Pomsta je zraňující čin spáchaný z touhy potrestat osobu nebo skupinu lidí za škodu způsobenou v minulosti. Děje se tak z pocitu zášti , skutečného nebo domnělého.
Antonymem je odpuštění a dialektickým opakem je spravedlnost .
Podle sociálního psychologa Iana McKee je pomsta většinou motivována touhou po moci a touhou zachovat si své ego [1] . V každé společnosti lze nalézt příklady pomstychtivého chování. Mnoho kultur aktivně podporuje bratrovražedné chování mezi lidmi. Mezi nimi byl akt pomsty dlouho považován za nezbytný pro zachování cti (vztah společnosti k subjektu) a důstojnosti (vztah subjektu k sobě samému). Vychází z toho, že mstitelé pamatují na poskvrněnou čest svých předků a způsobují zpětné škody jejich potomkům. Pokaždé poté se postižená rodina nebo komunita cítí nuceni k odplatě proti pachateli, aby obnovila svou „rovnováhu cti“, která škodě předcházela. V efektu začarovaného kruhu takový boj vytváří cyklus pomsty, který se stále rozšiřuje zapojením členů rodiny a poté celé společnosti nové oběti do zcela nového cyklu, který může zahrnovat celé generace.
Filozofové mají tendenci oddělovat takové pojmy, jako je trest a pomsta. Podle Platóna : "Moudrý muž netrestá proto, že byl spáchán přestupek, ale proto, aby k němu v budoucnu nedošlo." Touha po pomstě je zpravidla motivována touhou vidět utrpení pachatele; pomstě vždy předchází hněv, kdežto trest ne.
Víra ve spravedlivý svět úzce souvisí s pocitem pomsty.
V některých kulturách je pomsta normou a dokonce nutným a ušlechtilým činem (například krevní msta ). V některých náboženstvích (například v křesťanství ) se naopak doporučuje oplácet dobro za zlo:
![]() |
|
---|---|
V bibliografických katalozích |
|