lesní roh | |
---|---|
Konstrukce dvojitého klaksonu (pohled zdola)1. Náustek 2. Nátrubek 3. Nastavitelný malíček 4. Vypouštěcí ventil 5. Čtvrtventil pro přepínání mezi laděním F a B 6. Klíč ventilu 7. Ventil 8. Knoflíky pro nastavení každého ventilu 9. Knoflík ladění F 10. Hlavní ladění Sklíčko 11. Krátké sklíčko B 12. Zvonek 13. Zvonek | |
Rozsah (a ladění) |
![]() přibližný praktický rozsah lesního rohu F: od "si" kontraoktávy po "fa" druhé oktávy [1] |
Klasifikace | Žesťový hudební nástroj |
Související nástroje | Wagnerova tuba |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Lesní roh ( německy Waldhorn - lesní roh, italsky corno , francouzsky cor , anglicky lesní roh [2] ) je žesťový hudební nástroj tenorového rejstříku .
Odvozený z loveckého signálního rohu se do orchestru dostal v polovině 17. století. Až do 30. let 19. století stejně jako ostatní žesťové nástroje neměl ventily a byl přirozeným nástrojem s omezeným měřítkem (tzv. „přírodní roh“, který se používal v klasické a barokní hudbě, včetně Bacha , Mozarta , Beethovena ).
Navzdory zavedení ventilů se ukázalo, že použití jednoho rohu je obtížné v nejvyšším rozsahu. Prvním řešením bylo jednoduše použít vyšší ladicí rohy, obvykle.
Dvojitý roh také kombinuje dva nástroje v jednom: původní lesní roh v F a druhý ve vyšším ladění B♭. Pomocí čtvrtého ventilu, čtvrtventilu (obvykle stlačeného palcem), může hráč na lesní roh rychle přejít z hlubokého, teplého témbru ladění F k vyššímu, jasnějšímu ladění B♭.
Lesní roh se používá v symfonických a dechových kapelách, stejně jako jako soubor a sólový nástroj.
V současnosti se přístroj používá především v F (v systému Fa).
Rozsah lesního rohu v podmínkách skutečného zvuku je od H 1 (si kontra oktáva ) k f² (fa druhá oktáva ) se všemi přechodnými zvuky podél chromatické stupnice .
Noty pro lesní roh v F jsou psány v houslovém klíči kvinta nad skutečným zvukem a v basovém klíči kvarta pod skutečným zvukem (dříve byly notovány bez klíčových znaků).
Témbr nástroje je poněkud drsný, ve spodním rejstříku připomíná fagot nebo tubu , ve středních a horních rejstřících je měkký a melodický na klavír , lehký a jasný na forte , a proto může nástroj zprostředkovat smutný a dobrou náladu.
Mezi techniky pro změnu zvuku patří uzavřené zvuky (ruka zakrývá zvon jako klobouk, zvuk klesá o půl tónu - technika se používala za starých časů, aby se přirozenému lesnímu rohu dodal chromatičnost) - zvuk je jemný, tlumený na klavír, chraplavý, vrčící na forte.
Zastavené zvuky (ruka je vsunuta do zvonu pěstí jako hruška, zvuk se zvedne o půl tónu, technika byla použita i pro dodání chromatismu přirozenému rohu) - zvuk na klavíru je zvonivý, napjatě rušivý, na forte řezavý, praskavý zvuk (používaný v dramatických epizodách). Hra se zvednutým zvonkem zesiluje zvuk rohu a dodává hudbě patetický charakter.
Lesní roh zazní v prvních taktech Klavírního koncertu č. 1 Petra Iljiče Čajkovského , v 1. symfonii Gustava Mahlera (1 věta, od 32 taktů), 2. větě 5. symfonie Čajkovského (s dlouhým melodickým sólem pro lesní roh v první sekce), v písni „For No One“ od Beatles (album Revolver, 1966) atd.
Lesní roh je dobrý ve hře dlouhých tónů (včetně varhanního bodu , jako v Šostakovičově Páté symfonii ) a melodií širokého dýchání ( kantiléna ). Spotřeba vzduchu u tohoto nástroje je relativně malá (nepočítáme-li extrémní registry).
![]() |
|
---|---|
V bibliografických katalozích |
|
Dechové hudební nástroje ( aerofony ) | |
---|---|
Flétna | |
Rákos | |
náušníky | |
viz také |
Nástroje symfonického orchestru | |||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||
|