Athénská smlouva (2003)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 4. června 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Athénská smlouva o rozšíření EU

Evropské země účastnící se smlouvy
     členy EU      Noví členové EU
Typ smlouvy Dohoda o přistoupení
Termín přípravy 16. prosince 2002
datum podpisu 16. dubna 2003
Místo podpisu  Řecko ,Atény
Vstup v platnost 1. května 2004
 • podmínky Ratifikace 10 zemí, které přistoupily k 15 členským zemím Evropské unie
podepsaný 25/25
Večírky
Úložný prostor Rada ministrů Itálie
Jazyky

řečtina , dánština , estonština , španělština , italština , lotyština , litevština , maltština , holandština , němčina , polština , portugalština , slovenština , slovinština , maďarština , finština , francouzština , chorvatština , čeština ,

švédský
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Smlouva o přistoupení z roku 2003 , také Athénská smlouva  , je smlouvou Evropské unie o rozšíření a přistoupení 10 nových členských zemí k ní: Česká republika , Kypr , Estonsko , Maďarsko , Lotyšsko , Litva , Malta , Polsko , Slovensko a Slovinsko , podepsané do 16. dubna 2003 v Aténách [1] . Smlouva vstoupila v platnost 1. května 2004 od okamžiku její ratifikace všemi 15 současnými členy EU a deseti novými zeměmi bloku [2] . Obsah smlouvy je výsledkem jednání, která skončila v Kodani dne 13. prosince 2002 [3] [4] .

Smlouva stanovila podmínky pro vstup 10 zemí do Evropské unie a je součástí Ústavy EU a je také právně závazná pro členské státy. Smlouva a ratifikační listiny byly uloženy u italské vlády , stejně jako další podobné smlouvy o rozšíření EU. Je k dispozici v právně závazné verzi ve všech úředních jazycích EU [5] .

Přistoupení Kypru se týká pouze jižní části ostrova, protože jednání o přistoupení Severního Kypru skončila neúspěchem. EU však formálně uznává jurisdikci Kyperské republiky na celém ostrově vzhledem k tomu, že Severokyperská turecká republika nezískala mezinárodní uznání [6] .

Ve všech zemích, které se staly kandidáty na členství v EU, s výjimkou Kyperské republiky, se konala oficiální referenda o souhlasu obyvatel se vstupem zemí do tohoto sdružení [7] .

Oficiální název

Oficiální právní název smlouvy o rozšíření Evropské unie v angličtině [5] je:

Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouská republika, Portugalská republika, Finská republika, Švédské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (členské státy Evropské unie) a Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Maltské republiky, Polské republiky, Slovinské republiky, Slovenské republiky, pokud jde o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kypr, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Maltská republika, Polská republika, Slovinská republika a Slovenská republika do Evropské unie .

V ruštině [8] :

Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouská republika, Portugalská republika, Finská republika, Švédské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (členské státy EU) a Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšsko, Litevská republika, Maďarská republika, Maltská republika, Polská republika, Slovinská republika a Slovenská republika ohledně přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky do Evropské unie .

Obsah

Smlouva o přistoupení , spolu s dalšími dokumenty, včetně všech ratifikačních listin členských států, má více než pět tisíc stran, což z ní dělá možná největší mezinárodní smlouvu v historii. Samotné pojednání se však skládá pouze z preambule a tří doplňujících článků. Obsahují následující prohlášení [5] :

Smlouva neobsahuje doložku o jejím ukončení. To znamená, že ji lze ukončit v souladu s mezinárodním právem. Vzhledem k povaze členství v EU však může odchod obnášet nutnost mnoha úprav jak na straně Evropské unie, tak na straně státu, který z ní zamýšlí vystoupit. Pravděpodobně by bylo nutné uzavřít zvláštní smlouvu o vystoupení, jako tomu bylo v roce 1985 při podpisu smlouvy o Grónsku , která legalizovala vystoupení Grónska z EU.

Veškeré změny dohody se provádějí v souladu s články 11-19 druhé části dohody o přistoupení. Kromě váhy hlasů a počtu zástupců členských států ve všech institucích EU se nejvýraznější změna týkala způsobu hlasování v Radě EU . Počínaje datem ratifikace Athénské smlouvy dne 1. listopadu 2004, kdykoli Rada Evropy hlasuje pro rozhodnutí kvalifikovanou většinou, vyžaduje to podporu většiny členských států, která současně představuje nejméně 232 členských států. z 321 hlasů (72,3 %), Kromě toho musí tyto státy představovat alespoň 62 % z celkového počtu obyvatel. V opačném případě nebude rozhodnuto [9] .

