| Bitva o Bendera | |||
|---|---|---|---|
| Hlavní konflikt: Ozbrojený konflikt v Podněstří | |||
| Poloha Bender na mapě Moldavska | |||
| datum | 19. června – 22. července 1992 | ||
| Místo | Bendery | ||
| Způsobit | viz ozbrojený konflikt v Podněstří [1] | ||
| Výsledek | obnovení kontroly TMR nad městem Bendery | ||
| Odpůrci | |||
|
|||
| velitelé | |||
|
|||
| Boční síly | |||
|
|
|||
| Ztráty | |||
|
|
|||
| Podněsterský konflikt | |
|---|---|
| Krize v Gagauzii • Dubossary • Grigoriopol • Rybnitsa • Bendery (1) • Bendery (2) • Bombardování Podněstří | |
Bitva o Bendery - bitvy mezi podněsterskými silami na jedné straně a zastánci územní celistvosti Moldavska na straně druhé [12] , o kontrolu nad městem Bendery během podněsterského konfliktu od 19. června do 22. července 1992 . V ruskojazyčných pramenech se uvádí jako Benderyho tragédie.
Boje byly mezi:
Jelcin a Snegur podepsali 21. července dohody o mírovém urovnání konfliktu. Byly také schváleny IN Smirnov [12] . O něco později došlo ke vstupu ruských mírových sil [23][ stránka neuvedena 2642 dní ] [24] do města Bendery [25] [26] [ zkontrolovat odkaz (již 2642 dní) ] [1] [27][ stránka neuvedena 2642 dní ] , který vstoupil do Bendery 28. července [28] [29] a donutil dobrovolníky CDNFM a CDPP k míru . Ozbrojená část konfliktu skončila 1. srpna 1992 [1] .
V pozdních osmdesátých létech, v důsledku perestrojky v Sovětském svazu [30] , národní otázky staly se více akutní. V Moldavské SSR byly vzneseny požadavky na uznání identity moldavského jazyka na rumunštinu [12] , jakož i na převedení moldavského jazyka do latinského písma a učinit z něj státní jazyk [31] . V průběhu konfliktu o státní jazyk se vyostřovaly další problémy, zejména národnostní [30] [32] [33] . Začalo se formování dvou protichůdných organizací [12] : Lidové fronty Moldavska [30] , která zastupovala zájmy moldavského vedení, a opozičního „Intermovement“ [34] [35] [36] . V Moldavsku poté byly vzneseny požadavky na uznání identity moldavského jazyka na rumunštinu [12] , jakož i na převedení moldavského jazyka do latinského písma a učinit z něj státní jazyk Moldavské SSR [37] . V srpnu 1989 vznikla v Tiraspolu OSTK , Sjednocená rada pracovních kolektivů, která zahájila sérii shromáždění a stávek na levém břehu Dněstru [38] . Důležitým krokem ke vzniku konfliktu bylo v březnu 1989 zveřejnění návrhu zákona „O fungování jazyků na území Moldavské SSR“ [39] . Projekt byl zveřejněn jménem Svazu spisovatelů Moldavska na základě provokativní myšlenky přijaté v březnu 1988 na plénu Svazu spisovatelů SSSR v Moskvě udělit státní status jazykům titulárního národy [12] . Podle ní bylo rodičům odňato právo zvolit si pro své děti vyučovací jazyk a byla stanovena správní a v některých případech i trestní odpovědnost za používání jiného jazyka v úředním styku [40] .
„Nechte mě [41] mít krev na loktech, ale vyhodím útočníky , mimozemšťany a mankurty přes Dněstr , vyhodím je z Podněstří a vy, Rumuni , jste skutečnými vlastníky tohoto trpělivého půdu, získat jejich domy, jejich byty , spolu s jejich nábytkem [32] [42] [43] ... Přimějeme je mluvit rumunsky, respektovat náš jazyk , naši kulturu “ [30] [33] [44] (c ) Leonid Lari
Návrh zákona vyvolal negativní reakci u části populace, která nemluví moldavsky [45] . To vedlo ke vzniku spontánního [34] sociálního hnutí, které prosazovalo zavedení dvou státních jazyků v Moldavsku – moldavštiny a ruštiny [46] . Někteří Moldavané se také vyslovili proti překladu moldavského písma do latiny [ 12 ] [ 26 ] . Dne 2. září 1990 byla na II. mimořádném kongresu poslanců všech úrovní Podněstří prohlášena Moldavská sovětská socialistická republika Podněstří jako součást SSSR. Krátce předtím nezávislost vyhlásila Gagauzia [47] .
2. září 1990 byla vyhlášena Podněsterská moldavská sovětská socialistická republika (PMSSR) v čele s Igorem Smirnovem . PMSSR nebyla uznána sovětským vedením jako svazová republika [48] . Později, 5. listopadu 1991 , byla PMSSR přejmenována na Podněstrovskou moldavskou republiku .
2. listopadu téhož roku se během konfliktu objevily první oběti [12] [49] - tři obyvatelé Dubossary , kteří zemřeli při střetu s moldavskými silami ministerstva vnitra [50] [51] . Téhož dne téměř propukly střety u Bendery mezi příznivci ústředního vedení Moldavska a OSTK [52] .
Dne 23. června schválila Nejvyšší rada MSSR Závěry Zvláštní komise k paktu Molotov-Ribbentrop , ve kterém bylo vytvoření MSSR prohlášeno za nezákonný akt [12] [53] , a byla prohlášena Besarábie a Severní Bukovina okupovaná rumunská území. Na základě tohoto Závěru 31. července Prezidium Rady města Tiraspol prohlásilo, že pokud Moldavská SSR vznikla nelegálně, pak do ní byl protiprávně zařazen i levý břeh Dněstru a Prezidium „se nepovažuje za vázán jakýmikoli závazky vůči vedení SSR Moldavska“ [54] [ 55] , ačkoli pravobřežní území (město Bendery a některé vesnice), která byla do roku 1940 součástí Rumunska, byla zahrnuta do nově vzniklého PMR .
Dne 1. září 1991 začala v Podněstersku „železniční blokáda“, která vedla k rozhodnutí podněstrovských úřadů vytvořit Stráž PMR. 25. září [56] a 13. prosince [57] [58] došlo v Dubossary k dalším dvěma velkým incidentům [59] .
