| Klášter | |
| Františkánský klášter | |
|---|---|
| 49°45′00″ s. sh. 13°22′48″ palců. e. | |
| Země | |
| Umístění | Plzeň a Vnitřní Město [d] [1] |
| Diecéze | Biskupství plzeňské |
| Architektonický styl | gotická architektura |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Františkánský klášter (česky Františkánský klášter ) je gotický klášter řádu Menších bratří v centru města Plzně . Založen kolem roku 1300 spolu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Klášter zanikl v roce 1950 během vládního programu na likvidaci klášterů. V současné době je muzeem Katolické diecéze Plzeň .
Myšlenka na vytvoření františkánského kláštera se datuje od založení města Plzně králem Václavem II . v roce 1295. V jihovýchodní části nově vznikajícího města, na místě přiléhajícím k hradbám, začíná stavba klášterní budovy obce. Přibližně v roce 1300 [2] byly postaveny zdi presbytáře a zdi východní části chrámu . Vznik kleneb v presbytáři a trojlodí se datuje rokem 1350, ve východní části ambitu - 1360, v ostatních místnostech - blíže 1380 [3] .
Za husitských válek pod tlakem radikálního husitského kněze Václava Korandy byli františkáni nuceni klášter opustit. Po několika měsících se však mohli vrátit. Při obléhání Plzně v letech 1433-1434 vypukl požár, kvůli kterému byl klášter těžce poškozen. Díky různým darům a darům byly organizovány restaurátorské práce, které trvaly 50 let. V roce 1460 se svolením Pia II. františkáni znovu získali kontrolu nad klášterem.
V roce 1618 během bitvy u Plzně byl klášter opět zničen. V průběhu 17. a 18. století byl klášter postupně obnovován a rozšiřován. Na konci 16. století se objevila věž a v roce 1611 byla ke chrámu přistavěna kaple Nejsvětější Trojice . Koncem 17. století se objevilo křídlo pro novice a kaple sv. Antonína u severní lodi, jejímž autorem je italský architekt Jakub Augustin starší. V obnově kláštera pokračoval jeho synovec Jakub Augustin ml., který v letech 1722-1724 přestavěl průčelí klášterního kostela. Reformy Josefa II. vedly k poklesu počtu duchovních. Následné změny nastaly již na konci 19. století a ve 30. letech 20. století.
Františkánská komunita zanikla v dubnu 1950 v rámci „Akce K“ (nezákonná násilná likvidace klášterů a mužských katolických mnišských řádů). Za socialismu sloužil klášter nejprve jako domov mládeže, poté byl přeměněn na Západočeské muzeum. V roce 1989 byl klášter vrácen římskokatolické církvi, která v roce 1994 zahájila projekt postupné obnovy Jana Soukupa [4] .
Nejzajímavější části kláštera dnes slouží jako Muzeum církevního umění Plzeňské diecéze. Zbytek prostor patří farní katedrále sv. Bartoloměje , biskupství plzeňském.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je součástí bývalého františkánského kláštera a je jednou z nejstarších staveb v Plzni. Dnes je spolu s výše uvedeným klášterem chráněn jako kulturní památka. Přesná doba vzhledu chrámu není známa, pravděpodobně v roce 1350 byla stavba dokončena.
Chrám se skládá z 21metrového trojlodí a 23metrového presbytáře . Obě prostranství kryjí gotické křížové klenby, které se dochovaly dodnes. Žebra kleneb v presbytáři vystupují z jednoduchých zaoblených patek zakončených hlavicemi s květinovou a geometrickou výzdobou. Klenby arkád spočívají přímo na sloupech , bez hlavic.
Zpočátku byl presbytář osvětlen devíti gotickými okny. V souvislosti se stavbou kaple Nejsvětější Trojice v roce 1611 byla zablokována tři okna přiléhající k severní zdi. Presbytáři dominuje barokní oltářní obraz s kopií obrazu Petra Rubense Nanebevzetí Panny Marie , který zhotovil František Luks v roce 1700. Nad ním je oválný obraz Nejsvětější Trojice. Nad svatostánek byla roku 1692 umístěna tzv. Františkánská Madona, která připomíná kamennou Plzeňskou Madonu v katedrále sv. Bartoloměje . Oltář zdobí další sochy sv. Kláry, sv. Alžběty, sv. Františka, sv. Bartoloměje, sv. Marka a sv. Bernardina Sienského. V roce 1696 byl oltářní obraz doplněn obrazy dalších světců. Na jedné ze stěn presbytáře se vedle vítězného oblouku dochoval kus renesančního okna z roku 1543.
