Salyan dialekt

Salyan dialekt ( ázerbájdžánský Salyan ləhcəsi ) je dialekt ázerbájdžánského jazyka , který je součástí východní skupiny dialektů, rozšířených v oblasti Salyan v Ázerbájdžánu [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [ 9] [10] .

Struktura

Fonetika

V salyjském dialektu existují samostatné varianty fonémů existujících ve spisovném jazyce, například: b, z, p, t, ı a tak dále. Některé samohlásky se vyznačují zeměpisnou délkou, zatímco jiné se vyznačují mnohostí. Dlouhá výslovnost samohlásek se nachází jak v ázerbájdžánštině, tak v přejatých slovech. Ve slově sonra (později, po) se vypuštěním souhlásky n prodlužuje předchozí samohláska o (ō), a tak se slovo vyslovuje sōra. Dlouhá výslovnost některých hlásek někdy vede ke změně [11] významu slov, např.: dava (lék), dāva (boj), dərman (lék), də̃rman (mlýn). Zcela jiný charakter má dlouhá výslovnost samohlásek v přejatých slovech. Zeměpisná délka zvuku a (ā) v přejatých slovech jako Xāvər (vlastní jméno), ālim (učenec), kātib (sekretář), idārə (instituce) se nevyskytuje podle vnitřních zákonů ázerbájdžánského jazyka, ale z jazyka ze kterých jsou vypůjčeny. Zde je proces prodlužování vnímán jako prostředek přechodu od slabiky s tvrdou samohláskou k slabice s měkkou samohláskou. Dlouhé samohlásky v saljanském dialektu se objevují v následujících případech [12] :

• I. Dlouhé samohlásky vzniklé v důsledku ztráty jedné ze souhlásek h [13] , y, n, v [14] , například: Şahbaz > Şābaz (vlastní jméno), köhnə > kõnə (starý), iynə > īnə ( jehla), iydə > īdə (bůh ) , göyçək > gõçək (krásný), hansı > hāsıi (který? který?), qonşu > qōşı(i) (soused), ov > ō (lov), dovşan > dōş , bülöv > bülõ (brus) [15] .
• II. Dlouhé samohlásky vzniklé ztrátou souhlásky h a jedné ze samohlásek a, ə [16] , u ve slově např.: eycahan > eycān (povaleč, volný od práce), şə̃r > şəhər (město), qōm > qohum (příbuzný).
• III. Dlouhé samohlásky vzniklé ztrátou souhlásky y a jedné ze samohlásek ə, i [14] , u, ü ve slově, například: həyət > hə̃t (dvůr), dəyirman > də̃rman (mlýn), çiyit > çīt (kost), toyuq > tōuğ (kuře), şüyüd > şud (kopr), soyuq > sōuğ (studené) [17] .
• IV. Dlouhé samohlásky vzniklé ztrátou souhlásky n a jedné ze samohlásek ə, i, u ve slově, například: tənək > tə̃k (réva), dəniz > də̃z (moře), donuz > dōz (prase).
• V. Dlouhé samohlásky vzniklé v důsledku ztráty celého slova, např.: Ağamirzə > Āmirzə (vlastní jméno), dəqiqə > də̃qə (minuta) [12] .

Zatímco k prodloužení dochází ve většině případů u otevřených samohlásek: ā, ə̃, ō, õ [18] (eycān, şə̃r, ō, bülõ), stručnost se vyskytuje pouze v uzavřených ı, i, u, ü: qıfıl (hrad), kişi (muž), uşağ (dítě), özümüz (my), tüfəg (zbraň), öyimiz (náš dům) [19] . Nahrazení některých samohlásek jinými se seskupuje podle otevřených nebo uzavřených: yaylaq > yeylaq ( yaylag , kde a přechází v e), aşağı > aşağa (dolů, kde ı přechází v a) [12] , podle tvrdého nebo měkkého: qaysı > qəysi (meruňka, kde a přechází do ə), məxmər > maxmər (samet, kde ə přechází do a) [20] , podle zaokrouhleného nebo nezaokrouhleného: ev > öy (dům, kde e přechází do ö), buz > bız ( led, kde u jde do ı) samohlásek [21] [22] .

