Kaiserlichmarine

Císařské
námořní síly
Němec  Kaiserliche Marine
Roky existence 1871-1918
Země  Německá říše
Zahrnuje
Účast v Samojská občanská válka Samojská
krize
Povstání Abushiri Povstání
Ihetuanů
Venezuelská krize (1902–1903)
Povstání Sokeh
První světová válka
Nástupce Reichsmarine
velitelé
Významní velitelé Wilhelm I
Friedrich III
Wilhelm II
Alfred von Tirpitz
Reinhard Scheer
Friedrich von Ingenohl
Hugo von Paul
Franz von Hipper
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kaiserlichmarine ( německy:  Kaiserliche Marine , přel. Imperial Navy ) - námořní síly Německé říše založené na námořních silách Pruského království , jejichž hlavním úkolem byla pobřežní obrana. Existovaly od roku 1871 do roku 1919 . Zvláště výrazně vzrostly za vlády Wilhelma II ., za státního tajemníka ministerstva námořnictva Alfreda von Tirpitz , který podporoval myšlenky amerického námořního teoretika Alfreda Thayera Mahana . Výsledkem byly námořní závody ve zbrojení s Velkou Británií , během kterých se německé námořnictvo stalo jednou z nejvýznamnějších námořních sil na světě, hned za Brity. Povrchové síly byly během první světové války neúčinné, účastnily se pouze jedné velké bitvy - Jutsko , jejíž výsledek lze označit za nejistý. Současně se flotila ponorek výrazně rozšířila a představovala velkou hrozbu pro britské zásobovací cesty. Po skončení války byla většina lodí internována spojenci a poté potopena zbývajícími německými posádkami ve Scapa Flow v roce 1919.

Hlavní síly císařského námořnictva se nazývaly Flotila volného moře ( německy  Hochseeflotte ). Lodě císařského námořnictva byly označeny jako SMS německé.  Seiner Majestät Schiff (loď Jeho Veličenstva). Nástupcem císařského námořnictva byla „ Státní flotila “ ( německy  Reichsmarine ) Výmarské republiky .

Organizace

V roce 1889 byla německá admiralita zrušena a nahrazena třemi orgány:

Vypracování operačních plánů přešlo na vrchní velení flotily, které postupně vedli admirálové von der Goltz [1] (29. 1. 1889–1895) a von Knorr (1895–1899).

V roce 1899 následoval rozkaz císaře Viléma II., který změnil dosud existující systém řízení německého námořnictva. V prvním čtvrtletí roku 1899 byla vydána dvě důležitá rozhodnutí německého kabinetu ministrů.

První dekret z 27. února 1899 zavedl novelu zákona o loďstvu z roku 1898 za účelem zavedení nové klasifikace typů lodí. Bitevní lodě 1. třídy a bitevní lodě 3. třídy dostaly jednotné označení „bitevní loď“.

S ohledem na rozhodnutí císaře převzít přímou kontrolu nad námořními silami říše bylo druhým dekretem kabinetu ze 14. března 1899 zrušeno vrchní velení námořnictva, protože existovalo vrchní velení. jako zprostředkující orgán mezi hlavou státu a nejvyššími námořními úředníky se stal zbytečným. Současně byly jeho funkce převedeny na šest velitelských instancí přímo podřízených Kaiserovi:

  1. hlavní kontrolní úřad flotily,
  2. císařské námořní ministerstvo,
  3. hlavní námořní velitelství,
  4. námořní úřad,
  5. hlavní velitelé přístavů Baltského a Severního moře,
  6. velitelé perutí - praktické a křižníky

Hlavní roli ve velení hrálo císařské námořní ministerstvo a námořní kabinet. Oddělení velitelství vrchního velení však bylo ponecháno a dostalo do budoucna název námořní generální štáb, který upravoval jeho přímou účast na plánování budoucích operací německého námořnictva. Viceadmirál Bendemann, náčelník štábu, se stal prvním náčelníkem námořního generálního štábu. 1. squadrona přitom byla přímo podřízena přímo samotnému císaři a do čela hlavního inspekčního úřadu flotily byl postaven jeden z nejstarších admirálů. Svou existenci si zachoval i námořní kabinet, do jehož kompetence bylo kromě stálých funkcí zařazeno i rozhodování o personálních otázkách (jmenování, vyznamenání, sňatky atd. důstojníků flotily).

Taktické činnosti a operační vývoj mělo nyní na starosti hlavní námořní velitelství prostřednictvím svých oficiálních orgánů, z nichž hlavní byl generální štáb námořnictva. Před první světovou válkou se ve funkci náčelníka generálního štábu námořnictva vystřídalo sedm admirálů.

Záležitosti bojového výcviku byly svěřeny císařskému námořnímu ministerstvu hlavním námořním velitelstvím. Myšlenku generála von Capriviho – útok na severní pobřeží Francie – sdílelo jak vrchní velení flotily, tak i generální štáb námořnictva, a stala se základem operačních plánů jak v případě izolovaný konflikt s Francií a vojenský střet Dual nebo Triple Alliance.

Složení

První světová válka

Německé námořnictvo (24 dreadnoughtů a bitevních křižníků) bylo přečísleno britskou flotilou (34 dreadnoughtů a bitevních křižníků na začátku války) [2] a snažilo se oslabit blokádu Německa a podkopat zásobování Velké Británie a současně vést aktivní tažení v Baltském moři proti ruské baltské flotile.

Hodnosti

Vlajky lodí a lodí

Vlajky úředníků

Viz také

Poznámky

  1. ↑ RGAVMF F. 417, op. 1, D. 573, L. 3-4
  2. ↑ Bitevní lodě Dreadnought 1914 (nepřístupný odkaz) . Získáno 4. prosince 2008. Archivováno z originálu 6. března 2016. 

Odkazy