Novgorodská smlouva s gotickým pobřežím, Lübeckem a německými městy

Novgorodská smlouva s gotickým pobřežím, Lübeckem a německými městy
jiná ruština „Hle, princ Oleksandr a můj syn Dmitrij... a se všemi Novgorodci až do konce, mír s velvyslancem německého Shivordomu a s velvyslancem Ljubtského Tidrikomu a s gotským velvyslancem Olstenu a se všemi latinský jazyk“ [1]
Vytvořeno asi 1259-1260 nebo 1262-1263
Původní jazyk Stará ruština
Úložný prostor Státní městský archiv Rigy [1]
Svědci knížata Alexandr Něvskij a Dmitrij Alexandrovič , posadnik Michail , tisíc Zhiroslav, německý velvyslanec Shivord, Lyubets velvyslanec Tidrik, Gotland velvyslanec Olsten
Účel stvoření nastolení míru, úprava obchodních vztahů

Novgorodská smlouva s Gotským pobřežím, Lübeckem a německými městy - mezinárodní smlouva mezi Velkým Novgorodem ( Novgorodská republika ), Gotlandem a německými městy o míru a obchodu, uzavřená přibližně v letech 1259-1260 nebo 1262-1263 za knížat Alexandra Jaroslava (Něvského) a jeho syna Dmitrije [2] [3] . Ověřeno smlouvou.

Textuální a kodikologie

Smlouva je známá v pergamenovém originálu a je první částí komplexu dvou aktů. Za jeho textem, na stejném listu pergamenu a stejným rukopisem, byl přepsán text předchozího smluvního dopisu Novgorodu s gotickým pobřežím a německými městy z let 1191-1192 [1] [4] . Komplex obou zákonů je schválen plombami. Na horním poli archu jsou připevněny stříbrné zlacené pečeti knížete Jaroslava Jaroslava , arcibiskupa novgorodského Dalmata a "celého Novgorodu", tytéž, ale z olova, jsou zavěšeny na spodním poli. A. L. Khoroshkevich a E. A. Rybina předpokládali, že existující dokument není originál, ale seznam . Byl uchováván v rižském archivu [3] a byl nalezen v polovině 19. století [5] .

Seznamka

Dokument je bez dat. Badatelé nabízejí různá datace smluvní listiny [3] .

Kompilátoři vydání z roku 1949 datovali smlouvu na roky 1262-1263. Dohoda mohla být uzavřena po úspěšném tažení Novgorodů vedených knížetem Dmitrijem Alexandrovičem proti Jurjevovi na podzim roku 1262 [6] , což udává horní hranici datování. 1263 je spodní hranice datování, protože Alexandr Něvskij zemřel 14. listopadu 1263 [7] [1] .

L. K. Goetz připsal dohodu ke konci roku 1259, kdy Alexandr Něvskij a jeho syn Dmitrij, zmínění v dohodě, byli současně v Novgorodu. E. A. Rybina poznamenává, že je obtížné navázat spojení mezi vojenským tažením proti Jurjevovi (viz výše) a obchodními záležitostmi Novgorodu s Gotlandem a německými městy. Německé zdroje zachovaly Revelův dopis, odeslaný koncem května 1259 do Lübecku jako odpověď na jeho stížnost na nespravedlnost a násilí způsobené německým obchodníkům v Novgorodu. Podle předpokladu badatele byl popsaný dopis z Lübecku důvodem ukončení obchodní komunikace mezi Novgorodem a německými obchodníky, jejíž obnovení bylo věnováno předmětné dohodě. Rybina považuje za datum uzavření smlouvy roky 1259-1260, kdy podle jejího názoru byli Alexandr i Dmitrij v Novgorodu [5] .

Různá jména knížat v textu smlouvy a na pečeti L. V. Čerepnin vysvětlovaná nepřítomností Alexandra v Novgorodu v době schvalování smlouvy (princ byl v té době v Hordě ) [8] .

