Smolyovka plíživá

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 15. května 2021; kontroly vyžadují 3 úpravy .
Smolyovka plíživá
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:RostlinyPodříše:zelené rostlinyOddělení:KvetoucíTřída:dvoudomá [1]Objednat:karafiátyRodina:stroužekPodrodina:stroužekKmen:SmolevkovyeRod:SmolyovkaPohled:Smolyovka plíživá
Mezinárodní vědecký název
Silene pokárá Patrina

Smolyovka plazivá neboli Smolyovka příjemná ( lat.  Silene repens ) je druh vytrvalých rostlin z rodu Smolevka ( silene ) z čeledi hřebíčkovité ( Caryophyllaceae )

Botanický popis

Celá rostlina je krátce chlupatá.

Oddenek dlouze plazivý, tenký.

Lodyhy jsou vzpřímené, několik, na bázi vystoupavé, 15-60 cm dlouhé, svrchu obvykle žláznaté , vzácně lysé.

Listy kopinaté čárkovité až čárkovité, na bázi krátce brvité, 2-7 cm dlouhé, 2-7 mm široké.

Květenství je krátké, úzce latnaté, složené z květů na krátkých stopkách , které jsou kratší než kalich. Listy bylinné, oválně kopinaté. Kalich kyjovitý, nahoře mírně zduřelý, 11-16 mm dlouhý, 3-5 mm široký, krátce pýřitý, s fialovými žilkami a blanitými zuby tupými na okraji. Okvětní lístky jsou bělavé až nažloutlé, téměř dvakrát delší než kalich, z 1/3 vykrojené do širokých oválných laloků.

Tobolka vejčitá, 6-7 mm dlouhá, na krátce pubescentním karpoforu (5-6 mm dlouhá).

Semena ledvinovitá, až 1 mm dlouhá, pruhovaná. [2]

Počet chromozomů

2 n = 24 ( Východní Sajan , Tunkinský hřbet ); 2 n = 64 ( Tyva , Barlyk ) [2]

Distribuce a ekologie

Roste na náhorních a stepních loukách, na lučních a skalnatých horských svazích, na kterých se tyčí vysoko, často až téměř k hranici lesního pásu.

Distribuováno na Sibiři , Dálném východě , Japonsku , severovýchodní Číně , Korejském poloostrově , po celém Altaji od západního úpatí města Zmeinogorsk a jihovýchodně k pramenům řeky. Chui.

Dobře se množí v kultuře semeny. Použití fytohormonů a elicitorů vede ke zvýšení koncentrace ekdysteroidů a flavonoidů v rostlině [3] .

Chemické složení

Ekdysteroidy , včetně 20-hydroxyekdysonu (0,4-1,1 %), polypodinu B , integristeronu A , [4] 2-deoxyecdysonu , 2 -deoxy-20-hydroxyecdysonu , [5] 26- hydroxyintegristeronu A , 20,26-dihydroxyecdysonu ) , 26-hydroxypolypodin B , turkesteron , 26-hydroxyekdyson , 20-hydroxyecdyson-2- O - acetát a 20-hydroxyecdyson-25- O - acetát (viticosteron E) [6] a také flavonoidy vitexin ( apigenin - 8 - C - glukosid ), isovitexin (apigenin-6- C - glukosid) [7] , isoorientin-2ʹʹ- O - arabinosid, isovitexin-2ʹʹ- O - arabinosid, carlinosid (lucenin-5 ) , isovitexin-2ʹyloside , O- šachozid (apigenin-6- C -glukosid-8- C - arabinosid) , vicenin-2 (apigenin-6,8-di- C - glukosid) , lucenin-3 (luteolin-6 - C -glukosid-8- C- xylosid) , isoorientin (luteolin-6- C - glukosid, homoorientin, lespecatiosid) , isoshaftozid (apigenin-6- C -arabinosid -8- C - glukosid) , saponarin (isovitexin-7- O -glukosid) , isomollupentin-7 O -glukosid-2ʹʹ- O - arabinosid, vic enin-3 (apigenin-6- C -glukosid-8- C - xylosid) , svertizin-2ʹʹ- O - arabinosid, isovitexin-2ʹʹ- O - glukosid, genquanin-6,8-di- C - glukosid, isoskoparin , genquanin -6 - C -glukosid-8- C - arabinosid, spinosyn , 7,3'-di- O - methylisoorientin, silenrepin (5-hydroxy-7,4'-dimethoxyflavon-6,8-di- C -β-D -glukopyranosid) [8] , svertizin (flavokommelitin) a svertizin-2''- O -glukosid [3] .

Význam a použití

V tibetské medicíně se květy S. repens používaly pod názvem lug sug pa k léčbě žaludečních neduhů , rýmy , ušních chorob a hluchoty , jakož i v lécích na rány a zácpu [9] . Kořeny rostliny (tib. sug pa ) se používaly jako odvar při zadržování moči a jako prášek při hojení ran [10] .

