Rozpočet Evropské unie , rozpočet EU , evropský rozpočet - rozpočet , schéma příjmů a výdajů Evropské unie , sestavené na sedm let [1] .
Rozpočet slouží k financování unijní politiky (v oblasti zemědělství, rozvoje dopravních sítí, pomoci zaostávajícím regionům, výzkumu a na podporu rozvojových států mimo EU) a správního aparátu svazu. Asi pět procent rozpočtu jde na administrativu , asi 95 % na celounijní politiku. [2]
Za přidělování rozpočtu jsou oficiálně odpovědné tři orgány EU :
V praxi se jednání o rozpočtu řídí spíše zájmy členských států. To je patrné zejména v Radě, kde je vyžadováno jednomyslné schválení rozpočtu.
Kromě sedmiletého rozpočtu přijímá každý rok roční rozpočet. Navrhuje jej Evropská komise, zvažuje a pozměňuje Evropský parlament a Rada. Roční rozpočet je plánován předem (před začátkem roku), ale konečné propočty inkasovaných plateb od každého státu se provádějí až na konci rozpočtového roku, kdy jsou známy příjmy a výdaje. Na úplný závěr je vypočítána návratnost části příspěvků Spojeného království, protože závisí na počtu příspěvků této země a objemu finančních prostředků přidělených EU Spojenému království na realizaci unijních projektů.
Evropský účetní dvůr je jedním ze sedmi řídících orgánů Evropské unie. Komora vznikla v roce 1975 za účelem kontroly rozpočtu svazu a jeho institucí. Účetní komora je vyšetřovací auditorská agentura . Jeho hlavním cílem je posoudit správnost uplatňování unijního rozpočtu, boj proti nezákonnému utrácení a špatnému hospodaření s finančními prostředky. Komora může nahlížet do evidence jakékoli instituce nebo úředníka zabývajícího se hospodařením svazu. Po skončení rozpočtového roku komora zpracovává výroční zprávu, která je zasílána dalším institucím Unie včetně Evropského parlamentu. Kromě toho mohou auditoři kdykoli zaslat zvláštní zprávu týkající se určitých problémů při využívání finančních prostředků [3] .
Služba interního auditu byla založena jako nezávislá instituce v rámci Evropské komise v roce 2001 za účelem provádění finančních auditů a vytváření standardů výkaznictví a auditu . V důsledku jejích aktivit ve vykazovaném roce 2017 poprvé klesl podíl rizikových plateb na méně než 2 % [4] .
Tradiční vlastní zdroje - daně vybírané Evropskou unií, zejména dovozní cla na zboží vstupující do EU. Cla vybírá stát, do kterého dovezené zboží dorazí. Státy si mohou vzít část dovozního cla na pokrytí administrativních nákladů (až 25 %). Na správný výběr cel dohlíží Evropská komise, za chyby v celní správě jsou odpovědné země [5] .
Příjmy z DPH se zjišťují na základě základu DPH každého státu harmonizovaného podle pravidel EU, ze kterého je pro všechny země účtováno stejné procento. Základ DPH, který má být harmonizován, však nesmí překročit 50 % HND země. Toto pravidlo bylo zavedeno, aby se zabránilo méně bohatým zemím platit neúměrně svým schopnostem, protože spotřeba a v důsledku toho DPH mají největší příspěvek k HND v relativně nerozvinutých zemích. Od roku 2007 je sazba uvalená na harmonizovaný základ DPH každé země stanovena na 0,3 % [6] .
Příjmy z HND [5] tvoří největší část rozpočtu EU. Pro stanovení výše odpočtu se používá prosté vynásobení HND země za rok určitou sazbou. Sazba je pro všechny země stejná. Je určena výší příjmů potřebných k pokrytí rozdílu mezi náklady zahrnutými do rozpočtu EU a příjmy pocházejícími z jiných zdrojů. Příjem z HND je tedy posledním zdrojem, který se poskytuje k naplnění rozpočtu; stanovením jeho hodnoty dosahují bezdeficitního rozpočtu. V roce 2012 byla sazba, kterou se násobí HND země, stanovena na 0,7554 % a příspěvek příjmů z HND k celkovým příjmům rozpočtu činil 76 % (98 161,8 milionů EUR) [6] [7] .
Mezi další příjmy patří daně z platů zaměstnanců institucí EU, sazby bankovních vkladů, příspěvky ze zemí mimo EU, vratky nevyužitých prostředků, pokuty podnikům porušujícím právo EU a přebytek rozpočtu za předchozí rok. V roce 2012 činily ostatní příjmy 8 613,8 mil. eur, přebytek z roku 2011 činil 1 499 mil. eur [6] .
Pro výdajovou stranu rozpočtu zavádí Evropský parlament, Rada a Komise víceletý finanční rámec, který omezuje výdaje Unie na pevně stanovenou dobu a stanoví maximální částky povolené pro použití v hlavních oblastech výdajové strany rozpočtu. rozpočtu (těmto oblastem se říká okruhy nebo kapitoly).
Údaje o příspěvku každého státu do unijního rozpočtu a o platbách z něj nám umožňují vypočítat saldo rozpočtu každé země, tedy rozdíl mezi prostředky přidělenými státu (bez prostředků na správu) a národním příspěvkem upraveným podle zvláštního vzorce [8] [9] . Níže jsou uvedeny země s nejvyššími (dostávají více) a nejnižšími (více dávají) fiskálními zůstatky v absolutních hodnotách a jako procento HND za rok 2012.
|
|
|
|
Finanční rámec na léta 2007-2013 určil tři prioritní oblasti, pro jejichž naplnění byly vytvořeny 4 kapitoly výdajové části rozpočtu:
kapitoly:
1) Stálý růst
1a) Konkurenceschopnost pro hospodářský růst a zaměstnanost (výzkum a inovace, vzdělávání a odborná příprava, transevropské dopravní sítě, sociální politika, hospodářská integrace) – 9 % příjmů.
1b) Vyrovnání pro hospodářský růst a zaměstnanost (Pomoc nejméně rozvinutým regionům a zemím EU, meziregionální spolupráce) - 35,6 %.
2) Řízení přírodních zdrojů ( Společná zemědělská politika Evropské unie , Společná rybářská politika EU, rozvoj venkova a péče o životní prostředí) - 42,5 %.
3) Občanství, svoboda, bezpečnost a spravedlnost
3a) Svoboda, bezpečnost a právo (vnitřní věci a spravedlnost, bezpečnost hranic, imigrační a uprchlická politika) – 0,8 %
3b) Občanství ( veřejné zdraví ; ochrana spotřebitele; kultura , mládež, informační politika, dialog s občany) – 0,5 %.
4) Zahraniční záležitosti (veškeré aktivity unie na mezinárodním poli. Nezahrnuje Evropský rozvojový fond) .) - 5,7 %.
5) Administrativa (administrativní náklady všech odborových institucí , důchody a školy pro děti zaměstnanců institucí EU) - 5,8 %.
6) Kompenzace (dočasná kapitola, včetně kompenzačních plateb souvisejících s posledním rozšířením EU) - 0,1 % [10] .
Dne 29. června 2011 Evropská komise navrhla institucím EU finanční rámec na období 2014–2020 (finanční rámec stanoví maximální výši prostředků, které může EU ročně vynaložit na rozpočtové hlavy) [11] . Sedm členských zemí kvůli obtížným ekonomickým podmínkám požadovalo snížení rozpočtu EU minimálně o 100 miliard eur. Většina zemí, které prosazovaly snížení, byly dárcovské státy (mezi nimi Spojené království, Švédsko, Finsko, Německo, Rakousko a Nizozemsko). Jejich odpůrci a odpůrci škrtů byly především státy, které dostávají z rozpočtu více, než dávají [12] .
Ve dnech 22. – 23. listopadu 2012 proběhl tzv. summit EU . Jednalo se o parametrech rozpočtu do roku 2020, ale evropští lídři se nedokázali dohodnout. Rozhodnutí bylo odloženo na příští rok [13] . Na summitu 8. února 2013 byl po dlouhých jednáních schválen rozpočet EU. Poprvé v historii byla oproti rozpočtu 2007-2013 snížena výdajová strana rozpočtu. Maximální možné výdaje EU na období 2014–2020 by neměly přesáhnout 960 miliard eur, což odpovídá 1 % HND unie (snížení o 3,5 % oproti předchozímu rozpočtu). Skutečně plánované výdaje byly stanoveny na úrovni 908,4 miliardy eur (942,78 miliardy bylo v předchozím rozpočtu) [14] [15] .
Návrh rozpočtu dohodnutý na summitu byl 13. března zamítnut Evropským parlamentem. Poslanci častěji nesouhlasili s rozdělováním prostředků podle kapitol, nikoli s celkovým rozpočtem [16] . Jednání mezi Radou a Evropským parlamentem pokračovala několik měsíců. Evropský parlament vznesl několik požadavků, mezi nimi zvýšenou flexibilitu rozpočtu (volné přerozdělování prostředků z jedné položky do druhé) a možnost revize finančního rámce v roce 2016. Dne 19. listopadu 2013 Evropský parlament drtivou většinou podpořil návrh rozpočtu poté, co Rada souhlasila s požadavky [17] [18] .
