Steinberg, Arkadij Akimovič

Stabilní verze byla odhlášena 17. září 2022 . Existují neověřené změny v šablonách nebo .
Arkadij Akimovič Steinberg

Foto A. N. Krivomazov
Datum narození 28. listopadu ( 11. prosince ) 1907
Místo narození
Datum úmrtí 7. srpna 1984( 1984-08-07 ) (76 let)
Místo smrti
občanství (občanství)
obsazení básník , překladatel , výtvarník
Ocenění
Řád vlastenecké války 1. třídy Medaile „Za vojenské zásluhy“

Arkadij Akimovič Steinberg ( 28. listopadu [ 11. prosince ]  1907 , Oděsa , Ruská říše - 7. srpna 1984 , vesnice Yuminskoye, Kalininská oblast , SSSR ) - ruský sovětský básník , překladatel , výtvarník . Otec malířů Eduarda Steinberga a Borucha Steinberga .

Životopis

Narozen v rodině lékaře, veřejného zdravotníka a publicisty, čestného občana (1915) Akivy Petroviče Steinberga a Zinaidy Moiseevny Steinbergové. Studoval na oděské reálné škole sv. Pavel. V roce 1921 se s rodinou přestěhoval do Moskvy, kde o 3 roky později absolvoval střední školu (bývalý Petrishule ). V roce 1925 vstoupil do VCHUTEMAS , v roce 1927 přestoupil na Polytechnickou školu výtvarných umění v Oděse , ale o rok později se vrátil do VCHUTEMAS. V roce 1929 opustil třetí ročník, ve studiu již nenastoupil.

V listopadu 1937 byl na žádost jugoslávského komunistického emigrantského básníka Radule Stijenskiho [1] zatčen a odsouzen na osm let. V roce 1939 však Steinbergova matka zajistila přezkoumání případu a v listopadu byl rozsudek zrušen.

Člen Svazu spisovatelů od roku 1941. Člen Velké vlastenecké války , byl vyznamenán medailí „Za vojenské zásluhy“ ( 1941 ) a Řádem vlastenecké války I. stupně ( 1944 ) [2] . Sloužil na politickém oddělení 18. armády pod velením L. I. Brežněva , který mu dal doporučení ke vstupu do strany [3] . Od září 1944 byl zástupcem velitele Bukurešti pro vztahy s civilním obyvatelstvem. 22. října 1944 byl zatčen SMERSH a obviněn podle článků 58-10/2 trestního zákoníku RSFSR („protisovětská agitace ve vojenské situaci“) a 193-17b („zneužití moci v existence zvlášť přitěžujících okolností") [4] , odsouzen k osmi letům výkonu trestu v plném rozsahu.

Steinbergův život a dílo byly po mnoho let nerozlučně spjaty s Tarusou , kde se usadil před válkou. Po propuštění z tábora neměl Steinberg v souladu se současnými omezeními pro bývalé vězně dlouhou dobu právo žít a být registrován v Moskvě, Leningradu a hlavních městech svazových republik, a tak se usadil v Taruse. . Povolení k pobytu v Moskvě získal až o několik let později, ale dům v Taruse si ponechal jako letní sídlo a dílnu. Koncem šedesátých let, po rozvodu s Valentinou Alonichevovou, byl nucen prodat svůj dům v Taruse svému nejmladšímu synovi Borisovi (Borukh) a později koupil dům ve vesnici Yuminskoye , okres Kimrsky , kde trávil každé léto a kde zemřel.

Byl pohřben v Moskvě na 10. části hřbitova Kuntsevo [5] .

Manželky a děti

Kreativita

Až do počátku 30. let 20. století. občas publikoval poezii v časopisech a novinách a později se stal překladatelem poezie národů SSSR . Mezi díla z této oblasti patří kniha básní klasika židovské poezie v jidiš Osher Shvartsman , transkripce jakutské epické básně „Bogatyr na bobkovém koni“ a pohádková báseň E. Bukova „Andriesh“ .

Byl jedním z iniciátorů, sestavovatelů a editorů sbírky Tarusa Pages ( Kaluga , 1961 ), kde vyšel první (a jediný doživotní) plnohodnotný výběr jeho básní.

Hlavními a nejznámějšími díly v žánru básnického překladu (či poetického přepisu, slovy samotného Steinberga) jsou epická báseň Ztracený ráj od J. Miltona a kniha básní čínského básníka a umělce éry Tang Wanga . Wei . Samostatná vydání v překladu Steinberga vyšly knihy básní Nguyen Zu (z vietnamštiny) a George Topyrchanu (z rumunštiny), báseň „Příběh dubu“ od A. Guzhela (z moldavštiny, spolu s V. Bugaevským ), sbírka ázerbájdžánských básníků (spolu s A. Tarkovským ). Dále mezi přeloženými autory: z angličtiny - W. Wordsworth , S. T. Coleridge , R. Southey , J. G. Byron , J. Keats , G. W. Longfellow , R. Kipling , D. Thomas ; z arménštiny - O. Tumanyan ; z korejštiny - Kim Sisyp ; z němčiny - V. von der Vogelweide , F. Hölderlin , G. Heine , E. Mörike , G. Keller , S. George , B. von Munchausen , G. Carossa , G. Benn , I. R. Becher , B. Brecht , H. M. Enzensberger ; z makedonštiny - S. Yanevsky , A. Shopov ; z polštiny - M. Bernatsky , A. Asnyk , K. Psherva-Teitmayer , L. Rydel , T. Mitsinsky , Yu. Tuvim , B. Yasensky , K. I. Galchinsky ; z rumunštiny - M. Eminescu , I. Minulescu , D. Botez , C. Teodorescu , E. Zhebelianu , I. Brada , T. Utana ; ze slovenštiny - J. Golla , J. Yesensky , I. Krasko , A. Plavka , P. Gorov ; ze slovinštiny - M. Bor ; z ukrajinštiny - M. Bazhan ; z francouzštiny - A. Rimbaud (spoluautor s E. Bagritským ); z chorvatštiny - M. Krlezh . Jeden z hlavních překladatelů černohorského komunistického básníka Radule Stijenskiho , který se v roce 1937 stal jedním z klíčových svědků prvního zatčení Steinberga.

Mezi studenty v oboru literatura, poezie a překladatelství patří L. Vagurina , D. Vedenyapin , E. Vitkovsky , T. Gringolts , R. Dubrovkin , V. Letuchy , P. Nerler , Ya. Probshtein , V. Tikhomirov a další Malba a Steinbergova grafika ovlivnila Borise Sveshnikova , Valentina Vorobyova.

Publikace

Literatura

Poznámky

  1. ↑ Memories, 2008 , V. A. Bugaevsky. Akimychova bible, str. 55.
  2. ↑ Feat of the people
  3. ↑ Memories, 2008 , V. A. Bugaevsky. Akimychova bible, str. 57.
  4. ↑ Pavel Nerler. "Naším hlavním výtvorem jsme my sami..." . Lechaim (11. prosince 2017).
  5. ↑ Kde spí mrtví

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata