Hiranyagarbha

Hiranyagarbha ( Skt. हिरण्यगर्भ , IAST : hiraṇyagarbha ) je „zlatým zárodkem“ v hinduismu , který se vznášel v kosmických vodách a dal vzniknout životu.

Hiranyagarbha je středem jednoho z raných konceptů stvoření vesmíru vyvinutého védským náboženstvím . V Rigvédě je hymnus (X, 121) [1] , jehož autorem je podle anukramani Hiranyagarbha, syn Prajapatiho [2] . Jakému konkrétnímu bohu je hymnus zasvěcen, není známo. Uvádí se pouze, že vznikl jako zlatý zárodek, tedy jako Hiranyagarbha, a dále stvořil nebe a zemi. Na základě zmínky o Prajapati na konci hymny s ním badatelé spojují neznámého boha, kterému je hymnus zasvěcen. Podle této verze se Hiranyagarbha jeví jako původní forma Prajapatiho. V Atharva Veda (IV, 2) je Hiranyagarbha již považován za potomka Prajapatiho [3].

V následující literatuře, jmenovitě u bráhmanů , upanišad , itihasů , je koncept Hiranyagarbha dále rozvinut. Hlavní verze je následující: vody se objevují z chaosu a vytvářejí oheň, identický s Hiranyagarbha [4] . Po roce, po rozdělení skořápky na dvě části, sám Brahma povstane z Hiranyagarbha a vytvoří nebe a zemi ze dvou polovin a mezi ně umístí osm oblastí a vod [5] . V Manuových zákonech se Hiranyagarbha stává jedním ze jmen tohoto božského demiurga [6] .

Koncept Hiranyagarbha předcházel vzniku a vývoji obrazu kosmického vejce v klasickém hinduismu [7] .

Text Hiranyagarbha Sukta (sanskrt)

सिरण्यगर्भः

सदाधार पृथ्वीं

hiraṇyagarbhaḥ samavartatāgre bhūtasya jātaḥ patirekaāsīt

sa dādhāra pṛthivīṁ dyāmutemāṁ kasmai devāyahaviṣā vidhema ||1

यआत्मदाबलदा

.

ya ātmadā baladā yasya viśva upāsate praśiṣaṁ yasyadevāḥ

yasya cāyāmṛtaṁ yasya mṛtyuḥ kasmai devāyahaviṣā vidhema ||2

.

.

yaḥ prāṇato nimiṣato mahitvaika id rājā jagato babhūva

ya īśe asya dvipadaścatuṣpadaḥ kasmai devāya haviṣāvidhema ||3

.

.

yasyeme himavanto mahitv ā yasya samudraṁ rasay ā sah ā huḥ

yasyem ā ḥ pradi ś o yasya b ā h ū kasmai dev ā ya haviṣ ā vidhema ||4

येनदयौरुग्रा

.

yena dyaurugrā pṛthivī ca dṛḻhā yena sva stabhitaṁ yenanākaḥ

yo antarikṣe rajaso vimānaḥ kasmai devāyahaviṣā vidhema ||5

यं करन्दसी अवसा

.

yaṁ krandasī avasā tastabhāne abhyaikṣetāṁ manasārejamāne

yatrādhi sūra udito vibhāti kasmai devāyahaviṣā vidhema ||6

.

.

āpo ha yad bṛhatīrviśvamāyan garbhaṁ dadhānājanayantīragnim

tato devānāṁ samavartatāsurekaḥkasmai devāya haviṣā vidhema ||7

यश्चिदापो महिना पberte

.

yaścidāpo mahinā paryapaśyad dakṣaṁ dadhānājanayantīryajam

yo deveṣvadhi deva eka āsīt kasmaidevāya haviṣā vidhema ||8

मा नो हिंसीज्जनिता यः पर्थिव्या वा दिवंसत्यधर्मा जजान।

यश्चापश्चन्द्रा बर्हतीर्जजानकस्मै देवाय हविषा विधेम ॥९

mā no hiṁsījjanitā yaḥ pṛthivyā yo vā divaṁsatyadharmā jajāna

yaścāpaścandrā bṛhatīrjajānakasmai devāya haviṣā vidhema ||9

.

ne

prajāpate na tvadetānyanyo viśvā jātāni pari tābabhūva

yatkāmāste juhumastan no astu vayaṁ syāma patayorayīṇām ||10

Poznámky

1. ↑ Rigveda. Mandaly IX-X. / Příprav. vyd. T. Ya. Elizarenková . - M.: Science , 1999. - S. 278-279.
2. ↑ Rigveda. Mandaly IX-X. / Příprav. vyd. T. Ya, Elizarenková. - M.: Nauka, 1999. - S. 518.
3. ↑ Atharva Veda: Vybráno: Překlad, komentář. a vstupte. článek T. Ya Elizarenkové. - M: Nauka, 1989. - S. 43.
4. ↑ Mýty národů světa / Ed. S. A. Tokarev . - M .: Sovětská encyklopedie , 1991. - T. 2, s. 592.
5. ↑ Dowson J. Klasický slovník hinduistické mytologie a náboženství, geografie, historie a literatury. - Londýn, 1928. - S. 121.
6. ↑ Manuovy zákony. - M.: Eksmo -Press, 2002. - S. 116. - ISBN 5-04-008975-9 .
7. ↑ Podrobněji viz: Toporov V.N. O rekonstrukci mýtu o světovém vejci // Práce na znakových systémech . Tartu, 1967. Svazek III. - S. 81-99.

Literatura

• Bosch FDK Zlatý klíček. 's-Gravenhage, 1960.

Slovníky a encyklopedie	Britannica (online)