| Opereta | |
| Orfeus v pekle | |
|---|---|
| Orphee aux Enfers | |
| plakát z roku 1874 | |
| Skladatel | Jacques Offenbach |
| libretista | E. Cremieux a L. Halevi |
| Jazyk libreta | francouzština |
| Zdroj spiknutí | Orfeus |
| Žánr | opera buffon [d] |
| Akce | 2 - první vydání |
| První výroba | 21. října 1858 |
| Místo prvního představení | Théâtre Bouffe-Parisien , Paříž , Druhá říše |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Orfeus v pekle ( francouzsky Orphée aux Enfers ) je opereta [1] o dvou dějstvích francouzského skladatele Jacquese Offenbacha na originální libreto Hectora Cremieuxe a Ludovica Halévyho , parodující antický mýtus , tradiční operu a zároveň buržoazní tradice společnosti Druhého císařství [2] .
Opereta byla poprvé uvedena 21. října 1858 v Théâtre Bouffe-Parisien v Paříži . Scénografem byl Gustave Doré , který se později stal známým ilustrátorem Bible [3] .
7. února 1874 se v Goethově divadle v Paříži konala premiéra druhého vydání o čtyřech dějstvích.
Děj je založen na starořeckém mýtu o Orfeovi a Eurydice , podle kterého musí Orfeus sestoupit do podsvětí, aby vrátil svou milovanou Eurydiku. Ale antiku přivedli libretisté do všednosti a spojili ji se zlou groteskou. Byl to útok proti pokrytectví a stagnujícím, netečným představám: neexistovaly žádné autority a to, co se zdálo nepopiratelné a věčné, se zdálo malicherné, pozemské a slabé, čemuž se dalo zničujícím způsobem vysmívat, kroužící v plechovce spolu s bohy [3]. .
Opereta obsahuje slavnou scénu can-can ( „pekelný cval“). Tato hudba je nejčastěji spojována s tancem can-can.
Stejně jako:
Děj se odehrává v klasickém Řecku, na Olympu a v pekle.
Publikum se dozvídá, že Eurydice nenávidí božskou hudbu Orfea a mezi manželi již dlouhou dobu pravidelně dochází k hádkám. Po další rodinné scéně se Eurydika vydává do pole na rande s pastevcem, pod jehož rouškou se skrývá podzemní bůh Pluto. Pluto, který chce Eurydiku dostat do svého království, informuje Orfea, že ho jeho žena podvádí, a rozzlobený Orfeus připraví Eurydice smrtelnou past, do které upadne a je přenesena do království mrtvých.
Najednou se před Orfeem objeví postava veřejného mínění, která po něm požaduje, aby okamžitě začal zachraňovat svou ženu. Orfeus se podvolí veřejnému mínění a stoupá na Olymp, kde již delší dobu probíhá rodinná válka mezi Juno a nevěrným Jupiterem. Jupiter už dlouho věnuje pozornost Eurydice a rád by se s ní tajně setkal od své manželky, ale Juno, která se dozvěděla, že Jupiter půjde s Orfeem do království mrtvých, se okamžitě připojí k jejímu manželovi a mladší starověcí bohové sestoupí do pekla. jim (Amor, Venuše, Mars atd.).
V pekle se Jupiter, měnící se v mouchu, zajímal o Eurydiku, ale aby s ní mohl ode všech tajně odejít, musí s ní po menuetu během kankánu utéct. K nelibosti Jupitera Orfeus poznává svou ženu v oděvu Bacchante a požaduje, aby se vrátila na Zemi. Jupiter souhlasí s tím, že ženu pustí do světa živých, ale klade povinnou podmínku: Orfeus ji musí vzít ven a nikdy se neotočit. Když už je Orfeus blízko k odchodu z království Pluto, Jupiter v zoufalství udeří blesk do Orfeovy hlavy a on se vyděšeně otočí. Formálně je podmínka Jupitera porušena, Eurydika se již nemůže vrátit mezi živé. Ale nedostane to ani Jupiter. Pluto Jupiterovi připomíná, že se stala Bacchante a kněžka jakéhokoli boha je nedotknutelná i pro nejvyšší božstvo.
| Díla Jacquese Offenbacha | |
|---|---|
| Operety |
|
| Další díla |
|
| Viz také seznam skladeb | |