Chacarera

Chacarera ( španělsky  chacarera ) je tradiční argentinský rytmus a žánr hudby, stejně jako pár folklorních tanců, který se objevil v provincii Santiago del Estero a poté se rozšířil po celé Argentině .

Tradičně se chacarera hraje na hudební nástroje, jako je kytara, bombo legguero a housle. Obvykle má vokální část, ale jsou zde i skladby čistě instrumentální. Moderní aranžmá jsou pestrá, mohou znít elektrická kytara, klavír, akordeon nebo bandoneon , flétna, harmonika atd.

Typická chacarera je rychlá, veselá hudba a tanec je vtipný s prvky hry a flirtování (protože chacarera, stejně jako většina argentinských folklórních tanců, symbolizuje námluvy muže pro ženu), moderní interpreti se však mohou odchýlit od kánonu a experimentovat s náladou.

Historie

Etymologie jména

Jméno „chacarera“ pochází ze slova chacarero (podle pořadí odvozeného od chakra  – „kukuřičné pole“ v kečuánštině ), což znamená osobu, která pracuje na poli. Čacarera se tančila převážně na venkově, ale následně se dostala i do městské kultury.

Původ

Původ chacarery je obtížné stanovit kvůli malému počtu dokumentárních zdrojů. Podle ústní tradice pochází z provincie Santiago del Estero v severní Argentině. Tuto teorii potvrzuje existence na území provincie chakarer (písně) v kečuánštině [1] . Tanec také ukazuje vliv kultury domorodého obyvatelstva.

Nejstarší písemná zmínka o chacarera se nachází v memoárech Memorias de Florencio Sal , založených na memoárech obyvatel provincie Tucumán a publikovaných v roce 1913. Říká se, že v roce 1850 se již v Tucumanu tančila chacarera [2] .

Popularizace

V 60. letech 20. století, na pozadí všeobecného oživení argentinského folklóru, chacarera zažila vzestup popularity. Mezi interprety, kteří ovlivnili vývoj chacarery jako hudebního žánru, patří Los Kari Huainas, Los Chalchaleros, Los Fronterizos, Los de Salta, Los Cantores del Alba, Los Tucu Tucu, Los Manseros Santiagueños, Hermanos Núñez, Mercedes Sosa , Dúo Salteño, stejně jako The Carabajal family je hudební dynastie ze Santiaga del Estero , která se skládá z několika generací zpěváků a hudebníků.

Rytmus

Hudebníci se neshodnou na definici rytmu chacarery [3] . Někteří se drží verze, že se jedná o čistý 3/4 takt s důrazem na první (silný) úder , jiní to považují za 6/8 rytmus a další tomu říkají polyrytmus , kombinující 6/8 takt v melodický part a instrumentální základ na 3/4 [1] .

Hudební struktura

Typická píseň chacarera se skládá ze dvou částí stejné struktury, z nichž každá je sekvence:

Úvod : téměř vždy instrumentální, předchází zpěvu.
Verse : Blok, do kterého vstoupí sólista (nebo několik vokalistů) a zazpívá jednu ze slok textu písně.
Loss : instrumentální blok, melodicky podobný intru.
Chorus : Blok obsahující vokály, obvykle vyvrcholení každé ze dvou sekcí.

Choreografie

Chacarera označuje společenské tance , tančí se v nezávislých párech bez fyzického kontaktu mezi partnery.

Základní krok chacarery a mnoha dalších argentinských tanců se skládá ze tří pohybů [4] :
- krok levou nohou v silném podílu s rovnoměrným rozložením váhy na celé chodidlo;
- pravá noha je umístěna na palec (plus) blízko středu levé nohy s krátkodobým přenosem váhy na pravou nohu;
- levá noha opět udělá krok na celé chodidlo, váha se vrátí na levou nohu.
Poté se stejná série pohybů opakuje s pravou nohou.

Tanec je postaven podle následujícího schématu :

• Úvodní část (úvod)

Pár zaujímá místo na tanečním parketu, partneři jsou umístěni naproti sobě v určité vzdálenosti. Pak většinou rytmus vytloukají tleskáním dlaní ( palmas ). Jeden z hudebníků může naznačit začátek melodie vykřiknutím fráze " ¡Se va la primera!" “ (lze přeložit jako „první začíná“) nebo jednoduše „ ¡Primera! "("První"). Před začátkem verše zavolejte " ¡Adentro!" “ („uvnitř“), což je signál jak pro zpěváka o nástupu vokální části, tak pro tanečníky o začátku pohybu.

• Základní údaje [5]

1) Pohyb vpřed a vzad ( španělsky  avance y retroceso ): tanečníci udělají dva kroky vpřed k sobě a dva kroky vzad (aniž by se otočili zády k partnerovi), vrátí se do původní polohy. Pohyb lze provádět jak lineárně, tak po trajektorii v podobě kosočtverce. Tento prvek trvá 4 počty ( takty ).

