Nazarbajev, Nursultan Abishevič

Nursultan Abishevič Nazarbajev
kaz. Nursultan Abishuly Nazarbajev

Erb Nursultana Nazarbajeva jako nositele španělského řádu Isabely Katolické
Člen Ústavní rady Kazachstánu
od 19. března 2019
Předseda strany Nur Otan
4. července 2007  – 28. ledna 2022
Předchůdce příspěvek zřízen
Nástupce Kassym-Jomart Tokajev
Předseda Shromáždění lidu Kazachstánu
1. března 1995  – 28. dubna 2021
Předchůdce příspěvek zřízen
Nástupce Kassym-Jomart Tokajev
Předseda Shromáždění národů Kazachstánu do roku 2007
Předseda Rady bezpečnosti Republiky Kazachstán
21. srpna 1991  – 5. ledna 2022
Předchůdce příspěvek zřízen
Nástupce Kassym-Jomart Tokajev
prezident Republiky Kazachstán
16. prosince 1991  – 20. března 2019
Předseda vlády Seznam Uzakbai Karamanov
(1989-1991);
Sergej Těreščenko
(1991-1994);
Akezhan Kazhegeldin
(1994-1997);
Nurlan Balgimbaev
(1997-1999);
Kassym-Žomart Tokajev
(1999-2002);
Imangali Tasmagambetov
(2002-2003);
Danial Achmetov
(2003-2007);
Karim Massimov
(2007-2012);
Serik Achmetov
(2012-2014);
Karim Massimov
(2014-2016);
Bakytzhan Sagintaev
(2016-2019);
Askar Mamin
(2019)
Víceprezident Sergei Tereshchenko
(1990, jako náměstek prezidenta Kazašské SSR)
Erik Asanbaev (1991-1996)
funkce zrušena (od roku 1996)
Předchůdce pozice stanovena; on sám jako předseda Nejvyššího sovětu Kazašské SSR
Nástupce Kassym-Jomart Tokajev
24. dubna 1990 – 16. prosince 1991 – prezident Kazašské SSR
Předseda Rady hlav států SNS
1. ledna  – 31. prosince 2015
Předchůdce Alexandr Lukašenko
Nástupce Almazbek Atambajev
20. května 2006  - 5. října 2007
Předchůdce Vladimír Putin
Nástupce Kurmanbek Bakijev
První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kazachstánu
22. června 1989  - 28. srpna 1991
Předchůdce Gennadij Kolbin
Nástupce Vladislav Anufriev ( herec )
Člen politbyra ÚV KSSS
14. července 1990  – 28. srpna 1991
předseda Nejvyššího sovětu Kazašské SSR [1]
22. února  – 24. dubna 1990
Předchůdce Machtai Sagdiev
(jako předseda prezidia Nejvyššího sovětu Kazašské SSR; nejvyšší představitel) ;
Kiylybay Medeubekov
(jako předseda Nejvyššího sovětu Kazašské SSR; předseda parlamentu)
Nástupce on sám
(jako prezident Kazašské SSR; nejvyšší úředník) ;
Erik Asanbaev
(jako předseda Nejvyššího sovětu Kazašské SSR; předseda parlamentu)
Předseda Rady ministrů Kazašské SSR
22. března 1984  – 27. července 1989
Předchůdce Baiken Ashimov
Nástupce Uzakbai Karamanov
Tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kazachstánu
1979  - 1984
Druhý tajemník Karagandského regionálního výboru Komunistické strany Kazachstánu
1978  - 1979
Narození 6. července 1940( 1940-07-06 ) [2] [3] [4] (ve věku 82 let)
Str. Chemolgan,Kaskelensky District,Alma-Ata Oblast,Kazakh SSR,SSSR
Otec Abish Nazarbajev (1903-1971)
Matka Alzhan Nazarbayeva (1910-1977)
Manžel Sara Alpysovna Nazarbajevová
Děti Dariga Nursultanovna Nazarbayeva , Dinara Nursultanovna Kulibayeva a Aliya Nursultanovna Nazarbayeva
Zásilka
Akademický titul doktor ekonomie ( 1992 )
Postoj k náboženství islám ( sunnité )
Autogram
Ocenění

Kazachstán :

SSSR :

Rusko :

Další státy:

Zpovědní ocenění:

webová stránka elbasy.kz
Vojenská služba
Roky služby 1991-2019
Afiliace  SSSR → Kazachstán 
Hodnost
Nejvyšší velitel
přikázal Ozbrojené síly Kazachstánu
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Nursultan Abishevich Nazarbayev ( Kaz . Nursuletan әbishuly Nazarbayev [ nʊrsʊlˈn æbəʃʊˈlɯ nɑzɑzɑbɑ.jɪf ] Poslouchejte ; narozen 6. července 1940 USSR ) 1 - 9 , sovětský okres , 5. Caskelenský

Prezident Kazašské SSR (1990-1991). První prezident Republiky Kazachstán od 16. prosince 1991 do 20. března 2019 [5] . Hlavou státu byl zvolen ve volbách v roce 1991 , 1999 , 2005 , 2011 , 2015 . Po odchodu z prezidentského úřadu si udržel posty šéfa Bezpečnostní rady Kazachstánu, předsedy Shromáždění lidu Kazachstánu a předsedy vládnoucí strany Nur Otan a zůstal také členem Ústavní rady Kazachstánu [6]. . Předseda Shromáždění lidu Kazachstánu (1995-2021). Předseda politické strany Nur Otan (2007-2022). Předseda Rady bezpečnosti Republiky Kazachstán (1991-2022) [7] . Člen Ústavní rady Kazachstánu (od roku 2019).

Rekordmanem v délce vlády v postsovětském prostoru  byl od 22. června 1989 vůdce Kazachstánu (do 24. dubna 1990 jako první tajemník ÚV KSČM [8] ) do 19. března 2019 nebo 29 let, 8 měsíců a 26 dní. Nositel oficiálního titulu prvního prezidenta Republiky Kazachstán - Elbasy (vůdce národa) od roku 2010 [9] do roku 2022.

Předseda Nejvyšší rady Kazašské SSR (1990). První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kazachstánu (1989-1991). Předseda Rady ministrů Kazašské SSR (1984-1989). Člen Ústředního výboru KSSS (1986-1991); člen politbyra ÚV KSSS (1990-1991). Tajemník ústředního výboru Komunistické strany Kazachstánu (1979-1984). Zástupce Nejvyššího sovětu SSSR z 10.-11. svolání (1979-1989) z oblasti Severního Kazachstánu [10] [11] . Poslanec lidu SSSR (1989-1991).

Životopis

Začátek kariéry

Nursultan Nazarbajev se narodil 6. července 1940 ve vesnici Chemolgan, okres Kaskelensky, region Alma-Ata, Kazašská SSR, v rodině Abish (1903-1971) a Alzhan (1910-1977). V roce 1957 absolvoval střední školu pojmenovanou po Abay ve městě Kaskelen.

