Mantispeeds

Mantispeeds

Mantispa styriaca
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:protostomyŽádná hodnost:LínáníŽádná hodnost:PanarthropodaTyp:členovciPodtyp:Tracheální dýcháníSupertřída:šestinohýTřída:HmyzPodtřída:křídlatý hmyzInfratřída:NovokřídlíPoklad:Hmyz s plnou metamorfózousuperobjednávka:Neuropteridačeta:PlaziNadrodina:MantispoideaRodina:Mantispeeds
Mezinárodní vědecký název
Mantispidae Leach , 1815

Mantispidae [1] [2] ( lat.  Mantispidae )  je čeleď hmyzu z řádu Neuroptera . Dospělí členové rodiny připomínají kudlanky nábožné , se značně zvětšenými předními končetinami přizpůsobenými k uchopení kořisti a značně prodlouženým pronotem .

Obecná charakteristika

Malý nebo středně velký hmyz. Délka předního křídla je 5–25 mm. Přední končetiny jsou vnímavé. Antény krátké, zřetelné. Křídla jsou úzká s výrazným pterostigmatem . Přední křídlo s 1-2 sériemi příčných žil. Pronotum je nápadně prodloužené. Holenní kosti se téměř trojúhelníkově rozšířily.

Dospělci se obvykle nacházejí na květinách, kde číhají na oběť (různý hmyz), larvy parazitují a živí se vaječnými zámotky pavouků a vosích hnízd. Asi 400 druhů, hlavně v tropech.

Paleontologie

Nejstarší nálezy dospělců pocházejí ze spodní jury [3] . Nejstarší larva kudlanky byla nalezena v křídovém barmském jantaru [4] . V baltském jantaru byla nalezena larva kudlanky sedící na pavoukovi - podobné chování je pozorováno u živých členů rodiny [5] . Z druhohor bylo popsáno celkem 13 druhů kudlanek, z kenozoika 7 [6] [7] [8] [9] .

Distribuce

Rodina je gondwanského původu [10] . Na území zemí bývalého SSSR se vyskytují 3 rody a 6 druhů.

Systematika

V čeledi mantispidae žijí čtyři podčeledi: Drepanicinae, Symphrasinae, Mantispinae a Calomantispinae a také vyhynulá podčeleď Mesomantispinae [11] . Parafyletická skupina, protože nová fylogenetická analýza potvrzuje rodinný vztah mezi čeledí Rhachiberothidae , která zahrnuje Rhachiberothinae a Symphrasinae, a čeledí Mantispidae, včetně podčeledi Mantispinae a jejích sesterských taxonů Drepanicinae a Calomantispinae, které mohou představovat stejnou podčeleď. Na základě těchto analýz je pravděpodobné, že predace se u tohoto hmyzu vyvinula pouze jednou a poté se diverzifikovala do dvou sesterských kladů dravé Mantispoidea [12] .

Existuje 44 žijících rodů kudlanek s 399 druhy [13] :