Pozice Podněstrovců byla jednoduchá a zřejmá – zůstat v Unii , nepropadat nacionalistickému [12] šílenství. Potíž byla v tom, že kromě nich nikdo neměl vlastní pozici. Zejména Moskva . Podněstří se ocitlo v naprosté izolaci [12] [60] . Lidová fronta s patosem odpověděla, že Moldavané budou žít z vína a kousku hominy – jen aby se dostali „zpod ruské boty“ [61]
Po dalším incidentu došlo v Dubossary na začátku března 1992, otevřené nepřátelství začalo [12] . 1. dubna došlo v Bendery k ozbrojeným střetům, po kterých začala mobilizace v PMR. Po sérii bitev na jaře 1992, 18. června, moldavský parlament v předvečer bitvy v Bendery rozhodl o mírovém urovnání konfliktu a vytvoření smíšené komise.
Bendery se nachází na pravém břehu Dněstru , 10 kilometrů západně od Tiraspolu , od Tiraspolu jej odděluje řeka Dněstr a levobřežní obec Parkany , osídlenou převážně Bulhary, ve které sídlí bývalá sovětská vojenská jednotka (v čele s Podplukovník I. Dudkevič) odmítl složit přísahu neutrálního Ruska, ale přijal přísahu věrnosti mnohonárodnostnímu lidu Podněstří.
Město a jeho okolí spojují se zbytkem území PMR pouze silniční a železniční mosty přes Dněstr a obec Parkany. Plavby lodí do obce Bychok jsou možné z mikroregionu Severnyj na Varnitse a také z jižního okraje města do obce Ternovka . K dispozici je také obchvatová silnice pokrytá lesem Kitskany přes vesnice Merenesti a Kitskany na pravém břehu Dněstru, z nichž tři kilometry severně od vesnice Hadzhimus jsou pod kontrolou Moldavské republiky.
V Bendery je důležitý železniční uzel pro region a automobilové trasy z Moldavska na východ a jih; město je velkým průmyslovým centrem podněsterského regionu, druhým největším co do počtu obyvatel po hlavním městě - městě Tiraspol [62] .
V předvečer rozsáhlých bitev [12] v Bendery bylo město z 90 % pod kontrolou podněsterských úřadů (místní samosprávné orgány lidových poslanců PMR) a místní policie; a 10 % - od moldavské policie a prorumunských dobrovolníků z Kišiněva a CDNFM a CDPP , kteří přijeli z Kišiněva . V Bendery současně pracovala policie a policejní oddělení, ačkoli výkonný výbor města byl odpovědný Tiraspolu. Ve městě před bitvou nebyly žádné moldavské a podněsterské jednotky [63] .
18. června schválili moldavští poslanci spolu s podněsterskými poslanci základní principy mírového urovnání. Moldavská vláda se však zjevně snažila nejprve potlačit odpor podněsterského lidu a teprve poté vyjednávat z pozice síly. Malá potyčka, která vypukla 19. června, rychle přerostla v pouliční boje. Večer vstoupily do Benderu kolony obrněných transportérů a dělostřelectva podél dálnic Kišiněv a Kaušan .
Za svítání dobyla 20. část moldavské armády klíčové body města, z předměstí bylo provedeno minometné ostřelování města. Nevybíravá střelba ze všech druhů zbraní vedla k velkému počtu obětí mezi civilním obyvatelstvem.
Jedna z min zasáhla sklad paliva a maziv vojenské jednotky 48414, která je součástí 14. armády Ruska, a zabila ruské vojáky. Několik tanků ozbrojených sil PMR se pokusilo proniknout do Bendery , aby pomohly obráncům, ale byly zastaveny palbou protitankových děl Rapira.
Odpoledne vtrhly moldavské jednotky do pevnosti Bendery, kde se nacházela raketová brigáda 14. armády. Když byl útok odražen, střelci utrpěli ztráty na zabitých a zraněných. Provokace moldavských jednotek proti 14. armádě, která zachovávala přísnou neutralitu , pokračovaly po celý den .
21. a 22. bitvy o město pokračovaly: bylo provedeno minometné ostřelování, město bylo zaplaveno moldavskými ostřelovači , stříleli na jakýkoli pohyblivý cíl, ulice byly zaminovány . Nebylo možné odstranit mrtvoly ležící na ulicích, které ve třicetistupňových vedrech vytvářely hrozbu epidemie. Obyvatelé pohřbívali mrtvé přímo ve dvorech [12] .
Ze strany Moldavska se bitvy zúčastnily síly ministerstva vnitra (policie a OPON ), národní armáda, jednotky sebeobrany a dobrovolníci. Ze strany Podněstří se zúčastnily stráže PMR, dobrovolníci Černomořské kozácké armády PMR , územní záchranné týmy (TSO) , místní milice a několik dobrovolníků z Ruska. Stav obou stran v předvečer bitvy byl neuspokojivý. V Moldavsku nebyla dokončena formace armády republiky, nedávno vznikla také Podněsterská republikánská garda. Počet vojáků, kteří se účastnili konfliktu na obou stranách, je obtížné určit, protože se do nepřátelských akcí zapojily neregulérní milice. Na moldavské straně bojovali dobrovolníci a žoldáci z Rumunska [2] [3] , na podněsterské straně dobrovolníci [64] z Ruska , Ukrajiny , Běloruska, Litvy a dalších republik postsovětského prostoru [64] .
Z pravidelných jednotek na podněsterské straně bojovaly čtyři motorizované brigády milice Bendery-Parkan (včetně záchranářů PMR TSO, kozáků PMR CHKV, podněsterské policie města Bendery a také praporu zvláštního určení hl. MGB PMR ( 1992) „Delta“ a prapor „ Dněstr “, nedostatečně obsazená stráž 2. prapor Bendery ), s celkovým počtem 5000 osob [64] a malou částí 14. armády, která složila vojenskou přísahu PMR (přesný počet jejích bojovníků, kteří se přímo účastnili bitev, nebyl stanoven). Podněstrovská milice získala zbraně a jednotlivá obrněná vozidla od 14. armády [63] blokováním ruských vojenských jednotek Podněstrovskými ženami.
VÝZVA
stávkového výboru žen ženám z Podněstří
14. armáda zachovává přísnou neutralitu. Ale každou noc dochází podél frontové linie k potyčkám . Moldavsko nás obviňuje, že jsme první, kdo zahájil palbu porušením příměří. Moldavsko nás pomlouvačně obviňuje před celým světem a aktivně hromadí vojenskou techniku, mobilizuje obyvatelstvo na frontu [12] , a to již od 16 let.
22. dubna 1992 v 17.00 hod. přejít do bojových postavení beze zbraně . Vyzýváme ženy ze sousedního Moldavska, aby se ze své strany také staly nárazníkem míru z pravého břehu. Nezaručujeme, že na vás Moldavsko nezahájí palbu.
