Shapshal, Seraya Markovich

Seraya Markovič Shapshal
polština Seraja Szapszal

Vilna, 1938
Gakhan Karaites v Polsku
23. října 1927 - 1940
Předchůdce příspěvek zřízen
Nástupce příspěvek zrušen
4. Taurid a Odessa Karaite Gakham
10. září  ( 23 ),  1915  -  1920
Předchůdce Samuil Moiseevich Neiman ( hrající )
Samuil Moiseevich Pampulov
Nástupce příspěvek zrušen
Akademický titul doktor filologie ( 1955 )
Jméno při narození jiná hebrejština שריה בן מרדכי שפשל ‏‎ Grey
ben Mordechai Shapshal
Narození 8 (20) května 1873 nebo 1873 [1]
Smrt 18. listopadu 1961( 1961-11-18 ) [2] nebo 1961 [1]
pohřben
Otec Mordechaj Mojsejevič Šapshal
Matka Akbike Berahovna Kazas
Manžel Věra Isaakovna Egiz
Ocenění
Řád sv. Stanislava 2. třídy s meči Řád svaté Anny 2. třídy s diamanty Řád sv. Vladimíra 4. třídy s meči
Zahraniční ocenění:
Řád lva a slunce 1. třídy Řád lva a slunce 2. třídy
Řád sv. Sávy II
Rytíř komandérského kříže s hvězdou Řádu znovuzrození Polska

Seraya (Sergei) Markovich (Mordekhaevich) Shapshal ( polsky Seraja Szapszał nebo Jego Exellencja Szapszał Hadży Seraja Han - „Jeho Excelence Shapshal Haji Seraya Khan“ [3] ; 8. [20] května 1873 nebo 1873 [1 ] , Bakharatechisurai , Bakha 18. listopadu 1961 [2] nebo 1961 [1] , Vilnius ) - ruský, polský a sovětský lingvista a orientalista - turkolog , profesor, doktor filologických věd, Karaite gaham .

Životopis

Raná léta

Narodil se v rodině zahradníka, dědičného čestného občana Mordechaje Moisejeviče (Morkhai Moshevich) Shapshala (1815-1894) a jeho druhé manželky Akbike Kazas (1831-1874) [4] . Byl posledním, dvanáctým dítětem v rodině. Ve věku 9 měsíců ztratil matku [4] . Navštěvoval karaitský midraš v Bachčisaraji a v Simferopolu u učitele S. Sh. Pigita [5] [4] . V roce 1884 odjel z rozhodnutí svého otce spolu se svým starším bratrem do Petrohradu studovat ruský jazyk [4] . Studoval nejprve na odborné škole Okhta (do roku 1886), poté na soukromém gymnáziu Gurevich . O prázdninách odjel domů studovat teologii a v roce 1894 získal titul kandidáta na karaitské duchovní místo [4] . Po absolvování střední školy v roce 1894 nastoupil na Petrohradskou univerzitu na Fakultu orientálních jazyků do třídy arabsko-persko-turecko-tatarské [4] . Univerzitu ukončil v roce 1899 diplomem I. stupně a byl ponechán na katedře turecko-tatarské literatury, aby pokračoval ve vědecké práci pod vedením profesora V. D. Smirnova [6] [7] . V roce 1896 jako student vydal svou první práci „Karaims and Chufut-Kale in the Crimea“ [6] . Podílel se na práci muslimského charitativního spolku Petrohradu a pomáhal Petrohradskému výboru správců sester Červeného kříže, za jehož pomoc bylo Šapshalovi v roce 1913 uděleno právo nosit ve svých rukou rozetu Červeného kříže. knoflíková dírka [6] . V roce 1899 složil vojenskou přísahu, v letech 1899-1900 sloužil u 212. záložního praporu Bachčisaray [4] .

