá a vytváří nové formy, snaží se z nich vytvořit dokonalou. V tomto procesu udeří hodina, překročí se hranice a v Duchu se rozsvítí pochodeň Sebevědomí. Duch se před námi konečně zjevuje jako člověk. Poznává okolní svět a rozdělení Zla a Dobra, začíná přemýšlet, chápat, obdarovávat věci jmény. Duch si uvědomuje hrozby světa a vrhá se do hledání mocného bezmezného základu, podpory a naděje. Má vizi Konce – toho, co a skrze co musí přijít. Jeho životní cesta ale ještě zdaleka neskončila.
Duch přemožený a vtažený do zápasu začíná pochybovat o uctívání Všemohoucího, přemýšlí o smyslu světa a bytí. Začíná si uvědomovat svou bezmeznou svobodu a sebevlastnictví, uvědomuje si, že hlavním smyslem a smyslem bytí je poznání a inspiruje se myšlenkami neustálého pohybu vpřed, aniž by se ohlížel do minulosti. Prostřednictvím otázek po filozofických koncepcích dochází Duch k závěru, že svět je řízen hmotnými zákony, v důsledku čehož si uvědomuje svou konečnost.
Na začátku druhé části Ducha je překonávají myšlenky pochybností o smyslu pohybu vpřed a o minulosti, kterou úspěšně překonává, znovu se inspiruje, i když ne na dlouho. Pak si uvědomí, že jedinou cestou ke spáse je sebeodhalení, probuzení Kosmického vědomí. Znovu ponořen do světa boje se unaví, hledá naději v obrácení se k nebi a představuje si svůj vlastní svět bez utrpení. Je zmítán mezi svými myšlenkami a vášněmi, které ho přemáhají, touží po jiném poznání a lásce.
Den se blíží západu slunce a mír a mír sestupují na Ducha, starosti a pochybnosti ho opouštějí. Cítí milost a lásku celého světa, vzpomíná na svou životní cestu, na své házení a hledání dokonalých forem. Duch si uvědomuje, co je Den Genesis a jaký je jeho význam.
V závěrečné části druhé části Duch vytyčuje hlavní filozofické myšlenky, ke kterým šel během své životní cesty, přecházející do Dokonalého konečného stavu. V mystické kosmické extázi se prohlašuje za celistvého a absolutně svobodného, sjednoceného s Kosmem a ujišťuje o svých pravdách.
Hlavní filozofické závěry uvedené v práci:
Z hlediska strukturálního vývoje filozofie textu je „Den bytí“ podobný filozofickým myšlenkám A. N. Skrjabina (vtěleným i netělesným), např. Symfonie č. 3 „Božská báseň“ , „ Báseň o Extáze “, „Mystery“ a další: lidský duch, opouštějící temnotu minulosti a procházející panteismem , přichází ke své dokonalé svobodě a splynutí s vesmírem. Teosofická myšlenka, ozvěny skladatelova individuálního vidění světa jsou zde interpretovány jako nevědomé vjemy, trans, extatický proces. Není vyloučena verze, že „Den Genesis“ je ilustrací mystického zážitku samotného skladatele. V myšlenkách textu lze mimo jiné vysledovat vliv Nietzscheho. Vyprávění je smíšené, většina pochází z 3. osoby, ale paralelně jsou z 1. osoby prezentovány myšlenky Vědomí Ducha.
Hudba je jakousi ilustrací, doprovodem recitovaného textu. Nemá strukturní kompoziční uspořádání a členění na části, ale skládá se z několika témat a motivů, interpretovaných v různých obměnách a charakterizujících význam textu. Dvěma hlavními tématy jsou téma úsvitu Dne Genesis, východ slunce a probuzení (tím začíná dílo) a téma zrození Vědomí, poznání světa Duchem. Existují motivy boje, realizované pravdy. Skladba končí extatickým finále, sborem (ad libitium), 12-ti zvukovým chromatickým clusterem.
Skladba je atonální, spíše pantonální (což odpovídá hudební filozofii Skrjabina a Vyšněgradského), z hlediska melodických tahů je přímým odkazem na Skrjabina.
Já jsem Život! Jsem Všechno a Nic!