| Viditelná píseň | |
|---|---|
| Scéna ze hry | |
| Žánr | performance-koncert |
| Na základě | populární písně |
| Autor | studenti 4. ročníku LGITMiK |
| Výrobce |
G. Tovstonogov A. Katsman M. Rekhels V. Balashov V. Vorobyov B. Gersht S. Nats E. Padve V. Soshnikov |
| herci | studenti 4. ročníku LGITMiK |
| Společnost | Leningradský státní institut divadla, hudby a kinematografie |
| Země | SSSR |
| Jazyk | ruský jazyk |
| Rok | 1965 |
| Ocenění | Laureát Mezinárodního festivalu studentských divadel v Jugoslávii ( Záhřeb ) |
„Visible Song“ je mezník performance-koncert 60. let, vytvořený studenty Vzdělávacího divadla Leningradského státního institutu divadla, hudby a kinematografie (LGITMiK) pod vedením Georgije Aleksandroviče Tovstonogova [1] [2] [3 ] .
Lidový umělec SSSR Georgij Aleksandrovič Tovstonogov řídil Leningradské Velké činoherní divadlo a zároveň učil na LGITMiK . Učitelskou práci v ústavu považoval za věc prvořadého významu. Mladí režiséři podle jeho názoru trpěli neschopností plasticky vyjádřit své myšlenky, nechápali účel herců, kteří v představách mladých režisérů nebyli ničím jiným než pomocným materiálem v představeních. Tyto problémy byly spojeny s nerozvinutou režisérovou fantazií, která zůstala bez skutečného tréninku po celá jeho studentská léta. G. A. Tovstonogov se pokusil restrukturalizovat vzdělávání mladých režisérů. Vytvořil „syntetický“ kurz, kde se rozhodl společně školit herce a režiséry. Budoucí režisér musí také následovat cestu budoucího herce, osvojit si jeho zkušenosti, a tudíž pochopit jeho roli v představení a jeho možnosti [1] . G. A. Tovstonogov předpokládal, že režiséři, kteří prošli hereckou školou, získají zkušenosti, které jim v budoucnu usnadní práci s interprety, skladateli a hudebníky. Georgy Alexandrovič Tovstonogov přišel s nápadem vytvořit performance-koncert, přišel také s názvem „Visible Song“ [2] .
Podle Tovstonogova jsou základem „viditelné písně“ následující principy [2] :
Byl koncipován jako trénink režisérovy fantazie – zviditelnit jejich oblíbené písničky pro mládež. Skutečná píseň je totiž ve své podstatě velmi dramatická a je důležité najít její obrazové, vizuální řešení, vyjádřit ji vlastními stylistickými prostředky – není to pro režiséra bez pěti minut důstojné dílo?
— Z rozhovoru s G. A. Tovstonogovem [1]Hra měla premiéru 29. prosince 1965 na scéně Leningradského divadla Lenin Komsomol .
Představení „Viditelná píseň“ sestávalo z osmnácti krátkých divadelních etud – hudebních i choreografických – všechny nastudovali studenti režie kurzu „syntetika“. Celé představení se odvíjelo jako souvislá akce. Prolog a finále byly natočeny na materiál písně O. Feltsmana Song of Songs . „Milují píseň, znají píseň, lidé jí rozumí“ – tak začala hra [3] . V každé hře byli všichni studenti zaměstnáni jako herci - jak ti, kteří studovali na herecké katedře, tak ti, kteří se chystali stát se režiséry. Prezentovány byly písně různých dob, žánrů, národnosti, různé hudební a poetické kvality. Mezi inscenovanými písněmi bylo mnoho populárních, např. „A kdo ví“ od M. Isakovského a V. Zacharova a „Sbohem, chlapci“ od B. Okudžavy . Každá píseň ve hře už není jen zhudebněná poezie. Její neviditelní hrdinové, sotva poznamenaní, získali tvář a charakter, zdůrazňovali detaily akce. Písně se staly „konvexními“, ožily. Studenti tvořili své představení s nadšením, lehkostí a nadšením [2] . Všechna hudební čísla zahráli žáci sami, sami hráli na hudební nástroje [2] .
Na jevišti nebyla použita kulisa . Chlapci vystupovali v černých kalhotách a bílých košilích, dívky v černých přiléhavých pletených gymnastických trikotech a sukních. Někdy byl tento outfit doplněn o samostatné detaily - barevný šátek, deštník, vějíř nebo čepici. Paruky a make-up nebyly použity. Ve skladbě k písni Bulata Okudžavy „Goodbye, boys“ byly postavy pochodujících chlapeckých vojáků vytrženy ze tmy reflektorem a promítnuty jako obrovské stíny na pozadí [4] . Při provedení písně „Umbrellas“ od P. Hertlastudenti použili červené židle jako rekvizity. Buď stáli na židlích a dívali se dolů jakoby z okna, pak je zvedli nad hlavu a proměnili je buď ve střechu, nebo v deštníky [2] .