Poté, co se Nursultan Nazarbajev dozvěděl o náboru Komsomolu pro celosvazovou výstavbu hutního závodu v Temirtau, rozhodl se stát metalurgem. První dva měsíce v roce 1958 bydlel na ubytovně ve vesnici Tokarevka , 15 kilometrů od města Temirtau v oblasti Karaganda [12] . Studoval na Ukrajině na odborné škole č. 22 v Dněprském metalurgickém závodě v Dněprodzeržinsku , kterou ukončil v roce 1960. V roce 1960 získal práci jako dělník ve stavebním oddělení fondu Kazmetallurgstroy ve městě Temirtau. 3. července 1960 byla spuštěna první vysoká pec v Kazachstánu a Střední Asii, Nazarbajev se zúčastnil tavení prvního kazašského surového železa . Poté pracoval v Karagandském metalurgickém závodě jako litinový stáčecí stroj, výheň vysoké pece , dispečer, plynař, vedoucí plynař vysokopecní dílny. V roce 1967 absolvoval VTUZ v Karagandském metalurgickém závodě .

Od roku 1969 do roku 1973 byl na straně Komsomol práce v Temirtau. V letech 1973-1978 - tajemník stranického výboru hutního závodu Karaganda, se Nazarbajev stal ve skutečnosti druhou osobou po řediteli závodu v podniku, který zaměstnával 30 tisíc lidí. Podle Nazarbajevových memoárů neměl nafouknuté ambice a nepociťoval příliš vášeň pro vedoucí pozice, ale od mládí si vytvořil zvyk být vždy první. V tomto období jako vedoucí nasbíral komunikační zkušenosti – od vedoucích dílen až po ministry.

V letech 1978-1979 - tajemník, druhý tajemník regionálního výboru strany Karaganda . V roce 1979 byl zvolen tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Kazachstánu.

Předseda Rady ministrů Kazašské SSR. První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kazachstánu

V letech 1984-1989 - předseda Rady ministrů Kazašské SSR , se stal ve 44 letech nejmladším vůdcem vlády Svazové republiky.

V prosinci 1986 začaly v hlavním městě republiky Alma-Atě nepokoje způsobené tím, že do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ byl zvolen Gennadij Kolbin , který dříve nežil v Kazachstánu. Kazachstán místo Dinmukhameda Kunaeva . Demonstrace mládeže byly brutálně potlačeny, účastníci akcí byli potlačeni a rehabilitováni až v letech 1989-1991.

V letech 1989-1991 - první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kazachstánu. V letech 1989-1992 - poslanec lidu SSSR. V únoru - dubnu 1990 - současně předseda Nejvyšší rady Kazašské SSR. Od 14. července 1990 do 23. Srpen 1991 - Člen politbyra Ústředního výboru KSSS . Člen Ústřední kontrolní komise KSSS (1981-1986). Člen Ústředního výboru KSSS (1986-1991).

Volba prezidenta, 90. léta

24. dubna 1990 Nejvyšší rada Kazašské SSR na zasedání zřídila post prezidenta Kazašské SSR a zvolila Nursultana Nazarbajeva [13] .

V létě 1991 při podpisu nové unijní smlouvy s M. Gorbačovem a B. Jelcinem došlo k dohodě, že Nazarbajev může zaujmout post předsedy vlády Svazu suverénních států, ale srpnový puč Státní nouzový výbor těmto plánům zabránil [14] . Nazarbajev obhajoval přeměnu SSSR na konfederaci [15] [16] .

Dne 28. srpna na plénu Ústředního výboru Komunistické strany Kazachstánu oznámil prezident Nazarbajev své vystoupení z KSSS [17] . Dne 1. prosince 1991 se za účasti jednoho kandidáta konaly první celostátní prezidentské volby Kazašské SSR, v jejichž důsledku získal Nazarbajev podporu 98,7 % voličů.

10. prosince byl KazSSR přejmenován na Republiku Kazachstán . 16. prosince 1991 přijal Nejvyšší sovět Kazašské SSR zákon o státní nezávislosti Republiky Kazachstán a Nursultan Nazarbajev se stal prvním prezidentem Republiky Kazachstán . Po 5 dnech v tomto stavu podepsal Alma-Atskou deklaraci o cílech a zásadách SNS , která potvrdila zrušení SSSR.

V roce 1995 byly v důsledku referenda konaného 29. dubna prodlouženy prezidentské pravomoci Nazarbajeva až do roku 2000.

10. ledna 1999 byl Nazarbajev zvolen prezidentem se 79,78 % hlasů.

2000–2010

4. prosince 2005 byl Nazarbajev zvolen prezidentem Republiky Kazachstán s 91,15 % hlasů.

15. června 2010 byl Nazarbajevovi oficiálně přidělen status prvního prezidenta Republiky Kazachstán – Elbasy.

Dne 23. prosince 2010 se na fóru v Usť-Kamenogorsku objevil návrh na prodloužení pravomocí prezidenta země do roku 2020 a k tomu uspořádat celostátní referendum. Jedním z řečníků byl Olzhas Suleimenov . Již 7. ledna 2011 odmítl prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev návrhy Parlamentu republiky předložit změny a doplňky Ústavy Republiky Kazachstán do republikového referenda o rozšíření pravomocí úřadujícího prezidenta bez lidové volby do roku 2020 [18] [19] . Sběr podpisů pokračoval a k 13. lednu 2011 se na podporu této iniciativy sešlo 5 milionů 16 tisíc podpisů. 14. ledna 2011 parlament Kazachstánu jednomyslně přijal změny ústavy. 31. ledna Ústavní rada Kazachstánu uznala zákon o nahrazení voleb referendem za protiústavní [20] .

Téhož dne prezident v projevu k lidem souhlasil s rozhodnutím Ústavní rady a navrhl uspořádat předčasné prezidentské volby [21] . 3. dubna v předčasných prezidentských volbách byl znovu zvolen prezidentem Kazachstánu až do prosince 2016 [22] . Podle konečných údajů Ústřední volební komise získal Nursultan Nazarbajev 95,5 procenta hlasů. Podle ústavy nemůže být stejná osoba zvolena prezidentem více než dvakrát za sebou, toto omezení se však netýká prvního prezidenta Republiky Kazachstán.

V březnu 2015 byl Nazarbajev zaregistrován jako prezidentský kandidát k účasti v předčasných prezidentských volbách Republiky Kazachstán dne 26. dubna 2015 [23] . Získal 97,75 % hlasů.

Odchod do důchodu a následné aktivity

Dne 19. března 2019 podepsal na vlastní žádost dekret o rezignaci prezidenta ze dne 20. března 2019 [24] [25] . Ve svém projevu k lidu Nazarbajev uvedl:

Rozhodl jsem se ukončit své pravomoci prezidenta. Letos uplyne 30 let od mého zastávání nejvyšší funkce. Lidé mi dali příležitost stát se prvním prezidentem nezávislého Kazachstánu [26] .

Pravomoci prezidenta podle Ústavy Republiky Kazachstán přecházejí na předsedu Senátu Parlamentu země Kassyma-Jomarta Tokajeva , který složil slib 20. března na společné schůzi komor. parlamentu Kazachstánu. Nazarbajev si poté udržel posty předsedy Shromáždění lidu Kazachstánu, šéfa Rady bezpečnosti země, člena Ústavní rady Kazachstánu a předsedy vládnoucí strany Nur Otan [27] .

Po rezignaci na post prezidenta Republiky Kazachstán zůstal v nejvyšších státních a stranických funkcích. V roce 2021 je to 30 let, co Nursultan Nazarbajev stál v čele Rady bezpečnosti republiky. V roce 2020 to bylo 25. výročí předsedkyně Shromáždění lidu Kazachstánu. V parlamentních volbách v roce 2021 se také dostal na první místo seznamu strany Nur Otan .

Pokračoval také ve společenských aktivitách v rámci Fondu prvního prezidenta. V roce 2019 nadace zahájila programy podpory mládeže El Umiti a Kamkorlyk. První je zaměřena na školení mladých manažerů změn. V rámci programu získali účastníci příležitost studovat na předních univerzitách a společnostech ve světě a také přímou interakci s vládou, domácími i mezinárodními odborníky, kteří působí jako jejich mentoři. Podle programu „Kamkorlyk“ byla otevřena rehabilitační centra v nemocnicích a místnosti na podporu inkluze ve školách, které poskytují bezplatnou komplexní rehabilitaci až 5 tisícům dětí ročně [28] .

V červnu až červenci 2020 se Nursultan Nazarbajev nakazil koronavirem [29] [30] [31] . Během pandemie koronaviru zahájil Nursultan Nazarbajev národní akci "Biz Birgemiz!" („Jsme spolu!“), která poskytla pomoc více než 2,3 milionům občanů: pro rodiny s nízkými příjmy byly zakoupeny potravinové koše pro rodiny v nouzi, dobrovolnická pomoc zdravotníkům, počítače pro děti pro dálkové studium atd. [32 ]

28. dubna 2021 Nursultan Nazarbajev předal Kassym-Jomartovi Tokajevovi pravomoci předsedy Shromáždění lidu Kazachstánu, v jehož čele stál od roku 1995, a poukázal na nutnost pokračovat v integraci všech etnosociálních skupin do obecná kazašská společnost. Nazarbajevovi byl udělen titul čestného předsedy shromáždění [33] [34] .

V dubnu 2021 byla z iniciativy Nazarbajeva zahájena rozsáhlá charitativní akce „Elbasy Zhyluy“. V rámci kampaně Nadace Nursultana Nazarbajeva a Charitativní nadace Degdar poskytují pomoc rodinám s nízkými příjmy s mnoha dětmi, rodinám vychovávajícím děti se speciálními potřebami a rodinám, ve kterých žijí veteráni Velké vlastenecké války. Každá z 681 potřebných rodin dostala zboží o váze asi 132 kg [35] .

23. listopadu 2021 oznámil, že předá pravomoci předsedy strany Nur Otan Kassym-Jomartovi Tokajevovi, neboť podle jeho názoru by měl být v čele strany prezident země [36] ( byl předsedou strany do 28. ledna 2022).

28. prosince 2021 přijel Nazarbajev společně s Tokajevem do Petrohradu na summit vůdců zemí SNS, kde se setkal s ruským prezidentem Putinem.

5. ledna 2022, na pozadí masových protestů v zemi , včetně požadavků, aby Nazarbajev opustil politiku, ho Tokajev nahradil ve funkci předsedy Rady bezpečnosti [37] . Četní příbuzní a blízcí Nazarbajevovi začali ztrácet své pozice ve vedení republiky. Z ulic začaly mizet cedule, tabulky a citáty se jménem prvního prezidenta, jeho knihy a portréty jsou stahovány z knihkupectví [38] . Jak později oznámil Nazarbajevův tiskový tajemník, on sám se rozhodl přenést post předsedy Rady bezpečnosti na prezidenta, protože nepokoje a teror si vyžádaly rychlou, tvrdou a nekompromisní reakci vedení země [39] [40] . 18. ledna nahrál exprezident Nazarbajev poprvé od nepokojů videovzkaz, ve kterém uvedl, že zvěsti o konfrontacích mezi elitami byly neopodstatněné, v roce 2019 převedl plnou moc na Tokajev. Během nepokojů byl Nazarbajev v Nur-Sultánu a nikam neodešel [41] [42] . Před zveřejněním prohlášení se kvůli tomu, že Nazarbajev 3 týdny neobjevil na veřejnosti a nemluvil o situaci v zemi, šířily média různé fámy, mimo jiné o stavu exprezidenta [43] , že zemi opustil po začátku nepokojů [44] , o přerozdělení majetku mezi elity [45] .

Dne 26. ledna 2022 schválili poslanci Senátu (horní komory) parlamentu Kazachstánu legislativní úpravy rušící doživotní předsednictví Nursultana Nazarbajeva ve Shromáždění lidu Kazachstánu (APK) a Radě bezpečnosti [46] .

Rodina

Nursultan Nazarbajev znal jeho rodokmen od dětství až do dvanácté generace: Abish (1903-1971), Nazarbai, Edil, Kembaba, Myrzatai, Aidar, Koshek, Karasai , Altynai , Eskozha, Maldy-Ystyk, Shapyrashty, Babidi Zhalman . Přímým předkem Nursultana v osmé generaci byl Karasay batyr , který v letech 1640-1680 vykonal mnoho činů ve válce proti Dzungarům [48] . Nursultanův dědeček Nazarbai byl biy a podle dokumentů Ústředního archivu Kazachstánu to byl v 80. letech 19. století bohatý muž, vlastnil vodní mlýn a „ příkop dlouhý 100 sazhenů“ [49] . Také Nazarbajev od mládí důkladně znal mateřskou šezheru: Alzhan (1910-1977), Bukharbay (Buka), Zhatkanbay, Kenebay, Olzhabay, Izbasar, Zholai, Tygyr, Zhalmambet, Zhanys, Dulat [ 50] .

V knize Bez pravice a levice, vydané v roce 1991, Nazarbajev napsal:

Módu chlubit se „proletářským“ původem v poslední době náhle vystřídal další výstřelek: hledat a všemi prostředky nacházet „modrou“ krev u svých předků. V naší rodině to nikdy nebylo. Jsem syn, vnuk a pravnuk pastýřů, tedy ne ze šlechty.

Narodil se v rodině Abish a Alzhan, kteří pracovali v oblasti zemědělství. Pochází z rodu Shaprashty of the Senior Zhuz [51] . Otec Nursultana Nazarbajeva, Abish, se narodil v roce 1903 na úpatí hory Alatau v rodině Nazarbay. Abish Nazarbajev zemřel v roce 1971. Nazarbajevova matka Alzhan se narodila v roce 1910 v rodině mully ve vesnici Kasyk , okres Kurdai , oblast Zhambyl , a zemřela v roce 1977 [52] . Matka pochází z podrodu Beskalmak z klanu Zhanys z kmene Dulat [53] .

Politické názory

Zahraniční politika

Jedním z prvních rozhodnutí Nazarbajeva ve funkci prezidenta bylo uzavřít jadernou testovací základnu Semipalatinsk a poté opustit čtvrtý největší světový arzenál jaderných zbraní. Kazachstán se stal jedním z aktivních účastníků všech smluv a institucí v oblasti nešíření jaderných zbraní [62] [63] [64] .

V 90. letech prezident oznámil multivektorovost zahraniční politiky Kazachstánu, tedy rozvoj přátelských vztahů se všemi zeměmi, které hrají významnou roli ve světovém dění [65] . Během předsednictví Kazachstán navázal diplomatické vztahy se 130 státy. V rámci regionální integrace se Nazarbajev opíral o oživení obchodních a ekonomických vztahů mezi bývalými republikami SSSR, čistě ekonomický charakter Euroasijské hospodářské unie .

Kazachstán se aktivně podílel na činnosti mezinárodních organizací. V roce 2010 Kazachstán předsedal OBSE , v roce 2011 Organizaci islámské spolupráce . Od prvních dnů se aktivně podílel na práci Shanghai Cooperation Organization, v letech 2010-2011 byl jejím předsedou. V roce 2016 byla země zvolena nestálým členem Rady bezpečnosti OSN na období 2017–2018 [66] .

V roce 2015 Nursultan Nazarbayev Foundation zorganizovala mezinárodní diskusní platformu Astana Club, která každoročně sdružuje politiky, diplomaty a odborníky z think-tanků ze Spojených států, Ruska, Číny, Evropy, Středního východu a Asie, aby diskutovali o globálních trendech a hledali řešení. k problémům, které mají vliv na celý svět a euroasijský region [67] [68] [69] .

Nazarbajev působil jako mírový prostředník během karabašského konfliktu v roce 1987, ukrajinské krize v roce 2014, astanského procesu v Sýrii a dalších mezinárodních konfliktů [70] [71] [72] [73] .

V roce 2011 Nazarbajev navrhl vytvoření nové komunikační platformy G-Global, protože podle jeho názoru formáty G-20 a G-8 nevyřešily otázku globálního protikrizového plánu. Myšlenkou G-Global je, že světová osudová rozhodnutí by měla být přijímána na základě demokratických principů za účasti maximálního počtu zemí a občanů planety. Za tímto účelem byla na internetu vytvořena mezinárodní informační a komunikační platforma pro diskuzi o problémech, včetně otázek na vedoucí představitele zemí nebo odborníků a jejich odpovědí [74] .

V roce 2017 se v Astaně za účasti 112 států konala světová výstava EXPO-2017 věnovaná tématu alternativní energie. Po dokončení výstavy bylo v jejím místě otevřeno Mezinárodní finanční centrum Astana [75] .

Sociálně-ekonomický rozvoj

Po rozpadu SSSR na 4 roky se objem průmyslové výroby v Kazachstánu snížil na polovinu, zemědělství - o 30%, mnoho velkých podniků bylo zastaveno. Během vedení Kazachstánu vzrostl objem ekonomiky země (HDP) 15krát, příjem obyvatelstva 9krát v dolarovém vyjádření, chudoba se 10krát snížila o 90 %. V roce 2018 v celkovém objemu průmyslu přesáhl zpracovatelský sektor 40 %. Objem zprovoznění bydlení v Kazachstánu přesáhl 10 milionů metrů čtverečních ročně, poskytování bydlení na obyvatele se zvýšilo na 21,8 m².

V roce 1997 prezident představil Strategii rozvoje „ Kazachstán-2030 “. Jedním z jejích cílů byl ekonomický růst založený na otevřeném tržním hospodářství s vysokou úrovní zahraničních investic a domácích úspor. Pod vedením prezidenta byla vytvořena Rada zahraničních investorů. V letech 1993-2006 přilákal Kazachstán 51,2 miliardy amerických dolarů přímých zahraničních investic (více než 80 % všech v regionu Střední Asie).

Pro zajištění makroekonomické stability byl akumulací části ropných příjmů země vytvořen Národní fond Republiky Kazachstán.

Nazarbajev byl aktivním zastáncem přesunu hlavního města z Alma-Aty do Astany. Dne 15. září 1995 podepsal dekret „O hlavním městě Republiky Kazachstán“, ve kterém nařídil vytvoření Státní komise pro organizaci práce na přesunu nejvyšších a ústředních orgánů do města Akmola [76] . Akmola byla vyhlášena hlavním městem Kazachstánu 10. prosince 1997 , 6. května 1998 bylo hlavní město přejmenováno na Astana, v roce 2019 - na Nur-Sultan.

Ve školství byla vyhlášena zásada trojjazyčnosti, aby absolventi po promoci plynule hovořili kazašsky, rusky a anglicky. V roce 1993 byl prezidentem zahájen vzdělávací program Bolashak , v jehož rámci byli absolventi škol vysláni na zahraniční studia na státní stipendia formou soutěže. V rámci programu bylo vyškoleno více než 15 000 specialistů. V roce 2010 byla z iniciativy prezidenta otevřena Nazarbajevova univerzita a Nazarbajevovy intelektuální školy .

Ve zdravotnictví došlo k postupnému přechodu na systém povinného sociálního zdravotního pojištění (OSMI), založeného na společné odpovědnosti obyvatelstva, státu a zaměstnavatelů.

V roce 2010 byl prezidentským dekretem schválen Státní program urychleného průmyslového a inovačního rozvoje Republiky Kazachstán s cílem diverzifikovat a zvýšit konkurenceschopnost ekonomiky rozvojem neprimárního sektoru ekonomiky a zlepšením blahobytu lidí prostřednictvím růst příjmů.

V prosinci 2012 byl vypracován program rozvoje Kazachstánu do roku 2050 s cílem dostat se mezi 30 nejvyspělejších zemí [77] .

V reakci na globální ekonomickou krizi, která začala v roce 2008, Nazarbajev zahájil novou hospodářskou politiku Kazachstánu „Nurly Zhol“. Program protikrizových opatření byl zaměřen na 5 hlavních oblastí: stabilizace finančního sektoru; řešení problémů na realitním trhu; podpora malých a středních podniků; stimulace agroprůmyslového komplexu; realizace průmyslových a infrastrukturních projektů. Jedním z důležitých úkolů protikrizového programu byla sociální ochrana obyvatelstva včetně omezování inflace a zdražování základních potravin, zvyšování mezd pro zaměstnance veřejného sektoru, zvyšování sociálního zabezpečení ohrožených skupin obyvatel: důchodců, invalidů , sirotčích, zvýšením starobních důchodů, invalidních důchodů, pozůstalostních [78] .

Členství ve straně

Před rozpadem SSSR byl členem KSSS. Během příprav na prezidentské volby v roce 1999 byla vytvořena veřejná centrála na podporu prezidentského kandidáta Nursultana Nazarbajeva. V předvečer inaugurace prezidenta 19. ledna 1999 bylo na zasedání ústředí rozhodnuto o vytvoření politické strany na jejím základě, 12. února byla zaregistrována Republikánská politická strana „Otan“ . Na 1. sjezdu se ke straně připojily Strana národní jednoty Kazachstánu, Demokratická strana Kazachstánu, Liberální hnutí Kazachstánu a hnutí „Za Kazachstán-2030“ [79] . V roce 2007 se v souvislosti s úpravami ústavy Nursultan Nazarbajev oficiálně ujal funkce předsedy strany Nur Otan [80] .

Lidská práva

V 90. letech 20. století Kazachstán ratifikoval úmluvy o právech dětí a o odstranění všech forem diskriminace žen. Podle zprávy americké organizace „ Freedom House “ za rok 2019 měla země hodnocení demokracie 22 bodů.

V roce 2003 byla dekretem prezidenta Nursultana Nazarbajeva zřízena Komise pro lidská práva pod vedením prezidenta Kazachstánu.

V roce 2014, po jednání s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem, Nazarbajev na tiskové konferenci řekl, že zástupci desítek národností žijících v Kazachstánu „mají stejná práva, jejich jazyky a kultury jsou chráněny“ a „školy fungují v 18 jazycích“. Podle prezidenta Kazachstánu působí v zemi „zcela svobodně“ 40 náboženských vyznání.