Předseda stávkového výboru žen Podněstří G. S. ANDREEVA [65]
Obecně byly zbraně podněsterských milicí [66] často zastaralé [67] nebo bojový výcvik [6] a velmi chyběly [68] ; tak například mladý Igor Strelkov [69] , který přišel Podněsterům na pomoc z Moskvy, bojoval s třířadou puškou vzoru 1891, ručně přebíjenou pro poruchu, předělanou na náboj do kulometu [67 ] .
Obecně platí, že během kampaně v Podněstří , která pro mě trvala měsíc a půl, jsem několikrát střílel pouze na záblesky . V noci jejich střelci minuli neutrální čtvrť , vylezli na balkony a stříleli z oken, několikrát jsem odpovídal na záblesky. Zasáhnout nebo nezasáhnout? Myslím, že jsem se opravdu nikam nedostal. Ve skutečnosti to byl naprosto hrozný diletantismus . Ale nějaké zkušenosti jsem získal. Především alespoň v tom, že zevnitř začal poznávat, co je to nevycvičená , neorganizovaná, špatně vyzbrojená milice . Co od něj lze očekávat a co očekávat nelze [67] .
Do bojů se dobrovolně přihlásil i spisovatel Eduard Limonov.
Ale 19. května v oblasti Dubossary vstoupily do bitvy tanky T-64 , které stráže u kolony 14. armády při jejím blokování přijaly Podněstrovské ženy a 5000 obyvatel Dubossary, kteří jim přišli na pomoc. Moldavské vedení v reakci na to obvinilo 14. armádu a Rusko z porušení neutrality a moldavský prezident Mircea Snegur na zasedání parlamentu 25. května oznámil, že jeho země je ve válce s Ruskem [70] , což na ruské straně způsobilo zmatek . . Na moldavské straně bojovaly v Bendery 1., 3. a 4. motorizovaný pěší prapor a brigáda OPON .
Na obou stranách se do bojů zapojila obrněná vozidla a dělostřelectvo [12] . Zejména z moldavské strany to byly obrněné transportéry , bojová vozidla pěchoty , BRDM a MTLB , dále houfnice , protiletadlová děla, minomety ráže 82 mm a 120 mm, protitanková děla ráže 100 mm, asi 4 jednotky ATGM 9K114 Shturm a jedna instalace proti krupobití " Alazan ". Několik tanků T-55 postupovalo směrem k Bendery , ale ve městě a jeho okolí nebyly vidět. V bojích bylo použito letectví - dva letouny MiG-29 [12] . Z podněsterské strany bylo zapojeno také několik desítek obrněných transportérů, bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů, MTLB a několik tanků převzatých od 14. armády [71] . Bylo zde také několik minometů, Alazanské protikroupové instalace a komplexy Shilka ZSU . Počet moldavských obrněných vozidel převyšoval počet podněsterských, takže milice a gardisté používali v bitvě vozidla, která nebyla určena pro vojenské operace. Do boje vyrazily zejména PTS se zesílenou přední částí korby, obrněné nákladní vozy BAT-M , KamAZ , KrAZ opláštěné pancéřovými plechy atd. [72] .
Velitelství 14. armády se nacházelo v Tiraspolu. Počet armádních jednotek 14. armády je sporný a odhaduje se na 5 000 až 10 000 lidí, kteří dodržovali neutralitu . Bojů o Bendery (uvnitř území jejích vojenských jednotek) se přímo zúčastnila pouze raketová brigáda 59. motostřelecké divize , která na ně odrazila útok moldavských ozbrojených sil. 14. armáda disponovala několika desítkami tanků T-64 , z nichž malá část se dokázala zmocnit Podněstrovských obyvatel. Takže 19. května v oblasti Dubossary vstoupily do bitvy tanky T-64 , které ženy přijaly (a přešly do milicí) u kolony 14. armády během jejího blokování Podněstrovskými ženami a 5 tisíci obyvateli Dubossary, kteří přišli na jejich pomoc.
Moldavské vedení obvinilo 14. armádu a Rusko z porušení neutrality [70] , a moldavský prezident Mircea Snegur oznámil 25. května na zasedání parlamentu, že jeho země je ve válce s Ruskem [73] , ale Rusko odmítlo bojovat, ale od července 27 V roce 1992 vyměnila velitele 14. armády za tvrdšího A. Lebedu .
Dne 23. června 1992 s dokumenty adresovanými „plukovníku Gusevovi“ [74] , přijel Lebed na inspekční cestu z ruského ministerstva obrany, neboť důstojníci velitelství 14. armády od 23. 6. 1992 odmítli poslušnost velitel 14. gardové kombinované armády generál Ju. Netkačev, který ho obvinil z práce pro Ministerstvo obrany Moldavské republiky během ozbrojeného konfliktu v Podněstří [75] [76] . V souvislosti s připraveností drtivé části vojenského personálu 14. armády převést, spolu se zbraněmi pod přísahu, k mnohonárodnostnímu lidu v Podněstří, A.I. PMR .
Dne 27. června 1992 se A. I. Lebed stal velitelem 14. gardové kombinované armády dislokované v Podněstří . Důstojníci z užšího okruhu Y. Netkačeva byli převeleni do Kišiněva [77] pod velením plukovníka Alexeje Lebeda a generál Y. Netkachev, který se kompromitoval, byl převelen do Vojenské akademie v Moskvě.
Podle svědectví bývalého náměstka ministra vnitra Moldavska Borise Muravského (v roce 1992 byl náčelníkem operačního velitelství všech policejních sil v zóně podněsterského konfliktu), dobytí města Bendery silami Moldavské republiky byl podrobně naplánován na 15. až 16. června 1992 a on s tím veřejně vyjádřený nesouhlasí, ale vedení Moldavska jeho argumenty nevyslyšelo, ale ambiciózní plán nadále uskutečňovalo [5] .
Důvodem vstupu moldavských jednotek do města večer 19. června 1992 byl večerní incident na prahu tiskárny Bendery, která se nachází ve vedlejší ulici od budovy policie Moldavské republiky. Podle verze Moldavské republiky: není možné přesně určit, kdo zahájil palbu jako první, protože se z toho strany navzájem obviňují.
Podle četných svědectví obyvatel města Bender , kteří byli v té době na ulici, ozbrojení policisté obklíčili auto " Moskvič " s čísly novin "Pro Podněstersko" a zahájili palbu z kulometů [7] (The Moldavská republika bere v úvahu novinové letáky, protože podněstrovská média nejsou v Moldavské republice registrována). Major Jermakov a řidič vyzvedli noviny z tiskárny k distribuci předplatitelům milice .