Akt o přistoupení

Nedílnou součástí smlouvy je akt o přistoupení, který obsahuje podrobné podmínky přistoupení státu k Evropské unii. Skládá se z 62 článků v jazycích oficiálních zúčastněných zemí, přibylo k ní 18 příloh, 10 protokolů, dále texty Římské a Maastrichtské smlouvy a smlouvy o založení EHS . Tvoří úplnou část smlouvy [10] [11] :

Aplikace

Aplikace jsou zvláštními částmi zákona o úpravě legislativního rámce Evropské unie , začlenění nových členů do něj a navázání společného fungování sdružení [8] [12] .

Protokoly

Protokoly jsou zvláštními částmi zákona, které upravují některé vnitřní záležitosti nových členských států, jako je jaderná elektrárna Ignalina v Litvě nebo hutní průmysl v Polsku a České republice .

Závěrečný akt

Závěrečný akt není součástí smlouvy, ale 44 prohlášení k němu připojených může ovlivnit jeho výklad. Obsahuje prohlášení vlád členských a kandidátských zemí, prohlášení Evropské komise o jejich vstupu do EU , jakož i dohodu o výměně informací a postupech konzultací mezi podpisem smlouvy o přistoupení a jeho nabytí účinnosti, ke kterému je připojeno jednat bez potřebných prohlášení.

V závěrečném aktu jsou ještě dvě deklarace, které byly přijaty společně všemi 25 členskými zeměmi, a to: Právo na sjednocenou Evropu [13] , které zmiňovalo záměr začlenit Bulharsko a Rumunsko do Evropské unie v roce 2007, jako společné prohlášení Evropského soudního dvora o možnosti navýšení počtu generálních advokátů Soudního dvora Evropské unie [11] .

Historie

Smlouva z Nice , která vstoupila v platnost 1. února 2003 , provedla nezbytné změny Smlouvy o Evropské unii s ohledem na její rozšíření v roce 2004 [14] . O členství požádalo celkem 13 států a jednání byla zahájena s dvanácti z nich ( Turecko zahájilo jednání teprve v roce 2005 ), avšak z 12 států se má pouze na deset vztahovat přístupová smlouva a nakonec se stát EU členové . Bulharsko a Rumunsko neudělaly dostatečný pokrok v jednáních o členství a nakonec se k EU mohly připojit až 1. ledna 2007 . K podpisu dohody hlavami kandidátských států a vlád EU došlo v Aténách , hlavním městě Řecka , 16. dubna 2003 [15] .

Ratifikace

Aby dohoda o přistoupení vstoupila v platnost, musí být ratifikována v souladu s ústavními požadavky dané země ve všech členských státech EU a kandidátským státem na její přímé začlenění do EU. 9 z 10 kandidátských zemí se rozhodlo uspořádat referenda o nutnosti vstupu do EU [16] . Všech devět referend nakonec prokázalo souhlas obyvatel příslušných zemí s členstvím. V průměru více než 75 % účastníků hlasování podpořilo přistoupení a občané Malty dali pro členství nejmenší procento hlasů : vstup do EU podpořilo pouze 54 % účastníků referenda [17] .

Kyperská republika byla jediným kandidátským státem, který se rozhodl neuspořádat referendum o svém členství v EU. Místo toho se v roce 2004 konalo referendum o znovusjednocení Kypru , který byl rozdělen od 70. let 20. století v důsledku kyperského konfliktu [18] [19] . Většina tureckých Kypřanů hlasovala pro znovusjednocení, zatímco většina řeckých Kypřanů naopak hlasovala proti. V důsledku toho byl vytvořen zvláštní protokol připojený ke smlouvě o přistoupení, který objasnil pravidla pro uplatňování či neaplikování protokolu na ty části Kypru, které nejsou pod kontrolou Kyperské republiky [20]. .

Po podpisu a ratifikaci byla smlouva a její další dokumenty uloženy u italské Rady ministrů v Římě , stejně jako jiné podobné smlouvy EU, a každý členský stát obdržel notářsky ověřenou kopii smlouvy [21] .

Proces ratifikace

Podepisování Tvrzení Ratifikace Na skladě s..

