Werner Schwarzel | |
---|---|
Domácí podvozek s pohonem König používaný Schwarzelem v 70. letech | |
obecná informace | |
Podlaha | mužský |
Státní občanství | Německo |
Datum narození | 6. září 1948 (74 let) |
Místo narození | Lahr , Německo |
Mistrovství světa v silničních závodech na motocyklech se sajdkárami | |
Výkonnostní roky | 1973 - 1985 |
Týmy | Konig, ARO-Fath, Seymaz-Yamaha, LCR-Yamaha |
Začíná | 95 |
vítězství | deset |
Mistrovské tituly | |
1 (1982) |
Werner Schwarzel ( německy: Werner Schwärzel ; narozen 6. září 1948 , Lahr , Německo ) je německý motocyklový závodník, mistr světa v silničních závodech ve třídě motocyklů se sajdkárami v roce 1982 [1] , 10násobný mistr Německa (1974 -1975, 1978-1985) [2] .
Werner Schwarzel se narodil ve městě Lahr (Bádensko-Württembersko, Německo) Wilhelmovi a Else Schwarzelovým. Od roku 1963 do roku 1965 pracoval jako zemědělský učeň ve společnosti Böttler a poté jako mechanik až do roku 1972. Ve volném čase Schwarzel a jeho přátelé jezdili na mopedech a sami je třídili a dokončovali. Ve společnosti Schwarzela byl jeho budoucí pasažér Karl-Heinz Kleiss.
V roce 1970 začali Schwarzel a Kleis jezdit na motocyklu se sajdkárou na místních soutěžích a po sérii menších úspěchů debutovali v roce 1973 na mistrovství světa - a stali se vicemistry na první pokus. Ve stejném roce Schwarzel a Kleiss vyhráli německý šampionát [3] .
V dalších letech se Schwarzel stal vicemistrem světa ještě třikrát; zvláště útočná byla prohra s Klausem Endersem v roce 1974 , kdy Schwarzel technicky získal více bodů než Enders, ale díky bodovacímu systému (započítáno 5 nejlepších výsledků) na něj ztratil 2 body a obsadil druhé místo v šampionátu. Do roku 1978 Schwarzel vyhrál 9 vítězství v Grand Prix a jeho výsledky se začaly zhoršovat. Málokdy skončil na stupních vítězů a nedostal se mezi vítěze mistrovství světa; v mnoha ohledech k nevyrovnanosti Schwarzelových výkonů přispěl fakt, že v letech 1973 až 1979 vystupoval na podomácku vyrobeném podvozku s motorem König. Situaci nezměnil ani sponzoring Krauseru, ani změna podvozku z domácí výroby na tovární LCR a Seymaz, ani přechod na motory Yamaha.
Přesto se v roce 1982 stal zcela nečekaně mistrem světa Werner Schwarzel, který za sezónu nezískal ani jedno vítězství, ale v 7 z 9 závodů sezóny skončil na stupních vítězů. Rolf Biland, který vybojoval 6 vítězství, Schwarzel uhrál pouze 3,5 bodu. Tento úspěch byl dán zkušenostmi z výkonů minulých let: Schwarzel byl vždy rychlý, ale často z technických důvodů odešel do důchodu, a proto v roce 1982 spoléhal na spolehlivost. To hrálo roli: během následujících tří let odstoupil ze závodu pouze jednou, zatímco dřívější technická soustředění ho pronásledovala několikrát za sezónu.
Klíčovou Grand Prix, která změnila průběh sezóny, byla Velká cena Finska. Závod byl deštivý a tragicky zabil Jocka Taylora , mistra světa z roku 1980. Závod byl zastaven, ale udělali chybu při výpočtu ujetých kol: nestačili pilotům na to, aby na konci závodu získali body. Správa požádala piloty, aby pokračovali v závodě, ale ti odmítli kvůli nebezpečným podmínkám na silnici. Sezóna pokračovala, ale v září, před poslední Grand Prix sezóny, se FIM přepočítala a zjistila, že ještě musí být udělena polovina bodů z Velké ceny Finska. Před přepočtem se Schwarzel a jeho spolujezdec Andreas Huber stali mistry světa s předstihem, zatímco přepočet vrátil Rolfu Bilandovi šanci dohnat lídry. To se mu však nepodařilo [4] .
