Před svatbou

Před svatbou
Žánr příběh
Autor Anton Pavlovič Čechov
Původní jazyk ruština
datum psaní 1880
Datum prvního zveřejnění 12. (24. října) 1880
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

Před svatbou  - příběh Antona Pavloviče Čechova . Napsáno v roce 1880, poprvé publikováno v časopise Dragonfly , 1880, č. 41 z 12. října, podepsáno Antosh Chekhonte.

Publikace

Příběh A.P. Čechova „Before the Wedding“ byl napsán v roce 1880, poprvé publikován v časopise Dragonfly, 1880, č. 41 z 12. října, podepsán Antosh Chekhonte, také publikován ve sbírce Prank .

Děj

Děj příběhu „Před svatbou“ se odehrává v domě titulárního poradce Podzatylkina. Došlo ke spiknutí rodičů a dívka Podzatylkina byla prohlášena za nevěstu kolegiálního matrikáře Nazaryeva. Akce se vydařila.

Obě strany pily šampaňské, kbelík a půl vodky, láhev lafitu . Otcové a maminky nevěsty a ženicha včas propukli v pláč, nevěsta a ženich se políbili, školák osmé třídy pronesl nezbytný přípitek. Čechov podrobně popisuje dívku Podzatylkinu a Nazaryeva.

Dívka Podzatylkina měla obyčejný vzhled s rysy obličeje zděděnými po rodičích; pozoruhodný tím, že není nijak pozoruhodný; nikdo ji nenašel, miluje vznešené muže a jméno "Roland".

Nazaryev - gentleman s bílou tváří, kudrnatými vlasy, dostává plat sotva dostačující na tabák, nepostrádá jedinou slečnu, aby neřekl: „Jak jsi naivní! Měl bys číst literaturu!" Miluje svůj rukopis, časopis „Entertainment“ a vrzající boty.

Druhý den po dohodě proběhly přednášky dívce od její matky a otce. Matka dívce poznamenala oblečení a varovala svou dceru, že svého snoubence nemá ráda: „Je to bolestně arogantní a pyšné. Obléháte ho... Co-oh-oh-oh? A nemysli!.. Za měsíc budeš bojovat: on je takový a ty jsi takový. Manželství se líbí jen dívkám a není v tom nic dobrého. Sám jsem to zažil, vím. Žijte, budete vědět. Tak se nevrtej, už se mi točí hlava. Muži jsou všichni blázni, žít s nimi není moc sladké. A tvůj je taky blázen, ačkoliv hlavu drží vysoko. Neposloucháte ho bolestně, nedopřáváte mu všechno a opravdu si ho nevážíte: nic za to není. Zeptejte se své matky na všechno.

Tatínkův názor byl úplně jiný. Řekl své dceři tato slova: „Moje dcero! Jsem velmi rád, že se hodláte spojit s tak inteligentním pánem, jakým je pan Nazarjev. Jsem velmi šťastný a plně schvaluji toto manželství. Pojď dál, má dcero, a neboj se! Manželství je tak vážná skutečnost, že ... no, co na to říct? Žijte, plodte a množte se. Bůh ti žehnej! Já... já... pláču. Slzy však nic nedělají. Co jsou lidské slzy? Pouze zbabělá psychiatrie a nic víc! Poslouchej, má dcero, moji radu! Nezapomeňte na své rodiče! Manžel pro vás nebude lepší než vaši rodiče, opravdu nebude! Můj manžel má rád pouze vaši hmotnou krásu, ale my vás máme rádi všechny. Proč tě tvůj manžel bude milovat? Pro charakter? Za laskavost? Pro emblém pocitů? Ne s! Bude tě milovat za tvé věno."

Po nějaké době Nazarjev dorazil do Podzatylkinova domu. Dívce řekl, že k ní chová city, jaké ona nikdy necítila a trochu se zlobil, což bylo způsobeno tím, že byl podveden jejím otcem, který si říkal dvorní poradce, i samotným bývalým titulářem. Za tento podvod slíbil, že ovládne dívčiny rodiče, stejně jako už dávno držel otěže své.

Na konci autor příběhu varuje, že pokud se ženich takto chová před svatbou, pak to, co se stane později, „je známo nejen prorokům a somnambulům“.

Literatura

Odkazy