Nakahara, Chuuya
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 15. února 2021; kontroly vyžadují 20 úprav .| Nakahara Chuuya | |
|---|---|
| Japonština 中原中也 | |
| Jméno při narození | Kashimura Chuuya |
| Datum narození | 29. dubna 1907 |
| Místo narození | Yamaguchi |
| Datum úmrtí | 22. října 1937 (ve věku 30 let) |
| Místo smrti | Kanagawa |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | básník |
| Roky kreativity | 1920-1937 |
| Směr | symbolismus , dadaismus |
| Jazyk děl | japonský |
 Pracuje ve společnosti Wikisource | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
 Citace na Wikicitátu | |
Chūya Nakahara (中原中也, Nakahara Chū:ya , 29. dubna 1907 – 22. října 1937) byl japonský básník a překladatel francouzské symbolistické poezie do japonštiny. Je jedním z nejvýznamnějších japonských básníků 20. století. Přeloženo do ruštiny.
Dětství a mládí
Nakahara Chuya se narodil ve městě Yamaguchi v roce 1907 v provinční rodině vojenského lékaře. V roce 1909 byl jeho otec převezen do Hirošimy a v roce 1912 do Kanazawy , kam se s ním přestěhovala celá rodina. Poté, co byl jeho otec poslán sloužit v Koreji v březnu 1914 , se rodina vrátila do Yamaguchi, kde Nakahara vstoupil do školy. V roce 1915 zemřel Nakaharův mladší bratr na nemoc a pod vlivem prožitého stresu začal psát poezii. První vydání poezie přišlo v roce 1920, kdy bylo několik jeho tanků otištěno v místních časopisech. V roce 1923 se Nakahara přestěhoval do Kjóta , kde nastoupil na Filologickou fakultu na univerzitě Ritsumeikan . Výuka tam však brzy zanikla. Později se přestěhoval do Tokia. Tam v roce 1933 absolvoval francouzskou katedru Tokijské školy cizích jazyků.
Literární kariéra
Nejprve se Nakahara inspiroval tradiční formou japonské poezie tanka , ale později (v letech dospívání) ho začaly přitahovat moderní formy obhajované dadaistickými básníky Takahashi Shinkichi a Tominaga Taro.
Po přestěhování do Tokia se Nakahara setkal s Kawakami Tetsutarō a Ooka Shohei . Společně spustili poetické doujinshi Hakuchigun (Idioti) . Nakahara se spřátelil s vlivným literárním kritikem Hideo Kobayashim , který Nakaharu seznámil s poezií francouzského symbolismu, dílem Arthura Rimbauda a Paula Verlaina , kteří na něj měli obrovský vliv. Nakahara, napodobující francouzské básníky, začal vést „bohémský život“.
Básník používal tradiční 5- a 7-slabičné japonské versifikační formy charakteristické pro haiku a tanka , ale často je měnil, aby zachoval rytmus a dosáhl hudebního účinku. Několik jeho básní bylo použito jako texty, dále zdůrazňující jejich muzikálnost.
Za básníkova života byly jeho básně odmítnuty mnoha nakladatelstvími a uznání se mu dostalo především v podobě menších literárních časopisů, včetně Yamamaya, kterou spoluzakládal s Kobayashi Hideo (ačkoli nečekaně k vydání „sestoupily“ i časopisy Shiki a Bungakukai jedno z jeho děl). Nakahara zůstal blízkými přáteli s Kobayashi po celý svůj život, a to navzdory skutečnosti, že jeho přítelkyně odešla do Kobayashi krátce poté, co se s ním setkal.
Nakahara se oženil a měl svého prvního syna, který zemřel ve dvou letech na tuberkulózu [1] . To básníka uvrhlo do hluboké psychické krize, z níž se nakonec nedostal až do konce života. Mnohé z jeho pozdějších spisů zanechávají dojem, že byly napsány pod vlivem tragédie a aby zmírnily neuvěřitelný šok, který utrpěl.
Nakahara zemřel ve věku 30 let na meningitidu . Za jeho života vyšla pouze jedna jeho sbírka poezie, Píseň Kozoroha (山羊の歌, 1934); sbírka vyšla v nákladu 200 výtisků vlastním nákladem. Další sbírku „Písně starých časů“ (在りし日の歌) připravil k vydání Nakahara krátce před svou smrtí.
Během svého života nebyl Nakahara považován za básníka populární kultury, ale jeho básně mají dodnes široký a rostoucí vliv. Nakahara se momentálně učí na školách v Japonsku a jeho portrét v klobouku, ve kterém jako by tupě zíral do prázdna, je všeobecně známý. Kobayashi Hideo, kterému Nakahara před svou smrtí předal rukopis „Písně minulých dnů“, přispěl k posmrtnému uznání básníka a Ooka Shohei shromáždil a upravil Kompletní díla Nakahara Chūya , která zahrnovala nepublikované básně, deníkové záznamy, a velké množství písmen.
Místo v moderní kultuře
- Město Yamaguchi , s podporou Seidosha a Kadokawa Shoten , založilo v roce 1996 na památku básníka literární cenu Nakahara Chuya . Cena je každoročně udělována autorovi vynikající básnické sbírky v žánru gendaishi . Hlavním kritériem je „svěžest postoje“ ( shinsen-na kankaku ), která prostupuje Nakaharovou poezií. Vítěz získá finanční odměnu ve výši 1 milionu jenů a bronzovou sošku Nakahary (do roku 2006 byla oceněná kolekce přeložena do angličtiny ).
- Moderní japonský folkový zpěvák Kazuki Tomokawa nahrál album „Básně, které ve mně nepřestávají“ (俺の裡で鳴り止まない詩), které jako všechny texty používá Nakaharův text. Tomokawa se opakovaně obrátil k dílu Nakahary v řadě svých dalších děl.
Literatura
Překlady děl
- Nakahara, Chuya. (Beville, Ry. Trans.), Básně minulých dnů (Arishi hi no uta). Americká knižní společnost (2005). ISBN 1-928948-08-1 (anglicky)
- Nakahara, Chuya. (Beville, Ry. Trans.), Básně kozy . Americká knižní společnost (2002). ISBN 1-928948-08-1 (anglicky)
Studie kreativity
- Dolin, A. Dějiny nové japonské poezie. T.2: Revoluce poetiky. - Petrohrad. : Hyperion, 2007. - S. 150-161. - ISBN 978-5-89332-135-7 . .
- Thunman, Noriko. Nakahara Chuya a francouzský symbolismus . Univerzita ve Stockholmu (1983). ISBN 91-7146-314-3 (anglicky)
- Kurahashi, Ken'ichi. Shinso no jojo: Miyazawa Kenji do Nakahara Chuya (Miyazawa Kenji ron sosho). Yadate Shuppan; (1992). ISBN 4-946350-02-0 (japonsky)
Poznámky
Odkazy
- Fan Page (japonsky) (anglicky)
- Pamětní muzeum Nakahara Chuya v Yamaguchi Archivováno 13. ledna 2007 ve Wayback Machine (japonsky)
- díla Nakahary Chuyi v elektronickém formátu (japonsky) v Aozora-bunko
- Literární postavy Kamakura Archived 28. května 2007 na Wayback Machine
 |
| |||
|---|---|---|---|---|