Paže jsou zvednuté a nasměrované dopředu a nahoru, ruce jsou ve výši očí, zatímco hudbu můžete doprovázet lusknutím prstů v silném rytmu ( castañetas ) [6] . Tato poloha rukou je zachována na všech obrázcích, kromě zapatea a sarandea (položka 4).

2) Hiro ( španělsky  giro  - „otočka“): podél kruhu jdou tanečníci dva kroky proti směru hodinových ručiček do středu páru a ve dvou krocích se vrátí na své místo. Figura hrdiny také trvá 4 počty a společně s avance y retroceso se provádí během prvního verše.

3) Vuelta, nebo vuelta entera ( španělsky:  vuelta entera - "úplný obrat" [7] ): provádí se během prohry, která může trvat 8 nebo 6 počítání. Tanečníci udělají 4 nebo 3 kroky (v závislosti na délce instrumentální části) na místo partnera, poté se stejným počtem kroků vrátí na výchozí bod. Pohyb probíhá v kruhu proti směru hodinových ručiček. Tělo směřuje k partnerovi.

4) Zapateo a sarandeo ( španělsky  zapateo y zarandeo ): trvá 8 počtů a provádí se během verše. V této části je choreografie pro mužský a ženský part odlišná.

Muž provádí zapateo  – energické vyťukání rytmu nohama.

Žena tančí sarandeo : v tradiční verzi jde o pohyb po trajektorii v podobě kosočtverce - dva kroky k partnerovi a dva kroky zpět. V tomto případě dáma vezme sukni oběma rukama (prvek kroje) nebo jednou rukou sukni přidrží a druhou si nasadí v pase [6] . Takový údaj se provede pro 4 počty a dvakrát se opakuje.

5) Vuelta – obdoba odstavce 3.

6) Zapateo a sarandeo – obdoba odstavce 4.

Poté, co hudebníci signalizují „ ¡Áhura! “ (vyslovuje se „aʹura“, ze španělského  ahora  – „nyní“) nebo „ ¡Se acaba! “ (“končí”) začíná sbor, během kterého tanečníci provádějí následující pohyby:

7) Media vuelta ( španělsky:  media vuelta  - „půlotočka“): číslo pro 4 počty, představuje polovinu vuelty, během níž si partneři vymění místa, přičemž udělají čtyři kroky proti směru hodinových ručiček po oblouku kruhu.

8) Hiro finále a korunovace ( španělsky:  giro final y coronación ): dvojice předvádí hrdinu tak, že se ve třetím počtu otočí čelem k sobě a ve čtvrtém udělají krok k partnerovi a setkají se uprostřed. Muž ženu symbolicky „korunuje“ tím, že jí drží ruce nad hlavou.

Zde končí první polovina písně a začíná úvod druhé části, který může být také poznamenán křikem hudebníků „ ¡Segunda!“ "("druhý"). Tanečníci se odmlčí, načež muž doprovodí ženu na místo, odkud v první části tanec zahájil, a ustoupí na podobnou vzdálenost (a skončí v místě, které předtím obsadila jeho partnerka).

Druhá polovina písně se tančí ve stejném vzoru, ale partneři jsou nyní na opačných stranách.

Odrůdy chacarera

K dispozici jsou chacarera simple a doble ( španělsky  jednoduché  - „jednoduché“, španělské  doble  - „double“) pro 8 a 6 účtů (podle doby trvání ztráty / vuelta).

Chacarera jednoduchá

Avance y retroceso  - 4 bankovky
Giro  - 4 bankovky
Vuelta  - 8 nebo 6
bankovek Zapateo y zarandeo  - 8 bankovek
Vuelta  - 8 nebo 6
bankovek Zapateo y zarandeo  - 8 bankovek
Media vuelta  - 4 bankovky
Giro final y coronación  - 4 bankovky

Příklady jednoduché chacarery: na 8 počtů - Chacarera del violín (hudba Javier Zirpolo, texty Hermanos Simón), Borrando fronteras (Peteco Carabajal); na 6 bodů - A orillas del Río Dulce (hudba Andrés Chazarreta, texty Agustín Carabajal), Chacarera del exilio (Raly Barrionuevo).

