Kalika

Kalika , kalik, zmrzačený kolemjdoucí - staré jméno pro tuláky zpívající duchovní verše a eposy . V ruském eposu jsou i epičtí hrdinové-kaliky: Kalika je hrdina , který poráží „silušku“, což „není žádný odhad“; „silný mocný Ivanishcha “, „fermentující kalika“, s nímž se ani Ilya Muromets neodvažuje zapojit do samostatného boje .

Slovo kaliki pochází z názvu obuvi kaligi ( srov. řecky ϰαλίϰια z latiny ( caligae ) - toulavé boty s nízkým svrškem [1] .

Historie

Ruští kaliki- tuláci , poutníci , jsou zmíněni v „ Cestě opata Daniela “ a v zápiscích Stefana Novgorodského . Známé jsou také byliny , které zmiňují celé bratry kaliků , kteří se vyzbrojili z Volyněc-Galic, nebo z pouště Efimiev, z kláštera Bogolyubov na cestě do slavného města Jeruzaléma . Epic Kaliki - statní dobří muži, silní muži, někdy i pohlední muži, oblečení v sobolích kabátech nebo soročinských gunách , v sedmi hedvábných lýkových botách , s polodrahokamem vetkaným do ponožky; jejich kostým je doplněn pytli z červeného sametu, tyčinkami , někdy z drahého rybího zubu ( mroží kly) a klobouky z řecké země. "Schůdný Kaliki", podle eposů, pobízel Ilju Muromce , aby se postavil za ruskou zemi [2] .

Z četných ruských poutníků do Svaté země někteří - bohatí - zůstali po skončení putování stejní, jiní - chudí - se dostali do péče církve, jak je patrné z eposů a některých seznamů listina Vladimíra , kde se poutník a poutník stejně počítají mezi počet lidí kostel [2] .

Chudí kalíki se po cestě na svatá místa těšili zvláštní úctě a často zůstávali po zbytek života průchodnými žebráky , u kterých se živili. Tímto způsobem slovo „kalika“ nebo „ mrzák “ dostalo význam nebohého tuláka, a protože lidé s tělesným postižením byli z nouze živeni, dostalo toto slovo svůj moderní význam – „mrzák, mrzák, invalida “ [ 2] .

Ruští kalikové, putující po svatých místech Řecka a Palestiny, se tam setkali s poutníky, kteří před shromážděným davem zpívali posvátné písně a žili , často na základě apokryfních legend. Odtud si také Rusové Kaliki osvojili zvyk zpívat duchovní verše a vydělávat si tímto zaměstnáním na živobytí. Vliv západoevropských a byzantských poutníků se podle I. I. Sreznevského projevil i v oděvu ruských kaliků, jak je posledně jmenovaný popisován v eposech [3] [2] .

Akademik A. N. Veselovskij předpokládal vliv bogomilských tuláků-kazatelů na ruské kaliky, přičemž tento vliv viděl v některých ruských duchovních verších založených na apokryfních legendách bogomilského charakteru [4] [2] .

Skládání písní církevně-legendárního a apokryfního obsahu a vyprávění o tom, co viděli a slyšeli na svatých místech, měli kolemjdoucí silný vliv na náboženské a morální představy ruského lidu a zvláště přispěli k šíření asketického ideálu v něm. . Na druhou stranu sami Kaliki, skládající duchovní verše, uposlechli skladiště ruských eposů a vnesli rysy hrdinského eposu do duchovního eposu [2] .

Situace na konci 19. století

Koncem 19. století zpívání duchovních veršů Kaliků, obvykle slepých, upadá, repertoár jejich písní je stále vzácnější. Zpěváci neznají více než čtyři nebo pět nejoblíbenějších veršů: básně o Nanebevstoupení Páně , o Alexeji, muži Božím , o Boháčích a Lazarovi, o Egorijovi , o Posledním soudu , o Joasafovi careviči a některé další. Repertoár kaliků byl hojnější v provinciích Archangelsk a Olonets . Někteří Kaliki v těchto provinciích také znali eposy [2] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Zueva, 2008 , str. 505.
  2. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 Miller, 1895 .
  3. ↑ Sreznevsky I.I. , článek „Russian Kaliki of Ancient Time“ v „Zap. Akd. vědy“, I a jeho „Kruta kalichya“ ve IV. dílu „Izvest. S.-Pá. oblouk. Všeobecné."
  4. ↑ Veselovský A. N. článek „Kaliki kolemjdoucí“ v „Bulletin of Europe“, 1872, duben

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie