Smlouvy Evropské unie

Smlouvy o Evropské unii jsou řadou mezinárodních smluv mezi zeměmi EU , které stanoví ústavní základy Evropské unie (EU) . Stanovují různé instituce EU , jejich postupy a cíle.

Smlouva o fungování Evropské unie [1] (před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se nazývala Smlouva o založení Evropského společenství nebo Římská smlouva, platná od roku 1958) a Smlouva o Evropské unii ( Maastrichtská smlouva platná od roku 1993) společně tvoří právní rámec EU. Od jejich podpisu byly opakovaně rozšiřovány prostřednictvím dodatků. Pokaždé, když do EU vstoupí nová země , jsou ve smlouvách provedeny nezbytné změny. Dodatečné dohody mohou ovlivnit i změnu některé části základních smluv. Existuje také řada cílených reformních pozměňovacích návrhů.

Podepsané smlouvy

Podepsán Dokument
vstoupil v platnost
 1948
1948
Bruselský pakt 		1951
1952
Pařížská smlouva 		1954
1955
Pařížské dohody 		1957
1958
Římské smlouvy 		1965
1967
Smlouva o fúzi 		1975
nepoužitelné
Rozhodnutí Evropské rady 		1986 Jednotný evropský akt z roku
1987
 1992
1993
Maastrichtská smlouva 		1997
1999
Amsterodamská smlouva 		2001
2003
Smlouva z Nice 		2007
2009
Lisabonská smlouva
                       
Tři pilíře Evropské unie:  
Evropská společenství:  
Evropské
společenství pro atomovou energii (Euratom)
Evropské
společenství uhlí a oceli (ESUO) 		Platnost vypršela v roce 2002 Evropská unie (EU)
    Evropské hospodářské společenství (EHS) Evropské společenství (EU)
    TREVI spravedlnost a vnitřní věci (SVV)  
  Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (PSJC)
  Evropská politická spolupráce
(EPC) 		Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
Nekonsolidované orgány Západoevropská unie (ZEU)    
Ukončení činnosti do roku 2011  
                   

Neratifikované smlouvy

Smlouva o založení Evropského obranného společenství

Na základě úspěšného uzavření Pařížské smlouvy byly vyvinuty snahy o znovuvyzbrojení Západního Německa v rámci evropské jednotné vojenské struktury zvané Evropské obranné společenství . Smlouva byla podepsána šesti členy 27. května 1952 a valná hromada začala připravovat smlouvu o Evropském politickém společenství , která měla zajistit demokratickou odpovědnost nové armády, ale tato smlouva byla zapomenuta poté, co byla v srpnu zamítnuta smlouva o Evropském obranném společenství. 30, 1954 francouzským Národním shromážděním .

Pokusy o anexi Norska v letech 1973 a 1995

Norsko se dvakrát pokusilo o vstup do Evropského společenství (později unie) a po dvou neúspěších v národních referendech Norsko od svého záměru vstoupit do EU upustilo. První smlouva byla podepsána v Bruselu 22. ledna 1972 a druhá na Korfu 24. června 1994.

Smlouva o Ústavě pro Evropu

Ústava Evropské unie měla sloučit všechny předchozí smlouvy (s výjimkou smlouvy Euratom) do jediného dokumentu. Obsahoval také změny v hlasovacím systému, zjednodušení struktury EU a posílení spolupráce v zahraniční politice. Smlouva byla podepsána v Římě 29. října 2004 a v případě, že by ji ratifikovaly všechny členské státy, měla vstoupit v platnost 1. listopadu 2006. To se však nestalo: nejprve dokument odmítla Francie během národního referenda 29. května 2005 a poté 1. června 2005 učinilo totéž Nizozemsko. Po „období reflexe“ byla ústava ve své původní podobě revidována a nahrazena Lisabonskou smlouvou .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (Lisabon, 13. prosince 2007) . Získáno 15. dubna 2015. Archivováno z originálu 15. dubna 2015.

Odkazy