V Persii

V roce 1901 byl na doporučení úřadujícího děkana Fakulty orientálních jazyků V. A. Žukovského vyslán ruským ministerstvem zahraničních věcí [8] do Íránu , kde studoval perštinu , vyučoval ruštinu a obecné předměty na škole Lukmaniye. v Tabrízu [9] . Dal lekce ruského jazyka korunnímu princi (valiahd) Mohammed-Ali , který se později stal šáhem [6] . V roce 1903 přijal nabídku Valiahda, aby se stal jeho osobním dragomanem a sekretářem, za což byl šáhem povýšen do dědičného chána (tj. šlechtického) titulu a obdržel titul „carova rádce“ („Adib as-). Soltan") [4] [10] . Shapshal dokázal zvítězit nad Mohammedem-Alim, který v mladém evropsky vzdělaném muži nehledal duši. Podle badatelky Olgy Krasnyakové „... Šapsál, který na dědice získal obrovský vliv, vedl všechny jeho akce a skutečně vládl Ázerbájdžánu “ [6] . Podle K. N. Smirnova „... Shapshal byl velmi zvažován a jeho pozice na šáhově dvoře byla pevná“ [4] . Shapshal sehrál důležitou roli v příběhu o rozptýlení Madžlisu šáhem [11] . V roce 1908 se šáh rozešel se svým učitelem a Shapshal se vrátil do Ruska. Pokud jde o službu Šašala u perského dvora, ruský tisk často publikoval poznámky polemického a obviňujícího charakteru [6] .

Zpátky v Rusku

Po návratu do Petrohradu působil jako překladatel ( dragoman ) na ministerstvu zahraničních věcí a jako lektor turečtiny na Fakultě orientálních jazyků Petrohradské univerzity (v letech 1909 až 1916) [ 6] . Mezi studenty Shapshalu jsou v budoucnu známí turkologové S. E. Malov , V. I. Filoněnko a další [7] . Na podzim roku 1908 byl poprvé představen císaři Mikuláši II ., se kterým udržoval kontakty až do říjnové revoluce [6] . Brzy se stal členem Ruské archeologické společnosti , Ruské geografické společnosti , Tauridské vědecké archivní komise (od roku 1912) a soudruhem (zástupcem) předsedy Společnosti ruských orientalistů [12] [13] . V roce 1917 byl v hodnosti skutečného státního rady [14] .

Jako gaham

16. srpna 1911 byl zvolen Trok Karaite gaham, ale byl nucen odmítnout jmenování, protože se nepovažoval za připraveného na tuto pozici a kvůli svému zaměstnání na svém hlavním působišti [6] . Dne 15. května 1915 byl v Jevpatorii S. M. Shapshal zvolen hakham duchovní rady Taurida a Odessa Karaite a potvrzení funkce Tauridskou provinční radou následovalo 10. září téhož roku [6] . Volbě Shapshala do této pozice předcházela dlouhá diskuse na stránkách karaitského tisku těch let: „ Karaitský život “ a „ Karaitské slovo “. Redaktoři „Karaite Life“ zastupovali tu část karaitské komunity, která se ostře postavila proti Shapshalově kandidatuře [6] .

V roce 1917 v Evpatoria na památku své matky na vlastní náklady založil karaitský chudobinec „Yardym“ pojmenovaný po Akbike Shapshal pro péči o starší karaimské ženy [6] . Ve stejném roce byla z iniciativy Shapshala vytvořena Karaitská národní rada, která měla charitativní účely, a oficiální tiskový orgán Tauridské a Oděské duchovní vlády Karaite [6] [15] . Založil také Karaite National Library-Museum „ Karay-Bitikligi “ v Evpatoria, kde bylo uloženo více než pět tisíc tištěných knih a přes tisíc starých rukopisů v hebrejštině, arabštině a karaitštině [15] .

S. M. Shapshal ve své autobiografii a poté v jejích četných reprintech zmínil, že „v březnu 1919, když byl na Krymu a pronásledován Děnikinem pro své otevřené sympatie k sovětskému systému, byl nucen odejít na Kavkaz, aby se vyhnul zatčení. a odtud do Turecka“ [12] . Ale soudě podle archivních dokumentů byl S. M. Shapshal na Krymu a až do konce roku 1920 pokračoval v plnění svých bezprostředních povinností a účastnil se zasedání Karaitské národní rady. S. M. Shapshal s největší pravděpodobností opustil Krym koncem listopadu - začátkem prosince 1920, nejprve na Kavkaz a poté do Turecka do Istanbulu, kde získal práci tlumočníka v jedné z bank [6] . V roce 1921 vykonal pouť do Jeruzaléma [16] .

V Polsku

Byl zvolen hahamem z karaitských komunit Polska 23. října 1927 a oficiální inaugurace se konala 11. září 1928 ve Vilně [17] [18] . V roce 1928 byl název titulu změněn na gahan bez jakéhokoli oficiálního oznámení [19] . Zároveň se věnoval pedagogické činnosti. Od roku 1929 byl vedoucím pracovníkem Polské akademie věd , od roku 1935 byl místopředsedou Polského svazu orientalistů (členem od roku 1928). V roce 1930 udělila Lvovská univerzita Shapshalovi titul doktora filozofie v kategorii orientálních jazyků. Od roku 1939 je mimořádným profesorem na katedře orientálních jazyků Filologické fakulty Vilniuské univerzity [12] .

Sovětský vědec

Rezignoval na post gahana v roce 1940 poté, co sovětská moc přišla do Litvy a východního Polska, a „dal se cestou sovětského vědce“ [12] . V letech německé okupace Litvy a Polska de facto opět začal plnit povinnosti gahama ( gakhan ). V roce 1939 se Šapsal s využitím kontaktů mezi ruskou komunitou v Německu obrátil na rasový úřad Ministerstva vnitra Německé říše s žádostí o prostudování problematiky etnického původu Karaitů. Poté, co německá vojska obsadila oblasti východní Evropy obývané Karaity, byla tato výzva německou administrativou pečlivě zvážena pro nežidovský původ Karaitů: byli zapojeni tři významní historici a specialisté na historii Karaitů - Zelik Kalmanovich , Mayer Balaban a Jicchok (Ignatsy) Shiper . Navzdory tomu, že všichni tři byli před válkou urputnými odpůrci teorie o turkickém původu Karaitů, ve svém závěru podpořili teorii S. Shapshala a zachránili tak evropské Karaity před holocaustem.

V roce 1945 se znovu oficiálně vzdal funkce Karaite Gakhan , když požádal s odpovídajícím prohlášením komisaře pro náboženské záležitosti pod Radou ministrů Litevské SSR. Od roku 1947 působil jako vedoucí vědecký pracovník v Historickém ústavu Akademie věd Litevské SSR [12] . Spolu s turkologem Nikolajem Baskakovem a polskými orientalisty ( Ananyash Zaionchkovsky , Alexander Dubinsky ) připravil trojjazyčný " Karaimsko - rusko - polský slovník " , který ve zkrácené podobě vyšel v roce 1974 v Moskvě . 8. ledna 1955 udělil VAK Shapshalovi hodnost doktora filologie [20] .

Shapshal shromáždil unikátní sbírku karaitských starožitností a předmětů karaitského života, uměleckých a řemeslných děl, dokumentů a také orientálních zbraní a prezentoval ji jako karaitskou [21] . Byl iniciátorem vytvoření Karaitského muzea v Troki . Stavba budovy muzea, zahájená v roce 1938, byla financována polskou vládou . Nyní je část Shapshalovy sbírky součástí expozice Karaimského muzea v Trakai , část je uložena v Litevské národní knihovně ve Vilniusu .

Shapshal je zakladatelem doktríny dejudaizace karaitského náboženství a historie. Byl jedním z iniciátorů „militarizace“ karaitské historie : procesu reprezentace karaitské populace východní Evropy jako lidu válečníků , který vznikl v meziválečném Polsku [22] . Jako vědecký pracovník Ústavu historie Litevské akademie věd publikoval řadu článků v předních sovětských akademických časopisech, ve kterých informoval o jedinečném dokumentu, který na toto téma četl (rukou psaný záznam uvnitř starověké karaitské modlitby kniha) [23] . Nedávné studie archivu Shapshal ukázaly, že v jeho konceptech existuje několik verzí textu tohoto dokumentu, což není potvrzeno žádnými dřívějšími zdroji, což zpochybňuje jeho pravost, a dokument samotný nebyl nalezen [22]. .

Rodina

Byl ženatý s Verou (Berukha) Isaakovnou Egiz (1871, Oděsa - 1950, Vilnius), bývalou manželkou Solomona Kryma , povoláním oftalmologa, vystudovaného na univerzitě v Bernu (Švýcarsko) [24] . V rodině nebyly žádné děti. Byli pohřbeni na karaitském hřbitově ve Vilniusu .