| Píseň | Skladatel | Autor textu | Účinkující |
|---|---|---|---|
| "O velrybě" | A. Eshpay | Y. Kim | Všichni účastníci představení |
| "V lese poblíž fronty" | M. Blanter | M. Isakovskij | Dmitrij Bekojev, Viktor Kostecký |
| "loutky" | Melodie savojské písně | P. J. Beranger | Roman Litvinov, Albert Mirov, Jurij Chochlikhov |
| "Píseň Ofélie" | A. Vysockij | A. Voznesenského | Faina Nikitina, Vadim Jakovlev |
| „Píseň krále Jindřicha IV“ | T. Khrennikov | A. Gladkov | Jurij Chochlikov |
| "deštníky" | P. Hertel | Ya. Slavikovsky (ruský text L. Kukso ) | Vadim Jakovlev |
| "Vojáci z bažin" | Slova a hudba vězňů tábora "Bergemoor" | R. Litvinov, L. Nitčenko, V. Ryndin, L. Sekirin | |
| "Casey Jones" | Americká píseň | D. Hill | V. Iljičev , S. Ivanov, Y. Chochlikov |
| "Boty" | Slova a hudba B. Okudžava | Faina Nikitina, Galina Filimonova, Vadim Jakovlev, Vladimir Tykke | |
| "Dej mi lístek na rozloučenou" | Americká lidová melodie | L. Hughes | Divadelní umělci |
| "A kdo ví" | V. Zacharov | M. Isakovskij | Zoja Krasnova, Ludmila Lebedeva, Viktor Iljičev, Vadim Jakovlev, Jurij Chochlikov, Viktor Kostetsky , Galina Voronova, Vjačeslav Ryndin |
| „Balada o Mackey the Knife“ | K. Weil | B. Brecht | G. Filimonova, V. Jakovlev, S. Ivanov, Yu. Chochlikov, A. Balter , A. Otmorskaya |
| "Vítězný král" | A. Dulov | S. Ivanov, G. Voronova, V. Iljičev, V. Tykke, D. Bekojev | |
| "James Kennedy" | Anglická píseň | Ruský text S. Fogelsona | V. Jakovlev, R. Litvinov, V. Iljičev, L. Sekirin |
| "Píseň o Vanka Morozov" | Slova a hudba B. Okudžava | V. Iljičev, V. Kostecký, G. Voronová, S. Ivanov, L. Nitčenko | |
| "Sbohem chlapci" | Slova a hudba B. Okudžava | Divadelní umělci | |
| "Khutorok" | Ruská lidová píseň | A. Koltsov | Z. Krasnova, V. Iljičev, R. Litvinov, V. Jakovlev, V. Ryndin, Ju. Chochljakov, V. Kostetskij, S. Ivanov |
| "Pochod nadšenců" | I. Dunajevskij | V. Lebeděv-Kumach | Všichni účastníci představení |
Představení se setkalo s mimořádným nadšením. Za dva roky existence "Visible Song" bylo uskutečněno více než 100 představení a všechna byla vyprodána [3] .
Představení odpovídalo duchu doby, odráželo naděje generace na změny, které s sebou přineslo chruščovovské „tání“ a první relativně liberální roky brežněvovského období. Odklon od tradičního dramatu, askeze scénografie, vysoká spiritualita písňového materiálu, nonkonformismus vyvolaly silnou odezvu u mladší generace diváků, „nakažených“ stejnými morálními a estetickými hodnotami. Tento soulad „ super -úkolu “ představení s „superočekáváním“ veřejnosti do značné míry předurčil fenomenální úspěch představení [2] .
Stovky lidí snily o lístku navíc, někteří z nich stáli od samého začátku Mokhovaya a s nadějí se ptali každého kolemjdoucího: „Je tam lístek navíc?
- Z memoárů E. R. Ganelina [3]Představení mělo velký úspěch v tuzemsku i zahraničí.
Mnohokrát se hovořilo o tom, že hlavní obsazení představení by se mohlo stát jádrem budoucího divadla mládeže, které by se pro Leningrad mohlo stát tím, čím se pro Moskvu stalo divadlo Sovremennik , ale nestalo se tak [1] .
20 let po "Visible Song" v roce 1985 v dílně Tovstonogova vzniklo vzdělávací představení "Songs of Memory" - inscenace písní o Velké vlastenecké válce . V roce 1989 bylo nastudováno kurzové představení režijního oddělení „Vše znovu“, které restaurovalo „Viditelné písně“ [2] .
Kompletní záznam představení se nedochoval [5] , nicméně v roce 1966 byl podle scénáře Juliana Semenova uveden film Jurije Jegorova „ Není nejlepší den “ . Ve filmu je použit úryvek ze hry „Visible Song“, ve které je provedena etuda k písni Bulata Okudzhavy „Goodbye, Boys“ [4] .