Komorní hudba ( lat. camera - room) - hudba v podání malé skupiny instrumentálních hudebníků a/nebo zpěváků . Při provedení komorní skladby je každý part obvykle proveden pouze jedním hlasem, na rozdíl od orchestrální hudby, kde jsou skupiny hlasů hrající unisono .
V 16.-18. století se termín „komorní hudba“ používal pro jakoukoli světskou hudbu a byl protikladem k hudbě církevní. Později, se zrodem a rozvojem symfonické hudby, se komorní hudbě začalo říkat díla určená pro malý počet interpretů a omezený okruh posluchačů. V 19. a 20. století se význam komorní hudby jako „hudba pro elitu“ postupně vytrácel a tento termín si uchoval svůj význam jako definice děl určených k provedení malým skupinám hudebníků a malé skupině posluchačů. .
Moderní typy komorních instrumentálních souborů - trio, kvartet, kvintet aj. - se zformovaly v díle představitelů vídeňské klasické školy Haydna, Mozarta, Beethovena, kteří vytvořili ukázky obsahově hluboké a tvarově dokonalé. Instrumentální soubor s bohatými výrazovými možnostmi upoutal pozornost téměř všech skladatelů, odrážel hlavní trendy hudebního umění 18.–20. století. Byla mu vzdávána pocta romantice (F. Schubert, F. Mendelssohn, R. Schumann) a pozdějším skladatelům (I. Brahms, A. Dvořák aj.) [1] .
Skupina provozující komorní hudbu se nazývá komorní soubor . Komorní soubor tvoří zpravidla dva až deset hudebníků, zřídka více. Historicky se vyvinuly kanonické instrumentální skladby některých komorních souborů, např. klavírní trio , smyčcové kvarteto , klavírní kvinteto a další.
Existuje také koncept komorního orchestru - zpravidla se jedná o zmenšené (ne více než 15-20 osob) složení smyčcového orchestru , někdy s přidáním několika dechových nástrojů .
Divadelní umění | ||
---|---|---|
Divadlo |
| |
Hudební divadlo |
| |
Žánry | ||
Divadelní školy | ||
Pokyny v divadle | ||
Divadelní odrůdy | ||
Komorní divadlo |
| |
východní divadlo | ||
Smíšený |
|