Ocenění

Paměť

  • Ulice je. Shapshala v Bachchisarai (pojmenovaný v roce 1997) [26] [27] .
  • Bezhrobový pomník ( Karaim. yolji tash ) s nápisem „Khan Shapshal from the Karai. Han Şapşal Karaylardan“ na hřbitově Karaite poblíž Chufut-Kale [28] .
  • Pamětní deska na budově karaitské etnografické expozice Trakaiského historického muzea (otevřeno v roce 2011) [29] [30]
  • Pamětní deska na Shapshalově domě v Evpatoria na ulici. Pushkina, 4/7 (instalováno v roce 2013) [31] [32] .
  • Pamětní deska ve Vilniusu na domě ve čtvrti Zverynas na ulici. Kestuchio, 23, kde S. M. Shapshal žil v třípokojovém bytě. Otevřeno 6. listopadu 2020 [33] .

Bibliografie

Články a publikace
  • Shapshal S. Karaites a Chufut-Kale na Krymu: Krat. hlavní článek. - Petrohrad: Tipo-lit. a fototyp. P. I. Babkina, 1896. - 36 s.
  • Shapshal S. Karaites // Zápisky Krymského hornického klubu. - Oděsa, 1897. - č. 11. - S. 23-30.
  • Shapshal S. O dvou dopisech tureckého sultána Abdula Hamida I: (Ze sbírky rukopisů Taurus. vědec. arch. komise.). - Simferopol: typ. Býk. rty. Zemstvo, [1913]. - 8 s
  • Shapshal S. Muslimští světci v uměleckém ztvárnění šíitů z Persie // Orientální sbírka. - Petrohrad. , 1913. - S. 1-16.
  • [Shapshal S. M.] Kyrk-Er, nyní Chufut-Kale // Vojenská encyklopedie . - Petrohrad.  : T-vo I. D. Sytin, 1914. - T. 14. - S. 437.
  • Shapshal S. M. Pohádka v jazyce krymských Židů (Krymčaků), zaznamenaná ve městě Karasubazar v létě 1911 - In: Zápisy ze schůzí východní větve Imp. Ruská archeologická společnost pro rok 1915 // Poznámky východní pobočky imperiální ruské archeologické společnosti. — Str. , 1916. - T. XXIII. - P. IV-V.
  • Shapshal S. Bohem milovaní bratři a sestry! // Proceedings of the Taurid and Odessa Karaite Spiritual Board . - Evpatoria, 1917. - 20. května ( č. 1 ). - S. 4 .
  • Gaham Shapshal. Telegram duchovní rady všem karaitským komunitám o kongresu 15. července tohoto roku. // Sborník duchovní rady Taurid a Odessa Karaite. - Evpatoria, 1917. - 10. července ( č. 3 ). - S. 3 .
  • G.S. O poklesu počtu Karaitů // Zprávy o duchovní radě Taurid a Odessa Karaite. - Evpatoria, 1917. - 10. července ( č. 3 ). - S. 12-13 .
  • Gaham S. Shapshal. Aktivity setkání v duchovní radě Karaite za účasti delegátů z komunit (16.-21. července 1917) // Novinky duchovní rady Taurid a Odessa. - Evpatoria, 1917. - 5. srpna ( č. 4 ). - S. 3 .
  • G.S. Z redakční rady // Sborník duchovní rady Karaite. - Simferopol, 1918. - Červenec ( č. 1 ). - S. 1-3 .
  • G.S. Historie původu postavení a povahy činnosti karaitských gahamů // Izvestiya z Karaitské duchovní rady. - Simferopol, 1918. - Červenec ( č. 1 ). - str. 4-6 .
  • G.S. Stručný nástin turkicko-karaitské literatury // Izvestija karaitské duchovní vlády. - Simferopol, 1918. - Červenec ( č. 1 ). - S. 6-10 .
  • Shapshal S. Slovo pronesené vysokým stupněm Gakhamem v katedrále Evpatoria Kenas o svátku „Shemini Acheret“ // Novinky duchovní rady Karaite. - Evpatoria, 1918. - prosinec ( č. 2 ). - S. 2-3 .
