Evpraksia Vsevolodovna

Evpraksia Vsevolodovna (v západoevropských zdrojích: Adelgeida, německy  Adelheid , Praxeda, lat.  Praxedis ; 1069 / 1071  - 9. července 1109 ) - dcera Vsevoloda Jaroslava , sestra Vladimíra Monomacha , druhá manželka císaře Svaté říše římské Jindřicha IV . Svatá říše římská .

Životopis

Hraběnka von Stade

Přišel do Německa mezi 1083 a 1086. jako nevěsta Heinricha Stadena , markraběte saské severní marky (s nímž měla ruská knížata tradiční spojenectví). Heinrich byl příbuzný manželky kyjevského velkovévody Svyatoslava Jaroslava Jaroslava Ody : její matka Ida von Elsdorf adoptovala jejího otce Heinricha Uda . Výzkumníci naznačují, že otec Evpraksia Vsevolod potřeboval tento sňatek, aby posílil svou pozici před Evropou v konfrontaci se svým synovcem Yaropolkem , který byl ženatý s německou hraběnkou Kunigunde .

Eupraxia byla provdána za markraběte Heinricha. Do Německa dorazila s početnou družinou a karavanou velbloudů naloženou bohatým oblečením, drahými kameny a spoustou pokladů.

V červnu 1087 její manžel zemřel, z tohoto manželství nebyly žádné děti.

Císařovna

Eupraxia byla pravděpodobně velmi krásná, protože se do ní zamiloval císař Svaté říše římské Jindřich IV. Zasnoubení s ním se konalo rok po smrti jejího prvního manžela, v roce 1088. Na začátku podzimu Eupraxia jako „snoubenka“ Jindřicha IV. pobývala v klášteře v Quedlinburgu pod vedením abatyše Adelheidy, císařovy sestry.

14. srpna 1089 se arcibiskup Hartwig z Magdeburgu v kolínské katedrále oženil s 39letým Jindřichem IV. a mladou kyjevskou Eupraxií, poté, co konvertovala ke katolicismu, přijala jméno Adelgeida (Adelaide). Korunovace královny Adelheidy se konala krátce po Vánocích roku 1089 v Kolíně nad Rýnem . Tento sňatek upevnil císařovy svazky se saskými panovníky.

Krize mezi manželi

Ochlazování mezi manželi přišlo rychle a rychle nabývalo skandálních podob na pozadí urputného boje o investituru .

Ve stejném roce díky úspěšné diplomacii papeže Urbana II . uzavírají odpůrci Jindřicha IV. politické a vojenské spojenectví - 43letá Matilda Toskánská se provdá za 17letého Welfa V.

V březnu 1090 se Jindřich IV. vrátil do Itálie, aby zasáhl do boje mezi Klementem III . a Urbanem II. a pokračoval ve válce proti Matyldě. V dubnu 1090 dorazil Jindřich IV. do Verony , kam se o něco později přestěhoval i jeho dvůr. S výjimkou krátkého období života v Padově (leden-srpen 1091) zůstala Eupraxia ve Veroně až do roku 1093, kde v roce 1092 zemřel její novorozený syn a kde se odehrávají hlavní události komplikací ve vztazích s Jindřichem.

V předvečer Velikonoc roku 1091 dobyl Jindřich IV. po dlouhém mnohaměsíčním obléhání Mantovu , kterou bránil hrabě z Welfa . Od jara 1092 obléhal Jindřich IV pevnost Monteveglio, ale v říjnu z ní byl nucen ustoupit a obrátil svou armádu směrem na Canossa . Zde se štěstěna konečně odvrátila od císaře – v říjnu 1092 byl Jindřich IV. poražen pod hradbami Canossa; města Milán , Cremona , Lodi , Piacenza vstoupila do obranného a útočného spojenectví proti císaři a ovládla alpské průsmyky, takže Jindřich byl tentokrát odříznut od Německa, musel se vrátit do Benátek a do tří let, od roku 1093 do roku 1096 se nemohl vrátit do Německa. Jeho syn Konrád se v roce 1093 připojil k papeži a jeho příznivcům a byl povýšen na trůn italského krále v Miláně.

Heinrich prý na svou ženu velmi žárlil a týral ji. Jedno z těchto svědectví cituje N. M. Karamzin : „Chtěl vyzkoušet cudnost Agnes, Henry nařídil jednomu baronovi, aby hledal její lásku. Nechtěla zaklínače poslouchat; konečně, vyhnán jeho docuki z trpělivosti, mu určil čas a místo pro tajné setkání. Místo barona se v noci ve tmě zjevil sám císař a místo milenky potkal tucet sluhů oblečených v ženských šatech, kteří ho na příkaz císařovny bez milosti zmrskali jako provinilce. k její cti. Agnes poznala svého manžela v imaginárním baronovi a řekla: "Proč jsi šel ke své zákonné manželce v podobě cizoložníka?" Jindřicha popudil, protože se považoval za oklamaného, ​​barona popravil a cudnou Agnes vyhuboval odpornou krutostí: ukázal mladí lidé nazí a nařídili jim, aby se také svlékli“.

