Baudotův kód

Baudotův kód  je digitální, původně synchronní 5bitový kód . Později se stal mezinárodním standardem CCITT -1 (ITA-1). Na jeho základě byl vyvinut kód CCITT-2, který se stal standardem v telegrafii .

Původní Baudotův kód

Řídící znaky
Ó. ... mezera, přejděte na tabulku písmen
Ó... mezera, přejděte na tabulku čísel
oo... odstranit poslední znak
tabulka dopisů tabulka čísel
..Ó.. A oo o.. K ..Ó.. jeden oo .
..oo. E oo oo. L ... .o. 2 Ó. .Ó. 9 /
... .o. E oo.o M .....o 3 Ó. ..Ó 7 /
... .oo oo.oo N ..oo čtyři ooo 2 /
..ooo Ó ooo ooo P ..ooo 5 Ó. ooo '
..oo U oo oo Q ..oo. 1 / Ó. oo :
.....o Y oo..o R ... .oo 3 / Ó. .oo ?
.o..o B Ó. ..Ó S .o o.. 6 oo o.. (
.o oo C ooo T .o.o. 7 oo.o )
.ooo D Ó. ooo PROTI .o..o osm oo..o -
.o .oo F Ó. .oo W .o oo 9 oo oo /
.o.o. G Ó. .Ó. X .ooo 0 ooo ooo +
.o oo H Ó. oo Z .o oo 4 / oo oo. =
.o o.. J oo .o .oo 5 / oo.oo £

Kód vyvinul Émile Baudot v roce 1870 pro svůj telegraf . Kód se zadával přímo klávesnicí skládající se z pěti kláves, stisknutí či nestisknutí klávesy odpovídalo přenesení nebo nevyslání jednoho bitu v pětibitovém kódu. Maximální přenosová rychlost je něco málo přes 190 znaků za minutu (přibližně 16 bitů nebo 3 baudy (znaky za sekundu)).

CCITT-2

V roce 1901 Donald Murray revidoval kód, přeuspořádal znaky a přidal některé další znaky. To bylo způsobeno vynálezem telegrafní klávesnice. Nyní pořadí kódů nesouviselo s požadavky na pohodlí operátora a umožňovalo minimalizovat opotřebení zařízení při přepínání. Obecné principy – 5bitové kódování a použití abecedních a numerických registrů – zůstaly nezměněny. Modifikace nového kódu byla přijata v roce 1932 jako standard ITA-2 (CCITT-2).

MTK-2

V SSSR byla přijata modifikace CCITT-2 s dodatečným registrem pro cyrilici  - MTK-2 .