V saljanském dialektu dochází k porušení zákona o harmonii samohlásek. Porušení palatinální harmonie je nejvíce pozorováno u nálad sloves a osobních koncovek sloves (gəldin > gəldün - přišel jsi, yazarsınız > yazarsuz - piš, desək > desög - říkáme-li) a porušování harmonie rtů hlavně se odehrává u podstatných jmen ( tüstü > tussi - kouř, kolxozçu > qalxoççı - kolchozník, gözlük > gözzig - brýle, oğlum > oğlım - můj syn) a částečně ve slovesech (durdum > durdım - vstal jsem, düşdü - padl tüş dolů). Záměna souhlásek v kořenech a kmenech slov je především výsledkem omračování (dükan > tükan - obchod, vətəgə > fətə̃ rybaření, palaz > palas - druh koberce, budaq > putax - větev, biti > pitki - rostlina), nebo vyjadřování (şaxta > şaxda - mráz, ördək > ördəg - kachna, pişik > bişik - kočka) [21] [23] .

Na rozdíl od spisovného jazyka se v salyjském dialektu objevují hlásky d, g, m na konci některých slov, např.: asan > hasand (snadné), xeyli > xeylig (mnoho), kərə > kərəm (krát). Ve slovech, která mají ve složení: nc, ng, odpadá souhláska n, např.: narınc > narıc (oranžová), rəncbər > īrəcbər (oráč), tüfəng > tühəg (puška). Existuje také fenomén asimilace (cavanlıq > cavanığ - mládí, çobanlar > çobannar - pastýři, yerli > yerri - místní, dövlətli > dõlətdi - bohatý, quşlar > quşdar - ptáci, mənz -igünə mənz -igənən , özzig > öpbəg - polibek, dənizçi > də̃ççi - námořník, geyinmək > giyimməg - šaty, deyərlər > diyəllər - řeknou) a disimilace (qgiəllüjdi >giücl) [ silné rozhodnutí, 2giürar - giücl, qş ] [25] . Protéza je pozorována ve výpůjčních slovech [21] :

• a) S hluchými souhláskami sp na začátku slabiky: ispirt, isport, ispiçqa, inispeqtır.
• b) S hluchými souhláskami st na začátku slabiky: istaj, istikan, istansiya, isdol, inistut [21] .
• c) S hluchými souhláskami sk na začátku slabiky: iskilet.
• d) S hluchými souhláskami şk na začátku slabiky: işqaf.
• e) S hluchými souhláskami şp na začátku slabiky: işpal [26] .

V salyjském dialektu je metateze pozorována v některých slovech: kibrit > kirbit (shody), badyə > bayda (vana), doğramaq > dorğamaq (sekání), diksinmək > diskimmək (chvění), iyirmi beş > igrimbeş (pětadvacet), öyrənmişəm > örgəmmişəm (učený), qeyrət > qiryət (pocta), nəlbəki > nəbləki (podšálek), çılpaq > çıplaq (nahý), Tibiliqülfity (nahý), kirpik > kirpik > kiprik > sırfa (ubrus ), Yəhyə > Yayha (vlastní jméno), küncüd > kündüc (sezam) [26] .

Morfologie

Část o podstatných jménech poskytuje údaje o některých charakteristických slovotvorných afixech a také o odvozených podstatných jménech tvořených pomocí afixů, např.: přidáním afixu çim ke slovu əl (ruka) vznikne slovo əlçim (malé množství vlny umístěna do dlaně), ke kořeni slova fırranmağ (otáčet se) a ke slovu çırp-mağ (třást) tvoří přípona quc/aquc slova fırranquc (yula) a çırpaquc (hůl na srážení vlny) . Salyanský dialekt od počátku kolektivizace používá složené slovo aqrasaqqal, skládající se z aqra (agro) a saqqal (vous ve významu „starý muž“, tedy praktický agronom bez patřičného vědeckého vzdělání) [26]. .

