Apoštolská konstituce

Apoštolská konstituce ( latinsky  constitutio apostolica ) je zákonodárný akt vyhlášený papežem a obsahující předpisy obecné a trvalé povahy pro celou katolickou církev nebo její část.

Formou se apoštolské konstituce liší od motu proprio a epištol ve svém vyšším postavení. S pomocí apoštolské konstituce, vydané převážně ve formě buly , jsou vyhlašovány dogmatické definice (např. apoštolská konstituce Munificentissimus Deus z 1. listopadu 1950 , hlásající dogma o Nanebevstoupení Panny Marie ), jakož i rozsudky v oblasti křesťanské nauky, které nemají dogmatický charakter (např. apoštolská konstituce Unigenitus Dei Filius z 8. září 1713, která odsuzovala jansenistické názory Paschasia Quesnela ).

S pomocí apoštolské konstituce se do církevního zákonodárství zavádějí nejdůležitější změny. Apoštolská konstituce Sacrae Disciplinae Leges z 15. ledna 1983 tak uvedla v platnost současný Kodex kanonického práva . Apoštolské konstituce vyhlašují změny na hranicích církevních okresů (jako jsou diecéze a územní opatství ), akty zakládají různé instituce (jako jsou klášterní kongregace ) a mění jejich status. Od roku 1909 jsou apoštolské konstituce zveřejněny v Acta Apostolicae Sedis . Podle kánonu 754 ČKS jsou všichni věřící povinni dodržovat ustanovení apoštolské konstituce v oblasti nauky .

Příklady apoštolských konstitucí

Zdroj