| V našich očích | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Píseň | |||||||
| Vykonavatel | " film " | ||||||
| Album | "Krevní skupina » | ||||||
| Datum vydání | 1988 | ||||||
| Datum záznamu | 1987 | ||||||
| Žánr | ruský rock | ||||||
| Jazyk | ruština | ||||||
| Doba trvání | 03:34 | ||||||
| Písničkář | Viktor Tsoi | ||||||
| Seznam skladeb albaKrevní skupina » | |||||||
|
|||||||
|
|||||||
„In Our Eyes“ je píseň sovětské rockové skupiny „ Kino “, zahrnutá ve studiovém albu „ Blood Type “ (1988; skladba č. 7 v playlistu). Skladba měla premiéru ještě před vydáním alba – poprvé byla publiku představena 3. června 1987 na Pátém festivalu Leningradského rockového klubu . V prosinci se hudebníci podíleli na nahrávání videa „In Our Eyes“, které bylo v roce 1988 uvedeno v televizním programu „ Vzglyad “. O deset let později, v prosinci 1998, hudební rádio Our Radio„začal své první vysílání s písní „In Our Eyes“. O píseň projevují zájem hudební kritici, zástupci vědecké komunity, kteří analyzují její obsah, a také filmaři (skladba zní ve filmech „ The Last Hero “, „ Sisters “, „ Tsoi “).
Počkejte! Nechoď!
Čekali jsme na léto - přišla zima
Šli jsme do domů, ale v domech sněžilo
Čekali jsme na zítřek
Každý den jsme čekali na zítřek
Schováváme oči za závěsy očních víček
Píseň skládající se ze dvou šestistrof a dvakrát hraného refrénu začíná výzvou k jistému adresátovi: „Počkejte! Nechoď!" Podmíněný adresát je kolektivní obraz: odhaluje rysy diváků a posluchačů, lyrického hrdiny a rockového autora; důkazem toho je zájmeno „my“, které se objevilo již ve druhé sloce: „Čekali jsme na léto - přišla zima“. Celkem je osobní zájmeno „my“ a přivlastňovací zájmeno „náš“ v textu použito více než dvacetkrát. Již v prvním dvojverší je artikulován „motiv očekávání“ („Čekali jsme na zítřek“), a jak badatelé poznamenávají, budoucnost hrdiny je skutečná i iluzorní [3] .
Verše reprodukují atmosféru světa, ve kterém se hrdina a jeho podobně smýšlející lidé cítí nepříjemně: "Chtěli jsme pít - nebyla voda, / chtěli jsme světlo - nebyla hvězda." Refrén sestávající z osmi řádků demonstruje možnost volby mezi systémem zákazů a svobodou („V našich očích výkřiky „Vpřed!“ / V našich očích výkřiky „Stop!“), Ukazuje, že ideologický konflikt lze překonat - jen je třeba najít sílu překonat vlastní setrvačnost. Na konci písně se lyrický hrdina opakovaně v naléhavé náladě obrací k adresátovi a nabízí mu, aby se rozhodl sám: „Co potřebujete, vyberte si! [3] .
Píseň „In Our Eyes“ byla zařazena na album „Blood Type“, které hudebníci „Kino“ nahráli v roce 1987. Se zaměřením na spolupráci se studiem Porta , které se nacházelo v bytě bubeníka Georgy Guryanova , se hudebníci [comm. 2] v tomto období bylo vystupování na veřejnosti maximálně omezeno. Část skladeb z budoucího alba, včetně „In Our Eyes“, však byla přesto představena na Pátém festivalu Leningradského rockového klubu , který se konal od 3. do 7. června 1987. Publikum podle výzkumníků mělo pocit, že jejich očekávání nebyla naplněna, odklon od dřívějšího stylu skupiny je zklamal, a proto se reakce na nové písně Kino ukázala jako velmi cool [5] [6] [7] .
V prosinci 1987 začala skupina natáčet videoklip k písni „In Our Eyes“ pro televizi. Zveřejnění hotového videa se pravděpodobně zpozdilo, protože o několik měsíců později Tsoi v rozhovoru s novináři hudebního měsíčníku „RIO“, který editoval historik rockové hudby Andrey Burlaka , řekl, že video natočené pro televizi „lže , čekání." Klip byl uveden v roce 1988 v televizním pořadu „ Vzglyad “, o kterém podle novináře Michaila Sadchikova vůdce skupiny „Kino“ stručně hovořil: „Normální program“. O deset let později, 14. prosince 1998, začala nově vytvořená hudební rozhlasová stanice „ Our Radio “ vysílat Tsoiho píseň „In Our Eyes“ [8] [9] [3] .