Dne 23. května 2018 představila Evropská komise návrh rozpočtu EU na rok 2019. Jeho výše činila 166 miliard eur úvěrových závazků, z toho platby 149 miliard eur, což je o 3 % více než rozpočet na rok 2018. Návrh rozpočtu je založen na podmínce, že poté, co Spojené království opustí Evropskou unii, nepřestane do konce roku 2020 finančně přispívat na plnění rozpočtů EU [19] .
Diskuse o návrhu rozpočtu na roky 2021–2027 vypracovaném Evropskou komisí začala 12. října 2018 na konferenci na vysoké úrovni Rozpočet EU pro budoucnost – cesta vpřed, na které se sešlo 700 účastníků ze všech členských zemí EU. Evropský komisař pro rozpočet a lidské zdroje Günter Oettinger na něm upozornil, že v očekávání krize očekávané v roce 2021 by EU měla využívat zdroje racionálněji a aktivně zvyšovat konkurenceschopnost prostřednictvím inovací a nových technologií [20] . Dříve budou největší programy – Fond soudržnosti a zemědělské dotace – škrtány.
Po Brexitu se Evropská komise rozhodla reagovat na tvrzení dárcovských zemí o nepřiměřených platbách do souhrnného rozpočtu a revidovala strukturu příspěvků. V letech 2021–2027 tedy bylo navrženo snížit příspěvek, vypočtený jako procento HDP , z 1,17 % na 1,14 % a podíl cel z 20 % na 10 %. Bohaté země EU tak v letech 2021-2025 ušetří [20] :
G. Ettinger zároveň zdůraznil, že bohaté země získávají více výhod ze společného trhu, protože za peníze, které přispěly do rozpočtu a převedly do „ Rize , Tallinnu a Lublaně “, nakupují zařízení a průmyslové výrobky z Německa a Holandska. . Připomněl také, že Spojené království, aby mohlo využívat společný trh, za něj bude muset zaplatit – i když ne 12 miliard eur ročně.
Snížením dříve přijatých příspěvků navrhla Evropská komise nové příjmové položky, které se týkají především chudých zemí [20] .
Poplatek za nerecyklovaný plast dosáhne eur za kilogram a dotkne se nových zemí EU, kde je tříděný sběr a recyklace odpadu špatně zaveden. V současnosti Evropa produkuje 25 milionů tun plastového odpadu, z nichž se pouze 30 % recykluje, přičemž je potřeba 50–55 %. Zavedením „daně na balíčky“ Dánsko od roku 1994 snížilo jejich spotřebu z 800 na 400 milionů ročně. Irsko , Finsko , Lucembursko , Nizozemsko a Německo přijaly podobná opatření . Ostatní zaplatí od 4 do 8 miliard ročně.
Příjmy z obchodování s emisemi CO 2 : 40 % přidělených kvót bude ponecháno zúčastněným zemím a příjmy ze zbytku budou muset být zaplaceny. Ročně by se to mělo akumulovat od 1,2 do 3 miliard.
Nové příspěvky z daně z příjmu právnických osob - až 6 % z poplatků v každé zemi.
Vzhledem k tomu, že podíl investic na HDP EU zaostává nejen za USA a Čínou, ale i za vlastními ukazateli předchozích desetiletí, zavedla Evropská komise od roku 2014 nový nástroj na podporu podnikatelské iniciativy: záruky. Junckerův plán , Evropský strategický investiční fond, byl navržen tak, aby dal Evropské investiční bance 26 miliard EUR, aby získala 500 miliard EUR z trhu v oblastech od infrastruktury a energetiky až po sociální služby. Nápad se ukázal jako pozitivní: investováním 1,3 miliardy do COSME, programu pro konkurenceschopnost podniků Evropské investiční banky , mohla Evropská komise oslovit 330 000 podnikatelů a přilákat 25 miliard. nebo dva se ukáží jako finančně úspěšné, ale tyto dva úspěšné zajistí ziskovost investic obecně. V rámci záruk bylo vyplaceno asi 9 milionů eur, ale ze stovek podniků se jen jeden ukáže jako neúspěšný.
Evropská komise proto pro nové plánovací období navyšuje investiční fond InvestEU na 38 miliard, ale k okruhu partnerů se připojí EBRD , Banka Rady Evropy a další finanční instituce . Plánovaná výše investic bude 650 mld. Důraz bude kladen na objektivní ukazatele, nikoli na objem. Členské země jsou rovněž vyzvány, aby se zapojily do využití až 5 % strukturálních fondů na program.
Hlavními směry projektu jsou trvalá infrastruktura, výzkum, inovace, malé a střední podniky (pod 11,5 miliardy jako záruky, tyto oblasti by měly získat 185, 200 a 215 miliard), sociální investice a dovednosti (4 miliardy) [ 21] .