Výstupní poradenství

Poradenství při odchodu nebo poradenství při odchodu je řada postupů a technik navržených k přesvědčení lidí, aby opustili různé typy organizací, skupin a sdružení, které jsou považovány za nebezpečné nebo destruktivní. Tuto sérii lze podmíněně rozdělit na dvě části. : poradenství blízkým ohledně chování s lidmi, kteří upadli pod vliv manipulativních mechanismů přesvědčování a jsou v domněle nebezpečných skupinách; a metody, jak dostat člověka ze stavu kognitivní disonance , ve kterém upadl a stal se obětí psychologické manipulace a propagandy .

Na rozdíl od metody nuceného deprogramování zahrnuje výstupní poradenství dobrovolný souhlas člověka s několikadenními rozhovory s psychology a příbuznými, s poskytnutím informací, které mu údajně byly zatajeny o skupině, ve které je členem, s diskusí o názory, které byly inspirovány skupinou, as úplným zřeknutím se v této době jakýchkoli vazeb se zástupci své skupiny. Poradce se přitom může dobrovolně rozhodnout, zda ve skupině zůstane, nebo ji opustí, a také konzultace o odchodu kdykoli přerušit.

Cíle

Mezi poradci panuje shoda , že cílem výstupního poradenství je podporovat rozvoj schopností kritického myšlení . Výstupní poradci by neměli porušovat právo poradce na svobodný projev vůle a neměli by mít negativní dopad na jeho ideovou a duchovní orientaci [1] .

Odrůdy

Výstupní poradenství lze rozdělit na dvě složky: náboženskou a sekulární.

V prvním případě při konzultacích obětí komunit (jak se oficiálně ztotožňují s náboženskou oblastí, distancují se od náboženství nebo se skrývají za status veřejné, vzdělávací nebo jiné organizace) došlo ke zkreslení prezentace jsou zveřejňovány informace o historickém náboženském systému regionu od představitelů organizace na základě náboženských písem.
Ve druhém případě je člověk na příkladech jiných bezohledných organizací přiveden k poznání špatné kvality informací, které získal na základě nezávislých a spolehlivých sekulárních zdrojů.

V obou případech je technika navržena tak, aby obnovila schopnost člověka samostatného kritického myšlení, vyhledávání a komplexní analýzy informací z různých zdrojů.

Podle teorie, kterou předkládají psychologové praktikující v této oblasti, je člověk zpočátku bezohlednými organizacemi špatně informován o skutečné situaci v oblasti činnosti, kterou organizace propaguje. Dále pomocí techniky umlčování, postupného nahrazování skutečné osobnosti člověka, jej přivádějí k závěrům a názorům nezbytným pro organizaci. Dále se pracuje na odvedení pozornosti člověka od kritického myšlení a potlačení individuality. Toto nelze plně nazvat ovládáním mysli , protože tato technika zahrnuje vědomý souhlas člověka, kterého je dosaženo neetickými manipulativními metodami. Tento jev pojednává Elliot Aronson v knize The Age of Propaganda a nazývá se umělé paměti [2] .

Totalitní organizace se přitom mohou všemožně snažit chránit své oběti před možností samostatného myšlení, analýzy a získávání informací zvenčí, zejména metodou neustálé kontroly. V tomto případě se adept ve vnějším světě pohybuje pouze v přítomnosti dalšího člena organizace. I v případě pokusu o vnější informaci nebo kritický pohled tak bude zaručeně izolován.

Viz také

Poznámky

↑ Langone M. D. Úvod Archivováno 6. ledna 2011 na Wayback Machine // Giambalvo K. Exit Counseling, 1992, 1995 American Family Foundation, přeložil E. N. Volkov
↑ Elliot Aronson. Moderní technologie ovlivňování a přesvědčování. Věk propagandy. - Prime-Eurosign, 2008. - 543 s. — (Nejlepší psychotechnologie světa). — ISBN 978-5-93878-719-3 .

Literatura