Michail V., obyvatel města: „Odpočíval jsem se svým dítětem na lavičce u pomníku Puškina, nedaleko tiskárny. Najednou uslyšel výkřiky. V areálu tiskárny asi deset lidí zadrželo vojáka, který byl vedle Moskviče. Jeden z policistů zvedl samopal a uvolnil celý klip. Po chvíli začal zmatek“ [7]
Obě strany předpokládají, že incident byl naplánován nepřítelem za účelem rozpoutání otevřeného nepřátelství [63] [78] .
Moldavská verze incidentuKdyž policie přistoupila k autu majora Ermakova a požádala ho, aby ukázal své doklady, stráže na ně ze zálohy zahájily palbu. Abychom pochopili, co se stalo, na místo dorazil oddíl 2. praporu Bendery. Když se oddíl přiblížil k policejní skupině, zahájili na něj palbu ze samopalů. V zájmu ochrany byly stráže nuceny opětovat palbu. Policie, aby se ochránila, byla nucena palbu opětovat a požadovat vojenskou operaci ve městě.
Podněsterská verze incidentu19. června v 17:00 na prahu Benderyho tiskárny, na prahu Benderyho tiskárny, bylo na prahu Benderyho tiskárny zkrouceno a přepadeno tucet ozbrojených policistů . v 17:00 na výzvu hlídače věrného Moldavsku z tiskárny, majora Ermakova a jeho řidiče [63] , jim při zatýkání vyhrožovali zbraněmi a stříleli přes hlavy z kulometu do vzduchu v přítomnost obyvatel města a jejich malých dětí; zatčení byli okamžitě převezeni do Kišiněva . Hromady novin „Pro Podněstersko“ v jejich rukou, odvezené z tiskárny k distribuci předplatitelům-milicím, byly zabaveny a zničeny policií. Ve městě tato událost vyvolala protesty civilistů, které vedly k jejich demonstraci v policejní budově od 18:00 do 19:00. Ve stejnou dobu byla za přítomnosti demonstrantů z policejní budovy odpálena z minometu Palác kultury, kde se konal slavnostní koncert věnovaný absolventským večírkům školáků [7] . Policie, vyděšená lynčem , zahájila palbu nad hlavami obyvatel města, ti se však nerozešli, ale opětovali palbu na policejní budovu. Policie povolala k posílení dvě brigády obrněných vozidel OPON a Moldavské národní gardy, připravené k zahájení útoku na město Bendery ve dnech 15. až 16. června, který dorazil do města během několika minut a začal. válka ve městě, jeho vyloupení [79] a útok na infrastrukturu města [5] .
Po 17. hodině 19. června poblíž Benderyho tiskárny na Puškinově ulici policie zatkla majora Igora Jermakova a jeho řidiče. Policie podle moldavské strany nařídila Ermakovovi a řidiči, aby složili zbraně, vystoupili z auta a ukázali doklady. Co se týče toho, co se dělo dál, každá z válčících stran má svou verzi. Rumunská a moldavská strana [78] tvrdí, že v tu chvíli (nebo ještě předtím, než byl Ermakov zadržen neznámými osobami, zahájil palbu na skupinu policistů a auto, policie palbu opětovala. Podle ruské [80] , ukrajinské (podle Dnestryanského), pohled Podněstrova, po zadržení majora mu na pomoc přišli ozbrojení Podněsterští, na které policie střílela. V každém případě se policii podařilo zadržené i auto předat policii stanice nacházející se nedaleko [63] ., již u bran oddělení strážníci stříleli na auto, což obyvatelé města, kteří byli na místě, nepotvrzují. Podle moldavské strany tentokrát ostřelování ano nezastavil, jen zesílil, začala přestřelka.
Střelba podél Puškinovy ulice přitáhla pozornost podněsterských bojovníků z kasáren gardy na ulici. Starý. Aby pochopili situaci, skupina strážců se vydala do policejní oblasti, ale nedaleko od cíle byla přepadena - na stráže byla zahájena intenzivní palba a oni si lehli. Ke střelbě odjeli i bojovníci Územního konsolidovaného odřadu (TSO) , jehož velitelství se nacházelo několik bloků od ozbrojeného incidentu. O 10 minut později dopadla první mina (Moldavska) na Benderyho palác kultury, kde se konal koncert souboru Chervona Kalina . Je důležité zdůraznit, že mezi prvními lidmi zabitými při incidentu poblíž tiskárny byl podněsterský novinář V. Vozdvizhensky. Přijel se strážemi, aby natočil, co se děje, ale během bitvy byl zastřelen. Tělo novináře evakuovali záchranáři TSO , kteří přijeli na pomoc . Ve fotoaparátu nebyla žádná videokazeta . Možná o tom někdy podrobněji promluví tiskový tajemník Bezpečnostní služby Moldavska, nebo bývalý zaměstnanec bezpečnostní služby napíše ve svých pamětech ... [7]
Téhož večera byli Igor Ermakov a jeho řidič převezeni z Bendery do Kišiněva na moldavské ministerstvo vnitra a umístěni do izolační cely. Podle své výpovědi dorazil do tiskárny pro noviny [81] . Moldavské úřady považují incident poblíž policejní stanice za dobře naplánovanou provokaci [78] .
Večer byla policejní stanice obklíčena [78] , všechny pokusy vedení města a policejních vůdců na jedné straně a policejních vůdců na straně druhé o dohodu byly neúspěšné. V té době žili ve městě v Bendery lidé: někteří ze zástupců Nejvyšší rady PMR a zástupce velitele Podněsterské gardy [63] .
Šéf moldavské policie Viktor Guslyakov zavolal na ministerstvo vnitra Moldavska a požádal o masivní pomoc, která okamžitě dorazila s obrněnými vozidly z Kišiněva (ministr vnitra země Konstantin Antoch nařídil vstup sil Ministerstvo vnitra Moldavska do Bendery, rozkaz ke vstupu jednotek národní armády a dobrovolníků do města vydal ministr obrany Ion Costas ). Vedení ministerstva vnitra přijalo plán: přivést 1., 3. a 4. pěší prapor, policejní brigádu ( OPON ) do Bendery a s jejich silami uvolnit policejní stanici, poté převzít most přes Dněstr a ujmout se obrany [78] . Později, 20. června, vystoupil v televizi moldavský prezident Mircea Snegur s výzvou k občanům země. Vstup sil ministerstva vnitra do Bendery motivoval tím, že „podněsterské formace zaútočily na policejní oddělení Bendery“ a vojáci byli přivedeni, aby zabránili eskalaci dalšího nepřátelství a obnovili ústavní pořádek [63] .
