Trioda

Triod, Triodion ( ze starořeckého τρία  - „ tři “ a ᾠδή, ᾠδά  – „ píseň “) - v pravoslavné církvi běžný název pro liturgické knihy obsahující třípísňové kánony („tři písně“), z nichž název přichází.

Triodion pokrývá okruh pohyblivých svátků v roce, jejichž data závisí na dni slavení Velikonoc : od přípravných týdnů [1] do Velkého půstu (tedy od Týdne publikána a farizeů [2] ] ) do první neděle po svátku Nejsvětější Trojice (tedy do Týdne všech svatých ). První dva přípravné týdny Triodion se používá pouze v nedělní bohoslužbě pro týden publikána a farizea a pro týden marnotratného syna a počínaje bohoslužbou v sobotu [3] před týdnem posledního soudu  - denně .

Zpočátku existovala Triode jako jediná kolekce a poté byla rozdělena na dvě části - „Půstní triode“ a „Barevná triode“ [4] .

Postní stativ

• Postní trioda, Tři písně ( srov. řecky Τριῴδιον , z jiného řeckého τρία  - „ tři “ a ᾠδή, ᾠδά  – „ píseň “) [5]  obsahuje modlitby na dny Velkého půstu s přípravnými týdny na něj a pašijovými týdny od Týden publikána a farizeje až do Bílé soboty včetně. Obsahuje zpěvy převážně autorů 8. a 9. století , mezi nimi: Ondřej Krétský , Kosmas z Mayum , Jan Damašský , císař Lev Moudrý a Theophanes the Inscribed .

Barevná trioda

• Barevná trioda ( srov. řecky Πεντηκοστάριον , z jiného řeckého Πεντηκοστή  - „ letnice “ ) zahrnuje chvalozpěvy od velikonočního týdne do týdne všech svatých, tedy další neděli po letnicích . Název „Barevná trojice“ pochází ze svátku Vjezdu Páně do Jeruzaléma nebo Week of Vay (Barevný týden), protože v rané liturgické tradici začínala druhá část triodionu bohoslužbou nešpor v pátek, v předvečer Lazarovy soboty spojené se svátkem vjezdu Páně do Jeruzaléma. [6] V Rusku toto rozdělení Triodionu zůstalo až do poloviny 17. století a bylo změněno během reformy patriarchy Nikona . Ve starověreckých edicích se podle starověké tradice stahuje postní triodion spolu se čtyřiceti dny a Barevný triodion začíná Lazarovou sobotou .

Když barevná Trojice začíná Velikonocemi, nazývá se " Pentikostarion" [7] [8] , "Pentikostarion" [9] [10] (z jiného řeckého Πεντηκοστή [11]  - "letnice") a postní trojice je prostě s názvem „Triodue“.

Historie

Trioda sahá až k jedinému komplexu hymnů typu troparo - stichir , pravděpodobně vzniklém v 7. století a nazvaném „ tropologie“ ( Τροπολόγιον ). Následně se jednotný kodex rozpadl na mena (texty pevného letokruhu), triodu ( texty pohyblivého paschálního kruhu) a Octoechos (texty sedmičkového kruhu ).

Z hymnografické skladby Triodionu vyplývá, že až na výjimky je na nedělních bohoslužbách přítomen úplný kánon , zatímco ve všední dny jsou pouze tři ódy a čtyři ódy. Proto můžeme uvažovat, že původní pozice pro úplný kánon je neděle. Myšlenka úplného byzantského kánonu by mohla být spojena s jakýmsi „souhrnem“, souborem všech biblických písní týdne ve službách neděle – prvního a zároveň osmého dne, „svátků svátek a triumf oslav." V teologii času tato myšlenka odpovídá teorii άνακεφαλαίωσις neboli „spoluhlavy“, kterou předložil sv. Irenej z Lyonu : „Kristus v sobě shromažďuje celého člověka a naplňuje vše sám sebou.“ Neděle jako den Páně (κυριακή ήμέρα) tedy „vede“ celý týden a pohlcuje ho do sebe, což se odráží v takové hymnografické konstrukci, jakou je kánon [12] .

Poznámky

1. ↑ Dále slovo „týden“ znamená sedm dní
2. ↑ Dále slovo „týden“ znamená neděli
3. ↑ Maso-tučná rodičovská sobota - předposlední před půstem
4. ↑ Krasovitskaya M.S. Božské služby v barvě Triodion Archivní kopie z 11. prosince 2008 na Wayback Machine . / Liturgie.
5. ↑ Triodion, toto je trioda 1784 . Získáno 18. dubna 2014. Archivováno z originálu 19. dubna 2014. (neurčitý)
6. ↑ A. A. Lukaševič. Roční pohyblivý liturgický kruh  // Ortodoxní encyklopedie . - M. , 2006. - T. XI: " George  - Gomar ". - S. 669-672. — 752 s. - 39 000 výtisků.  — ISBN 5-89572-017-X .
7. ↑ Triodion nebo Penticostarion. Lvov 1642 . Získáno 18. dubna 2014. Archivováno z originálu 19. dubna 2014. (neurčitý)
8. ↑ Pentikostarion, ježek je Letnice Moskva 1795 . Získáno 18. dubna 2014. Archivováno z originálu 19. dubna 2014. (neurčitý)
9. ↑ Církevní slovník P. A. Aleksejeva. Část třetí. - M: 1816 str. 153 . Získáno 3. října 2017. Archivováno z originálu 19. dubna 2014. (neurčitý)
10. ↑ "Kompletní ortodoxní teologický encyklopedický slovník" T. 2 1913 v Soikinově tiskárně sloupec 1091
11. ↑ Πεντηκοστάριον Χαρμόσυνον (Βενετία, 1860)
12. ↑ Jáhen Vladimir Vladimirovič Vasilik, „Původ kánonu (teologie, historie, poetika)“, Petrohrad, 2006, str. 308 . Staženo 11. prosince 2018. Archivováno z originálu 5. prosince 2018. (neurčitý)

Literatura

1. arcikněz Seraphim Slobodskoy . Boží zákon . - Uljanovsk MC "Informservice Limited", 1997. - 726 s ISBN 5-87225-014-2
2. arcikněz G. Djačenko. Kompletní církevněslovanský slovník. - nakladatelství "Dům otce", 2000. - 1122 s ISBN 5-86809-048-9

Odkazy

• Triode // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
• Řecko, 1586
• řecky, 1890

Slovníky a encyklopedie	Britannica (online)