Modlitba za ambónem je v pravoslavné církvi modlitba , kterou kněz čte na samém konci liturgie , před „ dovolenou “.
Říká se mu za ambo , protože kněz při jeho vyslovení sestupuje z předoltářní vyvýšeniny, jejíž krajní římsa se nazývá kazatelna . Podle dosavadního zvyku však kněz nesestupuje z amba, aby četl modlitbu za ambou, ale zastavuje se na ní, protože i odtud je modlitba dostatečně slyšena pro všechny přítomné v chrámu .
Na liturgii svatého Bazila Velikého a na liturgii Jana Zlatoústého zní:
„Požehnej těm, kdo ti žehnají, Pane, a posvěť ty, kdo v tebe doufají, zachraň svůj lid a žehnej svému dědictví; Dej pokoj svému světu, svým církvím, knězi, armádě a všemu svému lidu. Jako každé dávání je dobré a každý dar je dokonalý shůry, sestup od tebe, Otče světel, a tobě posíláme slávu, díkůvzdání a uctívání, Otci, Synu a Duchu Svatému, nyní a navždy a navždy a navždy.Na liturgii předem posvěcených darů :
„Pane všemohoucí, který jsi učinil všechno stvoření moudrostí, a svou nevýslovnou Prozřetelností a velkou Dobrotou nás zavedl do těchto nejctihodnějších dnů, k očištění duší a těl, k omezení vášní, k naději na vzkříšení. И́же четы́редесятми де́ньми скрижа́ли вручи́в, богоначерта́нная пи́смена, уго́днику Твоему́ Моисе́ови, пода́ждь и нам, Бла́же, по́двигом до́брым подвиза́тися, тече́ние поста́ соверши́ти, ве́ру неразде́льну соблюсти́, главы́ неви́димых змие́в сокруши́ти, победи́телем же греха́ яви́тися, и неосужде́нно дости́гнути поклони́тися и свято́му Воскре́сению. Žehnej a oslavuj své nejčestnější a nejvelkolepější jméno, Otce, Syna a Ducha svatého, nyní a navždy a navždy a navždy.Slavný byzantský liturgist Mikuláš z Andid z 11. století ve svém díle „Proteoria“ na otázku laiků o obsahu tajných modliteb liturgie navrhuje:
neočekávaná odpověď: jediná modlitba liturgie vyslovená nahlas je modlitba za ambonem , která obsahuje vše potřebné pro laiky a je jakýmsi „shrnutím“ všech kněžských modliteb:
- Tajné modlitby eucharistie: proč se nečtou nahlas? arcikněz Vladimír Hulap