Samogitský dialekt
Samogitský dialekt (někdy považován za samostatný jazyk [1] , vlastním jménem Žemaitiu kalba ) je jedním ze dvou dialektů litevského jazyka (druhým je aukštaitština). Distribuován v Samogitii (severozápadní část Litvy ).
Terminologie
Výraz „zhemogitian“ (dialekt/příslovce) může odkazovat na tři různé pojmy:
Název
- Varianty ruského jména: Samogitian, Nizhnelitovsky, Zhmudinsky, Zhomaitsky, Samogitsky, Zhmudsky, Zhyamaitsky, Zhemoytsky.
- Možnosti vlastního jména: žemaitėška, žemaitiu ruoda/kalba .
- Název v litevštině: žemaičių kalba/ tarmė , žemaitiškai.
- Německý název: Schemaitisch, Sameitisch, Samaythisch.
- Název v angličtině: Samogitian, Zhemaitian, Lower Lithuanian.
Distribuce
Moderní samogitský dialekt zaujímá západní část historické oblasti Samogitia na extrémním západě Litvy.
Aktuální pozice
Rozhlasové vysílání se dnes provozuje v samogitském dialektu, od roku 1993 vychází časopis „Žemaičių žemė“ („Zemogitian Land“) vydávaný Samogitským kulturním sdružením (založeno v roce 1988).
Od roku 1997 je samogitský dialekt „uznávaným“ jazykem Samogitie, existuje hnutí dát mu status úředního jazyka, nicméně většina Samogitů už mluví spisovnou litevštinou.
Historie
Jazyk starověké Zhmudi (Zhmud, stará Samogitian) byl jedním z blízce příbuzných dialektů raného východního Baltského seskupení. Uvnitř se zpočátku blížil semigalštině a poměrně samostatně se vyvíjel až do počátku 13. století. Poté, po rozdělení sfér vlivu v pobaltských státech mezi Řád německých rytířů a Litevské velkovévodství , spadá do sféry vlivu aukštaitštiny (vlastní litevština). Do konce 15. století Zhmud vytlačil nebo asimiloval jižní Kuronce ( jejich jazyk byl zřejmě západní Baltština) a koncem 14. - počátek 15. století. - jižní Semigalci . Po připojení k Litevskému velkovévodství zažila Zhmudian významný vliv raného aukštaitského jazyka (východních) Litevců.
Podle jiného úhlu pohledu [2] se moderní samogitský dialekt vyvinul z jazyka Aukštaitů, kteří osídlili bývalé kurské země, pod silným vlivem kuronštiny. S touto interpretací zůstává nejasné, co se stalo s jazykem starověké Zhmudi.
I když v 19. stol Samogitia se stala centrem litevského kulturního obrození, v samogitštině nebylo publikováno téměř nic. Bylo publikováno několik literárních děl (báseň "Birut" od S. Valjunase Silvestra Valiūnas - 1829; "Šest příběhů" od S. Stanevičius Simonas Stanevičius - 1829; "Zvyky starověké Horní Litvy a Samogitie" od S. Daukantase - 1854 atd. .). V 1. polovině 20. století bylo vyvinuto vlastní písmo na latinském základě.
Dialekty
Hlavním fonetickým kritériem pro odlišení samogitštiny od aukštaitských dialektů je odlišný vývoj diftongoidů / uo/, /ie/. V závislosti na variantách takového vývoje se v samogitském dialektu rozlišují tři dialekty: jižní, severní a západní. Vlastnosti dialektů:
- Jižní Samogitian (lit. pietų zemaitiskai): [i ] odpovídá aukshtaitian /ie/; [u ] odpovídá aukštaitštině /uo/: [p'í ns] ‛mléko' (lit. píenas [p'íenas]), [dú na] 'chléb' (lit. dúona [dúona]); se dělí na dialekty Varniai a Raseiniai . Distribuováno na území starověkého Zhmudi.
- severní samogitština (lit. šiaurės zemaitiskai): [ẹi] a [ọu]: [pệins] ‛milk', [dộuna] ‛chléb'; se dělí na dialekty Kreting a Telsiai . Distribuováno na území bývalého Kurska.
- Západosamogitština (Klaipeda, Memel; lit. vakarų zemaitiskai, klaipėdiškiai): [ẹ] a [o]: [pệins] ‛mléko', [dôna] ‛chléb'. Téměř zmizel. Byl distribuován na západě bývalého regionu Memel (Klaipeda) (Memelland), který byl až do roku 1923 součástí východního Pruska ( Klaipeda (Memel) ... Silute); a také v severozápadním rohu bývalého Východního Pruska (moderní Kaliningradská oblast ): Karklė ( Mysovka , Karkeln)… Nemanynas ( Golovkino , Nemonien). V roce 1945 byla většina mluvčích evakuována do Německa , kde byl jazyk postupně zapomenut. Někteří z mluvčích tohoto dialektu byli etnická skupina Memels (litevsky mluvící protestanti z oblasti Klaipeda). Vznikla v důsledku osídlení zemí Skalves jako součásti Východního Pruska Samogity.
V souladu se zvláštnostmi výslovnosti slova „chléb“ ( lit. dúona ) jsou mluvčí těchto tří dialektů tradičně označováni jako Dūnininkai , Dūnininkai a Donininkai , resp.