Do této doby střelba na policejní stanici utichla. Strážcům a vojákům TSO došla munice a po vyzvednutí mrtvých a raněných se stáhli do kasáren. „Když střelba utichla, bylo jasné, že se jednalo o provokaci, a byl uveden do činnosti předem předvídaný mechanismus zásahu. Bylo jasné, že začátek přesunu a vstupu ozbrojených sil do Bendery zajistil nejen ochranu policie, ale měl za cíl dobytí města [68]
V 19 hodin postupovaly kolony moldavských obrněných vozidel, OPON , dobrovolníků a jednotek národní armády k Bendery po dálnicích Caushan a Kišiněv.
Podle memoárů bývalého ministra obrany Moldavské republiky Iona Costase bylo plánováno vzít Benderyho ve dvou skupinách:
Podněsterské milice během března-května 1992 zablokovaly všechny cesty do Bendery, vedoucí z Moldavské republiky s pomocí nákladních aut a stavebního vybavení; všude kolem byly vyvěšeny příspěvky místních obyvatel, kteří se dobře orientovali i ve tmě na zemi, což způsobovalo vážné překážky pro večerní vjezd obrněných vozidel do města.
Moldavská obrněná vozidla překonala bariéry, narážela do nich a střílela ze zbraní. Několik dřívějších jednotek obrněných vozidel kolem 21:00 [68] večer, moldavské oddíly dobrovolníků Křesťanskodemokratického lidového hnutí a Křesťanskodemokratické strany a brigády OPON vnikly do města na autobusech a bojových vozidlech pěchoty po dvou hodinách. bojů (zlomení odporu podněsterských kontrolních stanovišť).
Jedna z kolon několika obrněných transportérů se stíhačkami na zádi vjela z Gerbovců přes Proťagaylovku ulicí Gerbovcovkou, poté ulicí Starý do ulice Benderského povstání. Zde zaútočili na kasárna hlídky, což byla pětipatrová ubytovna, ohrazená železobetonovým plotem. Čas byl mezi 18:00-19:00.
Když se v centru města rozpoutala rozsáhlá bitva, vydal výkonný výbor města podléhající PMR stále fungujícím městským rozhlasem rozkaz ohlásit shromáždění milicí a dobrovolníků u budovy výkonného výboru města. U městského výkonného výboru [68] a u tiskárny probíhala bitva . Do budov, uvnitř kterých byli slabě vyzbrojeni minimálním množstvím munice, přitahovali další moldavské formace, podněsterští dobrovolníci (a také zaměstnanci tiskárny a výkonného výboru města, poslanci městské rady Bendery).
Od 21:00 do 24:00 19. června 1992 byly do města vtaženy další síly z obou stran (na straně PMR to byl jen tucet tiraspolských kozáků z těch, kteří v tu chvíli nebyli blízko Dubossary nebo Grigoriopol [68] [na Košnitského předmostí] ). O půlnoci dorazila do Bendery další várka moldavských obrněných vozidel, která se okamžitě zapojila do boje s dobrovolníky ze dvou praporů bulharských lidových milicí - obyvateli vesnice Parkany , zatímco oficiální Tiraspol se snažil do konfliktu nezasahovat a snažil se pokyny Moskvy, řešit vše politickými metodami. Podle mírových dohod podepsaných s Kišiněvem byly 18. června 1992 ozbrojené síly TMR staženy z města Bender přes Dněstr (s výjimkou policie a územních záchranných týmů, složených z obyvatel města Bender) . Strážníci Bendery byli převezeni do obce Parkany na místo bývalého ruského vojenského útvaru chemické ochrany v obci Parkany, který složil pod přísahu Podněsterska, přes protesty strážců - obyvatel města Bendery, jediný, kdo odmítl splnit rozkaz ke stažení vojsk, byl vzbouřený 2. prapor Bendery podplukovníka Kostenka). Národní armáda Moldavska byla také 18. června stažena z Varnitsy směrem k sousedním vesnicím, ale v noci z 18. na 19. června byla brigáda plukovníka Karaseva z pod Baltiho převelena na základnu u vesnice Bulboki [6 ] dvousetkilometrovým nuceným pochodem , vytvářejícím iluzi přípravy ofenzívy proti Grigoriopolu a jižně od Rybnice ).
Strategické podněsterské zálohy a kozácké formace byly přeneseny 18. června [68] do měst Dubossary a Grigoriopol a nemohly okamžitě přijet chránit umírající civilisty města Bendery . Teprve v 1:30 [6] 20. června 1992 vysílačka PMR na žádost podněsterských tankistů vyslala první signál o shromažďování Lidových milicí.
Podněstrovské lidové milice a dělnické oddíly továren Bendery se postavily na rozptýlený odpor, což moldavským jednotkám umožnilo v noci z 19. na 20. června obsadit téměř celé město (kromě budov tiskárny a výkonného výboru města). , stejně jako umístění neutrální ruské vojenské jednotky).
Mezi četnými svědky obhajoby výkonného výboru města Bendery byl Valery Kruglikov, fotoreportér deníku Izvestija, který přijel do Bendery večer 19. června, aby shromáždil materiál, když přišla zpráva o incidentu v tiskárně [ 68] . Pochodující ataman černomořské kozácké armády PMR Semjon Driglov zahynul v bojích na náměstí před výkonným výborem v prvních hodinách vstupu moldavských jednotek.
Ve stejné době probíhala v Benderech mobilizace z příkazu výkonného výboru města (který nečekal na příkaz z Tiraspolu). Podněstrovské pracovní týmy byly naléhavě sestaveny z podniků ve městě Bendery [68] . Z vesnice Gyska , ležící jižně od Bendery (a od dubna 1992 ovládané Moldavskem), vyrazil směrem do města místní oddíl loajální úřadům PMR. Navzdory intenzivnímu nepřátelství vedení Bendery několikrát telefonicky kontaktovalo moldavský parlament a vládu. Během nočních ozbrojených střetů byli zabiti civilisté. Město Tiraspol sousedící s Bendery bylo ve dnech 19. až 20. června zaplněno desítkami tisíc uprchlíků opouštějících město Bendery v nákladních vagonech po železnici. V důsledku toho byla za svítání 20. června vyhlášena v Tiraspolu mobilizace a vojenský útvar v Parkanech byl vyhlášen poplachem.
