Giuseppe Giusti | |
---|---|
Datum narození | 13. května 1809 [1] [2] [3] […] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 31. března 1850 [4] [2] [3] […] (ve věku 40 let) |
Místo smrti | |
obsazení | básník , spisovatel |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Giuseppe Giusti ( italsky: Giuseppe Giusti , 13. května 1809 – 31. května 1850 ) byl toskánský satirik.
Narozen 13. května 1809 v Monsummano.
Proslul svými básněmi a písněmi (autorskou definicí žánru jsou „vtipy“, ital. scherzi ), vycházejícími jak z italských satirických tradic, tak z díla Pierra Berangera . Zastánce italského sjednocení; kritizoval ambice italských „tyranů malého formátu“ a rakouských úřadů, jimž v té době patřila severní část země, buržoazie, „kupování“ titulů, zkaženost a prostopášnost společnosti a tak dále. Neomezoval se na „satiru na tváře“, měl sklony i k živým filozofickým formulacím; jeho talent poznali téměř všichni současníci. Vážně se zabýval Dantem , pracoval na komentářích k Božské komedii.
V roce 1848 , v období revolucí a nepokojů v Evropě, se aktivně účastnil politických aktivit, byl zvolen do parlamentu, ale brzy se rozčaroval z malicherného politického boje a opustil své sídlo.
Zemřel ve Florencii 31. května 1850 .
Kompletní sbírku jeho básní vydal ve druhé polovině století budoucí laureát Nobelovy ceny Giosuè Carducci .
V Rusku 19. století byly básně Giuseppe Giustiho, stejně jako písně Pierra Berangera, přeloženy demokratickými publicisty, kteří přidali narážky na stav věcí v zemi („ ezopský jazyk “): jeho básně se proslavily v překladech Nikolaj Kurochkin . Ve 20. století přeložil Giustiho nejlepší básně Jevgenij Solonovič a další italští překladatelé; Vyšlo vydání v edici Literární památky .
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie |
| |||
|