Staden Annals také uvádí: „Conrad, syn Heinricha z prvního manželství, se vzbouřil proti svému otci z následujícího důvodu. Král Jindřich nenáviděl královnu Adelheid, svou manželku, natolik, že nenávist byla ještě silnější než vášeň, s jakou ji předtím miloval. Uvěznil ji a s jeho svolením se na ní mnozí dopouštěli násilí. Prý propadl takovému šílenství, že dokonce vyzval zmíněného syna, aby k ní vešel. Protože odmítl znesvětit otcovo lože, král ho přesvědčil a začal tvrdit, že to není jeho syn, ale vévoda, kterému byl pojmenovaný Konrád ve tváři velmi podobný.

Existuje verze, že se to stalo, protože Henry byl členem sekty Nicolaitans , která praktikovala orgie . G. Althoff se zase domnívá, že vzhledem k tomu, že sňatek císaře s Eupraxií byl součástí mírové dohody se saskými panovníky a ona byla jakousi rukojmí, změnil se jeho postoj k manželce poté, co začal mít komplikace se Sasy. Skutečnost, že Heinrich nařídil znásilnění své ženy, byla podle Althoffa trestem pro rukojmí, zastupující stranu, která neplnila své závazky.

Evropský skandál

Eupraxia, která je ve skutečnosti vězněm ve Veroně, odtamtud prchá (koncem roku 1093) pod záštitou papeže. U hradeb Verony se setkala s oddílem vedeným Welfem V. a úspěšně ji dopravil do Canossa k Matildě Toskánské .

Na církevním koncilu v Kostnici (duben 1094) a na synodě v Piacenze (březen 1095) svědčila Eupraxia proti Jindřichovi, obvinila ho z vynucení cizoložství, zejména soužití s ​​jeho nejstarším synem Konrádem, a také obvinila císaře z orgií a satanismus . Papež Urban II znovu proklínal Jindřicha . Stížnost Eupraxie byla uznána jako oprávněná a dostalo se jí rozhřešení.

Nějakou dobu poté žila Eupraxia v Itálii, zřejmě na dvoře Jindřichova syna Konráda. Ale kolem roku 1096-1097 se předpokládá, že odešla do Uher, "kde měla mnoho příbuzných", ale nezůstala tam a kolem roku 1099 se vrátila do Kyjeva , kde žila její matka . Po Jindřichově smrti v srpnu 1106 složila Eupraxia slib jeptišky (6. prosince 1106) a zemřela roku 1109 [2] . Byla pohřbena v Pečerském klášteře .

Předci

V beletrii

• Pavel Záhřebelný . Eupraxie
• Kazovsky M. G. Pomsta Adelgeidy.
• Ladinsky A.P. Poslední cesta Vladimíra Monomacha . - Minsk: Univerzitní nakladatelství, 1987. - 384 s.
• Octavianus Stampas . Rytíř Kristův. - M .: OCTO PRINT, 1996. - (Templáři. Historické kroniky rytířů řádu Šalamounova chrámu).
• Antonov A.I. Evpraksia. Román. - M .: Svět knihy, literatura, 2010.

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 Rodná Británie
2. ↑ Eupraxia // Malý encyklopedický slovník Brockhausův a Efronův  : ve 4 svazcích - Petrohrad. , 1907-1909.

Literatura

• Nazarenko A. V. Starověké Rusko na mezinárodních trasách. M., 1999.
• Rüß H. Eupraxia - Adelheid. Eine bigraphische Annaherung. // Jahrbücher für Geschichte Osteuropas . 54. 2006. S. 481-518.
• Starověká Rus ve světle zahraničních zdrojů. - M., 2009-2010.
• Morozova L.E. Velké a neznámé ženy starověkého Ruska. — M.: AST, 2009.
• Gerd Althoff : Heinrich IV. WBG, Darmstadt 2006.
• Karamzin N. M. Historie ruského státu. - Rostov na Donu: Phoenix Publishing House, 1995.
• Burovský A. M. Nesplněno Rusko. — M.: Eksmo, 2007.
• Albert Stadensky. Letopisy / Překlad z lat. a comm. I.V. Dyakonova, ed. I.A. Nastenko. - M .: ruské panorama; SPSL, 2020.

Slovníky a encyklopedie	okolo světa Malý Brockhaus a Efron
Genealogie a nekropole	WikiStrom Máme zpoždění
V bibliografických katalozích	GND : 118702548 VIAF : 22936174 WorldCat VIAF : 22936174