| Redemptoris Missio | |
|---|---|
| lat. redemptoris missio | |
| Žánr | Encyklika |
| Autor | Papež Jan Pavel II |
| Původní jazyk | latinský |
| datum psaní | 1990 |
| Datum prvního zveřejnění | 7. prosince 1990 . |
| Předchozí | Sollicitudo Rei Socialis |
| Následující | Centesimus Annus |
Redemptoris Missio ( latinsky „Misie vykoupení“) je encyklika Jana Pavla II . o trvalém významu misionářského poselství. Vydáno 7. prosince 1990 .
Encyklika se skládá z osmi kapitol, úvodu a závěru.
Vydání encykliky bylo načasováno tak, aby se časově shodovalo s 25. výročím výnosu Druhého vatikánského koncilu Ad gentes , věnovaného misijní službě církvi.
Encyklika zdůrazňuje pokračující význam a relevanci misionářské práce pro katolickou církev. Encyklika se zabývá současnými problémy církevní misie a evangelizace, zejména národů rozvojových zemí a těch z nich, které v dějinách vždy stály daleko od křesťanské tradice [1] .
Hned v prvních řádcích encykliky papež zdůrazňuje mimořádnou důležitost poslání mezi nekřesťanskými národy a odkazuje mimo jiné na svou vlastní zkušenost, jak víte, Jan Pavel II. navštívil během svého pontifikátu 129 zemí, mj. mnoho nekřesťanských.
Poslání Krista Vykupitele svěřené církvi ještě zdaleka není dokončeno. Ke konci druhého tisíciletí od Jeho příchodu se při pohledu na lidstvo ukazuje, že toto poslání je teprve na začátku a že bychom měli vynaložit veškeré úsilí k jeho uskutečnění. Duch svatý nás vybízí, abychom hlásali velké Boží skutky: „Neboť když kážu evangelium, pak se nemám čím chlubit, protože to je moje nezbytná povinnost, a běda mi, kdybych evangelium nehlásal!“ (1. Korintským 9:16). Považuji za svou naléhavou povinnost jménem celé církve zopakovat tuto výzvu apoštola Pavla. Od samého začátku svého pontifikátu jsem se rozhodl cestovat do různých částí země, abych projevil misionářskou péči. Přímý kontakt s lidmi, kteří neznají Krista, mě dále přesvědčil o naléhavé potřebě misionářské práce [2]
Jedním z hlavních účelů encykliky je připomenout katolíkům, že každý křesťan má misijní povolání, protože Církev je podle papeže misijní již ze své podstaty [3] .
Papež píše o třech různých formách evangelizace: pastorační péči o lidi, kteří již patří k církvi a pomáhá jim prohlubovat jejich víru; „nová evangelizace“ těch, kteří odpadli od křesťanské víry, nebo těch, jejichž příslušnost ke křesťanství je pouze formální; a konečně misie ad gentes v těch oblastech, kde je evangelium neznámé nebo málo známé.
Jan Pavel II. navrhuje tři kritéria pro hodnocení vývoje misie ve třetím tisíciletí: geografická, demografická a kulturní [3] . Úspěch misie lze tedy hodnotit podle rozšiřování křesťanských území, podle nárůstu počtu křesťanů a podle nárůstu role křesťanské složky v kultuře různých národů.
Encyklika se znovu zabývá důležitou otázkou „místního kulturního kontextu“ křesťanské misie, kterou papež ve svých spisech opakovaně nastolil. Jan Pavel II. zdůrazňuje, že evangelizace musí nutně zohledňovat místní kulturní specifika, ale v žádném případě nesmí ochuzovat podstatu evangelia. Jakákoli „kulturní připoutanost“, která ochuzuje jasnost evangelia, není připoutanost, ale oportunismus.
Redemptoris Missio se také potýká s řadou mylných představ o misijní činnosti [3] . Papež tak v reakci na ty, kteří tvrdí, že křesťanská evangelizace ohrožuje občanský mír a vzájemné porozumění mezi světovými náboženstvími, píše, že církev „nic neukládá“ a „respektuje svobodu svědomí“. Těm křesťanům, kteří věří, že církev již „přerostla“ hlásání evangelia a měla by soustředit své úsilí na sociální oblast, Jan Pavel II. odpovídá, že církev přestává být církví, když přestane kázat Ježíše Krista.
Encyklika Jana Pavla o křesťanské misii vzbudila značný zájem o misijní území třetího světa [3] .
| Jana Pavla II | ||
|---|---|---|
| Chronologie |
| |
| Acts |
| |
| Apoštolské konstituce |
| |
| Encykliky |
| |
| Paměť |
| |
| jiný | ||