Časová osa smluv EU

Podepsán Dokument
vstoupil v platnost
1948
1948
Bruselský pakt
1951
1952
Pařížská smlouva
1954
1955
Pařížské dohody
1957
1958
Římské smlouvy
1965
1967
Smlouva o fúzi
1975
nepoužitelné
Rozhodnutí Evropské rady
1986 Jednotný evropský akt z roku
1987
1992
1993
Maastrichtská smlouva
1997
1999
Amsterodamská smlouva
2001
2003
Smlouva z Nice
2007
2009
Lisabonská smlouva
                       
Tři pilíře Evropské unie:  
Evropská společenství:  
Evropské
společenství pro atomovou energii
(Euratom)
Evropské
společenství uhlí a oceli
(ESUO)
Platnost vypršela v roce 2002 Evropská unie (EU)
    Evropské hospodářské společenství (EHS) Evropské společenství (EU)
    TREVI spravedlnost a vnitřní věci (SVV)  
  Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (PSJC)
  Evropská politická spolupráce
(EPC)
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
Nekonsolidované orgány Západoevropská unie (ZEU)    
Ukončení činnosti do roku 2011  
                   

Poznámky

  1. Historie Evropské unie - 2003  (anglicky) . Evropská unie . Získáno 27. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 17. dubna 2021.
  2. Historie Evropské unie - 2004  (anglicky) . Evropská unie (27. 4. 2021). Získáno 27. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 17. dubna 2021.
  3. Historie Evropské unie - 2002  (anglicky) . europa.eu . Webový portál EU . Získáno 7. června 2021. Archivováno z originálu dne 17. dubna 2021.
  4. Běloruský žurnál mezinárodního práva a mezinárodních vztahů 2003 - č. 1 . evoluce.info . Získáno 7. června 2021. Archivováno z originálu dne 29. dubna 2021.
  5. ↑ 1 2 3 Smlouva o přistoupení: duben 2003 – obsah . www.europarl.europa.eu . Získáno 27. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 15. května 2021.
  6. VYSOKÁ KOMISE KYPRSKÉ REPUBLIKY V CANBEŘE - Kypr a  EU . www.mfa.gov.cy _ Získáno 27. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 17. dubna 2021.
  7. EUR-Lex - C:2003:227E:TOC - CS - EUR-  Lex . eur-lex.europa.eu (27-04-2021). Staženo 27. dubna 2021. Archivováno z originálu 19. dubna 2021.
  8. ↑ 1 2 Dohoda mezi členskými mocnostmi Evropské unie a kandidátskými mocnostmi . www.zakon.rada.gov.ua _ Získáno 27. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 17. dubna 2021.
  9. Smlouva o založení Evropského společenství (ve znění Smlouvy z Nice) - Právo Evropské unie . eulaw.ru _ Získáno 29. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 29. dubna 2021.
  10. ↑ Problémy - Obchodní politika - Rozšíření  . www.orgalime.org . Datum přístupu: 27. dubna 2021.
  11. ↑ 1 2 EUR-Lex - L:2003:236:TOC - CS - EUR-Lex . eur-lex.europa.eu . Získáno 27. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 18. dubna 2021.
  12. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů Text s  významem pro EHP . eur-lex.europa.eu . Získáno 27. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 17. dubna 2021.
  13. Athénská deklarace ze 16. dubna  2003 . www.consilium.europa.eu . Staženo 29. dubna 2021. Archivováno z originálu 8. ledna 2021.
  14. 16. Jaké jsou dohody o přistoupení z let 2003 a 2005? . právní věda.klub . Získáno 29. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 29. dubna 2021.
  15. Přehled smlouvy o přistoupení Kypru, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Malty, Polska, Slovenska, Slovinska k Evropské  unii . core.ac.uk. _ Maastrichtská univerzita Evropský institut pro veřejnou správu Magistr v oboru evropské veřejné záležitosti. Získáno 27. dubna 2021. Archivováno z originálu dne 17. dubna 2021.
  16. EU-upplysningen - Folkomröstningar  (anglicky) . web.archive.org . Datum přístupu: 27. dubna 2021.
  17. Maltští voliči těsně schvalují vstup do Evropské unie  , The New York Times . Archivováno z originálu 26. listopadu 2016. Staženo 27. dubna 2021.
  18. Analýza kyperského referenda o Annanově plánu  * . www.polres.gr _ Získáno 8. května 2021. Archivováno z originálu dne 29. března 2016.
  19. Turecko a problém uznání  Kypru . www.europarl.europa.eu . Získáno 8. května 2021. Archivováno z originálu dne 12. června 2019.
  20. Oddíl X: Kyperská nařízení, článek 68 . Získáno 7. června 2021. Archivováno z originálu dne 25. dubna 2021.
  21. Přehled smlouvy o přistoupení Kypru, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Malty, Polska, Slovenska, Slovinska k Evropské  unii . core.ac.uk. _ Získáno 7. května 2021. Archivováno z originálu dne 17. dubna 2021.

Literatura

Odkazy