Quarkonia je druh mezonu skládající se z kvarku a antikvarku stejné chuti [1] . Příklady takových částic jsou mezon J/ψ ( c c , stav charmonia viz níže ) a mezon ϒ ( b b , stav bottomonia viz níže ). Skutečný vázaný stav t-kvarku a antikvarku je toponium neboli theta mezon — neexistuje, protože t-kvark se slabou interakcí rozpadá, než může vytvořit vázaný stav (virtuální pár t t však může existovat ). Obvykle se termín "quarkonia" používá pouze ve vztahu k těžkým příchutím, tedy mezonům tvořeným těžkými kvarky ( c , b , t ). To je způsobeno skutečností, že fyzikální stavy lehkých kvarků ( u , d a s ) pozorované v experimentu jsou kvantově mechanické superpozice všech příchutí. Velký rozdíl v hmotnostech kvarků charmed ( с ) a beauty ( b ) s lehkými příchutěmi vede k tomu, že stavy prvních kvarků jsou dobře popsány z hlediska párů kvark-antikvark stejné příchuti.
V uvedené tabulce lze stejné částice pojmenovat pomocí spektroskopické notace nebo uvedením jejich hmotnosti. V některých případech se používá řada buzení: Ψ′ je první buzení Ψ (historicky se tento stav nazývá J / ψ ), Ψ″ je druhá excitace atd.
Některé stavy jsou předpovězeny, ale dosud nebyly objeveny; ostatní nejsou potvrzeny. Kvantová čísla částice X(3872) nejsou známa a o její struktuře se diskutuje. To může být:
V roce 2005 experiment BaBar oznámil objev nového stavu Y(4260) [2] [3] . Jeho existenci potvrdily i experimenty CLEO a Belle. Původně se předpokládalo, že jde o stav charmonia, nicméně existují důkazy o exotičtější povaze této částice, jako je molekula D-mezonu , 4-kvarkový systém nebo hybridní mezon.
Termín n 2 S + 1 L J | I G ( J P C ) | Částice | Hmotnost (MeV/ c² ) [4] |
---|---|---|---|
1 1 S 0 | 0 + (0 −+ ) | η c (1 S ) | 2980,3 ± 1,2 |
1³S 1 | 0 − (1 −− ) | J/ψ(1 S ) | 3096,916±0,011 |
1 1 P 1 | 0 − (1 + − ) | h c (1 P ) | 3525,93 ± 0,27 |
1³P 0 | 0+ ( 0 ++ ) | χ c 0 (1 P ) | 3414,75 ± 0,31 |
1³P 1 | 0 + (1 ++ ) | χ c 1 (1 P ) | 3510,66±0,07 |
1³P 2 | 0+ ( 2 ++ ) | χ c 2 (1 P ) | 3556,20 ± 0,09 |
2 1 S 0 | 0 + (0 −+ ) | η c (2 S ) nebo η′ c | 3637±4 |
2³S 1 | 0 − (1 −− ) | ψ (3686) | 3686,09 ± 0,04 |
1 1 D 2 | 0 + (2 −+ ) | η c 2 (1 D ) † | |
1³D 1 | 0 − (1 −− ) | ψ (3770) | 3772,92 ± 0,35 |
1³D 2 | 0 − (2 −− ) | ψ 2 (1 D ) | |
1³D 3 | 0 − (3 −− ) | ψ 3 (1 D ) | 3842 ± 1 [5] |
2 1 P 1 | 0 − (1 + − ) | h c (2 P ) † | |
2³P 0 | 0+ ( 0 ++ ) | χ c 0 (2 P ) † | |
2³P 1 | 0 + (1 ++ ) | χ c 1 (2 P ) † | |
2³P 2 | 0+ ( 2 ++ ) | χ c 2 (2 P ) † | |
? ? ? ? | 0 ? ( ?? ) † | X (3872) | 3872,2 ± 0,8 |
? ? ? ? | ? ? (1 - - ) | Y (4260) | 4260+8 −9 |
Poznámky:
* Vyžaduje potvrzení. † Předpovězeno, ale dosud neobjeveno. † Interpretováno jako stav charmonia 1 −− .V uvedené tabulce lze stejné částice pojmenovat pomocí spektroskopické notace nebo uvedením jejich hmotnosti.
Některé stavy jsou předpovězeny, ale dosud nebyly objeveny; ostatní nejsou potvrzeny.