Jazyková charakteristika
Další fonetické kritérium, které odlišuje samogitštinu od aukštaitských dialektů, se týká konsonantismu : namísto lit. Objevují se zde /č'/, /dž'/ (z pralitického *-tja, *-dja) [t], [d]: [jáute·] (n. pl.) ‛bulls' (lit. jáučiai [jǽ. Uč'æJ]); [mèdems] (Dat. p. pl.) ‛stromy' (lit. mẽdžiams [m'æˉ˜dž'æms]). Toto je nejstarší izoglosa oddělující samogitský dialekt od aukshtaitštiny - takzvaný "Zhemogitian zdravý zákon" ("zákon afriky ").
Následující fonetické rysy jsou také charakteristické pro samogitské dialekty a dialekty:
- [ie] a [uo] odpovídají literárním předním a zadním středním samohláskám /ē/ a /ō/: [d'îet'ẹ] ‛put' (lit. deti [d'ét'i]), [kûojẹ] ‛leg' (lit. kója [kṓja]);
- regresivní asimilace samohlásek vzestupem: [ē] - lit. /i/, [ọ.] — lit. /u/: [lēktẹ] ‛stay' (lit. lìkti [l'ìk't'i]), [bọ.va] (3 lit. jednotného a množného čísla minulý čas) ‛was' ( lit. bùvo [bùvō] );
- monoftongizace dvojhlásek /ai/ a /εi/: [dâ kc] ‛thing' (lit. dáiktas [dá.iktas]), [rẽ kals] ‛business' (lit. reĩkalas [r'εĩ*.kalas]) ;
- přítomnost vysokých samohlásek [i] a [u] (z původních dlouhých *ī a *ū) v nepřízvučných slabikách spolu se středními samohláskami [ẹ] a [ọ] (z původních krátkých *i a *u) (ve standardním jazyce výsledek zkrácení dlouhých *ī a *ū se neliší od původního krátkého *i a *u): [àkẹ`s] (im. jednotné číslo) ‛eye' (lit. akìs [ak'ìs] < *akis ), [àkìs] (win. p. pl.) (lit. akìs [ak'ìs] < *akīs < *akins);
- částečné zachování nosních podtónů v reflexech primordiálních kombinací typu „samohláska + n“ před frikativami nebo na konci slova: [ta n] (vin. sg.) ‛to/tam' (lit. tą˜ [tā ˜] ), [káncti] ‛kousat' (lit. ką´sti [kás't'i]);
- kvalita samohlásek se mění v kombinacích [an] a [εn]: [lọnks] ‛window' (dosl. lángas [lá.ŋgas]), [lẹ´nks] ‛pole' (dosl. lénkas [l'έ.ŋkas]) ;
- výskyt dlouhé střední samohlásky nebo dvojhlásky místo nosových samohlásek vytvořených z kombinací *an, *en: [žọ˜.s'ẹ`s] nebo [žọ˜us'ẹ`s] ‛husa' (lit. žąsìs [ žās'ìs]), [sprệ st'] nebo [sprệistẹ] ‛rozhodnout' (lit. sprę´sti [s'p'r'és't'i]);
- posunutí přízvuku doleva od původního přízvuku (obvykle na první slabiku): šàkà ‛větev' - lit. šakà, pàvažà ‛had' - lit. pavaza; někdy je zachován malý přízvuk ; tento trend se zvyšuje s postupem na sever;
- silná tendence vypouštět nebo zkracovat samohlásky v koncových slabikách: [vi rs] ‛man' (lit. výras [v'íras]), [a kis] ‛eyeá' (lit. ãkys [ā˜k'īs]), [ že mě] nebo [že mẹ] nebo [že mi] ‛země' (dosl. žẽmė [ž'æˉ´m'ē]); tento trend je zvláště výrazný v severosamogitských dialektech;
- v dvojhláskách se stoupající intonací aĩ, aũ, eĩ, uĩ a v dvojhláskách a, e, u, i + r˜, l, m˜, ñ se první prvek vyslovuje jako dlouhý nebo polodlouhý: [ã ulas] popř. [ã .ũ.las] ‛hřídel';
- existují akutní osobní koncovky sloves: [sọkâu] ‛zkroutil jsem' (dosl. sukáu), [sọkâ] ‛zkroutil jsi' (dosl. sukaĩ), [vedê] ‛vedl jsi' (dosl. vedeĩ);
- nedochází k asimilaci souhlásek z hlediska měkkosti a jejich změkčení před předními samohláskami, což souvisí s vlivem německého jazyka .
Morfologie
V oblasti morfologie se samogitský dialekt liší od spisovného jazyka v řadě inovací:
- samostatné u-kmenové adjektivum skloňování bylo asimilováno jinými deklinačními třídami;
- slovesa, která v aukštaitštině mají kmen přítomného času v -i-, byla asimilována do tematické třídy s přítomným časem v -a-: tìkam ‛(věříme)' (lit. tìkime);
- místo zvláštního tvaru minulého násobku v -dav-, konstrukce s infinitivem a pomocným slovesem liuob(ė)ti, lit. ‛opakovaně jednal': liúobu rašýti ‛(často jsem psal' (lit. rašýdavau), liúobi rašýti ‛(často) psal' (lit. rašýdavai);
- archaické rysy jsou zachovány: duální číslo se důsledně používá jak v systému skloňování, tak v systému konjugace ( Telsiai , Kretinga , Klaipeda): dọ geroụjo vírọ ‛dva dobří muži', skaĩtova 'čteme spolu'.
Viz také
Poznámky
- ↑ Zinkevičius Z. Lietuvių kalbos dialektologija. Vilnius, 1994, str. 27-28 (dialektologie litevského jazyka)
- ↑ Zinkevicius 1996