20. 6. 1992 ve 4 hodiny ranní vyjel moldavský 1. motorizovaný pěší prapor k mostu Bendery a zablokoval jej. To umožnilo urychleně zablokovat v Bendery během noční mobilizace četné podněsterské oddíly lidových milicí [68] , které je odřízly od Tiraspolu a levého břehu Dněstru.
Mezitím ve městě probíhaly místní bitvy: policie a gardisté byli pomalu vytlačeni silami Moldavska z policejní budovy a pošty (komunikačního centra). Moldavská strana se opakovaně neúspěšně pokoušela zaútočit na městský výkonný výbor a tiskárnu, aby vyřadila podněsterské bojovníky [68] . Také vojenské jednotky Ruska byly napadeny ozbrojenými silami Moldavské republiky. Téměř celé území města do úsvitu 20. 6. 1992 ovládaly moldavské jednotky [68] .
2 hodiny po zablokování mostu se v 6 hodin ráno několik podněsterských tanků (jejich počet se odhaduje na 4-6 vozidel [63] ) pokusilo prorazit k Bendery [68] . Dva tanky (podle podněsterských zdrojů - 3 [82] ) byly zasaženy protitankovými děly MT-12 "Rapira" [81] , zbytek zastavil ofenzívu a obrátil se zpět.
Tři neúspěšné pokusy 20. června o odblokování mostu přes Dněstr vedly ke změně operačního velení podněsterských sil: příkaz k odblokování mostu převzal velitel republikánského TSO podplukovník V. Širokov: gardisté z Tiraspolu, stejně jako tiraspolská policie a speciální jednotka MGB PMR " Delta " se přidaly ke kozákům a milicím » [6] .
20. června začala moldavská vojska obsazovat průmyslové podniky města, vykrádat jejich sklady a odvážet zařízení a výrobky směrem na Kišiněv [63] . V oblasti levobřežní vesnice Parkany ovládané TMR došlo k intenzivní přestřelce mezi moldavskými silami umístěnými na pravém břehu Dněstru a dobrovolníky z Podněstří na levém břehu, kteří prorazili ochrana města Bender.
Části 14. armády, nacházející se poblíž Dněstru, po celý podněsterský konflikt dodržovaly přísnou neutralitu v konfrontaci mezi Moldavskem a Podněstřím. Přesto se obrněná vozidla 14. armády dostala do rukou stráží. V květnu 1992 tedy podněsterské formace obdržely několik ruských tanků a přivedly je na pozice poblíž Dubossary . Také části této armády v září 1991 ovládly Slobodzeya , Rybnitsa , Grigoriopol , Dubossary a Tiraspol. Pokud by se tedy moldavské vedení pokusilo znovu získat kontrolu nad těmito městy s pomocí sil ministerstva vnitra, muselo by čelit velkým silám ruských jednotek. Přestože 14. armáda zůstala neutrální, její jednotky umístěné v první linii se často dostávaly pod křížovou palbu. K jejímu zásahu do konfliktu na straně podněsterského vedení došlo po dvou velkých incidentech v Bendery 20. června. Odpoledne moldavské síly ministerstva vnitra neúspěšně zaútočily na pevnost Bendery , kde sídlila raketová brigáda 14. armády a chemický prapor. Během bitvy o pevnost utrpěla brigáda menší ztráty, moldavské síly ustoupily. K druhému incidentu došlo poté, co byla na místo armády zahájena náhodná dělostřelecká palba. Vedení armády požadovalo, aby moldavské velení zastavilo nepřátelské akce, a později vyslalo jednotky směrem k mostu přes Dněstr a postavilo se na stranu Podněstří.
Do té doby se strážím podařilo zajmout tři tanky T-64 [72] 59. motostřelecké divize 14. armády a vydat se směrem k Benderyho mostu. U mostu se ke třem tankům připojilo dalších pět T-64 , po kterých začal útok na Bendery. Ve 20 hodin se na mostě odehrála velká bitva za použití tanků a dělostřelectva. Existuje několik verzí bitvy u mostu: podle moldavské verze zahájili Podněstří masivní útok pěchoty podporovaný ruskými tanky [72] ; podle podněsterské verze zaútočili stráže na most vlastními silami [72] z techniky 14. armády [81] .
Časně ráno 20. června dosáhly moldavské jednotky mostu přes Dněstr a zablokovaly jej, čímž odřízly město Bendery od Podněstří. Ve městě pokračovali v odporu policisté a strážníci, kteří obsadili některé objekty. Několik podněsterských tanků se pokusilo prorazit most do města, ale byly zničeny jednotkami Moldavské republiky pod velením bývalé sovětské armády [6] plukovníka Leonida Karaseva v této oblasti. Odpoledne moldavské síly ministerstva vnitra neúspěšně zaútočily na pevnost Bendery , ve které se nacházela raketová brigáda 14. armády a chemický prapor, a poté byla na místo armády zahájena dělostřelecká palba ze strany Moldavska. vojsko. Po tomto incidentu vojenská jednotka 14. armády v obci Parkany zcela přešla na stranu Podněstří a složila přísahu věrnosti mnohonárodnostnímu lidu PMR. Hlavní část ozbrojené skupiny Moldavské republiky nacházející se poblíž mostu (kromě důstojníků) byla obrácena k útěku a dezerci. To prchlo během dne 20. června, mezi několika Podněsterskými pokusy dobýt most, spletl si tanky s jednotkou 14. armády Ruska [83] ); v důsledku toho byl plukovník Karasev nucen v posledních bojích o most postavit výhradně „důstojnickou posádku“ [84] . Večer 20. června 1992 strážníci TMR za podpory tanků ukradených 14. armádě zaútočili na most přes Dněstr již popáté. Z pátého tankového útoku bylo město nakonec propuštěno v pozdních večerních hodinách 20. července 1992, zatímco ranění v boji, plukovník Leonid Karasev a jeho náčelník štábu, podplukovník Valentin Chikhodar, byli převezeni do moldavské nemocnice, kteří bojovali na konec k mostu.
Fjodor Dobrov , předseda pracovního výboru města: „Když prorazil tank a obrněný transportér a začali z nich vyskakovat kozáci, 30-40 lidí, naši vyběhli z areálu s křikem: „Hurá! “. Příchozí to ale nepochopili a spustili na ně velmi hustou palbu. Pak se několik grigoriopolských kozáků, kteří byli na pozicích vedle nás, doplazilo k výkonnému výboru a vysvětlilo situaci, načež přestali střílet. Ukázalo se, že úniky nebyly prakticky vysvětleny, kdo a kde byl. Tanky a posily udělaly svou práci, rozprášily a vyděsily části Moldavska, které byly ve městě. S házením vybavením v panice prchli na okraj města“ [6]
.