Některé lidskoprávní organizace poukazují na porušování určitých práv v Kazachstánu, podle The Guardian Nazarbajev nastolil autoritářský režim [81] .

Kritika

Ve volbách v roce 2015, kterých se naposledy jako kandidát zúčastnil Nursultan Nazarbajev, pozorovatelé z mise OBSE zaznamenali vysokou organizovanost, ale zároveň nedostatečný výběr opozičních kandidátů.

Někteří politici a novináři, jako Zhasaral Kuanyshalin a další, si všímají Nazarbajevova kultu osobnosti [82] [83] [84] [85] . Podle novináře Dilyarama Arkina se Nazarbajevův kult osobnosti začíná šířit i mimo Kazachstán [86] [87] .

Bolat Ryskozha:

Kazachstán dlouho žil pod Nazarbajevovým kultem osobnosti, tvrdí odpůrci prezidenta. S tím ale nesouhlasí jeho příznivci, kteří jsou zároveň spolustraníky. Objevují se ale i názory, že si za kult osobnosti může sám prostý lid [88] .

Řada politiků a novinářů zase popírá existenci kultu osobnosti, protože Nazarbajevova ústavní reforma ve vnitřní politice měla za cíl přerozdělit odpovědnost mezi složky moci.

Například bývalý náměstek Madžilis parlamentu Ahmed Muradov popřel existenci Nazarbajevova kultu osobnosti:

Abychom na to mohli myslet dříve, je nutné intenzivně napínat představivost. V roce 2017 jsme z iniciativy Nursultana Abisheviče v parlamentu projednali všechny zákony o ústavní reformě o přerozdělení pravomocí z prezidenta na parlament a vládu. O jakém kultu osobnosti mluvíme? Domnívám se proto, že kdo zná právní normy, to říci nemůže. A pokud má někdo osobní vnímání [kultu], ať si přečte více literatury, aby se lépe seznámil s dílem samotného prezidenta.

Sám Nazarbajev na otázku, jaký má vztah ke kritice, odpověděl [89] :

Proto tuto kritiku vnímám takto: vyvozujeme z ní závěry, opravujeme chyby a postupně postupujeme po cestě demokratizace naší společnosti. Po takovém totalitním režimu tu máme díky bohu svobodné volby celostátního prezidenta, svobodné parlamentní volby na základě stranických listin. Výsledkem je, že vítězné strany sestavují vládu, kontrolují výkonné orgány, parlament kontroluje jmenování soudců, státních zástupců a tak dále. To znamená, že s posledními změnami v Ústavě se naše země stala prezidentsko-parlamentní.

Zpráva Chatham House z roku 2019 uvádí, že nejcennější ekonomický majetek vlastnila buď Nazarbajevova rodina, nebo jeho blízcí. Nazarbajevova nejstarší dcera Dariga Nazarbajevová , jeho zeť Timur Kulibajev (manžel Nazarbajevovy druhé dcery Dinary ) a jeho synovec Kajrat Satybaldi, stejně jako jejich manželé, děti a blízcí, ovlivnili velkou část kazašské ekonomiky. V roce 1998 vláda po několika letech frakčních bojů pozastavila privatizaci ropného sektoru, což umožnilo Kulibajevovi převzít kontrolu nad důležitými ropnými a plynárenskými strukturami [90].

Hodnosti, tituly a ocenění

Státní vyznamenání Kazachstánu:

Státní vyznamenání SSSR:

Dne 12. května 2010 poslanci Madžílisu ,  dolní komory parlamentu Kazachstánu, jednomyslně přijali pozměňovací návrhy k balíčku zákonů, které dávají prezidentu Nazarbajevovi status prvního prezidenta Kazašské republiky Elbasy. V roce 2012 byla přijata norma, že první prezident Republiky Kazachstán má podle svého statutu titul Lidový hrdina Kazachstánu (Khalyk kaharmany).

Dne 30. května 2019 byl zřízen status „čestného senátora“, který byl udělen prvnímu prezidentovi Kazachstánu Nursultanu Nazarbajevovi „za mimořádný přínos k utváření ústavních a právních základů Republiky Kazachstán jako demokratické , sekulárního , právního a sociálního státu , jakož i k formování a rozvoji domácího parlamentarismu » [93] [94] .

Dne 28. dubna 2021 mu byl udělen status čestného předsedy Shromáždění lidu Kazachstánu [95] .

kultura

Výpravný film "Cesta vůdce" je věnován životní cestě Nursultana Nazarbajeva. První čtyři filmy eposu - "Nebe mého dětství" (2011), "Ohnivá řeka" (2013), "Železná hora" (2013), "Breaking the Vicious Circle" (2014), vyprávění o dětství , mládí a mládí budoucího prezidenta, nastudoval kazašský režisér Rustem Abdrashov [96] . Roli Nazarbajeva v dětství hrál mladý herec Yelzhas Alpiev a v mládí Nurlan Alimzhanov . Roli babičky ztvárnila Bibigul Tulegenova , roli matky Natalia Arinbasarova , roli otce Nurzhuman Ikhtymbaev . Pro natáčení závěrečného filmu eposu „Jak se utvářely hvězdy “, pokrývajícího období 90. let, která představují zlomové okamžiky v dějinách Kazachstánu a celého postsovětského prostoru, ruský filmový režisér Sergej Sněžkin , který má zkušenosti s inscenováním složitých historických sérií [97] [98] , byl pozván . Hlavní roli ve filmu "Tak byly vytvořeny hvězdy" hrál Berik Aitzhanov .

V září 2011 kanál NTV vydal film režiséra Alexandra Mokhova „ Jelcin. Tři dny v srpnu “, kde roli Nursultana Nazarbajeva ztvárnil herec Sherkhan Abilov . V listopadu 2011 měla v Astaně v Paláci míru a smíření premiéru drama „Teren tamyrlar“ od Jerkina Žuasbeka věnovaného 20. výročí nezávislosti Kazachstánu o roli prezidenta při formování a posilování kazašského nezávislosti, došlo [99] .

Od roku 2004 je realizován státní program „Madeni mura“ ( kulturní dědictví ), jehož účelem byla obnova historických a kulturních památek v Kazachstánu [100] .

Kromě dvou největších divadel ve střední Asii - opery Astana a baletu Astana byla v hlavním městě Kazachstánu z iniciativy Nazarbajeva otevřena Kazašská národní akademie choreografie.

V roce 2017 prezident inicioval program Rukhani Zhangyru ( duchovní modernizace ) na zachování duchovních hodnot. Pro jeho integraci do světového prostoru byl plánován fázový přechod kazašského jazyka na latinku. Objekty projektu Posvátná geografie Kazachstánu se staly centry rozvoje cestovního ruchu v zemi. Do kazaštiny bylo přeloženo 100 moderních učebnic historie, politologie, sociologie, filozofie, psychologie, kulturních studií a filologie [101] .

V roce 2018 získalo město Turkestán statut regionálního centra, načež začal rozsáhlý proces obnovy a rozvoje města, které je starobylým hlavním městem kazašského chanátu a je často nazýváno „duchovním hlavním městem turkický svět." V den podpisu dekretu o vytvoření Turkestánské oblasti se Nazarbajev sešel a vyzval šéfy národních společností a zástupce velkých podniků, aby se aktivně podíleli na výstavbě města. V roce 2021 Nazarbajev navštívil nová zařízení vybudovaná v Turkestánu – letiště, karavanserai atd., přičemž poznamenal, že takové oživení Turkestán mnoho let nezažil [102] .