V beshtalském dialektu existuje vedle spisovné formy akuzativu podstatných jmen zakončených na samohlásky nı, ni zvláštní tvar, který se liší od spisovného jazyka v podobě afixů yı, yi, které jsou charakteristické gazašského dialektu a některých dialektů ázerbájdžánského jazyka [27 ] , např.: Quyyı qazan özü şütər [26] . Často rysem deklinace podstatných jmen je použití dativních pádových přípon (a, ə; ya, yə) ve významu původního pádu, například: Mə̃m bu ağaca < ağacdan > xoşım gəlir; Mənim isdi çörəgə < çörəkdən > xoşım gəlir. Tento morfologický rys pozorujeme u vět s predikátem xoşım gəlir (to se mi líbí), např.: Mənim quzıya xoşım gəlir [28] .

Existují také přípony odvozené od přídavných jmen -mar, -mər, například: qız (zahřát), od slova şu (klíčit) přes příponu -mar, -mər, qızmar (zahřátý, horký) a şümər (dlouhý, štíhlý ) jsou vytvořeny. Prostřednictvím přípony əş od slova gülmək (smát se) vzniká přídavné jméno güləş (veselý, radostný). Složená přídavná jména: uzunhōxar (velmi vysoký), dıbırçəlləg (velmi krátký) a arqaz (velmi tenký). Kvůli oslabení zákona harmonie labiálních samohlásek se řadové číslovky vyjadřují příponami ve dvou variantách (-imçı, -mçı, -imçi, -mçi), například: onımcı, altımcı, üçümci, ikimci. Zatímco slovo označující jmenovatele je v místním pádě ve spisovném jazyce, salyjský dialekt se vyznačuje použitím původního pádu pro jmenovatele, např.: ikidən bir (½), üşdən bir (⅓) a tak dále [ 28] .

V jednotném čísle mají všechna osobní zájmena varianty: a) v případě genitivu: mənim/mə̃m, sənin/sə̃n/sənün/sə̃ün, ōn/ōun/onın; b) v případě dativu: mənə/mə̃, sənə/sə̃, ona/oa; [29] c) v akuzativu: məni/məi, səni/səi, onu/oi/ou; d) v místním případě: məndə, səndə, onda; e) v původním případě: mənnən, sənnən, unnan. V množném čísle se v místním pádě používají osobní zájmena první a druhé osoby, např.: bizdə/bizzə, sizdə/sizzə/süzdə/süzzə [28] .

V salyjském dialektu se slovesa liší od ostatních slovních druhů větším množstvím charakteristických rysů. Například sloveso otuxmağ (období jehně, kdy přestane jíst mléko a začne [28] jíst trávu), které se ve spisovném jazyce nevyskytuje, vzniklo spojením ot (tráva) s odvozenou příponou ıx a tzv. přípona neurčitého tvaru slovesa -mağ. Ve spisovném jazyce se sloveso böyütmək skládá ze slovesného kořene böyü, rozkazovacího hlasového znaku -m a neurčité přípony slovesa -mək. Naproti tomu v salyjském dialektu se ke kořeni slovesa böyü přidává derivační přípona -g, v důsledku čehož slovo přechází do jiného slovního druhu, stává se slovesným přídavným jménem a následně znakem povinného hlasu. K takto vzniklému slovu se přidává -üt a přípona neurčitá.tvary slovesa -məg, např.: Qızı anası bõügütdi. Slovo səmri je synonymem pro slovo yaxşı (dobře, dobře) a, vezmeme-li pouze příponu neurčité formy slovesa, funguje jako synonymum pro spisovné slovo yaxşılaşmaq, například: hindština hava səmriyər. Složená slovesa jsou v salyjském dialektu zvláštní, například: aşd/aşıd olmağ, qanq olmağ, qara qoymağ, lıs qalmağ, püsəmərg elma.ğğn usburolxaməg, siydən düşolxaməg Tato slovesa jsou frazeologická spojení, která nemají překlad. Infinitiv se vyjadřuje přidáním afixů mağ/max, mək/məg ke kořenům sloves, např.: almağ/almax, diməg/dimək [30] .