Extrakty z byliny tarantule repens mají antioxidační aktivitu [3] a mají imunostimulační účinek, zeslabují supresivní účinek cyklofosfamidu na fagcytózu peritoneálních makrofágů [11] .

Dobře ho žerou sob ( Rangifer tarandus ) [12] .

Synonyma

Poznámky

  1. ↑ Podmínky uvedení třídy dvouděložných rostlin jako vyššího taxonu pro skupinu rostlin popsanou v tomto článku naleznete v části „Systémy APG“ v článku „Dvojděložné rostliny“ .
  2. ↑ 1 2 Flora Sibiri : [v 14 tomach . T. 6 Portulacaceae - Ranunculaceae]. - Novosibirsk: Izd. "Nauka", Sibirskoe otdnie, 1993. - 308 Seiten str. — ISBN 5020301329 , 9785020301320.
  3. ↑ 1 2 3 Nina I. Kaščenko, Daniil N. Olennikov, Naděžda K. Čiriková. Fytohormony a elicitory zvýšily obsah ekdysteroidů a glykosylflavonů a antioxidační aktivitu Silene repens  //  Applied Sciences. — 23. 11. 2021. — Sv. 11 , iss. 23 . — S. 11099 . — ISSN 2076-3417 . - doi : 10.3390/app112311099 . Archivováno z originálu 2. února 2022.
  4. ↑ Larisa Zibareva, Valentina I. Yeriomina, Nyamjav Munkhjargal, Jean-Pierre Girault, Laurence Dinan. Fytoekdysteroidní profily 7 druhů Silene (Caryophyllaceae)  (anglicky)  // Archives of Insect Biochemistry and Physiology. — 2009-12. — Sv. 72 , iss. 4 . — S. 234–248 . - doi : 10.1002/arch.20331 .
  5. ↑ N. Munkhzhargal, LN Zibareva, R. Lafont, LN Pribytková, S. I. Pisareva. Zkoumání obsahu ekdysteroidů a složení Silene repens pocházejícího z Mongolska a zavedeného do západní Sibiře  (anglicky)  // Russian Journal of Bioorganic Chemistry. — 2010-12. — Sv. 36 , iss. 7 . — S. 923–928 . - ISSN 1608-330X 1068-1620, 1608-330X . - doi : 10.1134/S1068162010070216 .
  6. ↑ D.N. Olennikov. Ecdysteroids of Silene repens z východní Sibiře  (anglicky)  // Chemistry of Natural Compounds. — 2019-07. — Sv. 55 , iss. 4 . — S. 770–772 . — ISSN 1573-8388 0009-3130, 1573-8388 . - doi : 10.1007/s10600-019-02807-3 .
  7. ↑ Darmograi VN Flavonoidy rostlin rodů Silene a Otites Adans, čeleď Caryophyllaceae  (anglicky)  // Chemistry of Natural Compounds : journal. - 1977. - T. 33 , č. 1 . - S. 102-103 . — ISSN 1573-8388 .
  8. ↑ D.N. Olennikov. Silenerepin – nový C-glykosylflavon od Silene repens  (anglicky)  // Chemistry of Natural Compounds. — 2020-05. — Sv. 56 , iss. 3 . — S. 423–426 . — ISSN 1573-8388 0009-3130, 1573-8388 . - doi : 10.1007/s10600-020-03053-8 .
  9. ↑ Tibetskai︠a︡ medit︠s︡ina u buri︠a︡t . - Novosibirsk: Izd-vo Sibirskogo otdelenii︠a︡ Rossiĭskoĭ akademii nauk, 2008. - 323 stran s. - ISBN 978-5-7692-1010-5 , 5-7692-1010-9.
  10. ↑ S. M. Bátorová. Spravochnik lekarstvennykh rasteniĭ tradit︠s︡ionnoĭ tibetskoĭ medit︠s︡iny = : Referenční kniha bylin tradiční tibetské medicíny . - Novosibirsk, 2013. - 290 stran s. - ISBN 978-5-02-019103-7 , 5-02-019103-5.
  11. ↑ Khalzanova A.V., Khobrakova V.B. VLIV SUCHÉHO SILENE JENISEENSIS VŮLE A SILENE REPENS VÝTAŽKY PATRINU NA FAGOCYTICKOU AKTIVITU MAKROFÁGŮ POD EXPERIMENTÁLNÍ IMUNOSUPRESÍ  (rus.)  // INOVATIVNÍ VÝVOJ EKONOMIKY. - 2020. - S. 124-127 .
  12. ↑ Vasiliev V.N. Poživatelnost různých krmných rostlin // Pastviny sobů a pastvy jelenů na území Anadyr / Ed. redaktor V. B. Sochava . - L . : Gidrometeoizdat , 1936. - T. 62. - S. 83. - 124 s. — (Proceedings of the Arctic Institute).

Literatura

Odkazy