18. března 2019 položil první kámen na staveništi nové centrální mešity v hlavním městě ,  největší v Kazachstánu a Střední Asii. Byl iniciátorem stavby, podpořili ho soukromí investoři, nebyly čerpány prostředky ze státního rozpočtu [103] . 12. srpna 2022 byla mešita otevřena za účasti Nazarbajeva [104] .

V roce 2020 byla z iniciativy Nazarbajeva v Nur-Sultanu postavena nová budova Státního akademického kazašského hudebně-dramatického divadla pojmenovaná po K. Kuanyshbayevovi o rozloze více než 22 tisíc m². Během rozhovoru s novináři Nazarbajev zdůraznil, že od převodu hlavního města snil o vybudování nové velké budovy pro kazašské činoherní divadlo ve městě.

V letech 2020-2021 vyšel na základě exkluzivního rozhovoru cyklus „Strokes to a Portrait“ - vícedílný dokumentární film věnovaný životu a dílu Nursultana Nazarbajeva.

V roce 2021 vyšel dokumentární film „Kazach: příběh zlatého muže“ režisérů Olivera Stonea a Igora Lopatjonoka o životě Nazarbajeva [105] .

Vědecké práce

Nazarbajev - doktor ekonomie [106] , tématem disertační práce je "Strategie úspor zdrojů v podmínkách utváření a rozvoje tržních vztahů" [107] . Obhajoba se konala na Ruské akademii managementu (1992) (kandidát ekonomických věd - v roce 1990).

