Vdova

"Závěsný" řádek v typografické praxi - závěrečný řádek odstavce , umístěný na začátku proužku nebo sloupce , stejně jako počáteční řádek odstavce , který končil na konci proužku nebo sloupce. To znamená, že je to řádek, který je „odtržen“ od odstavce a „visí“ sám na předchozí nebo následující stránce.

Profesionální postoj k visícím čarám je negativní, ale úplný zákaz visutých čar neexistuje - jsou přijatelné v novinovém úpravě, v provozním tisku a podobných případech za předpokladu, že horní visutá řada není kratší než ⅔ formátu písma (tj. je šířka textu) a řádek před spodním závěsným řádkem také není menší než ⅔ nastaveného formátu. To znamená, že osiřelý řetězec by neměl být příliš krátký.

Důvody nechuti „visících“ řádků jsou částečně estetické (zkreslují vzhled typové lišty a zbavují jej tradičního obdélníkového tvaru), částečně technické - zhoršují čitelnost textu přenesením počátečního nebo koncového řádku odstavec na jinou stránku. Napsal Jan Tschihold že "jsou schopni urazit oko i mysl."

Moderní pravidla umožňují pouze ukončit pruh koncem řádku, začít pruh řádkem odstavce a také umístit odstavec z jednoho řádku na konec nebo začátek pruhu (například v přímé řeči, kdy je řádek na obou koncích a odsazení).

Kromě toho je povoleno začínat pás krátkými čarami v matematickém uvažování (například mezi vzorci jsou často čáry jako „a“, „nebo“, „zde“ a další).

"Závěsné" čáry v procesu rozvržení jsou zničeny pomocí metod vynucení a vkládání čar nebo zmenšením (zvýšením) pásu o jeden řádek. Problém osiřelého řetězce lze vyřešit následujícími způsoby:

• můžete se uchýlit k vynucení a vynucení  - manipulacím s mezerami mezi slovy a písmeny, abyste "zatáhli ocas";
• je možné na radu S. M. Lvovského „trochu upravit odstavec... Často se také zlepší kvalita textu.“ To je možné při rozložení vlastní kompozice, může to být obtížné nebo nemožné při rozložení děl jiných autorů a je to nemožné u děl autorů, kteří již nežijí;
• můžete zvětšit mezery mezi odstavci ( Tschichold o tom říká: "tento přístup je v rozporu s normami dobré typografie" );
• můžete zvětšit předchozí pruh o jeden řádek nebo snížit aktuální pruh o jeden řádek: ve druhém případě se objeví „slepý“ řádek, ale „není žádný nesoulad v počtu řádků“. Při aplikaci této techniky se Tschichold odvolává na praxi 18.–19. století.

Jedná se však o radikální metody; předpokládá se, že než se k nim uchýlí, pokusí se návrhář rozvržení vyřešit problém konkrétního odstavce soukromými prostředky.

Slangové názvy

Referenční literatura rozlišuje „horní závěsnou linii“ ( anglicky  widow  – vdova) a „dolní závěsnou linii“ ( anglicky  orphan  – sirotek). V ruském typografickém žargonu se oběma někdy říkalo „zasraná linie“ [1] [2] .

Poznámky

1. ↑ V. I. Dal. Blyad  // Vysvětlující slovník živého velkého ruského jazyka od Vladimira Dahla / ed. I. A. Baudouin de Courtenay. - 3. vyd. - 1903. - T. 1. A-Z.
2. ↑ Kniha memoárů I. M. Dyakonova . Svazek II. Kapitola 3. - Petrohrad, 1995.

Literatura

• Závěsná linka // Vydavatelský slovník-příručka: [elektronická. red.] / A. E. Milchin . - 3. vydání, Rev. a doplňkové — M .: OLMA-Press, 2006.
• Tschichold J. Závěsné linky, stejně jako otevírací linky ve spodní části stránky knihy .