Arcidiecéze Syrakusy

Arcidiecéze Syrakus ( lat.  Archidioecesis Syracusana ) je arcidiecéze římskokatolické církve se sídlem ve městě Syrakusy v Itálii . Metropole Syrakus zahrnuje diecéze Noto , Ragusa . Katedrálním kostelem arcidiecéze Syrakusy je kostel Panny Marie .

Historie

Podle církevní tradice je diecéze Syrakus jednou z nejstarších katolických diecézí. Existuje byzantský rukopis 7.-8.století, který uvádí, že ve 39.-40. apoštol Pavel poslal Marciana do Syrakus, aby tam kázal křesťanství . Marcian založil několik křesťanských komunit v Syrakusách, které byly sjednoceny v diecézi. Diecéze Syrakusy se stala druhou známou diecézí založenou v dějinách katolicismu po diecézi v Antiochii. Tuto tradici podpořil papež Lev X. , který napsal: „ Cum, sicut accepimus, Syracusana Ecclesia, qua secunda post Antiochenam Cristo dicata asseritur (Proto přijímáme, že diecéze v Syrakusách je po Antiochii druhou zasvěcenou Kristu) “.

Podle novozákonní knihy „ Skutky apoštolů “ se apoštol Pavel v roce 61 zastavil v Syrakusách na tři dny během své cesty do Říma (Skutky 28:12).

Nejstarší archeologický důkaz o přítomnosti křesťanů v Syrakusách pochází z počátku 3. století ( katakomby San Giovanni , Santa Lucia) . Ve 4. století utrpěla svatá Lucie mučednickou smrt v Syrakusách .

V milánském ediktu pozval císař Konstantin I. biskupa Cresta ze Syrakus na koncil v Arles , který se konal v roce 314. Další biskup Syrakus , Germanus , se účastnil sardského koncilu v letech 343-344. V 6. století se biskup Syrakus Eulalius účastnil římských koncilů v letech 501 a 503, kde je zmiňován jako čtvrtý v senioritě po biskupech Říma, Milána a Ravenny.

V 6. století se papež Řehoř I. obrátil na biskupa Syrakus Maximiana s žádostí o založení klášterů v Syrakusách. V roce 680 se papež Agathon zmiňuje o Syrakusách jako o jednom z nejdůležitějších center křesťanské Sicílie . V 8.-9. století nesl konstantinopolský patriarcha titul metropolita celé Sicílie. Ve vývoji konfliktu mezi příznivci konstantinopolských patriarchů Ignáce a Fotia sehrál důležitou roli syrakuský biskup Gregory Asvesta . V roce 860 si papež Nicholas I. , který do konfliktu zasáhl , nárokoval právo vysvětit biskupy Syrakus.

Po muslimské invazi na Sicílii 21. května 878 byla křesťanská biskupka ze Syrakus přemístěna do Palerma , kde zůstala až do roku 1086 . Diecéze Syrakus byla obnovena v roce 1093 Rogerem I. a od roku 1188 byla součástí arcidiecéze Monreale .

12. září 1816 a 3. července 1817 diecéze Syrakus převedla část svého území do nových diecézí Caltagirone a Piazza Armerina . 15. května 1844 diecéze Syrakus převedla část svého území do nové diecéze Noto .

20. května 1844 byla diecéze Syrakus povýšena na hodnost arcidiecéze se sufraganskou diecézí Noto.

1. října 1955 Arcidiecéze Syrakus převedla část svého území do nové diecéze Ragusa .

Arcidiecézní ordináři

Zdroj

• Annuario Pontificio , Libreria Editrice Vaticana, Città del Vaticano, 2003, ISBN 88-209-7422-3
• Konrad Eubel, Ab anno 1431 usque ad annum 1503 perducta in Hierarchia Catholica Medii ævi: sive, Summorum Pontificum, S[anctæ] R[omanæ] E[cclesiæ] Cardinalium, Ecclesiarum Antistitum Series. E Documentis Tabularii Præsertim Vaticani Collecta, Digesta, Edita, [sv. II], Patavii : Il Messaggero di s. Antonio [1901], 1968. s. 244
• Bulla Ad dominicum gregem Archivováno 27. března 2010 ve Wayback Machine , AAS 42 (1950), s. 622   (lat.)
• Bulla Quamquam est christianae Archivováno 2. února 2020 ve Wayback Machine , AAS 47 (1955), str. 851   (lat.)

Odkazy

• Oficiální webové stránky arcidiecéze Archivováno 16. února 2022 na Wayback Machine  (italsky)
• Informace archivovány 5. ledna 2008 na Wayback Machine