Schwarzel po mistrovské sezóně vybojoval 10. vítězství v Grand Prix a stal se ještě dvakrát vicemistrem světa, čímž se stal rekordmanem v tomto ukazateli: 6 vicemistrovských titulů.
Zajímavostí je, že Werner Schwarzel na rozdíl od svých kolegů nikdy v životě nestartoval na prestižním motocyklovém závodě Isle of Man TT, včetně těch let, kdy se započítával do průběžného pořadí mistrovství světa (1973-1976). Schwarzel bojkotoval závod Isle of Man z principu, protože věřil, že trať je příliš nebezpečná; tento bojkot ho mohl stát dva ligové tituly.
Poté, co znovu ztratil titul v posledním závodě sezóny 1985, rozhodl se Schwarzel ukončit svou kariéru a začal zušlechťovat motocykly pro další piloty ve své dílně v Meissenheimu.
Rok | Cestující | Motorka | jeden | 2 | 3 | čtyři | 5 | 6 | 7 | osm | 9 | deset | Místo | Brýle |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1973 | Karl Heinz Kleiss | Konig | FRA 3 |
AUT 5 |
GER 2 |
MUŽ |
NED 3 |
BEL Exit |
CZE 3 |
PLOUTEV |
2 | 48 | ||
1974 | Karl Heinz Kleiss | Konig | FRA 2 |
GER 1 |
AUT 2 |
NAT dolů |
MUŽ |
NED 5 |
BEL 3 |
CZE 1 |
2 | 64 (70) | ||
1975 | Andreas Guber | Konig | FRA 2 |
AUT _ |
GER 2 |
MUŽ |
NED 1 |
BEL Exit |
CZE 1 |
2 | 54 | |||
1976 | Andreas Guber | Konig | FRA 11 |
AUT 2 |
MUŽ |
NED 4 |
B.E.L. 2 |
CZE 2 |
GER 1 |
2 | 51 (59) | |||
1977 | Andreas Guber | ARO-Fath | AUT 5 |
GER Odlet |
FRA odchod do důchodu |
NED 3 |
BEL 1 |
CZE Odchod do důchodu |
GBR 1 |
3 | 46 | |||
1978 | Andreas Guber | ARO-Fath | AUT _ |
FRA 6 |
NAT2 _ |
NED 1 |
BEL Exit |
GBR odchod do důchodu |
GER 1 |
CZE Odchod do důchodu |
čtyři | 47 | ||
1979 (B2A) | Andreas Guber | Yamaha | AUT 6 |
GER 7 |
NED Odjezd |
BEL Exit |
SWE 2 |
GBR 4 |
CZE 3 |
6 | 39 | |||
1980 | Andreas Guber | LCR-Yamaha | FRA 3 |
DŽBÁNEK 5 |
NED 5 |
BEL 5 |
FIN 2 |
GBR odchod do důchodu |
CZE 5 |
GER 9 |
5 | 48 | ||
1981 | Andreas Guber | Seymaz-Yamaha | AUT 4 |
GER 3 |
FRA odchod do důchodu |
Odjezd ESP |
NED Odjezd |
BEL 6 |
GBR 7 |
FIN 3 |
SW 5 |
CZE 4 |
5 | 51 |
1982 | Andreas Guber | Seymaz-Yamaha | AUT 3 |
NED 3 |
BEL 4 |
GBR2 _ |
SWE 2 |
FIN 3 |
CZE 2 |
SMA 2 |
GER 6 |
jeden | 86 | |
1983 | Andreas Guber | Seymaz-Yamaha | FRA 3 |
GER Odlet |
AUT 2 |
NED 2 |
BEL 4 |
GBR6 _ |
SW 3 |
SMA 3 |
3 | 67 | ||
1984 | Andreas Guber | LCR-Yamaha | AUT 2 |
GER 4 |
FRA 4 |
NED 3 |
B.E.L. 2 |
GBR 3 |
SWE 2 |
2 | 72 | |||
1985 | Fritz Buck | LCR-Yamaha | GER 1 |
AUT 2 |
NED 2 |
BEL 3 |
FRA 2 |
SWE 2 |
2 | 73 |