Chacarera doble

Hudebně se od chacarera simple liší delším vokálním partem. V chacarera simple je délka každého verše a refrénu 8 taktů, v chacarera doble - 12 taktů. V tomto ohledu je choreografie upravena přidáním dalších figur do základní struktury:

1. Avance y retroceso  - 4 počty
2. Avance y retroceso  - 4
počty 3. Giro  - 4 počty
4. Vuelta  - 8 nebo 6 počty
5. Zapateo y zarandeo  - 8 počty
6. Giro  - 4
počty 7, 8 a 9. Opakujte čísla 4, 5 a 6
10. Media vuelta  – 4 počty
11. Zapateo y zarandeo  – 4
počty 12. Giro final y coronación  – 4 počty

Příklady chacarera doble: na 8 počtů - Entre a mi pago sin golpear (hudba Carlos Carabajal, texty Pablo Raúl Trullenque), Chacarera del milagro (hudba Coco Díaz, texty María Eugenia Díaz); na 6 bodů - Flor de cenizas (hudba Cuti Carabajal, texty Pablo Trullenque), Fiesta churita (Agustín Carabajal).

Další schémata

Aire de chacarera ( španělsky:  aire  - „vzduch“) je chacarera, která se neřídí tradiční skladbou písní, ale zachovává si všechny ostatní rysy žánru. Pro tanečníky to znamená tanec bez vzoru, tedy improvizaci pomocí základních figur.

Příklady: Te voy a contar un sueño (Jacinto Piedra), Noche de viernes (hudba Pucho Ruiz, Marcelo Cuello; texty Rosita Moreno).

Chacarera larga („dlouhá“) je jednou z odrůd aire de chacarera , ve které sloky a refrén trvají 16 počtů. Taneční schéma:

1 a 2. Avance y retroceso  - 8 počítá
3. Giro  - 4 počítá
4. Contragiro  - 4 počítá (provádí se stejným způsobem jako giro , ale ve směru hodinových ručiček)
5. Vuelta  - 8 počítá
6. Zapateo y zarandeo  - 8 počítá
7 Giro  - 4 počty
8. Contragiro  - 4 počty 9, 10, 11, 12. Opakujte čísla 5-8 13. Media vuelta  - 4 počty 14. Zapateo y zarandeo  - 4 počty 15. Giro  - 4 počty 16. Giro final y coronación  - 4 bankovky

Příklady: A Don Ata (Mario Alvarez Quiroga), Mujer caminante (Raly Barrionuevo).

Chacarera kufr

Chakarera trunka ( španělsky  trunca  - "zkrácený") se od "obyčejné" chakarery liší v hudbě.

První takt prvního taktu, který je v klasické chacareře silný a má výrazný přízvuk, má pauzu v trupu a přízvuk se přesune do druhého taktu. Navíc melodie nekončí prvním taktem posledního taktu, ale jedním z následujících. Zároveň vzniká synkopa , kvůli které se uchu například zdá, že ve vueltě chybí jeden účet [8] .

Chacarera Trunca se tančí podle obvyklého vzoru (jednoduchý nebo doble).

Příklady: jednoduchý kufr - La Vieja (Hermanos Diaz, Oscar Valles), dvojitý kufr - Dejame que me vaya (hudba Cuti Carabajal, texty Roberto Ternán).

Poznámky

1. ↑ 12 folkloredelnorte.com.ar . _
2. ↑ Coreografías - Chacarera  (španělsky) . www.folkloretradiciones.com.ar . Datum přístupu: 1. dubna 2019.
3. ↑ Abecasis, 2004 , pp. 28-31.
4. ↑ Abecasis, 2004 , pp. 19-20.
5. ↑ Abecasis, 2004 , pp. 21-22.
6. ↑ 1 2 Referencias básicas para el baile tradiční .
7. ↑ Nachází se také název vuelta redonda („kulatý“).
8. ↑ Ivana Sabelli. Variantes de la chacarera  (španělsky) . razafolklorica.com (17. ledna 2014). Datum přístupu: 1. dubna 2019.

Literatura

• Pedro Berruti. Manuál de danzas nativas. - 22. vyd. - Buenos Aires: Editorial Escolar, 1954. - 320 s. — ISBN 978-950-9348-41-7 .

• Carlos Vega , Aurora de Pietro. Danzas argentinas. - Buenos Aires: Ediciones Culturales Argentinas, 1962. - 109 s.

• Alberto Abecasi. La chacarera bien mensurada. - 1. vyd. - Río Cuarto: Universidad Nacional de Río Cuarto, 2004. - 112 s. — ISBN 950-665-274-0 .

Odkazy

• Adentro.ru _ - Interaktivní schémata argentinských folklórních tanců. Datum přístupu: 1. dubna 2019. (Ruština)
• Chacarera  (španělsky) . www.folkloredelnorte.com.ar . — Folklór severní oblasti Argentiny. Datum přístupu: 1. dubna 2019.
• Prof. Rafael Stahlschmidt-Laulhe. Referencias básicas para el baile tradiční  (španělsky) . www.folkloretradiciones.com.ar . Datum přístupu: 1. dubna 2019.

Slovníky a encyklopedie	Velká Katalánština
V bibliografických katalozích	J9U : 987007284791405171 LCCN : sh85022238