Hlavní díla

články

Poznámky

  1. ↑ V této funkci byl nejen předsedou parlamentu, ale také nejvyšším představitelem Kazachstánu. Všichni předchozí i následující předsedové Nejvyšší rady byli pouze předsedy parlamentu
  2. ↑ Nursultan Nazarbajev // Archiv výtvarného umění - 2003.
  3. ↑ Nursultan Nasarbajew // Munzinger Personen  (německy)
  4. ↑ Seznam účastníků Davosu 2014
  5. ↑ 1 2 Nazarbajev odstoupil jako prezident Kazachstánu . Kommersant (19. března 2019). Získáno 19. března 2019. Archivováno z originálu dne 20. března 2019.
  6. ↑ Nazarbajev si ponechá post šéfa Rady bezpečnosti Kazachstánu . www.interfax.ru (19. března 2019). Získáno 19. března 2019. Archivováno z originálu dne 20. března 2019.
  7. ↑ Tokajev vedl Radu bezpečnosti Kazachstánu místo Nazarbajeva . Získáno 5. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 5. ledna 2022.
  8. ↑ 24. dubna 1990 z Čl. Článek 6 Ústavy Kazašské SSR vyloučil ustanovení o vedoucí úloze Komunistické strany Kazachstánu
  9. ↑ Ústavní zákon Republiky Kazachstán ze dne 20. července 2000 č. 83-II „O prvním prezidentovi Republiky Kazachstán – Elbasy“ . Získáno 20. července 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  10. ↑ Seznam poslanců Nejvyššího sovětu SSSR 10. svolání . Získáno 21. 4. 2017. Archivováno z originálu 10. 7. 2013.
  11. ↑ Seznam poslanců Nejvyššího sovětu SSSR z 11. svolání . Získáno 1. června 2013. Archivováno z originálu 26. září 2011.
  12. ↑ Od metalurga k uznávanému světovému lídrovi . Knihovna prvního prezidenta Republiky Kazachstán - Elbasy (19. července 2019). Získáno 5. února 2021. Archivováno z originálu dne 23. února 2020.
  13. ↑ Nejvyšší orgány státní moci Kazašské SSR . Získáno 1. září 2021. Archivováno z originálu 14. dubna 2019.
  14. ↑ Rádio Liberty. Z očí do očí. Michail Gorbačov . Získáno 17. prosince 2011. Archivováno z originálu dne 26. dubna 2013.
  15. ↑ Bulletin č. 2 ze společného zasedání Rady Svazu a Rady národností Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 26. srpna 1991, str. 4-6 . Získáno 8. září 2016. Archivováno z originálu 11. září 2016.
  16. ↑ Kazachstán navrhuje konfederaci . Získáno 1. září 2021. Archivováno z originálu dne 27. srpna 2021.
  17. ↑ „Nazarbajev opustil stranu“ Archivní kopie z 6. října 2013 na Wayback Machine // Nezavisimaya Gazeta, 29. srpna 1991, č. 101
  18. ↑ Olga Kovalenko. Nazarbajev odmítl vyhlásit referendum o rozšíření svých pravomocí . RIA Novosti (7. ledna 2011). Datum přístupu: 7. ledna 2011. Archivováno z originálu 24. srpna 2011.
  19. ↑ Nazarbajev odmítá prezidentské referendum do roku 2020 . BBC (7. ledna 2011). Datum přístupu: 7. ledna 2011. Archivováno z originálu 24. srpna 2011.
  20. ↑ Ústavní rada Kazachstánu prohlásila rozšíření pravomocí Nursultana Nazarbajeva za nezákonné Archivováno 29. září 2020 na Wayback Machine Rossijskaja Gazeta , 31. 1. 2011.
  21. ↑ Nazarbajev odmítl referendum a rozhodl se uspořádat předčasné volby
  22. ↑ Kandidát, který vyhrál prezidentské volby, bude zemi vládnout do prosince 2016 (nepřístupný odkaz) . Získáno 6. dubna 2011. Archivováno z originálu 3. prosince 2013. 
  23. ↑ Ústřední volební komise zaregistrovala Nursultana Nazarbajeva jako kandidáta na prezidenta , choice.vlast.kz (15. března 2015). Archivováno z originálu 2. dubna 2015. Staženo 19. března 2015.
  24. ↑ Nursultan Nazarbajev rezignoval . TASS . Získáno 19. března 2019. Archivováno z originálu 10. května 2019.
  25. ↑ Putin se loučí s Elbasy. Kazachstán a Rusko po Nazarbajevovi . Rádio Liberty. Získáno 20. března 2019. Archivováno z originálu dne 31. března 2019.
  26. ↑ Nursultan Nazarbajev se rozhodl rezignovat na pravomoci prezidenta Kazachstánu . Informburo.kz (19. března 2019). Získáno 19. března 2019. Archivováno z originálu dne 22. března 2019.
  27. ↑ Žukov, Sergej . Prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev odstupuje , DW  (19. března 2019).
  28. ↑ “El umіtі” zhane “Kamkorlyk” zhobalary daryndy zhastardy koldauga bagyttalada  (kazašština) . Egemen Qazaqstan (16. srpna 2019). Staženo 10. června 2020. Archivováno z originálu 9. června 2021.
  29. ↑ Nazarbajev se nakazil koronavirem . lenta.ru _ Získáno 18. června 2020. Archivováno z originálu dne 18. června 2020.
  30. ↑ Dostal se do izolace: Nazarbajev má koronavirus . Newspaper.Ru . Získáno 18. června 2020. Archivováno z originálu dne 18. června 2020.
  31. ↑ Nazarbajev se nakazil koronavirem . RIA Novosti (20200618T1000). Získáno 18. června 2020. Archivováno z originálu dne 18. června 2020.
  32. ↑ Nazarbajev: Prožíváme jedno z nejtěžších období v letech naší nezávislosti . Informburo.kz (13. srpna 2020). Staženo 10. června 2020. Archivováno z originálu dne 25. září 2020.
  33. ↑ Nazarbajev přenesl pravomoci předsedy ANC na Tokajeva . Tengri News (28. dubna 2021). Získáno 10. června 2020. Archivováno z originálu dne 28. dubna 2021.
  34. ↑ Nazarbajev předal svůj životní post Tokajevovi . Lenta.ru (28. dubna 2021). Získáno 10. června 2020. Archivováno z originálu dne 6. července 2021.
  35. ↑ V Kazachstánu začala rozsáhlá charitativní akce „Elbasy Zhyluy“ . Zprávy Tengri (1. května 2021). Staženo 10. června 2020. Archivováno z originálu 1. května 2021.
  36. ↑ Nazarbajev se rozhodl rezignovat jako vůdce strany Nur Otan u moci . " Interfax " (23. listopadu 2021). Získáno 23. listopadu 2021. Archivováno z originálu dne 23. listopadu 2021.
  37. ↑ Tokajev oznámil odvolání Nursultana Nazarbajeva z jeho funkce . Získáno 7. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 15. ledna 2022.
  38. ↑ Cedule se jménem Nazarbajeva se začaly odstraňovat v ulicích Kazachstánu Archivní kopie z 18. ledna 2022 na Wayback Machine // RBC
  39. ↑ Nazarbajevův tiskový tajemník vysvětlil přesun postu šéfa Rady bezpečnosti Tokajevovi . rbc.ru (9. ledna 2022). Získáno 12. ledna 2022. Archivováno z originálu 11. ledna 2022.
  40. ↑ Nazarbajevův tiskový tajemník - Nazarbajev sám přenesl post šéfa Rady bezpečnosti do Tokajeva . tengrinews.kz (9. ledna 2022). Získáno 12. ledna 2022. Archivováno z originálu 10. ledna 2022.
  41. ↑ Nazarbajev poprvé od protestů natočil video zprávu . Získáno 19. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 19. ledna 2022.
  42. ↑ Nazarbajev učinil prohlášení . Získáno 19. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 19. ledna 2022.
  43. ↑ Politolog vysvětlil Nazarbajevovo mlčení po nepokojích v Kazachstánu . Získáno 18. ledna 2022. Archivováno z originálu 18. ledna 2022.
  44. ↑ Nazarbajevovi spoluobčané odhalili jeho polohu . Získáno 18. ledna 2022. Archivováno z originálu 18. ledna 2022.
  45. ↑ The Guardian informoval o boji Nazarbajeva s Tokajevem o moc a majetek . Kommersant (17. ledna 2022). Získáno 17. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 17. ledna 2022.
  46. ↑ Parlament Kazachstánu zbavil Nazarbajeva doživotního předsednictví v Radě bezpečnosti  // RIA Novosti. — 2022.
  47. ↑ Saparaly B.T. Presidenttin balalyk kroky. - Almaty: Er-Daulet, 1995. - S. 55,77. — 174 str. — ISBN 5-7667-3762-9 .
  48. ↑ Saparaly B.T. Tұңғysh Presidenttin balalyk kroky. - Almaty: Kaganat, 2011. - S. 40, 43, 109-112. — 240 s. — ISBN 9965-430-81-0 .
  49. ↑ Nazarbay bi zhane tugan olke tarihy (tarihi-tanymdyk zhinak). - Astana, 2000. - S. 4.
  50. ↑ Saparaly B.T. Tұңғysh Presidenttin balalyk kroky. - Almaty: Kaganat, 2011. - S. 91. - 240 s. — ISBN 9965-430-81-0 .
  51. ↑ Kazakhstanskaya Pravda (nepřístupný odkaz) . Získáno 5. dubna 2011. Archivováno z originálu 21. května 2013. 
  52. ↑ Osobní stránka Životopis a rodina (nepřístupný odkaz) . Získáno 2. června 2013. Archivováno z originálu 15. května 2013. 
  53. ↑ Bala Sultannan dana Nursultanga deyin . Získáno 17. září 2019. Archivováno z originálu dne 23. září 2020.
  54. ↑ Synovec Nursultana Nazarbajeva dělá kariéru v KNB . Získáno 2. srpna 2014. Archivováno z originálu 10. srpna 2014.
  55. ↑ "Cesta k úspěchu": Nursultan Nazarbajev (video) | polittech (nedostupný odkaz) . Získáno 2. srpna 2014. Archivováno z originálu 11. srpna 2014. 
  56. ↑ Nazarbayev Bolat Abishevich (osobní reference) . Získáno 13. ledna 2021. Archivováno z originálu dne 24. ledna 2021.
  57. ↑ Olga Vidová. Nursultan Nazarbajev . — M .: Eksmo , 2021. — 446 s. — ISBN 9785457613294 .
  58. ↑ Burkutbay Ayaganov . Nazarbajev Nursultan Abishevič, zakladatel nezávislého státu (životopisná encyklopedie) . - M .: Kazašská encyklopedie , 2010. - S. 12. - 223 s. — ISBN 9789965893445 .