Zpočátku byla podlaha trojlodí metr pod presbytářem, později bylo rozhodnuto o zvýšení úrovně podlahy. V severní lodi ve východní části byla přistavěna kaple sv. Antonína Paduánského , v západní části kaple sv. Anny, která je v současné době již zničena.
V centrální lodi je rokoková kazatelna od Lazara Widmanna z roku 1740. Na průzoru kazatelny je sv. František v ohnivém voze, pod průzorem je dřevěná rytina sv. Františka a sv. Antonína Paduánského, který drží v rukou monstrozitu , dále sv. Bartoloměje a sv. John Capistran. Vnější stranu kazatelny zdobí tři obrazy ze života sv. Františka.
Před jižní lodí stojí rokokový oltář sv. Jana Nepomuckého, který spolu s plastikou světce zhotovil plzeňský obchodník Tomasz Rebeneker. V západní části je reliéf z oltáře sv. Anny, který se objevil kolem roku 1525. Autorem reliéfu je Hans Suss z Kullbachu.
Arkáda rámující obdélníkovou zahradu Eden je na každé straně kryta šesti trakty křížové klenby. Ve východním křídle ambitu se hruškovitá žebra scházejí na vnější straně do ostrých patek, zatímco klenby přiléhající k okenní stěně vyrůstají ze stejných geometrických trámů nad patami. Ve zbývajících částech arkády se žebra kleneb uzavírají u stěny pouze pomocí ostrých patek bez konzol. Svorníky na průsečíku žeber se objevují jen u některých traveí a jsou zčásti štítovité, zčásti okrouhlé. Klášter obklopuje rajskou zahradu. Na východní straně jsou lancetová okna a na západní straně je vstup do zahrady v podobě portálu. V jižní části se nachází pozdně gotická, bohatě zdobená kazatelna z roku 1543 a malé skriptorium . Na některých místech se dochovaly pozdně gotické fresky .
Ve východním křídle ambitu jsou tři portály , které vedou do kapitulní síně, která dále přechází do presbytáře kaple sv. Barbory. Taková kombinace kapitulní síně a kaple není zdaleka nejčastějším jevem. Kapitula je kryta hvězdicovými klenbami s osmi trakty. Na nárožích jsou hruškovitá žebra zakončena jednoduchými geometrickými konzolami. Zbývající žebra opět končí ostrými patami. Tyto oblouky pocházejí z roku 1460, přičemž původní byly zničeny při požáru ve druhé polovině 14. století. Pouze v presbytáři se dochovaly původní klenby, které tvoří jedna obdélná travea s křížovými klenbami s pěticípým závěrem. Kaple je osvětlena třemi dvoukřídlými lancetovými okny s jednoduchými masery , podobná okna jsou umístěna ve východní části a osvětlují kapitulní síň.
Presbytář je od lodi oddělen vítězným kopinatým obloukem . Na stěnách a traveriích kapituly se dochovaly gotické náčrtky výjevů ze života sv. Barbory, pravděpodobně z roku 1460. Kaple a presbytář jsou osvětleny dvojitými lancetovými okny.
Součástí kláštera je i refektář , který byl v roce 1967 barokně přestavěn. Z jídelny je průchod do kuchyně. Před restaurátorskými pracemi v 18. století byl nad celou kuchyní komín. Při restaurování se objevilo i křídlo pro nováčky .
Do Plzně se františkáni vrátili v roce 1996, kdy se na žádost biskupa Franciszka Radowské usadila na Vinici. Později obec zakoupila budovu v městské části Lokhotín, kde kdysi sídlila mateřská škola. Areál byl přeměněn na pastorační centrum a dostal název „Dům“, k němu patří i budova komunity, kde v současnosti žijí tři františkánští mniši.
Klášter s expozicí Diecézního muzea
Scriptorium, místo pro spisovatele knih
Kaple svaté Barbory
Madona z Lokhotina
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Portál do presbytáře vedoucí ke kapli Nejsvětější Trojice
Klášterní ambit, jižní křídlo
Klášterní ambit, východní křídlo
Kazatelna na jižním konci ambitu
Rajská zahrada
kapitulní síň
Kaple svaté Barbory
Pohled na areál kláštera od východu
Pohled na areál kláštera od západu