| Jerzy Faryn | |
|---|---|
| Datum narození | 18. února 1941 (81 let) |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | literární kritik , vysokoškolský pedagog |
| Ocenění | Mezinárodní značka pojmenovaná po Davidu Burliukovi |
Jerzy Faryno ( polsky: Jerzy Faryno ; narozený 18. února 1941 ) je polský literární kritik; jeden z největších polských rusistů [1] .
Vystudoval katedru ruské filologie na Varšavské univerzitě ( 1964 ) , vyučoval zde 10 let av roce 1973 obhájil titul Ph.D. V roce 1974 byl propuštěn a do roku 1996 vyučoval na Zemědělském a pedagogickém institutu v Siedlcích na katedře vesnické kultury a od roku 1991 na katedře polské filologie; od roku 1992 mimořádný profesor. V roce 1985 vydal ve Vídni (v edici Wiener Slawistischer Almanach ) monografii „ Cvetajevův mytologismus a teologismus („Magdaléna“ – „Carská panna“ – „Uličky“), v roce 1986 na jejím základě obhájil doktorská disertační práce na univerzitě v Gdaňsku Ve stejné sérii vyšla kniha „Pasternakova poetika („Zápisky o cestách“ – „Záruky“)“ ( 1989 ), po níž následovala další studie o Pasternakově próze – „Bílý medvěd, olše, Motovilikha a chromí pánové . Archeopoetika díla Borise Pasternaka „Luvers dětství“ (Stockholm, 1993).
Vydal také učebnici "Úvod do literární vědy" ( polsky Wstęp do literaturoznawstwa ; Katowice , 1978 - 1980 , 2. vyd. Varšava , 1991 ), jejíž význam daleko přesahuje pedagogické úkoly: tato Farynova práce, zejména rozsáhlé kapitoly „Literární postavy“ a „Svět objektů“ jsou důležitým příspěvkem ke strukturně-sémiotické teorii fikce [2] . V chorvatském překladu vyšla monografie „Dešifrování nebo esej o explikativní poetice avantgardy“ (Cro . Dešifriranje ili nacrt eksplikativne poetike avangade ; Záhřeb , 1993 ) . Faryno přeložil do polštiny knihy Vladislava Kholshevnikova „Esej o ruské verzi“ ( 1973 ) a Jurije Lotmana „Sémiotika filmu“ ( 1978 , spolu s Tadeuszem Michkou ) z ruštiny.