  • G.S. Chcete-li snížit počet Karaitů // Novinky duchovní rady Karaite. - Evpatoria, 1918. - prosinec ( č. 2 ). - str. 3-4 .
  • G.S. Krátká esej o literatuře Turkic-Karaite (pokračování) // Novinky duchovní rady Karaite. - Evpatoria, 1918. - prosinec ( č. 2 ). - S. 13-17 .
  • Dokumenty G.S. týkající se období vlády Tatarů na Krymu // Zprávy duchovní rady Karaite. - Evpatoria, 1919. - únor ( č. 1 ). - S. 6-10 .
  • H. Seraja Szapszal. List pasterski JE Hachana Karaimów w Polsce do rodaków z powodu 10-lecia Odrodzenia Rzeczypospolitej  (polsky)  // Myśl Karaimska . - Wilno, 1929. - T. 2 , nr 1 . - S. 3-4 .
  • Seraja Szapszal. Karaimi w służbie u chanów krymskich  (polsky)  // Myśl Karaimska. - Wilno, 1929. - T. 2 , nr 1 . - S. 5-22 .
  • Seraja Szapszal. Uzupełnienia i wyjaśnienia  (polsky)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1930-1931. - T. 2 , č. 3-4 . - S. 1-11 .
  • Seraja Szapszal. Znaczenie opisu podróży Ewlija Czelebiego dla dziejów Chanatu Krymskiego  (polsky)  // Rocznik Orientalistyczny. - Krakov, 1931-1932. — T. 8 . - S. 167-180 .
  • Seraja Szapszal. O zatraceniu jezyka ojczystego przez Tatarów w Polsce  (polsky)  // Rocznik Tatarski. - Vilno, 1932. - T. 1 . - S. 34-48 .
  • Seraja Szapszal. Adam Mickiewicz w gościnie u Karaimów  (polsky)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1932-1934. — T. 10 , nr 10 . - S. 1-10 .
  • Seraja Szapszal. Tablica genealogiczna rodu Babowiczów  (Polština)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1932-1934. — T. 10 , nr 10 . — S. 10 .
  • Seraja Szapszal. List pasterski JE Hachana H. Seraja Szapszała  (polsky)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1935-1936. - T. 11 , nr 11 . — S. 5 .
  • Seraja Szapszal. Słów kilka o książętach karaimskich Czelebi i ich działalności oświatowej  (polsky)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1935-1936. - T. 11 , nr 11 . - S. 8-11 .
  • Seraja Szapszal. Ś. P. Hachan Romuald Kobecki  (Polsky)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1935-1936. - T. 11 , nr 11 . - S. 80-84 .
  • S.Sz. Turecki Kongres Językoznawczy  (polsky)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1935-1936. - T. 11 , nr 11 . - S. 108-109 .
  • S.Sz. Les origines ethniques des Caraites de Crimee  (polsky)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1935-1936. - T. 11 , nr 11 . — S. 109 .
  • Szapszal, Hadzy Seraja. W poszukiwaniu śladów karaimskich w Damaszku  (polsky)  // Myśl Karaimska. — Vilno, 1937-1938. - T. 12 , nr 12 . - S. 81-89 .
  • Shapshal S. M. O pobytu Bogdana Chmelnického a jeho syna Timothyho na Krymu  // Otázky historie . - Moskva, 1955. - srpen ( č. 8 ). - S. 144-146 .
  • Shapshal S. M. Valentin Alekseevič Žukovskij // Eseje o historii ruské orientalistiky: sbírka. - Moskva: Nakladatelství východní literatury, 1960. - Vydání. V. _ - S. 131-133 .
  • Baskakov N. A. , Zaionchkovsky A. , Shapshal S. M. Karaite-Rusko-Polský slovník. - Moskva, 1974. - 688 s.
  • Shapshal S. M.  Karaites SSSR v etnickém vztahu. Karaité ve službách krymských chánů. - Simferopol, 2004. - 80 s.