Kvůli oslabení zákona harmonie styčných samohlásek mají slovesa s labiální samohláskou v poslední slabice v první osobě jednotného čísla často namísto osobních koncovek se zakulacenými samohláskami (-um, -üm; -yum, -yüm) osobní koncovky s nezaokrouhlenými samohláskami (-ım, - im; [31] -yım, -yim), například: durım (vstanu!), görim (podívám se!), oxuyım (budu číst!) , buruyim (zabalím!). K vytvoření množného čísla první osoby se ke kořenům sloves přidávají buď přípony -ağ/-ax, -əg/-ək; -yağ/-yax, -yəg/-yək nebo přípony -ağuz/-ağun [30] , -əgüz/-əkün; -yağuz / -yağun, -yəgüz / -yəgün, např.: oxuyağ / oxuyax / oxuyağuz / oxuyağun (zpívejme / zpívejme), gedəg / gedək / jdeme gedəgüz / letəgüz / gedəgün). V rámci přípon označujících rozkazovací způsob první osoby množného čísla splynuly přípony první a druhé číslice, např.: danışağun [32] . Oproti slovesům s afixem ağ, əg se častěji používají slovesa s afixem -ağun, -əgün [33] .

Postupem času prošly přípony -ğıl -gil fonetickými změnami a nabyly podoby -qınan, -ginən, která se dodnes zachovala v některých dialektech ázerbájdžánského jazyka, zejména v Salyanu. Z důvodu porušení zákona o harmonii palatálních samohlásek v saljanském dialektu se k vyjádření rozkazovacího způsobu druhé osoby množného čísla přidávají přípony -un, -ün nebo -uz, -üz [34] [31] . kořeny sloves končících na samohlásky a přípony - yun, -yün nebo -yuz, yüz ke slovesným kořenům zakončeným na souhlásky, například: baxun/baxuz (viz), başdıyun/başdıyuz (začít), bilün/bilüz ( vědět), diyün/diyüz (vyprávět). Dlouho minulý čas pro druhou a třetí osobu jednotného a množného čísla se vyjadřuje přidáním přípon -mı, -mi, -mu, -mü nebo přípon -ıb, -ib, -ub, -üb, -yıb, -yib , -yub, -yüb ke kořenům sloves a pak se k nim přidávají příslušné osobní koncovky, např.: almısan / alıbsan (koupil jsi), almısuz / almısız / alıbsız (koupil jsi), gəlmisən / gəlibousən (y přišel), gəlmisüz / gəlmisiz / gəlibsüz / gəlibsiz (přišel jsi), oxumusan/oxuyubsan (četl jsi), yimisüz/yiyibsiz (jedl jsi), almışdur/alıb (koupil) [33] , /thealybsan gəlmişdür/gəlib (přišel), gəlmişlər/gəliblər ( přišli) [35] .

Přítomný čas slovesa se tvoří přidáním -ır, -ir, -ur, -ür ke kořenům sloves [36] končících na samohlásky, nebo -yır, -yir, -yur, -yür, - yuğ, -yük [37] ke kořenům , končící na samohlásky, s vhodnými osobními koncovkami, např.: atıram (hodit), gəlirsən (jít), qorxur (bát se), gülürük (smích), oxuyursuz (číst), bürüyüllər ( zabalit). Místo rozladěných afixů v dialektu Boyuk Nokhudlu se k vyjádření přítomného času sloves používá afix -ey, např.: Balığ ilana oxşey; Sən yaxşı bileysən. Pokud jde o slovesa vyjadřující nedokončenou minulou vteřinu v záporu, jsou ve všech osobách s příponami ar, ər nebo -az, -əz [35] .

Záporný aspekt rozkazovacího způsobu se tvoří dvěma způsoby: vložením záporné částice (-ma, -mə) mezi slovesný kořen a náladové znaky nebo přidáním náladových znaků a záporného příslovce dögür ke slovesu. kořen, za nímž následují osobní koncovky, například: baxmamalıyam/baxmalı dögürəm. Podmiňovací způsob se tvoří přidáním ke kořenu slovesa za znakem podmiňovacího způsobu -sa, -sə odpovídající osobní koncovky, např.: baxsa (podívá-li se), gəlsə (přijde-li) [38] . V podmiňovacím způsobu se druhá osoba jednotného a množného čísla tvoří přidáním náladových znaků (-so, -sö) a osobních koncovek (-n, -z) ke kořenům sloves, například: alson (pokud kupujete), gəlsön (pokud přijdete), alsoz (pokud koupíte), gəlsöz (pokud přijdete) [35] .