Termín n 2 S + 1 L J | I G ( J P C ) | Částice | Hmotnost (MeV/ c² ) [6] |
---|---|---|---|
1 1 S 0 | 0 + (0 −+ ) | η b (1 S ) | 9388,9+3,1 −2,3 |
1³S 1 | 0 − (1 −− ) | Υ (1 S ) | 9460,30 ± 0,26 |
1 1 P 1 | 0 − (1 + − ) | h b (1 P ) | |
1³P 0 | 0+ ( 0 ++ ) | χ b 0 (1 P ) | 9859,44 ± 0,52 |
1³P 1 | 0 + (1 ++ ) | χ b 1 (1 P ) | 9892,76 ± 0,40 |
1³P 2 | 0+ ( 2 ++ ) | χ b 2 (1 P ) | 9912,21±0,40 |
2 1 S 0 | 0 + (0 −+ ) | η b (2 S ) | |
2³S 1 | 0 − (1 −− ) | Υ ( 2S ) | 10023,26±0,31 |
1 1 D 2 | 0 + (2 −+ ) | η b 2 (1 D ) | |
1³D 1 | 0 − (1 −− ) | Υ (1 D ) | 10161,1 ± 1,7 |
1³D 2 | 0 − (2 −− ) | Υ 2 (1 D ) | |
1³D 3 | 0 − (3 −− ) | Y 3 (1 D ) | |
2 1 P 1 | 0 − (1 + − ) | h b (2 P ) | |
2³P 0 | 0+ ( 0 ++ ) | χ b 0 (2 P ) | 10232,5±0,6 |
2³P 1 | 0 + (1 ++ ) | χ b 1 (2 P ) | 10255,46±0,55 |
2³P 2 | 0+ ( 2 ++ ) | χ b 2 (2 P ) | 10268,65±0,55 |
3³S 1 | 0 − (1 −− ) | Y ( 3S ) | 10355,2±0,5 |
4³S 1 | 0 − (1 −− ) | Υ (4 S ) nebo Υ (10580) | 10579,4±1,2 |
5³S 1 | 0 − (1 −− ) | Y ( 10860 ) | 10865±8 |
6³S 1 | 0 − (1 −− ) | Y (11020) | 11019±8 |
poznámky :
* Předběžný výsledek, vyžaduje se potvrzení.Výpočty vlastností mezonů v kvantové chromodynamice (QCD) jsou nerušivé. Jedinou dostupnou obecnou metodou proto zůstává přímý výpočet pomocí QCD na mřížce . Existují však i jiné metody, které jsou také účinné pro těžké quarkonium.
Lehké kvarky v mezonu se pohybují relativistickou rychlostí, protože hmotnost jejich vázaného stavu je mnohem větší než hmotnosti samotných kvarků tvořících součást. Ale rychlost očarovaných a beauty kvarků v odpovídajících stavech quarkonia je mnohem nižší a relativistické efekty takové stavy ovlivňují v menší míře. Odhady těchto rychlostí v dávají asi 0,3 rychlosti světla pro charmonium a 0,1 pro bottomonium. Výpočty takových stavů lze tedy provádět rozšířením mocnin malého parametru v/c . Tato metoda se nazývá nerelativistická QCD (NRQCD).
Nerelativistická QCD je také kvantována jako teorie mřížkového měřidla , což umožňuje ještě jeden přístup k použití ve výpočtech mřížky QCD. Byla tedy získána dobrá shoda s experimentem, pokud jde o hmotnosti bottomonia, a to je jeden z nejlepších důkazů platnosti metody mřížkové QCD. U šarmoniových hmot není shoda tak dobrá, ale vědci pracují na vylepšení této metody. Probíhají také práce ve směru výpočtu takových vlastností, jako jsou šířky stavů kvarkonia a pravděpodobnosti přechodu mezi stavy.
Další historicky raná, ale stále účinná metoda používá model efektivního potenciálu k výpočtu hmotností stavů kvarkonia. Předpokládá se, že kvarky, které tvoří quarkonium, se pohybují nerelativistickými rychlostmi ve statickém potenciálu, podobně jako to dělá elektron v nerelativistickém modelu atomu vodíku . Jeden z nejoblíbenějších modelových potenciálů se nazývá Cornellův potenciál:
kde r je efektivní poloměr vázaného stavu, aab jsou některé parametry. Tento potenciál má dvě části. První, a/r , odpovídá potenciálu vytvořenému výměnou jednoho gluonu mezi kvarkem a antikvarkem a nazývá se coulombovská část, protože opakuje tvar coulombovského potenciálu elektromagnetického pole , rovněž úměrný 1. / r . Druhá část, br , odpovídá efektu omezení kvarku . Obvykle se při použití tohoto přístupu vezme vhodná forma kvarkové vlnové funkce a parametry a a b se určí přizpůsobením experimentálně naměřeným hodnotám hmotností kvarkonií. Relativistické a další efekty lze vzít v úvahu přidáním dalších členů k potenciálu, stejně jako se to dělá pro atom vodíku v nerelativistické kvantové mechanice.
Tato druhá metoda nemá kvalitativní teoretické zdůvodnění, ale je velmi populární, protože umožňuje poměrně přesně předpovídat parametry kvarkonia, vyhnout se zdlouhavým výpočtům mřížky a také odděluje vliv Coulombova potenciálu krátkého dosahu a dlouhého dosahu. omezující efekt. To se ukázalo být užitečné pro pochopení povahy sil mezi kvarkem a antikvarkem v QCD.
Studium quarkonia je zajímavé z hlediska stanovení parametrů interakce kvark- gluon . Mezony se snáze studují, protože se skládají pouze ze dvou kvarků, a quarkonia se pro tento účel nejlépe hodí kvůli své symetrii.
Částice ve fyzice | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
základní částice |
| ||||||||||||
Kompozitní částice |
| ||||||||||||