Několik dní v Bendery probíhaly od 19. do 23. června pouliční bitvy. Do 23. června byly síly Moldavské republiky vytlačeny na předměstí za Gyskou a Protyagailovkou a plukovník Karasev byl v nemocnici v Kišiněvě s četnými šrapnely. Moldavské velení se zase rozhodlo využít letectví a 22. června bombardovaly dva moldavské MiGy-29 most Bendery. Bomby zasáhly Parkani a zničily několik obytných budov [12] . V důsledku bombardování nebyl most poškozen, ale několik vesničanů zemřelo. 23. června se letouny pokusily o bombardování ropného terminálu v Blijniy Khutor, nicméně podle velení 14. armády byl jeden z letounů sestřelen ruskými systémy protivzdušné obrany [72] .
Po bitvě na mostě porazily strážní formace dvě moldavské baterie na pravém břehu Dněstru a přešly k městskému výkonnému výboru na ulici Suvorov. Moldavská strana ztratila kontrolu nad mostem, což umožnilo gardistům proniknout do města, spojit se s policií a strážemi, které se v něm již nachází, a do 22. června ve 2 hodiny ráno se dostat do centra Bendery [63] . Ve městě začaly chaotické boje [12] , v ulici Suvorov se odehrál rozsáhlý střet mezi podněsterskými tanky a moldavskými obrněnými vozidly [82] . Moldavská i podněsterská strana hojně využívaly dělostřelectvo a obrněná vozidla. Zároveň začal exodus uprchlíků z města.
Na konci dne ovládala moldavská strana pouze jih města (zejména osady jižně od Benderu a mikročtvrť Leninsky), bloky sousedící s policejní stanicí a bloky nacházející se mezi jihem Bender a policejní stanice. Uprostřed dne 22. června se v Bendery objevila „frontová linie“, která oddělila strany. Moldavská minometná baterie byla umístěna na Suvorovské hoře a ostřelovala území kontrolovaná strážemi.
Poté, co byly moldavské síly vyhnány na předměstí Benderu, pouliční boje pokračovaly ještě několik týdnů [12] . Moldavská strana aktivně využívala dělostřelectvo a odstřelovače [12] , prováděla také přepady a útoky na nepřátelské pozice [63] . Na moldavské straně proběhl neúspěšný pokus o ostřelování mostu přes Dněstr letectvem [12] . Přestože nálet neměl očekávané výsledky a most zůstal nedotčen, pro orgány PMR byl překvapením a zalarmoval Tiraspol. Při druhém náletu následujícího dne byl sestřelen jeden MiG-29 moldavského letectva, podle nepotvrzených zpráv z ruské strany [72] .
Dne 7. července dorazili do Podněstří zmocněnci prezidenta Ruska, téhož dne byla podepsána dohoda o příměří. 21. července v Moskvě Boris Jelcin a Mircea Snegur za přítomnosti Igora Smirnova podepsali dohodu „O zásadách řešení ozbrojeného konfliktu v Podněstří v Moldavské republice“. Od 1. srpna je konflikt zmrazený. Podle vypracovaných dohod byl v zóně konfliktu nasazen tripartitní mírový kontingent, byla vytvořena Společná kontrolní komise a Společné mírové síly. 3 100 ruských, 1 200 moldavských a 1 200 podněsterských vojenských pracovníků bylo nasazeno v Podněstří jako mírový kontingent [85] .
Od druhé poloviny roku 1992 byla za zprostředkování Ruska zahájena jednání o statutu Podněstří, od roku 1993 se k mírovému urovnání připojila OBSE a od roku 1995 Ukrajina [86] . V současné době zůstává konflikt nevyřešen. Část levého břehu Dněstru a město Bendery ovládá Podněstří, část území vyhlášeného vedením PMR za součást republiky zase Moldavsko [87] [88] .
Údaje o počtu obětí během bojů v Bendery jsou rozporuplné. Statistická studie ruské historičky a publicistky Ksenia Myalo „Rusko a SSSR ve válkách XX. století“ uvádí 320 úmrtí ústavních sil Moldavska a 425 úmrtí podněsterských sil [89] . Podle prezidenta PMR Igora Smirnova bylo v Bendery 342 mrtvých a 672 zraněných (snad byli myšleni pouze obyvatelé města) [90] . Podle jiných zdrojů zemřelo v Bendery 489 lidí, z toho 132 civilistů, 5 dětí. Zraněno bylo 1242 lidí, z toho 698 civilistů, 18 dětí [91] . Podle údajů společnosti Memorial a podněsterské strany je počet mrtvých následující: 203 osob, z toho 169 příslušníků ozbrojených formací nebo strážců PMR, 34 osob (z toho 10 žen) civilisté. Zraněno bylo 245 lidí, z toho 73 žen a 13 dětí. Podle rumunské a moldavské strany zemřelo 77 lidí, z toho 37 civilistů. Zraněno bylo 532 lidí, z toho 184 civilistů [63] . Počet uprchlíků , kteří opustili město, se odhaduje na 100 000 [64] , z toho 80 000 bylo registrováno v Podněstří.
Během bojů bylo poškozeno a zničeno asi 1280 obytných budov, z nichž 60 bylo zcela zničeno. Dále bylo zničeno 15 zdravotnických zařízení a 19 školských zařízení, 5 vícepodlažních obytných budov státního bytového fondu, částečně poškozeno 603 státních domů. Poškozeno bylo 46 průmyslových, dopravních a stavebních podniků. Obecně platí, že město utrpělo škodu přesahující 10 000 000 000 rublů v cenách roku 1992 [91] .
Obě strany konfliktu tvrdí, že došlo k masivnímu porušování lidských práv v regionu Bendery v červnu až červenci 1992. Kromě loupeží a loupeží se strany navzájem obviňují z cílených poprav civilního obyvatelstva (včetně žen, seniorů a dětí) [63] . Odstřelovači a boj proti nim přinesly oběma stranám značné nepříjemnosti . Kvůli neustálému ostřelování města ostřelovači a minomety nemohli místní obyvatelé pohřbívat mrtvé na hřbitovech [12] , a tak byli pohřbíváni na dvorech. Jedna i druhá strana své ostřelování obytných čtvrtí granátomety vysvětlují nutností ničit odstřelovače opačné strany (podle řadových vojáků měli v červenci příslušníci podněsterských formací, kromě speciálních jednotek, zakázáno ostřelovat obytné budovy zničit odstřelovače) [63] .