Samotná smlouva Alexandra Něvského (na rozdíl od komplexu dvou aktů, ve kterých je známa) postrádá potvrzení, takže ji řada badatelů považovala za návrh smlouvy, ratifikovaný až po roce 1265, kdy se k moci dostal princ Jaroslav Jaroslav Jaroslav, jehož pečeť dokument byl zapečetěn [3] . Zejména V. L. Yanin navrhl „opožděnou ratifikaci“ smlouvy [9] . Tuto myšlenku rozvinul I. E. Kleinenberg, který se domníval, že dokument obsahující obě smlouvy byl připraven k jednání v roce 1292. Vědec předpokládal, že každý ze dvou aktů tohoto pergamenu odpovídá své vlastní sérii pečetí: smlouvě Alexandra Něvského - zlacené, smlouvě Jaroslava Vladimiroviče z konce 12. století - olověné [10] .

Historie

Závěrečný protokol smluvního dopisu obsahuje slova: „A to je naše stará pravda a dopis...“, což podle I. I. Sreznevského poukazuje na přepsanou smlouvu z konce 12. století [11] .

Podle A. L. Choroškeviče přítomnost pečeti dalmatského arcibiskupa, který do roku 1273 zastával panovnický trůn, svědčí o tom, že dvojlist vznikl nejpozději letos. V letech 1268-1270 vyjednali němečtí a gotlandští velvyslanci obchod s Novgorodem. V roce 1268 předložila německo-gotlandská strana návrh nové dohody, která výrazně zasáhla do zájmů Novgorodců a rozšířila práva zahraničních obchodníků. Západní obchodní partneři hodlali využít obtížnou situaci v Novgorodu spojenou se zřízením „čísla“ ve městě ve prospěch mongolských dobyvatelů a celkovým oslabením jeho politického a ekonomického postavení. V roce 1269 předložili Novgorodané svůj vlastní protiprojekt, který počítal s určitými ústupky ve prospěch německo-gotlandské strany, ale ne ve všech sporných otázkách. K podpisu nové smlouvy však nedošlo. Aby obnovili obchod, obrátili se rižští Němci na velvyslance Hordy v Novgorodu. Na příkaz ("Slovo") chána Mengu-Timura získali obyvatelé Rigy právo na nerušený obchod v Novgorodu. Podle Khoroshkeviche byly na začátku roku 1270 pořízeny kopie mezinárodních smluv Novgorodu (dochovaný dvojitý dokument) jako příloha „Slova“ Mengu-Timur, stanoveného v listině Jaroslava Jaroslava pro obyvatele Rigy. (Dopis knížete Jaroslava Jaroslava, obyvatelům Rigy o volné cestě pro hosty, podle slova Mengu-Temirov) [12] . Badatel vysvětluje nedostatek potvrzení v textech dohod tím, že kopie reprodukovaly novgorodské pečicí plechy (druhé kopie) dohod [13] . Pravost a přesnost kopií ověřil princ, stejně jako vladyka Dalmat a novgorodští pánové - "všichni Novgorod" [3] .

