| bella chao | |
|---|---|
| Píseň | |
| Datum vydání | 19. století |
| Žánry | lidová hudba a protestsong |
| Jazyk | italština |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
"Bella ciao" ( italsky Bella ciao - Sbohem, krása ) je italská lidová píseň v podání členů hnutí odporu v Modenských horách během druhé světové války a získala širokou světovou slávu koncem 40. let 20. století.
Píseň „Bella ciao“ je široce známá jako jedna z hymen italských partyzánů. Občas se však objevila tvrzení, že píseň vznikla po druhé světové válce a nelze ji považovat za „autentickou“. Italský historik Ruggiero Giacomini však v roce 2021 vydal studii [1] , ve které na základě archivních dokumentů a důkazů přesvědčivě dokázal, že píseň vznikla v únoru až březnu 1944 [2] . Tím pádem je doložena skutečnost, že píseň „Bella Chao“ byla zpívána v Odboji. Podle Giacominiho výzkumu pochází „Bella ciao“ z oblasti Marche , odkud se rozšířila do Emilie . Autor písně není přesně identifikován, podle pověsti ji napsal jeden z partyzánů, zřejmě lékař nebo záchranář.
Text připomíná známou lidovou píseň „Květ na hrobě“ ( Fior di tomba ), ale i některé další, např. „Květina Teresina“ ( Il fiore di Teresina ), „Květ Rosina “ ( Il fiore di Rosina ) a „A klepání, klepání na dveře“ ( E picchia picchia la porticella ). V současné době existuje několik italských verzí textu „Bella ciao“ (jako vlastně „Dveře“). Rozdíly mezi nimi nejsou zásadní. Například „stamattina“ („dnes ráno“) může ustoupit „una mattina“ („jedno ráno“). Vzhledem k tomu, že vyprávění je v první osobě, pak se v závislosti na pohlaví interpreta mění formy mužského a ženského tvaru.
Pokud jde o melodii Bella Chao, existuje několik verzí. Podle jednoho z nich se původně jednalo o francouzskou baladu ze 16. století , která ovlivnila lidové písně různých provincií , jako je Là daré 'd cola montagna ( Piemont ), Il fiore di Teresina ( Trento ), Stamattina mi sono alzata ( Benátky ), na jehož základě neznámý partyzánský autor skladbu vytvořil [3] . Jiná verze, kterou vyjádřil historik Fausto Giovanardi [4] , odvozuje melodii písně od klezmerové melodie Koilen (obměna židovské písně Dus Zekele Koilen („Tento pytel uhlí“), nahrané v roce 1919 v New Yorku Ukrajinci- Židovský akordeonista Mishka Tsyganov[5] [6] [7] [8] .
Podle Ruggiera Giacominiho,
... po osvobození Itálie, v listopadu 1945, byla v Londýně vytvořena Světová federace demokratické mládeže . Sdružovala mladé lidi, kteří se postavili proti fašismu a válce. Právě tato organizace začala v roce 1948 pořádat mládežnické festivaly v Praze , 1949 v Budapešti , 1951 v Berlíně. Scházeli se na ně lidé ze všech zemí, vyměňovali si názory, bavili se a zpívali. A pak se vrátili k sobě a přinesli si dojmy z toho, co viděli [2] .
K seznámení masového publika s „Bella Chao“ došlo na 1. mezinárodním festivalu mládeže a studentstva, konaném v Praze od 25. července do 16. srpna 1947. Cestou na festival ji nejprve ve vlaku zpívali bývalí partyzáni a poté se ji naučili všichni ostatní italští delegáti. Zněla všude i v Praze samotné a stala se jednou z nejoblíbenějších italských písní [9] . Bezprostředně po pražském festivalu byla „Bella Chao“ přeložena do dalších jazyků a byla slyšet i na všech následujících mládežnických festivalech. V 60. letech byli prvními profesionálními interprety populární písně italská popová zpěvačka Milva [10] a francouzský herec (původem Toskán) Yves Montand . V budoucnu ji zpívalo mnoho slavných hudebníků po celém světě. Na Kubě se „Bella Chao“ stala tradiční písní mládeže (italské „partigiano“ bylo nahrazeno španělským „guerrillero“).
Prudký nárůst popularity "Bella ciao" nastal během studentských nepokojů v roce 1968 , po kterých se tato píseň, již spojovaná s komunistickými partyzány v Itálii, stala ještě více spojena s levicovým hnutím. K textu písně byl přidán konec „Era rossa la sua bandiera… c'era scritto libertà“ .
Tato píseň byla „přivezena“ do Sovětského svazu z Itálie v roce 1963 muslimem Magomajevem , tradičním interpretem italských písní. Magomajev provedl "Bella Chao" ve dvou verzích - italské a ruské (na slova básníka Anatolije Gorochova). Další nárůst zájmu o píseň způsobilo vydání v roce 1970 jugoslávského filmu „ Na stezce tygra “, ve kterém tato píseň zní. K oblibě písně navíc přispěl i americký zpěvák Dean Reed , který často jezdil po SSSR [11] a neustále ji uváděl na všech koncertech. (Poprvé skladba „Bella Chao“ v SSSR v jeho podání vyšla na desce „DIN REED“ v roce 1966) [12] .
Existuje další verze původu Bella chao , podle které partyzánská verze vychází z písně Mondinů z údolí Pádu ( Bella Ciao delle Mondine ). Mondinům (od slova mondare / čistý ) se v Itálii říká dělníci na rýžových plantážích. Celé 19. století se neslo ve znamení boje za zlepšení jejich tvrdé práce a teprve v roce 1906 se Mondinům podařilo zavést 8hodinový pracovní den. Ve stejném roce byla napsána píseň Bella Ciao delle Mondine . Zde lze toto jméno vyložit jako rozloučení s mládím a krásou v tvrdé práci a nouzi. V roce 1963 tuto píseň přednesla populární lidová zpěvačka Giovanna Daffini , která sama kdysi pracovala na rýžových plantážích v Emilii.
7. prosince 2003 v novinách Unita hudebník a kritik Franco Fabbri popřel „mondinský“ původ „Bella ciao“. Redakce Unita podle něj v květnu 1965 obdržela dopis od jistého Vasca Scanzaniho z Gualtieri, ve kterém se hlásí k autorství „rýžové“ verze, kterou napsal v roce 1951 na základě textu partyzán Bella Chao. A v roce 1963 ji Vasco dal Giovanně Daffini (na její žádost).
Během Euromajdanu byla na melodii písně "Bella Chao" napsána parodická skladba " Vitya , Chao" vyzývající k rezignaci tehdejšího vládnoucího prezidenta Ukrajiny Viktora Janukovyče (texty Iriny Zemlyany ( strana Demaliance ), v podání Oksana Chutoryanets). Píseň představuje obraz Janukovyče jako zkorumpovaného klauna; je zmiňováno panství Mezhyhirya a lovecké revíry v Sucholuchye , které mu patřily, a také prezident Ruské federace Vladimir Putin [15] . Píseň se proslavila díky videoklipu [16] .
|
Bella ciao (jedna z možností) |
Bella ciao delle mondine [17] |
Fior di tomba |
E picchia picchia la porticella |
|
|
Bella chao (slova Anatoly Gorokhov) [18] |
Varianta 60. let Dnes jsem se probudil brzy, |