Foto

Poznámky

  1. ↑ Klíč k hmyzu evropské části SSSR. Svazek 4 Část 6 vyd. G. S. Medveděv . - (V sérii: Klíče k fauně SSSR, vydal Zoologický ústav Akademie věd SSSR . Číslo 153). - L .: Nauka, 1987. - S. 49. - 200 s.
  2. ↑ Život zvířat. Svazek 3. Členovci: trilobiti, chelicery, tracheální dýchači. Onychophora / ed. M. S. Gilyarová , F. N. Pravdina, kap. vyd. V. E. Sokolov . - 2. vyd. - M .: Vzdělávání, 1984. - S. 246. - 463 s.
  3. ↑ James E. Jepson. Přehled současného stavu znalostí o fosilních Mantispidae (Insecta: Neuroptera)  (anglicky)  // Zootaxa. - 2015. - 4. června ( díl 3964 , vyd. 4 ). - str. 419-432 . — ISSN 1175-5334 . - doi : 10.11646/zootaxa.3964.4.2 . Archivováno z originálu 25. prosince 2018.
  4. ↑ Joachim T. Haug, Patrick Müller, Carolin Haug. Jízda parazita: 100 milionů let stará larva kudlanky lacewing odchycená při montáži na svého pavoučího hostitele  //  Zoological Letters. - 2018. - 22. prosince ( díl 4 , výr. 1 ). — S. 31 . — ISSN 2056-306X . - doi : 10.1186/s40851-018-0116-9 .
  5. ↑ Michael Ohl. Na palubě pavouka – komplexní vývojová strategie zkamenělá v jantaru  (anglicky)  // Naturwissenschaften. — 23. 3. 2011. — Sv. 98 , iss. 5 . - str. 453 . — ISSN 1432-1904 . - doi : 10.1007/s00114-011-0783-2 .
  6. ↑ Vladimír N. Makarkin. První kudlanka (Neuroptera: Mantispidae) z raného eocénu formace Green River  // Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. — 2019/10. - T. 60 , č.p. 2 . — S. 111–119 . — ISSN 2162-4135 0079-032X, 2162-4135 . - doi : 10.3374/014.060.0202 .
  7. ↑ Jepson, JE, Khramov, AV & Ohl, M. (2018) New Mesomantispinae (Insecta: Neuroptera: Mantispidae) z jury Karatau, Kazachstán. Zootaxa , 4402(3), 563-574. https://doi.org/10.11646/zootaxa.4402.3.9
  8. ↑ Jepson, JE & Ohl, H. (2019) Druhohorní Mantispidae: přehled současného stavu poznání. In: Weihrauch F., Frank O., Gruppe AV, Jepson JE, Kirschey L. & Ohl, M. (Eds.), Proceedings of the XIII International Symposium of Neuropterology (17-22 June 2018, Laufen, Germany). Osmylus Scientific Publishers, Wolnzach, str. 233-240.
  9. ↑ Lu, X., Wang, B., Zhang, W., Ohl, M., Engel, MS & Liu, X.-Y. (2020) Křída rozmanitost a disparity v lacewing linie predátorů (Neurotpera: Mantispidae). Proceedings of the Royal Society B, 287, 20200629. https://doi.org/10.1098/rspb.2020.0629
  10. ↑ Louwrens Pieter Snyman, Michael Ohl, Christian Walter Werner Pirk, Catherine Lynne Sole. Přehled biologie a biogeografie Mantispidae (Neuroptera)  (anglicky)  // Insect Systematics & Evolution. — 2020-04-13. — Sv. -1 , iss. aop . — S. 1–42 . — ISSN 1399-560X 1876-312X, 1399-560X . - doi : 10.1163/1876312X-bja10002 .
  11. ↑ James E. Jepson, Alexander V. Khramov, Michael Ohl. Nové Mesomantispinae (Insecta: Neuroptera: Mantispidae) z jury Karatau, Kazachstán  // Zootaxa. — 29. 3. 2018. - T. 4402 , č.p. 3 . — S. 563–574 . — ISSN 1175-5334 . - doi : 10.11646/zootaxa.4402.3.9 . Archivováno z originálu 7. listopadu 2018.
  12. ↑ Adrian ARDILA-CAMACHO, Caleb Califre MARTINS, Ulrike ASPÖCK, Atilano CONTRERAS-RAMOS. Komparativní morfologie existujících raptoriálních Mantispoidea (Neuroptera: Mantispidae, Rhachiberothidae) naznačuje nemonofyletickou Mantispidae a jediný původ raptoriálního stavu v nadčeledi  // Zootaxa . - 2021. - T. 4992 , č.p. 1 . - S. 1-89 . — ISSN 1175-5334 . - doi : 10.11646/ZOOTAXA.4992.1.1 . Archivováno z originálu 29. června 2021.
  13. ↑ Katalog života: Čeleď Mantispidae Archived 17. března 2014 na Wayback Machine Retrieved 15. března 2014.

Literatura