| Quechua Huanca | |
|---|---|
| vlastní jméno | wanka limay; wanka nuna shimi |
| země | Peru |
| Regiony | Junin |
| Celkový počet reproduktorů | 300 tisíc |
| Postavení | vážné ohrožení |
| Klasifikace | |
| Kategorie | Jazyky Jižní Ameriky |
| kečuánština I | |
| Jazykové kódy | |
| ISO 639-1 | — |
| ISO 639-2 | zahrnuto v que |
| ISO 639-3 |
qvw - Huayla Quechua |
| Atlas světových jazyků v ohrožení | 999 |
| Etnolog | qvw |
| ELCat | 5317 |
| Glottolog | jauj1237 |
Quechua Huanca , nebo Quechua Huanca , nebo Hauha Huanca ( Quechua wanka limay / wanka nuna shimi , španělsky quechua huanca ) je podle některých badatelů jeden z kečuánských jazyků nebo podle jiných jeden z dialektů kečuánského jazyka, podle jiných v které Podle údajů SIL mluví na jihu departementu Junin v Peru asi 300 tisíc lidí . Existují další údaje o počtu mluvčích: například jeden zdroj (založený na údajích z peruánského sčítání lidu v roce 1993) uvádí číslo 52 788 lidí, pro které je dialekt hauha-huanca jejich rodným jazykem [1] . K tomuto číslu se blíží údaje citované SIL za rok 1993: 75 000 pro reproduktory Huanca a od 14 549 do 31 501 lidí. podle sčítání lidu Hauch v roce 1962. Podle klasifikace Alfreda Torera zahrnuje dialekt Jauha-Huanca i řeč obyvatel okresů Ongos a Kakra v provincii Yauyos na jihovýchodě departementu Lima (asi 1,3 tisíce mluvčích). Spolu s Ancash Quechua patří k centrální větvi kečuánských jazyků ( Quechua I nebo Huayuash ). Historický Huancas mluvil tímto jazykem dlouho před příchodem Inků do Cusca . Peruánský lingvista Rodolfo Cerrón-Palomino , jehož mateřským jazykem je kečuánština huanca i španělština, vydal první slovník tohoto kečuánského dialektu v roce 1976 v sérii kečuánských slovníků a gramatik vydávaných Institutem peruánských studií a ministerstvem školství po oficializaci kečuánštiny v Peru.
Quechua Huanca je tak odlišná od jižní Quechua ( Quechua Chanca , Quechua Cuzco-Collao), že porozumění mezi mluvčími těchto idiomů je téměř nemožné. Rozdíly se týkají především fonetiky. Existují také gramatické rozdíly. Pokud však jde o slovní zásobu, v těch ne tak vzácných případech, kdy se nějaká lexikální jednotka vlastní hlavní kečuánštině II vyskytuje i v jednom dialektu kečuánštiny I, je tímto dialektem nejčastěji dialekt huanca. Mluvčí Quechua Huanca a Ancash Quechua mají potíže se vzájemným porozuměním kvůli rozdílům ve fonologii.
Quechua Huanca se dělí do tří dialektů (Huala Huanca, Huaycha Huanca, Shausha Huanca).
Hranice rozšíření dialektů přibližně odpovídají třem historickým oblastem osídlení Huanca. Shaush Quechua, který si zachoval některé rysy staré Quechua, se foneticky a lexikálně liší od ostatních dvou variant. Někteří badatelé to kečuánštině-huancé nepřipisují, ale ve výše zmíněném cerronsko-palominském slovníku jsou slova, jejichž podoba se v těchto dialektech liší, zapsána v šaušské podobě, která si ponechala foném /q/.
Rysem kečuánštiny-huanca ve srovnání s jinými kečuánskými jazyky/dialekty je téměř pravidelné nahrazování původního */r/ za [l]. Toto nahrazení se nevztahuje na slova, která vstoupila do tohoto dialektu z jiných kečuánských dialektů po dokončení procesu přeměny [r] na [l]. Například warmi (žena). Spolu s několika dalšími jazyky/dialekty si Huanca zachovává původní retroflexní zvuk [ĉ] („tr“ v Serafin Coronel Molina a Rodolfo Cerron-Palomino). Stejně jako ve všech centrálních a severních jazycích/dialektech se i v Huance zachovala hláska „sh“ [š]. Je zde také zaznamenána přítomnost retroflexního zvuku „sh“: ʂuti (jméno), ʂulli (rosa), ʂanʂa (žhavé uhlíky), kaʂpi, (hůl), maʂa (zeť), muʂu(q) ( nový), puʂllu (puchýř, bublina), puʂtay (máčet), aʂna(q) (smrad), takʂa (malý), walaʂ (chlapec). V dialektu Huycha-Huanca se foném /ll/ realizuje jako zvuk [ tʃ ]. Toto je jeden ze dvou rozdílů, ve kterých se dialekt Huicha liší od dialektu Huayla (druhý je přechod od normálního /ch/ k retroflexu [ĉ]). Jinak jsou oba dialekty totožné a Cerron-Palomino je spojuje do jediné Yaqa Wanka.
Vzájemné porozumění huanca s mluvčími jiných jazyků/dialektů je ztíženo tím, že v ní původní [q] přešlo do Yaka-Huanca do rázu nebo úplně zmizelo. V řadě případů způsobilo vymizení /q/ substituční prodloužení samohlásky v kečuánštině Huanca (například suqta, „šest“ - su: ta, maqay, "beat" - ma: y). Vypuštění fonému /q/ vedlo ke zmizení kombinace /nq/ (např. sinqa, „nos“ - sia - s kompenzační náhradou siya). Naproti tomu Shaush Quechua mísí původní /q/ s místním /h/ a vyslovuje [h] nebo [x], díky čemuž je tato kečuánská varianta srozumitelnější pro mluvčí jiných kečuánských jazyků/dialektů. V Shaush byl zvuk [s] zachován v anlaut, který se změnil na [h] v Yaka Huanca. Přechod z [s] na [h] nenastal u malého počtu kořenů, kde za /s/ následuje /u/ následovaný labiálním fonémem, např. supay (zatraceně), sumaq (krásný), suwa (zloděj) .