Prokuratura Moldavska a Ministerstvo vnitra republiky uznávají skutečnost, že město bylo vyloupeno moldavskými dobrovolníky a jednotkami sebeobrany. Pro boj s nelegálním vývozem majetku z města byly na silnice umístěny hlídky, které zadržovaly nákladní dopravu a kontrolovaly náklad. Smrt a zranění největšího počtu civilistů v prvních třech dnech se vysvětluje tím, že se bojovalo v mnoha čtvrtích města, ze kterých ještě nebyla evakuována většina civilního obyvatelstva. Lze namítnout, že první den bylo mnoho mrtvých a zraněných obětí nevybíravé střelby v ulicích města. Existují důkazy, že 19. června jednotky vjíždějící do města střílely z těžkých kulometů upevněných na obrněných transportérech na obytné budovy a dvory, kde se v tu chvíli skrývali civilisté, na civilní auta s lidmi. Odpoledne 20. června došlo k případům úmrtí civilistů v důsledku palby obrněných vozidel, kteří byli v domech, opustili město a také se snažili pomoci zraněným strážcům [63] .
Zločiny střílení ostřelovačů, žoldáků, moldavských válečných zajatců, nájezdníků v jejich řadách spáchal 2. Benderyho prapor záložního podplukovníka Jurije Kostenka, který vyvolal puč proti prezidentovi PMR Igoru Smirnovovi . Již 14. dubna 1992 ho státní zastupitelství PMR obvinilo ze spáchání těžkých trestných činů, ale vyšetřovatelé státního zastupitelství PMR, kteří za ním přišli s obviněním, byli jím nemilosrdně zastřeleni, což vedlo k okamžité smrti na infarkt generální prokurátor PMR V. Charyev . V noci na 22. června byl jimi částečně zničen oddíl Ju.Kostenka, který svévolně opustil své pozice při pohybu v koloně podél pevnosti Bendery ruské vojenské jednotky. Tam zemřela Poroshova autorita. Kostenkovi se podařilo uprchnout a skrývat se tři týdny v Bendery. 14. července ve škole č. 8 byl zajat ruskými speciálními jednotkami nebo 16. července 1992 byl Yu Kostenko zatčen u výjezdu z města Bendery úřadem ruského vojenského velitele 14. armády a uvězněn na území ruské vojenské jednotky [63] .
Lebed vydal všechny potřebné rozkazy a již ráno si pro zadrženého Kostenka přijely speciální jednotky 14. armády, aby ho dopravily do velitelské kanceláře. Nejprve byl ale Kostenko vyvezen z města k vyšetřovacím úkonům. Nedaleko obce Vladimirovka spadlo do předem plánovaného přepadení vojenské vozidlo UAZ velitelství 14. armády s číslem 54-26 AL, bylo odpáleno z granátometu a začalo hořet. Speciální jednotky, které Kostenko hlídaly, byly zraněny a nedokázaly útočníkům odolat. Na zadním sedadle auta byla nalezena mrtvola Kostenka s useknutýma rukama.
(c) M. Bergman [92]
Pro podněsterskou stranu tato vražda vyvolala řadu otázek u A. Lebedy a jeho podřízeného M. Bergmana (vojenského velitele 14. armády a města Tiraspol ), kteří měli Kostenka ve vyšetřovací vazbě, který měl být předán k soudu na podněsterskou stranu. Hlavní otázka zněla: „Jak ve spáleném autě, kde byl Kostenko před upálením odříznut neznámýma rukama, zůstaly naživu speciální jednotky velitelské kanceláře a proč se speciálním výcvikem neprojevily vůči útočníkům žádný odpor , stejně jako se jich útočníci nedotkli?" .
Vyšetřování této záležitosti vedl MGB PMR v čele s V. Antjufejevem , z něhož vyplynula jeho pokračující vzájemná „válka“ proti M. Bergmanovi , jeho šéfovi, generálu A. Lebedovi a jeho příznivcům, kteří měli osobní skóre s Yu Kostenko od dob společné služby v Afghánistánu , kdy neznámý poručík Ju. Kostenko zbil vysokého důstojníka A. Lebedu a obvinil ho ze zastřelení „smluvní vesnice“ spojenců ve válce proti mudžahedínům [93] .
Lebedovi se připisuje likvidace velitele 2. praporu Republikánské gardy Podněsterské moldavské republiky Jurije Kostenka. Kostenko byl zatčen 16. července poté, co se po dvoudenním obléhání speciálními silami 14. armády pokusil o útěk na Ukrajinu. Jeho tělo bylo 18. července 1992 nalezeno ve vyhořelém voze velitelství 14. armády nedaleko obce Vladimirovka [94]
Chtěli jsme vybudovat změněnou Unii , bez úplné stranické kontroly, bez nákladů na plánované hospodářství
Toto území nepodlehlo rozpadu a destrukci Jelcin-Gorbačov. Přežila, shromáždili se tam exulanti z bývalých sovětských republik, kteří bojovali za SSSR a byli poraženi, zejména Pobaltí, Estonci, Lotyši , Litevci.
A celé ty roky bylo Podněstersko malou částí Sovětského svazu. Sovětský svaz se zmenšil na velikost Podněstří... pro Podněstersko byly strašnější časy, kdy nebylo blokováno, ale jednoduše posypáno granáty a přežilo
v naprosté opozici vůči Jelcinovi a režimu, protože je vidím jako hlavní viníky rozpadu Sovětského svazu. A vše, co se jim tak či onak bránilo, vše, co mi v té době připomínalo mou vlast, rozlehlou zemi, vzbuzovalo hluboké sympatie a touhu podporovat... Byl to ostrov rusko-sovětského odporu
Podněsterská moldavská sovětská socialistická republika je suverénním státem v SSSR. Oznámení Nejvyšší rady SSR Moldavska o nezákonném zákonu SSSR ze dne 2. srpna 1940 „O vzniku Moldavské SSR“ je historickým a politicko-právním základem státního sebeurčení národů Moldavska.
Každý občan PMSSR je současně občanem Svazu SSR... Ochranu práv, svobod a zájmů občanů PMSSR poskytuje Ústava SSSR.
Občané podněsterského MSSR vykonávají vojenskou činnou službu v ozbrojených silách SSSR ... Do přijetí zákona PMSSR o státních symbolech se na území republiky používají státní symboly SSSR
Quelle: Bessarabskij vopros i obrazovanie Pridnestrovskoj Moldavskoj Respubliki. Tiraspol' 1993, S. 111-115. Übersetzung: Souverenitätserklärung der Transnistrischen MSSR