Ve složitých podmínkových způsobech se přípony -sa, sə ve slovesech pro všechny osoby používají ve tvaru -se, například: baxseydım (kdybych se díval), baxseydun (kdybys koukal), baxseydi (kdybys se díval). Slovu sicərrəmə, které je považováno za charakteristické pro salský dialekt, odpovídá v literárním jazyce příslovce bütünlüklə nebo lapdan/birdən, ale význam těchto slov nelze identifikovat. Slovo bütünlüklə je příslovce množství a odpovídá na otázku „kolik?“, zatímco sicərrəmə, které je příslovcem jednání, odpovídá na otázku „jak?“. Jako tázací příslovce charakteristické pro salský dialekt lze označit slovo höhün? (proč?). V dialektu Guychu se používá vykřičník lē! vyjádřit překvapení, např.: İman mə̃llim öyün tikdi. Le! [39]

Syntaxe

V syntaxi salyjského dialektu, pokud se vyjadřování na konci slova (např.: alma, almağ, qonağ, bildüg) nebo narušení harmonie palatálních samohlásek týkají především dialektů východní skupiny Ázerbájdžánský jazyk, dále porušení slovosledu ve větě a porušení principu shody přísudku s podmětem jsou takové syntaktické jevy, které jsou charakteristické pro všechny dialekty ázerbájdžánského jazyka. V saljanském dialektu existují tři typy definitivních frází, například [39] :

1. Təzə il gəlir (první druh).
2. Gürci qoynı yağlı olur (druhý druh).
3. İlanın tüşmanı kirpidi (třetí typ) [39] .

V dialektu Khanmamedli salyjského dialektu se v atributivní frázi druhého typu používá druhá strana bez přípony, např . [39] : Baytar qaydaynan < baytar qaydası ilə > bilmirəm, o xəsdəligə boz dīlili. V maryšském dialektu v atributivní frázi druhého typu má druhá strana někdy místo jednoho nebo dvou přípon sounáležitosti, například: Kim ombeş kilo pammığ yığsa, ommāt < on manat > pıl, ikkilo < iki kilo > bığda, əməg günüsin da alacağ. A v dialektu Piratman Ganjali bylo také pozorováno použití dvou přípon sounáležitosti na druhé straně atributivní fráze třetího typu, například: Qalxozın sədrisi iççi verir, yerimizi şumlīlər [40] .

V salyjském dialektu se nominální predikáty často používají bez osobních koncovek, např.: Elə bil mən mə̃llim [əm], dur dərsüvi danış; Süz Bakidə[siniz], biz bırda[yıq], xəbərimiz olır begə̃m? Není neobvyklé, že ve větě vypadne predikát, např.: Sənün məndə nə işün [var]; Qulı haçarrarı mənə [ver]. Někdy u složených sloves odpadá pomocné sloveso olmağ; například: Mən sənün qızuvı sağaltsan, sənün qızun mənim [olsun]. Pro salyjský dialekt je charakteristické také vymizení postpozic sōra (po) a görə a (kvůli, pro), např.: Orda işdeyrüg, onnan [sōra] çıxıruğ çölə; Də̃zin suyı bıraları basdığına [görə] adı qalıb Şorsulı [40] .

Když je podmět vyjádřen ve třetí osobě množného čísla (mluvíme-li o osobě), je predikát většinou v jednotném čísle a někdy v množném čísle, např.: Uşağlar oynıyır; Hindština qalxoççılar çox şey bilillər. Hovoříme-li o třetí osobě množného čísla a zároveň se podmětu nedostává samostatného výrazu, pak se predikát dává v množném čísle, např.: Azırbecanda nə bitgi şeylər var, bizə gösdərdilər. Homogenní predikáty se umisťují především v první osobě jednotného a množného čísla, případně v druhé osobě jednotného čísla přítomného času a v rozkazovacím způsobu. Podobné homogenní predikáty se vyjadřují dvěma způsoby (v indikativním a imperativním způsobu) v odpovědích na otázky, které jsou položeny za účelem obecně sledovat jednotlivé fáze jakéhokoli pracovního procesu v oboru jakékoli specializace nebo profese [41] .