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 Facetová aplikace předmětové terminologie
  2. ↑ 1 2 Seraja Markowicz Szapszał // (nespecifikovaný název)
  3. ↑ "Jego Exellencja Szapszał Hadży Seraja Han"//Archiwum Akt Nowych, Ministerstwo Wyznań Religijnych a Oświęcenia Publicznego (Varšava). D. 1464. L. 30, 97.
  4. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Viktor Dzevanovsky-Petrashevsky. Seraya Markovich Shapshal (1873-1961): zkušenost z biografické eseje  // Almanach Karaimski. - Wrocław: Bitik, 2018. - Sv. 7 . - S. 25-65 . — ISSN 2300-8164 . - doi : 10.33229/ak.2018.7.02 .
  5. ↑ Eljaševič, 1993 , s. 214.
  6. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Prochorov D. A. Dokumenty k biografii S. M. Shapshala ve Státním archivu Republiky Krym. - Práce o židovské historii a kultuře. Sborník příspěvků z XXI. mezinárodní výroční konference židovských studií. - M.  : Nakladatelství Probel-2000, 2014. - S. 358-385. - (Akademická řada). - ISBN 978-5-7576-0328-5 .
  7. ↑ 1 2 Baskakov N. A. Sergej Markovič Šapsal (u příležitosti 100. výročí narození)  / N. A. Baskakov, M. S. Tinfovich // Sovětská turkologie . - 1973. - č. 3. - S. 119-121.
  8. ↑ Browne, E.G. Perská revoluce v letech 1905-1909. Cambridge, 1910. str. 105, 130, 170-171, 198-200, 202, 207, 214,279, 324, 418-420
  9. ↑ Shapshal S. M. Valentin Alekseevič Žukovskij // Eseje o historii ruské orientalistiky: sborník. - Moskva: Nakladatelství východní literatury, 1960. - Vydání. V. _ - S. 132 .
  10. ↑ Kizilov, 2015 , str. 220.
  11. ↑ Protest proti kandidatuře S. M. Shapshal: [pro roli gahama] // Karaitský život. - Moskva, 1911. - Kníže. 7 (prosinec). - s. 117-118
  12. ↑ 1 2 3 4 5 Kononov A. N. Shapshal, Sergey (Seray, Sureya) Markovich // Biobibliografický slovník ruských turkologů. Předříjnové období / ed. A. N. Kononov . - M . : Hlavní edice východní literatury nakladatelství Nauka , 1974. - S. 288-289.
  13. ↑ Zaitsev I. V. Shapshal Seraya (Sergej) Markovič: Orientalisté blízkého zahraničí / I. V. Zajcev, M. B. Kizilov, D. A. Prochorov // Orientalisté Ruska: XX - začátek XXI. století: biobibliografický slovník / komp. S. D. Miliband . - M .  : Východní literatura, 2008. - T. 2. - S. 991.
  14. ↑ 1 2 Petrov-Dubinsky O. V. O vyznamenáních a civilních hodnostech S. M. Shapshal // Karaite News . - 2011. - č. 4 (102). - S. 26-27.
  15. ↑ 1 2 Eljaševič, 1993 , str. 215.
  16. ↑ Kizilov, 2015 , str. 227.
  17. ↑ Kizilov, 2015 , str. 232.
  18. ↑ Ingres JE Hachana Karaimow: [ polsky. ] // Myśl Karaimska . - 1929. - V. 2, č. 1. - S. 49-50.
  19. ↑ Kizilov M. Nové materiály k biografii SM Szapszała v letech 1928-1939. — Sborník příspěvků z 9. výroční mezinárodní mezioborové konference židovských studií. - M  .: "Sefer", 2002. - T. 1. - S. 255-273. - (Akademická řada; číslo 10).
  20. ↑ Zaitsev I.V. "Co mám dělat a jak být?" (Dopisy od Seray Markoviče Shapshala akademikovi V. A. Gordlevskému: 1945-1950) // Bulletin Eurasia. - 2007. - č. 4. - S. 147-169. — ISSN 1727-1770 .
  21. ↑ S.Šapšalo karaimų tautos muziejus
  22. ↑ 1 2 Kizilov M. Ilyash Karaimovich a Timofey Khmelnitsky: krevní msta, která nebyla  (nepřístupný odkaz) , Karadeniz Araştırmaları, Cilt: 6, Sayı: 22, Yaz 2009, C.43-74.
  23. ↑ Shapshal S. M. O pobytu Bogdana Chmelnického a jeho syna Timothyho na Krymu, // Otázky historie č. 8, 1955, Dopisy a poznámky.
  24. ↑ Kizilov, 2015 , str. 226.
  25. ↑ MP 1936 č. 97 poz. 179
  26. ↑ Ulice Shapshala v Bachchisarai . On-map.rf . Staženo: 6. ledna 2020.
  27. ↑ Bakkal I. Karaitská příjmení v názvech ulic Bachčisaraje // Kyrym. - 2011. - č. 4 (19. ledna). - str. 5.
  28. ↑ Erdogan Altynkainak. Haji Seraya Khan Shapshal. Životopisná skica (1873-1961) // Karadeniz Araştırmaları. - 2004. - č. 2. - S. 13-23.
  29. ↑ Maria-Emilia Zajączkowska-Łopatto. Zimowe kalendarium  : [ polsky. ] // Awazymyz . - 2012. - č. 1 (34) (marzec). - S. 24. - ISSN 1733-7585 .
  30. ↑ Trakų istorijos muziejuje – Hadži Seraja Chano Šapšalo atminimo įamžinimas  (lit.) , bernardinai.lt  (27 Gruodis 2011). Staženo 4. února 2021.
  31. ↑ V Evpatorii byla zvěčněna vzpomínka na slavného Karaita . Lázně Evpatoria . Staženo: 6. ledna 2020.
  32. ↑ M. Něčajev. K 140. VÝROČÍ NAROZENÍ S.M. SHAPSHALA INSTALUJE PAMĚTNÍ PLAKU . Jevpatorijský kurýr (26. dubna 2013). Staženo: 6. ledna 2020.
  33. ↑ Kobeckaitė, Halina . Vilniuje pagerbtas Hadži Serajos Chano Šapšalo atminimas  (lit.) , Trakų žemė  (13 Lapkritis 2020). Staženo 31. prosince 2021.