Obsah

Smlouva nastolila mír („mír až do konce této pravdy“). Bylo zakázáno porušovat zavedený pořádek – Němci v Novgorodu, Novgorodci – na německých územích. Smlouva rovněž upravovala obchodní vztahy [1] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 5 29. 1262-1263. - Dopis smlouvy Novgorodu s Gotským pobřežím, Lübeckem a německými městy o míru a obchodu Archivní kopie ze dne 8. října 2017 na Wayback Machine // Archivní kopie dopisů Veliky Novgorod a Pskov ze dne 27. prosince 2018 na Wayback Machine / Institute historie Akademie věd SSSR , pobočka Leningrad; připravený za vydání V. G. Weimana a dalších; vyd. S. N. Valka . M.; L .: Nakladatelství Akademie věd SSSR , 1949. Je zde také plné znění smlouvy .
  2. ↑ Památky ruského práva M .: Gosjurizdat, 1953. Vydání. 2: Památky práva feudálně roztříštěné Rusi XII-XV století. / ed. S. V. Juškova ; komp. A. A. Zimin . S. 124.
  3. ↑ 1 2 3 4 5 Khoroshkevich A. L. O původu textu nejstarších novgorodsko-gotlandsko-německých smluv z konce XII. a poloviny XIII. Archivní kopie ze dne 12. ledna 2018 na Wayback Machine // Novgorod Historical Collection . SPb., 1997. Vydání. 6 (16).
  4. ↑ 28. 1189-1199. — Dopis o dohodě mezi Novgorodem a Gotským pobřežím a německými městy o míru, velvyslanectví a obchodních vztazích a soudu Archivní kopie ze dne 8. října 2017 na Wayback Machine // Dopisy z Velkého Novgorodu a Pskova / Ústav historie SSSR Akademie věd, pobočka Leningrad; připravený za vydání V. G. Weimana a dalších; vyd. S. N. Valka. M.; L .: Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1949.
  5. ↑ 1 2 Rybina E. A. O dvou nejstarších obchodních dohodách Novgorod Archivní kopie ze dne 2. října 2017 na Wayback Machine // Novgorod Historical Collection. L., 1989. č. 3 (13).
  6. ↑ Novgorodská první kronika staršího a mladšího vydání / Akademie věd SSSR , Historický ústav ; resp. vyd. M. N. Tichomirov ; vyd. a s předmluvou. A. N. Nasonová . M.; L.: Nakladatelství Akademie věd SSSR , 1950. S. 83, 311-312.
  7. ↑ Kompletní sbírka ruských kronik . L .: Akademie věd SSSR, 1928. T. I. Laurentian Chronicle . Problém. 3. Stb. 524.
  8. ↑ Čerepnin L. V. Ruské feudální archivy XIV-XV století. - M.-L.: Akademie věd SSSR , 1948. Část 1. S. 259.
  9. ↑ Yanin V. L. Novgorodští posadníci. M.: Jazyky slovanských kultur, 2003. S. 214, 215.
  10. ↑ Kleinenberg I. E. Novgorodská smlouva s gotickým pobřežím a německými městy 1262-1263. (Podle zprávy vyslanců německých kupců z roku 1292) // Pomocné historické disciplíny. L., 1976. T. 7. S. 118-126.
  11. ↑ Srezněvskij I. I. Starověké smluvní dopisy Novgorodu s Němci // Novinky katedry ruského jazyka a literatury . SPb., 1855. T. 5. S. 166.
  12. ↑ 30. 1266-1272. - Dopis knížete Jaroslava Jaroslaviče obyvatelům Rigy na volné cestě pro hosty, podle slova Mengu-Temirova Archivní kopie ze dne 8. října 2017 na Wayback Machine // Dopisy Velkého Novgorodu a Pskova / Ústav historie SSSR Akademie věd, pobočka Leningrad; připravený za vydání V. G. Weimana a dalších; vyd. S. N. Valka. M.; L .: Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1949.
  13. ↑ „Jak ukazuje pozdější praxe diplomatických styků, pečeť dohody zpečetěná pečetí nebo pečetěmi jedné ze stran si měla ponechat ta, které pečetě nepatřily. V archivu téhož posledně jmenovaného měla být kopie ověřená pečetěmi protější strany. Tím byly samozřejmě zachovány přípravné materiály každé ze stran. Proto mohly být v novgorodském archivu uloženy jak návrhy, tak smlouvy s Gotlandem a německými pečetěmi. Ale v těchto posledně jmenovaných by neměly být žádné údaje o novgorodských pečetích. Absence potvrzení v obou smlouvách proto nemůže sloužit jako důkaz, že dochované texty jsou pouze návrhy dokončení“ ( A. L. Khoroshkevich, op. cit.).

Edice

Literatura