Při analýze písně „In Our Eyes“ vědci poznamenávají, že skladba uvedená v seznamu skladeb alba na čísle sedm by měla být zvažována v kontextu „metafyzického spiknutí“ celého rockového cyklu „ Blood Type “. Spisovatel Alexandr Žitinskij podle svých slov album vnímá jako jakousi kampaň „posledního hrdiny“ nocí a hvězdami, přičemž každá z písní je jakýmsi článkem v obecném řetězci pohybu „mezi nebem a zemí“. “. Pokud tedy prvních pět písní podle interpretace Zhitinského ukazuje postupný vývoj konfliktu uvedeného v první skladbě („Krevní skupina je na rukávu, / Moje sériové číslo je na rukávu“), pak šestá -“ Boshetunmai “ - je „zastávka“, zastávka. Během „zastávky“ autor s přátelskou ironií vzpomíná na Borise Grebenshchikova , Vasilije Shumova , Konstantina Kinčeva („Všichni říkají, že jsme spolu, / Všichni říkají, ale málokdo ví, ve kterém“). Z „Boshetunmai“ postupně vyrůstá hlavní téma druhé části alba – hledání podobně smýšlejících lidí, které začíná skladbou „In Our Eyes“ a rozvíjí se v té další („Zkus si se mnou zazpívat, / Vstaň se mnou") [3] [10] .
Filoložka Svetlana Petrova nabídla jiný pohled na vztah mezi písněmi v Krevní skupině. Podle jejího názoru lze každou ze skladeb považovat za samostatný příběh, ale dohromady vytvářejí děj, ve kterém má píseň „In Our Eyes“ zvláštní roli: v tomto díle „je koncept ontologické duality lidské existence formován“, ukazuje se problém volby světonázoru, kterému čelí lyrický hrdina [3] .
V textu písně je podle filoložky Světlany Petrové představena ontologická dualita bytí. Již první řádky ukazují, že naděje lyrického hrdiny, snažícího se zbavit vnitřní krize, jsou zničeny překážkami, včetně těch přírodních: "Čekali jsme na léto - přišla zima." Pokusy postavy a jejích podobně smýšlejících lidí najít harmonii ve svém i cizím domě se opět ukázaly jako neúspěšné: domy, do kterých vstupují, neposkytují očekávané teplo a nechrání před sněhem, který symbolizuje chlad v mezilidské vztahy: "Vešli jsme do domů, ale doma sněžilo." Aby si postavy uzavřely svůj prostor před nepřátelským světem, schovávají své „oči za závěsy víček“ [3] .
Déšť slouží jako jakási ochrana postav – tento prvek písně existuje „mimo dům“ a pomáhá přežít: „Šli jsme do deště a pili jsme vodu z louží.“ Déšť je v kontextu kompozice symbolem svobody: hrdinové, odmítající každodenní pohodlí, souhlasí s tím, že se namočí, aby si zachovali právo vybrat si cestu. Obraz lidí, pro které je voda „z louží“ atraktivnější než destilovaná voda z kuchyňského kohoutku, podle Petrové plně odpovídá „ pojmovým znakům rocku – protestu proti každodennímu, šosáckému vědomí“ [3] .
Některé z obrázků, které ukazují složitou filozofii hrdiny, se objevují v refrénu písně: "V našich očích je hvězdná noc, / V našich očích je ztracený ráj." Noc v Tsoiově díle zaujímá zvláštní místo – pro něj to není beznadějný opar, ale denní doba, která přináší naději. Hvězdy v tvorbě skupiny Kino hrají roli vůdčího majáku: dávají světlo a umožňují ztracenému cestovateli najít cestu (odkazy na tento vjem jsou přítomny např. v řádcích jiné písně: „Hvězda na nebi nad námi hoří, / není nikdo kromě ní, pomoz nám“). „Ztracený ráj“ sousedí s hvězdnou nocí, jejíž obraz je podle Petrové „ ambivalentní v interpretaci skalního autora , protože pokud je ráj ztracen, žije člověk v hříšném pozemském světě“. Jak Petrova zdůrazňuje, lyrický hrdina písně se nesnaží zničit svět, ve kterém se cítí nepohodlně, ale zároveň se mu nebojí vzdorovat. Postava si je vědoma toho, že život nabízí lidem mnoho možností, ale ty se „stanou skutečnými pouze tehdy, když volbu učiní člověk“ [3] .
V "Blood Type" stojí proti sobě dva způsoby života: sobecký, uzavřený život v domě a životní boj, hledání života spojené s obrazem Cesty. Hrdina v čele se svou hvězdou odmítá být klidný. <…> Je připraven bojovat sám za svůj ideál (brzy zazní motiv „celý svět jde do války proti mně“). To je cesta vyvolených, „bláznů“, z pohledu filištínů. Neustále je slyšet požadavek volby („Ráj ztracený v našich očích / Dveře jsou zavřené v našich očích / Co potřebuješ? Vyberte si!“).
