Délka nebo doba vymáhání obchodních pohledávek (angl. Debtor collection period ) – ukazatel, který společnost používá k posouzení objemu nesplacených pohledávek . Odráží průměrnou dobu potřebnou k inkasu pohledávek z obchodního styku (pohledávek z prodeje). Měří se jako doba od okamžiku vystavení faktury do přijetí platby od kupujícího.
Vypočítá se následovně:
Doba vymáhání obchodního dluhu =Průměrné pohledávky za kupujícímiProdej na úvěr× Počet dní 365,kde Průměrná odběratelská pohledávka =Pohledávky za kupujícími na začátku období + Pohledávky za kupujícími na konci období2,
Prodej na úvěr zahrnuje prodej zboží s odloženou platbou (na rozdíl od prodeje za hotové).
Je třeba poznamenat, že výpočet tohoto ukazatele zohledňuje pouze část pohledávek připadající na tržby s odloženou splátkou a nezahrnuje další položky v pohledávkách, jako jsou půjčky zaměstnancům (například na nákup bydlení), přeplatek daní, zálohových plateb, úroků z poskytnutých úvěrů, náhrad pojistných ztrát a dalších.
Zároveň lze 12 (pro měsíce) nebo 52 (pro týdny) použít také jako násobitel pro odpovídající výpočet ukazatele, respektive v měsících nebo týdnech.
Dlouhé období vymáhání obchodních pohledávek je známkou pomalého nebo pozdního splácení dluhu, zatímco klesající hodnota naznačuje zvýšenou efektivitu společnosti. Kratší doba inkasa je optimální, protože společnost je vystavena krátkému období expozice svých prostředků a také potřebuje méně provozního kapitálu k zahájení svého podnikání. Některé společnosti však záměrně povolují delší dobu vymáhání obchodních pohledávek, aby podpořily své prodeje zákazníkům s nižší bonitou. Ukazatel navíc umožňuje společnosti porovnávat skutečnou dobu vymáhání pohledávek s dobou vymáhání pohledávek u poskytnutých/teoretických úvěrů.