1. V orientačním duchu:

• a) první osoba jednotného čísla: Sə̃r tezdən durıram, əlüzimi yūram, gəlirəm çay-çörəgimi yīrəm, gedirəm qalxozda işdīrəm, sōra gəlib yūram.
• b) násobné číslo první osoby: bığdanı əkirik, sōra tirələrin, bərələrin düzəldirik-qyrırğ, nazik-onzik, suarırığ, yazza ikimci dərinɍrin suar
• в) единственным числом второго лица: Əvvəldən taxılın yerin sürürsən, suarırsan, ikimci dəfə suarırsan, mala çəkirsən, sōra taxda mala çəkirsən, selqaynan əkirsən, pammığ çıxannan [41] sōra ona qultfatır çəkirsən, halağın elīrsən, yetişənnən sōra dərirsən, qalxoza tə̃fil verirsən [ 42] .

2. V rozkazovacím způsobu: Durağ gedək, çayımızı içək; Dur ged apar, qoy yerinə, gəl; Yaq, apar, sal posda, gəl gedəg kəndə. Dialekty se liší od spisovného jazyka často porušením pořadí slov ve větě. Ve větě jsou následující porušení slovosledu [42] :

1. Předmět často následuje za slovesem, například: Düz danışır usağ.
2. Objekt někdy následuje za predikátem, například: Sə̃r-sə̃r getdilər pammığ dərməgə.
3. Často okolnost následuje za predikátem, například: Əli yügürdi uxarı.
4. Definice je někdy za definovaným, např.: Uşağ yazzığ sə̃rdən ağlıyır [42] .

V saljanském dialektu existují jakékoli formy jednoduché věty [42] :

1. Celá věta: Veysəl qoç kimi işdiyir.
2. Neúplná věta: Bırda; Pamığ [42] .
3. Osobní nabídka. V saljanském dialektu je použití vět, ve kterých podmět, ačkoliv nedostává samostatný výraz, ale je implikován predikátem, běžnější než věty, ve kterých je podmět vyjádřen samostatným slovem, například [ 42] : Baxçada saxlıyırdım uşax; Gərəg şə̃rə tezdən gedəsüz. Ve větách se podmět vyjadřuje osobními zájmeny [43] .
4. Neosobní věty: Qalxozda taza maşınnardan istifādə olınır; Çox souğdu [43] .

Pokud je v saljanském dialektu použití souvětí se spojkami relativně vzácné, pak jsou zde nesvazující souvětí prezentovány ve všech jejich podobách, například [43] :

• Qış gecəsində qoca arvaddar nağıl danışardılar, biz qulağ asardığ (časový vztah).
• Çay tökdilər, biz işdüg (sekvenční vztah).
• Mə̃m dört dənə oğlım var: biri Tiflissə, biri Şəkidə, biri Bəkidə, biri də usağdı (vysvětlující vztah).
• Çingiz zirəkdi, Lətifə təmməl (srovnávací vztah).
• Kür daşdı, daşqun başdandı (příčinný vztah) [43] .
• V saljanském dialektu se používají všechny typy složitých vět, například [43] :
• Kim uruccan yaxşı bilir, qoy o bi (bir) yaxşı əzbər disün (subjektivní klauzule).
• Mənim fikrim bıdı ki, uşağ Bəkidə oxısın (predikativní věta).
• Bir də gördük ki, Mə̃rrəm gəldi (vedlejší věta vedlejší).
• Sözi o adama di ki, yerə tüşməsün (přívlastková klauzule).
• Rādiyo elə çalırdı ki yap < lap > adamın [43] oynamağı gəlirdi (vedlejší věta způsobu působení) [44] .

V salyjském dialektu se používá především syntetický typ podmínkové věty, např.: Vaxtında oxıseydım, mən də savaddı adam olardım. Používá se i analytický typ podmínkové klauze, např.: Hava gecə bılıt oldı(i), yaxşı(i) olar, şaxda oldı(i), pis olar [44] .

Slovní zásoba