  59. ↑ Vnuk prvního prezidenta Kazachstánu Aisultana Nazarbajeva zemřel v Londýně . V Londýně zemřel 29letý vnuk bývalého kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Podle kazašských médií byla údajnou příčinou smrti Ajsultana Nazarbajeva zástava srdce . //bbc.com . BBC (16. srpna 2020) . Získáno 21. srpna 2020. Archivováno z originálu dne 17. srpna 2020.
  60. ↑ Vzestup „manžela“ Darigy Nazarbajevové . Získáno 30. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 30. ledna 2022.
  61. ↑ Světoví miliardáři 2011 . Získáno 30. září 2017. Archivováno z originálu 29. září 2017.
  62. ↑ Přidávání přátel a snižování počtu nepřátel . time.kz (1. července 2020). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 24. října 2020.
  63. ↑ Nursultan Nazarbajev: mírotvorce a budovatel státu . kp.ru (2. července 2020). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 4. července 2020.
  64. ↑ Korejští politologové: N. Nazarbajev je mírotvorcem a prostředníkem . 24.kz (22. června 2019). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  65. ↑ Multivektorová politika nám umožnila doporučit se jako mírumilovný národ - Nursultan Nazarbajev . inbusiness.kz (28. dubna 2021). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  66. ↑ Kazachstán se poprvé stal předsedou Rady bezpečnosti OSN . dw.com (25. července 2019). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 22. června 2021.
  67. ↑ Nazarbajev: Svět je ve stavu třetí světové války . Forbes (13. listopadu 2017). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 21. listopadu 2017.
  68. ↑ Nazarbajev diskutoval s Karzáím o problému konfliktních stran v Afghánistánu . Vlast.kz (13. 11. 2018). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu 15. srpna 2020.
  69. ↑ V hlavním městě se konalo setkání klubu Astana za účasti Elbasy . 24.kz (12. listopadu 2019). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  70. ↑ Proč Kazachstán potřebuje syrská jednání a proč byla provedena operace Zhusan . Tengrinews.kz (25. července 2019). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 28. ledna 2021.
  71. ↑ Kazachstán bude hostit rozhovory o Sýrii . Diplomat (8. května 2015). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu 8. května 2015.
  72. ↑ USA musí zabránit bezpečnostnímu vakuu ve Střední Asii . The Hill (11. května 2021). Získáno 20. července 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  73. ↑ Dnešní svět připomíná roky studené války – ale menší státy jsou stále mocnější . Nezávislý (14. května 2021). Získáno 20. července 2021. Archivováno z originálu dne 14. května 2021.
  74. ↑ Projekt G-Global: Svět inovací a příležitostí . Kazakhstanskaya Pravda (6. července 2020). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  75. ↑ Nazarbajev o EXPO, Sýrii a jeho práci . Vlast.kz (14. září 2017). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 24. prosince 2018.
  76. ↑ „Způsob Kazachstánu. N.Nazarbajev» | Kapitola 9_2  (nedostupný odkaz)
  77. ↑ Experti: program "Kazachstán-2050" je pro stát obrazem budoucnosti . RIA Novosti (19. března 2013). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  78. ↑ O schválení Státního programu rozvoje infrastruktury Nurly Zhol na léta 2020-2025 . Získáno 20. července 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  79. ↑ "Nur Otan": 20 let tvorby a vývoje. - Astana: Tome, 2019. - S. 17-19. — 220 s. - 2500 výtisků.  — ISBN 978-601-338-243-2 .
  80. ↑ Hlava státu Nursultan Nazarbajev stál v čele strany Nur Otan / Den za dnem / Internetové noviny. Kazachstán . Získáno 26. prosince 2008. Archivováno z originálu dne 22. dubna 2016.
  81. ↑ Pannier, Bruce . Dlouholetý prezident Kazachstánu bude kandidovat v předčasných volbách – opět  (v angličtině) , The Guardian  (11. března 2015). Archivováno z originálu 11. září 2019. Staženo 11. března 2019.
  82. ↑ Čtvrt století po Zheltoksanu se kult osobnosti vrátil, říkají politici (nepřístupný odkaz) . Získáno 27. dubna 2012. Archivováno z originálu 5. února 2013. 
  83. ↑ V Kazachstánu je právně zakotven kult osobnosti prezidenta Nazarbajeva  (nepřístupný odkaz)
  84. ↑ Tajný rada Superkhana. Kdo a jak vytváří kult osobnosti Nazarbajeva v Kazachstánu  (nepřístupný odkaz)
  85. ↑ Kazachstán: Nazarbajevův kult osobnosti se rozvíjí . Datum přístupu: 18. května 2012. Archivováno z originálu 6. dubna 2013.
  86. ↑ Názory politologů: Kult bez osobnosti (nepřístupný odkaz) . Získáno 15. března 2013. Archivováno z originálu 15. března 2013. 
  87. ↑ Mapa Nazarbajevova kultu osobnosti . Získáno 15. března 2013. Archivováno z originálu 15. března 2013.
  88. ↑ „Kazachstán dlouho žil pod Nazarbajevovým kultem osobnosti, říkají odpůrci prezidenta“ . Datum přístupu: 18. května 2012. Archivováno z originálu 6. dubna 2013.
  89. ↑ "Najdeme společnou řeč a nejsou zde žádné otázky" . Interfax (21. listopadu 2008). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 20. července 2021.
  90. ↑ Kazachstán: test „přechodem moci“ . Získáno 16. dubna 2022. Archivováno z originálu dne 16. prosince 2021.
  91. ↑ Dekret prezidenta Republiky Kazachstán ze dne 20. března 2019 č. 1 „O udělení titulu Khalyk Kaharmany Nazarbayev N.A.“ . Získáno 9. června 2021. Archivováno z originálu dne 7. srpna 2019.
  92. ↑ Prezident Kazachstánu udělil Nazarbajevovi nejvyšší vyznamenání země . Získáno 9. června 2021. Archivováno z originálu dne 20. prosince 2019.
  93. ↑ Nazarbajev dostal oficiálně status „čestného senátora“ . Rádio Azattyk (30. května 2019). Staženo 31. července 2019. Archivováno z originálu 13. srpna 2019.
  94. ↑ Nazarbajev dostal znamení čestného senátora: Přijdu, poradíme se . Informburo.kz (6. června 2019). Získáno 31. července 2019. Archivováno z originálu dne 23. září 2020.
  95. ↑ Nazarbajev se rozhodl přenést na Tokajev právo vést Shromáždění lidu Kazachstánu . Získáno 28. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 28. dubna 2021.
  96. ↑ Honorář Sergeje Sněžkina je nižší než u některých kazašských režisérů . Today.kz (25. listopadu 2015). Získáno 1. března 2016. Archivováno z originálu 5. března 2016.
  97. ↑ V Kazachstánu natáčí ruský režisér Sněžkin film o prvním prezidentovi republiky . TASS (23. srpna 2015). Datum přístupu: 1. března 2016. Archivováno z originálu 8. března 2016.
  98. ↑ Kazašští představitelé očekávají od Sněžkina zajímavý film o Nazarbajevovi . Today.kz (11. listopadu 2015). Získáno 1. března 2016. Archivováno z originálu 5. března 2016.
  99. ↑ Obraz Nazarbajeva v divadle (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 7. ledna 2012. Archivováno z originálu 28. prosince 2011. 
  100. ↑ "Madeni mura" bagdarlamasy: zhazba derekterdi zhinau zhane zhariyalau maseleleri . e-history.kz (22. srpna 2013). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 19. června 2021.
  101. ↑ Článek hlavy státu „Výhled do budoucnosti: modernizace veřejného povědomí“ . akorda.kz (12. dubna 2017). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 26. října 2021.
  102. ↑ Nazarbajev o Turkestánu: Postavili jsme další velké zařízení . Forbes (12. května 2021). Získáno 25. června 2021. Archivováno z originálu dne 19. června 2021.
  103. ↑ N. Nazarbajev se zúčastnil položení kamene na staveništi mešity . khabar.kz (18. března 2019). Staženo: 31. srpna 2022.
  104. ↑ Nazarbajev otevřel největší mešitu ve Střední Asii . ru.sputnik.kz (12. srpna 2022). Staženo: 31. srpna 2022.
  105. ↑ V Moskvě proběhla uzavřená projekce filmu Olivera Stonea o Nazarbajevovi . TASS . Získáno 16. července 2021. Archivováno z originálu dne 15. července 2021.
  106. ↑ Katalog RNB . Získáno 6. července 2016. Archivováno z originálu 16. srpna 2016.
  107. ↑ „Vyhledávání“ č. 2 (192), 8.–14. ledna 1993
  108. ↑ V Astaně byla představena kniha "Éra nezávislosti" od Nursultana Nazarbajeva (nepřístupný odkaz) . Staženo 8. ledna 2018. Archivováno z originálu 8. ledna 2018. 

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  V sociálních sítích
Foto, video a zvuk
Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
 Rytíři Řádu svatého apoštola Ondřeje Prvního (od roku 1998 )
  • 1 Odmítl udělení ceny. 2 S meči.
 Vůdci Kazachstánu (od roku 1919)
 Kandidáti pro prezidentské volby 2011 v Kazachstánu
 Kavalíři řádu "Hejdar Alijev"