Kaipirský dialekt

Caipira (z jazyka Tupi ka'apir nebo kaa-pira , což znamená „řezač keřů“) je dialekt brazilské portugalštiny mluvený v São Paulu a sousedních územích Mato Grosso do Sul , Goiás , Minas Gerais a Parana .

Historie

Formování dialektu etnické skupiny Caipira začalo příchodem portugalštiny do San Vicente v šestnáctém století. Moderní stipendium poukazuje na několik komponent, jako je galicijsko-portugalština , prezentovaná v některých archaických aspektech dialektu, a Lingua Geral Paulista , portugalská kreolština kodifikovaná jezuity. [1] Koloniální expanze Bandeirantes na západ vedla k rozšíření dialektu v provinciích São Paulo , Mato Grosso (později Mato Grosso do Sul a Rondonia ), Goiás (včetně federálního okresu ) a Minas Gerais .

Ve dvacátých letech 20. století publikoval lingvista Amadeu Amaral gramatiku dialektu a předpověděl jeho bezprostřední zánik v důsledku urbanizace a nadcházející vlny masové imigrace vyplývající z kávové monokultury. [2] Nářečí se však ve venkovské subkultuře – písně, lidové příběhy ( causos ) a také jako substrát v městské řeči – dodnes zachovalo, což zaznamenali folkloristé a lingvisté.

Sociolingvistika

Ačkoli caipira vznikla ve státě São Paulo , moderní sociolekt střední a vyšší třídy hlavního města státu je nyní jiný – standardní portugalština, ale s některými italskými prvky. V současné době je caipira běžnější ve venkovských oblastech.

Fonologie

Foneticky nejdůležitější rozdíly od standardní brazilské portugalštiny jsou postalveolar neboli retroflex ( [ɹ̠ ~ ɻ] ) jako alofon evropských a paulistánských / ɾ / ve slabičném finále (/ʁ/ pro většinu brazilských dialektů) a transformace / ʎ / (psáno lh) na polohlásku j, jako ve španělštině yeísmo . l coda se často převádí na [ɹ̠ ~ ɻ] , namísto [u̯ ~ ʊ̯] jako ve většině brazilských dialektů.

Existují další důležité rozdíly, jako například:

Morfologie a syntaxe

Také dialekt Kaipir se vyznačuje některými rozdíly v morfologii a syntaxi:

• Záporná částice não má zřetelné silné a slabé formy: não [nɐ̃ʊ̯̃] v krátkých odpovědích a num [nʊ̃] v záporných frázích; tato vlastnost není pro caipira jedinečná a je běžná také například v hovorovém jazyce Rio de Janeira.
• V množném čísle se mění pouze člen nebo zájmeno, zatímco přídavné jméno často zůstává nezměněno: São Paulo: essas coisas bonitas „ty krásné věci“ ↔ caipira essas coisa bonita [ˈ(ɛ)sɐsˈ koi̯zɐ bʊˈn̠ʲitɐ]  ] tato vlastnost také není jedinečná pro Caipir a je společná pro lidovou brazilskou portugalštinu obecně.

Dialekt Caipira není pro Brazilce těžké pochopit - může být obtížné porozumět pouze cizincům, kteří dříve studovali standardní portugalštinu, ve stejné míře jako ostatní dialekty Brazílie.

Pravopis

Standardní pravopis pro tento dialekt nebyl vyvinut, protože při studiu portugalštiny ve školách Brazilci používají pouze standardní variantu jazyka. Nestandardní pravopis lze použít k vyjádření specifické slovní zásoby a výslovnosti mluvčích dialektu, jako například v sérii populárních dětských komiksů Chico Bento .

Viz také

• Caipira
• Kafundo
• Brazilská portugalština

Poznámky

1. ↑ Ataliba T. de Castilho (Org. 2007). Historia do Portugues Paulista. Serie Estudos - Vol. I. São Paulo: Setor de Publicações do IEL / Unicamp
2. ↑ Amaral, Amadeu. O Dialeto Caipira . São Paulo: Casa Editora "O livro", 1920.

Literatura

• Garcia, Rosicleide Rodrigues. Para o estudo da formação e expansão do dialeto caipira em Capivari . São Paulo: USP, 2009.
• Pires, Cornelio. Conversas ao pé do  fogo - IMESP, edição fac-similar, 1984.
• Rodrigues, Ada Natal. O Dialeto Caipira na Região de Piracicaba , Editora Ática, 1974.

Odkazy

•  (port.) "O Dialeto Caipira", od Amadeu Amaral
•  (Port.) "Histórias do Zeca Tira 2 - 'As Pinga'", od Adelmario Sampaio - ukázka dialektu caipira v psané formě