Mexický kongres

Generální kongres Spojených států mexických ( španělsky:  Congreso General de los Estados Unidos Mexicanos ) je reprezentativní orgán a zákonodárný sbor ( parlament ) Mexika .

Struktura a formace

Podle ústavy se kongres skládá ze dvou komor. Dolní komora neboli Poslanecká sněmovna ( španělsky  Cámara de Diputados ) má 500 členů. Voliči volí poslance na tříleté období na základě všeobecného volebního práva. Z 500 poslanců je 300 voleno v jednomandátových obvodech; zbývajících 200 osob - na základě poměrného zastoupení. Horní komora neboli Senát ( španělsky  Cámara de Senadores/Senado ) se skládá ze 128 členů, 4 členů z každého státu a federálního hlavního okresu, přímo volených lidovým hlasováním na šestileté funkční období s plnou rotací svých členů. každých šest let [1] .

Kompetence

Hlavní funkcí Kongresu je přijímat zákony a vyhlášky v záležitostech spadajících do působnosti Federace. Právo zákonodárné iniciativy náleží prezidentovi, poslancům a senátorům, státním zákonodárným sborům [2] .

Zasedání kongresu se koná každoročně od 1. září do 31. prosince . Během odročení parlamentu jsou legislativní pravomoci svěřeny stálému výboru jmenovanému oběma komorami. Znovuzvolení do všech veřejných funkcí, včetně obou komor Kongresu, je zakázáno ústavou [1] .

Jakékoli návrhy zákonů a vyhlášek, jejichž projednávání není ve výlučné působnosti té či oné komory, se projednávají v obou komorách. Poté, co je návrh zákona schválen domem, ve kterém byl předložen, je zaslán k projednání jinému domu. Pokud jej tato schválí, je zasláno exekutivě, která jej v případě neexistence námitek neprodleně zveřejní. Pokud je zákon exekutivou zcela nebo zčásti zamítnut, je zaslán komoře, z níž vzešel. Pokud při druhé úvaze projekt soustavně získá 2/3 z celkového počtu hlasů v každé z komor, stává se zákonem nebo vyhláškou a je zaslán exekutivě k vyhlášení [2] .

Pokud byl zákon nebo vyhláška některou z komor zcela zamítnuta, vrací se komoře, od níž podnět vzešel, spolu s příslušnými připomínkami. V případě, že návrh přijme nadpoloviční většina přítomných členů této komory, je opět předložen komoře, která jej zamítla. A poté, co je tam návrh zákona schválen stejnou většinou, jde do exekutivy. Bez souhlasu druhé komory nemůže být návrh předložen k projednání na stejném zasedání [2] .

V roce 1993 byla přijata novela ústavy vylučující tzv. „Bod podřízenosti“, podle kterého strana s 35 % celorepublikových hlasů automaticky získává většinu křesel v Poslanecké sněmovně. Tato novela brání kterékoli straně získat více než 315 křesel ve sněmovně. Změny ústavy jsou přijímány se souhlasem nejméně 325 poslanců. Žádná ze stran tedy nemůže sama o sobě změnit základní zákon země [1] .

Kongres je také oprávněn přijímat do Federace nové státy, zakládat nové státy, zavádět daně, určovat zásady, na jejichž základě může výkonná moc vydávat půjčky, vyhlašovat válku, vyhlašovat amnestii pro odsouzené [2] .

Sněmovna reprezentantů má pravomoc schvalovat federální rozpočet, dohlížet na řádný výkon funkce kontrolora státní pokladny, jmenovat ředitele a další zaměstnance úřadu kontrolora státní pokladny, posuzovat obvinění vznesená proti veřejným činitelům uvedeným v ústavě, schvalovat jmenování členů Nejvyššího soudu federálního okresu udělené prezidentem nebo takové jmenování odmítnout [2] .

Do výlučné působnosti Senátu spadají takové body, jako je analýza zahraniční politiky, schvalování mezinárodních smluv a diplomatických dohod uzavřených federální výkonnou mocí, zmocnění prezidenta k vyslání národních jednotek do zahraničí atd. [2]

Obě komory mají právo vytvářet komise pro šetření činnosti federálních ministerstev, správních útvarů a podniků s převažující účastí státu [2] .

Členství ve straně

Rovněž podle oddílu XII části 1 čl. 6 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny mají poslanci možnost vystoupit z frakcí (ve kterých byli zvoleni) a vstoupit do jiných frakcí, v souladu se svými (frakcemi) stanovy: „Serán derechos de los diputados y diputadas :… Formar parte de un Grupo o separarse de él, de acuerdo a sus ordenamiento“ [4] .

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 Mexiko. Zákonodárná moc . Encyklopedie " Kolem světa ". Získáno 15. srpna 2012. Archivováno z originálu 17. srpna 2012. (neurčitý)
2. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 Národní parlamenty světa: encyklopedie. ref. / A. Kh. Saidov ; Ros. akad. vědy, Ústav státu a práva . - M. : Wolters Kluver, 2005. - S. 566-568. — 720 s. — ISBN 9785466000429 .
3. ↑ Composición por tipo de elección y Grupo Parlamentario  (Španělsko) . Webové stránky Poslanecké sněmovny Kongresu Spojených států mexických. Archivováno z originálu 24. října 2012.
4. ↑ Reglamento de la cámara de diputados  (španělsky) . Webové stránky Poslanecké sněmovny Kongresu Spojených států mexických. Archivováno z originálu 24. října 2012.

Odkazy

• Mexiko: demokratizace prostřednictvím volebních reforem . aceproject.org. Získáno 13. srpna 2012. Archivováno z originálu 18. srpna 2012. (neurčitý)