— A. V. Leksina-Tsydendambaeva [11]Recenze na album „Blood Type“ obecně a píseň „In Our Eyes“ zejména mezi Tsoiovými současníky byly rozporuplné. Takže hudební kritik Artemy Troitsky , mluvící o reakci posluchačů na vydání nového rockového cyklu skupiny Kino, zmínil, že mládež 80. let, která žila v době „všeobecného rozkladu“, vnímala kazetu s nahrávka „Blood Type“ jako druh monolitu a „vyznání“: „Teenageři se za ni modlili. "Chtěli jsme písně - nebyla žádná slova." / Chtěli jsme spát — nebyly žádné sny““ [12] .
Spisovatel Alexander Zhitinsky v recenzi poznamenal, že „Blood Type“ se stalo „jedním z nejlepších alb v historii ruského rocku“. Novinář Vladimir Tereshchenko v roce 1988 napsal, že téma volby uvedené v písni „In Our Eyes“ může být zpočátku vnímáno jako dětská říkanka : „Vyberte si co nejdříve, nezadržujte dobré a čestné lidi“. Člověka však postupně napadají první otázky o světovém řádu a první zklamání a nesoulad mezi „aspirací a možností“: „Chtěli jsme pít – nebyla voda, / chtěli jsme světlo – nebyla hvězda. " Jakmile se dospělí lidé ocitnou v situaci konfliktu mezi „impulzem a realitou“, snaží se uhasit žízeň vodou z dešťových kaluží, upozornil novinář. Pokud jde o hudební složku alba, zmínil Tereshchenko Jurije Kasparjana , jehož práce byla „dobrá“ v řadě skladeb, včetně „In Our Eyes“: „překvapil jak rozmanitostí kytarových technik, tak komplikovanějším hudebním myšlením. " Evgeny Dodolev v témže roce 1988 poznamenal, že hlavní výhodou alba "Blood Type" je autorův přechod od bývalého rázného já k "nervóznímu my "; jako argument zařadil novinář do textu recenze citáty z písně "In Our Eyes" [13] [14] [15] .
Další hodnocení provedli rockový hudebník Alexander Titov a producent Andrey Tropillo . První přiznal, že nové album "Kino" není "žádný twat, ve kterém byl pak Tsoi vyčítán, ale prostě pocta módě." Druhý se domníval, že v tomto případě mluvíme o dobrém albu, které by se dalo nazvat „Krevní skupina po shlédnutí videí“: „Tsoi byl vždy rozpolcený mezi tragédií, vážností a popem. A tragédie nemůže být pop.“ [16] [17] .
Jestliže v 80. a 90. letech projevili hudební kritici zájem o píseň „In Our Eyes“, pak se v 21. století stala předmětem pozornosti zástupců vědecké komunity. Světlana Petrova, docentka katedry ruského jazyka a literatury na Leningradské státní univerzitě pojmenované po Puškinovi , tedy v článku věnovaném Tsoiově písni nastínila důležitost filozofické interpretace tohoto rockového textu. V roce 2013 vyšel ve sbírce „Ruská rocková poezie: Text a kontext“ článek Eleny Ivanové „Koncept „Noci“ ve struktuře jazykové osobnosti V. Tsoi, kde bylo poznamenáno, že v rámci tzv. tento problém, jedna z klíčových skladeb by měla být považována za "V našich očích." Trvalou relevanci písně zmiňují autoři článku „Zvláštnosti fungování intertextemu Ztracený ráj v ruské rockové poezii 20.–21. století“ od Ally Pavlové a Ljubova Ermakové („Filologický bulletin Horní Volhy“, 2020 , č. 4) [3] [18] [19] .
Píseň „In Our Eyes“ zní v řadě filmů natočených v 90. letech a 21. století. Mezi nimi jsou dva obrazy Alexeje Uchitela („ Poslední hrdina “, 1992; „ Tsoi “, 2020). V roce 2001 byla vydána kazeta Sergeje Bodrova " Sisters ", ve které byla - spolu s " Cuckoo ", " Watch Yourself ", " Knock ", zahrnuta také skladba " In Our Eyes ". Podle vzpomínek režiséra Alexeje Balabanova to byl on, kdo doporučil Bodrovovi, aby použil Tsoiovu hudbu v Sestrách a vysvětlil, že byla "velmi filmová": "A je to pravda a ona tam pracuje." Jak poznamenal autor článku „Ersatz Star: Tsoi and Cinematography“ A.V. Fadeeva („Russian Rock Poetry: Text and Context“, 2013), Tsoiho písně integrované do děje filmu nejsou jen organickým prvkem akce, ale také slouží jako „klíč k pochopení té či oné epizody“ [20] [21] .