Nannak

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 5. března 2018; ověření vyžaduje 1 úpravu .

Nannak nebo Annak ( jiné řecké Νάννακος , Άννακός ) je legendární král Frýgie , který vládl před Deucalionem . Nannak, který žil poblíž pohoří Taurus v nejvýchodnějším frygském městě Kuvanna , později Řeky nazývané Iconion (Iconium) ( starořecky Ἰκόνιον , lat.  Iconium ), předvídal Deucalionovu potopu , a tak shromáždil obyvatelstvo v chrámu a se slzami v očích se zeptal bohové k odvrácení nebezpečí. Odtud pochází starověké řecké přísloví τα Ναννάκου κλαϋσομαι  - „Plač s Nannakovými slzami“ [1] [2] [3]. Nejstarší zdroj, kde je přísloví doloženo: „Mimiyamby“ od Heroda (3. století př. n. l.) [4] [5] .

Podle Štěpána Byzantského [6] byl Annak ( Άννακός ) ( August Meinecke prokázal svou identitu s Nannakem ) Frygian, který údajně žil přes 300 let. Místní se od orákula dozvěděli, že musí všichni zemřít, jakmile zemře on. Proto přednesli bohům vroucí a plačtivé modlitby, z nichž vzešlo přísloví „truchlit Annak “ Proroctví se naplnilo, když do Frygie přišla Deukaliova potopa . Na konci potopy Prométheus na Diův rozkaz opět vytvořil „obrazy“ ( εΙκόνες ) lidí a oživil je, z čehož vzešel název místa Iconion ( Ἰκόνιον ) [7] .

Jméno Nannaka ve starověkých řeckých příslovích bylo jakousi obdobou ruského „ Car Pea “, to znamená, že označovalo nepaměti.

Odkazy

Poznámky

  1. Hermogenes: εν Φρυγίοις
  2. Zenob. Prov., VI, 10
  3. Suidae Lexikon , 24.1 (s. ν. τα Ναννάκου κλαύσομαι a Νάννακος): τοῦτόν φασι βασιλέα γενέσθαι πρὸ τοῦ ΔευκαλίΩνος · ὃς προσειδὼς τὸν ματα κακακ συναγαγας ὸ τ ε νν ochis. καὶ παροιμία· ἀπὸ Ναννάκου, ἐπὶ τῶν πάνυ ἀρχαίων"
  4. Herondas 3, 10 τον μισθυν αΐτεΐ, κην τα Ναννάκου κλανσω („ musí přispět penězi, alespoň jako Nannak zavyl “): Herodes . Mimiamba. / Per. B.V. Gornunga. M., 1938. str. 43)
  5. ίνα τα Ναννάκου κλαναν , Zenob. Prov., VI, 10
  6. Stephanos von Byzanz (s. v. 'Ικόνιον)
  7. Samuel Bochart. Geographia Sacra seu Phaleg et Canaan. Caen, 1646. II, 13