Legenda o Derben-Oirats (Gaban Sarab)

„Legenda o Derben-Oirats“ nebo „Historie Gabana Sharaby“ ( Kalm. Emch havn Sharv Dөrvn Өördin tүuk ) je památka kalmycké historické literatury první poloviny 18. století, umělecké dílo s prvky didaktiky. , popisující středověký život Kalmyků a obsahující různé informace o jeho historii, kultuře a etnografii.

Historie

Gaban Sarab napsal Příběh Derben Oirats v roce 1737 v těžké době pro Kalmyk Khanate . V této době, po smrti Ayuki , občanský spor mezi následníky trůnu zesílil. Jedním z cílů vytvoření Příběhu bylo vyzvat k ukončení sporů. Gaban Sarab ve své práci ukázal historické příklady, vyzývající k ukončení rozdělení, aby byla zachována jednota Kalmyckého chanátu. Kalmycký literární kritik A. Badmaev tvrdí, že Gaban Sarab sestavil „Příběh“ na základě ústních zdrojů a naznačuje, že mohl použít i některé písemné zdroje [1] .

Do dnešní doby se dochovalo několik seznamů skladeb v todo bichig , které jsou uloženy v Ústavu orientalistiky Ruské akademie věd , archivu orientalistů petrohradské pobočky Ústavu orientálních studií Ruské akademie věd . věd a v knihovně Orientální fakulty Petrohradské státní univerzity . Všechny seznamy nemají jméno a v kalmyckých studiích dostaly od Gabana Sharaby název „Příběhy Derben-Oiratů“.

První vydání The Tale of the Derben Oirats in Todo Bichig vyšlo v Mongolsku v roce 1967 jako sbírka série Corpus scriptorium mongolorum . V této knize byl publikován rukopis z Institutu orientálních studií Ruské akademie věd pod názvem „Emchi haban Shes Rab. Dөrbөn Oyirodiyin tүүke” [2] .

Prvním překladem do ruštiny byl překlad Georgyho Lytkina , který byl proveden v roce 1860. Objevil rukopis Gabana Sharaba v osobní knihovně noyon Batur-Ubashi Tyumen . Tento překlad nazval „Historie Gabana Sharaba“. Tento ručně psaný překlad je nyní uložen v Ústavu orientálních studií Ruské akademie věd. Popis seznamů, které dnes existují, je uveden v knize L. Puchkovského „Mongolské rukopisy a xylografy“ [3] .

Obsah

Gaban Sarab ve své práci věnuje hlavní pozornost genealogii majitelů Oirat a jejich příbuzným. Gaban Sharaba se nedrží historické chronologie; esej nerozděluje do kapitol, ale seskupuje text podle tematického principu [4] :

• Úvod;
• První majitel Torgutu;
• Klan Čingischána, který vládl různým národům, byl mladším bratrem Khabutu Khasara;
• Rod majitelů Khoshutů, kterým bylo dáno jméno Khoshuts z Togon taishi;
• Vysvětlení o rodině majitelů Derbet a Zungar, údajně pocházejí z Tengris;
• O druhu majitelů Derbetů a Zungarů od počátku až do dvacáté první generace popis uchovávají Zungarové;
• Derbetové se Zungary jsou stejného původu, ale od kterého kmene se Derbetové od Zungarů oddělili, pro nedostatek přesných informací nepopisuji;
• A od té doby se Mongalové oddělili od Oiratů;
• Popis znalosti práva majitelů, kteří vstoupili do stavu duchovního;
• Poznámka vlastníků Oirat hodná řeči;
• Předpovědi Tsetsen Khan;
• Majitelé Oirat splnili předpovědi;
• Splněné předpovědi manželek majitele;
• Za dobrý skutek se majitelé Oiratu dopustili zvěrstva;
• Majitelé, kteří zabili své blízké příbuzné;
• Na neteře, od sester narozených, vdaných majitelů;
• majitelé Oirat, kteří ztratili uluses;
• Oiratští majitelé, kteří slušnou držbou rozmnožovali své poddané;
• O těch podléhajících jejich péči, kteří měli majitele;
• Synové se oblékli tím, že dali majitelům Oirat;
• Oirat majitelé manželek, kteří oslavovali a rozmnožovali své děti pářením se svými manžely;
• Majitelé, kteří vlastnili Oiraty slušným způsobem;
• Deeds of Ayuki Khan;
• záležitosti Zoriktu hun taijin;
• O duchovních lidech, které majitelé Oirat poslali k vyučování zákona a měli je na výplatní listině;
• O dohazování majitelů Oirat;
• Majitelé Oirat kvůli katastrofám, které utrpěli, a kletbám od svých vlastních, kteří vlastnili ulusy;
• Případy starověkých zaisagů Oirat;
• Případy pozdních oiratských zaisagů;
• Majitelé Oirat, kteří v dětství neměli žádné neřesti;
• Popis doby, od které se od sebe rozešli.

Poznámky

1. ↑ A. Badmaev, Kalmycká předrevoluční literatura, s. 74 - 75
2. ↑ Emchi haban Shes Rab. Dorbon Oyirodiyin tүүke, Corpus scriptorium mongolorum, svazek V, no. 2 - 3, Ulánbátar, 1967, s. 71 - 97
3. ↑ L. S. Puchkovsky, Mongolské rukopisy a xylografy Ústavu orientálních studií, M. - L., 1957, s. 137-142
4. ↑ A. Badmaev, Měsíční svit, s. 84 - 107

Literatura

• Historie kalmycké literatury // Předříjnové období. - Elista: Knižní nakladatelství Kalmyk, 1981. - T. 1. - S. 229-239
• A. Badmaev , Kalmycká předrevoluční literatura, Elista, Knižní nakladatelství Kalmyk, 1984, s. 75 - 82.
• A. Badmaev, Měsíční svit: Kalmycké historické a literární památky, Elista, Knižní nakladatelství Kalmyk, 2003, s. 80 - 107, ISBN 5-7539-0471-8