Literatura

  • Eljaševič B. S. Část II. Karaite Biographical Dictionary (od konce 18. století do roku 1960) // Karaite Biographical Dictionary (od konce 8. století do roku 1960) / B. S. Elyashevich. - M  .: Ústav etnologie a antropologie Ruské akademie věd , 1993. - Kniha. 2: Karaité. — 238 s. - ("Lidé a kultury" / editovali M. N. Guboglo , A. I. Kuzněcov, L. I. Missonova, Yu. B. Simchenko, V. A. Tiškov  ; vydání XIV). - 250 výtisků.  — ISSN 0868-586X .
  • Petrov-Dubinsky O. V. S. M. Shapshal (Edibus-us-Sultan) - učitel Valiahd Mohammed-Ali, generální pobočník Mohammed-Ali-Shah // Vostok. 2007, č. 5. S. 64-78
  • Prochorov D. A., Kizilov M. B. Shapshal Seraya Markovich (1873-1961) // Krym ve tvářích a životopisech. Simferopol, 2008. S. 396-400
  • Fedorov G. B. Ruta // Denní povrch. M., 1963.
  • Karaitská lidová encyklopedie . Pod součtem upravil M. S. Sarach . - TI - M .: "Karaylar", 1995. - 246 s.
  • Kizilov M. Ḥakham (Ḥakhan) Seraja Szapszał (1873–1961) a jeho role ve formování turecké identity polsko-litevské komunity karaitů // Synové Písma: Karaité v Polsku a Litvě ve dvacátém století / M. Kizilov. — Berlín; Varšava: De Gruyter Open, 2015. - S. 527. - ISBN 978-3-11-042525-3 .
  • Kobeckaitė H. Lietuvos karaimai, Vilnius, 1997.
  • Shapira Dan DY Židovský panturkista: Seraya Szapszał (Şapşaloğlu) a jeho dílo Qırım Qaray Türkleri (1928) (Judaeo-Türkica XIII) // Acta Orientalia Hungaricae. - Prosinec 2005. - Sv. 58, č. 4. - S. 349-380
  • Kolekce Karaim od Seraya Szapszal. Vilnius: Litevské národní muzeum, 2003. ISBN 9955-415-32-0

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
 Gahams
Duchovní rada Tauride a Odessa Karaite
Duchovní rada Trok Karaite