Červený dům (film)

červený dům
Červený dům
Žánr
hororové melodrama film noir
Výrobce Delmer Daves
Výrobce Saul Menší
scénárista
_
V hlavní roli
_
Edward G. Robinson
Lon McCallister
Judith Anderson
Operátor Bert Glennon
Skladatel Miklós Rozsa
Filmová společnost Saul Lesser Productions
United Artists (distribuce)
Distributor United Artists
Doba trvání 100 min
Země
Jazyk Angličtina
Rok 1947
IMDb ID 0039757
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Červený dům je film noir z  roku 1947 režiséra Delmera Davese .

Film je založen na stejnojmenném románu George Agnew Chamberlaina, který poprvé vyšel v roce 1943. Ústřední postava snímku, farmář z vnitrozemí ( Edward G. Robinson ), kategoricky zakazuje své adoptivní dceři jít do nedalekého lesa, kde stojí tajemný červený dům, který je, jak se ukáže, tragicky spojen s osud jeho i její.

Spolu s filmy jako Night of the Hunter (1955), Dark Waters (1944), Beyond the Forest (1949), On Dangerous Ground (1951), Moonrise (1948) patří tento film do kategorie "venkovského noiru". které jsou zasazeny zcela nebo z velké části na venkov.

Děj

Osamělé farmy jsou rozesety v zalesněné krajině. Jednu takovou izolovanou farmu provozuje chromý farmář Pete Morgan ( Edward G. Robinson ) s dřevěnou protetickou nohou. Pete žije se svou sestrou Ellen ( Judith Anderson ) a adoptivní dcerou Meg ( Allen Roberts ), která končí poslední ročník na místní střední škole. Po škole autobus rozváží studenty po okolí. Cestou si místní kráska Tibby Rinton ( Julie London ) domluví sobotní rande se svým přítelem Natem Stormem ( Lon McCallister ). Po vystoupení z autobusu prohodí pár slov s Tellerem ( Rory Calhoun ), mladým a pohledným, ale nevzdělaným chlapíkem, který loví v místním lese. Meg odveze Nata na svou farmu v naději, že mu sežene práci Petova asistenta. Nat potřebuje peníze, protože žije v nedalekém městě se svou svobodnou matkou, která provozuje vlastní obchod a snaží se vyjít s penězi. Pete není moc potěšen, že do odlehlého, uzavřeného života jejich rodiny vstoupí cizinec, ale k radosti Meg souhlasí s tím, že vezme Nata do práce. Večer při večeři po prvním dni v práci Nat v odpovědi na Petovu otázku říká, že Morganové jsou ve městě nazýváni tajemnými, protože nikam nechodí a vedou život v ústraní. Také se říká, že Megovi rodiče utekli a Pete ji adoptoval, když jí byly 2 roky. Po večeři se Nat vydá domů a rozhodne se pro zkratku lesem. Když o tom Pete uslyší, je nesmírně vzrušený a snaží se toho chlapa zastavit. Říká, že je nebezpečné tam chodit, můžete na sebe uvalit kletbu a „nemůžete utéct před křikem z červeného domu a budou vás pronásledovat celý život“. Nat ho však neposlouchá a jde temným lesem, kde se na něj na každém kroku lepí větve keřů a stromů a příšerně kvílí vítr. Navzdory ceduli „No Pass“ se Nat snaží pokračovat dál, ale brzy začne být tak nervózní, že se nakonec otočí, vrátí se na Morganovu farmu a stráví noc ve stodole. Druhý den ráno, cestou do školy, Meg řekne Natovi, že v lese je tajemný červený dům a že jí Pete odmalička zakazuje chodit do lesa. Před samotnou školou se Nata seznámí s Tibby, která není šťastná, že Pete nestrávil noc doma, ale na farmě Morgan. Nat se po studiích vrací domů ke své matce a přesvědčí ji, aby se konečně provdala za Dona, bohatého vojáka, který se o ni už dlouhou dobu stará. Nat se od své matky dozví, že Pete přišel o nohu při pádu do lomu. Místní lékař Berg ho vyléčil, ale byl nucen mu amputovat nohu. Na farmě si Pete promluví s Meg, všiml si, že už je dospělá a ona začíná samostatný život, čehož velmi lituje, protože by chtěl, aby vždy žila s ním a on by se o ni staral. . Říká, že je připraven udělat pro Meg cokoli, ale ptá se jí na jediné - aby nikdy nechodila lesem, protože lidé jsou proti němu bezmocní. Večer jde Nat opět lesem domů: je opět tma, slyší tajemné výkřiky, drží se kořene a padá do vody. Promočený Nat se vrací na Morganovu farmu. Pete připomene Natovi jeho varování, kterému Nat prozradí, že si myslel, že v lese slyšel lidský hlas, který si spletl s Peteovým. Pak se Meg a Nat, ponecháni sami, rozhodnou příští sobotu jít do lesa, aby odhalili jeho záhadu. V sobotu ráno jdou Meg a Nat s Tibby do lesa, ale nemohou najít cestu k červenému domu, neustále se dostávají do slepé uličky. Horko unavuje Tibby z chůze, což Natovi připomíná, že se ve skutečnosti šli spolu koupat do jezera. Zatímco Nat a Tibby plavou a líbají se, frustrovaná Meg je sleduje ze břehu. Poté poobědvají v domě Morganů, kde odhalí, že hledali strašidelný červený dům. Když Pete uslyšel, že i Meg šla do lesa, změní se jeho tvář. Poté, co Nat a Tibby odejdou, Pete přísně promluví k Meg a slíbí, že ji potrestá, pokud ještě někdy půjde do lesa. Meg uteče a Pete dostane zbraň. Tibby se po rande s Natem vrací domů sama lesem a cestou potká Tellera. Říká, že má 750 dolarů a žádá ji, aby šla do banky a za tyto peníze koupila státní dluhopisy. Potom přenese Tibby přes potok a políbí ji. Teller zaslechl v lese zvuk výstřelu a dal se na útěk. Brzy se setká s Petem, který mu dá pokyn, aby nikoho nepouštěl k červenému domu a v případě potřeby vetřelce zastrašil výstřely. Druhý den, po večeři, nabízí Pete Natovi svůj náklaďák, aby vyzvedl Tibbyho, místo aby šel po lese. Po jeho odchodu dává Pete Meg zlaté hodinky a žádá o odpuštění. Přes všechno Peteovo přesvědčování se však Meg stále hodlá vydat do lesa a odhalit jeho tajemství. V noci Meg sleze ze stromu oknem na dvůr a pak zamíří do lesa. O něco později si Teller všimne čerstvých stop v lese a začne pátrat po tom, kdo je zanechal. Meg mezitím najde hned vedle červený dům a velký obchod se zeleninou, poté zamíří domů. V tuto chvíli si Teller z dálky všimne její siluety a střílí jejím směrem. Meg, vyděšená výstřely, vtrhne do rokle, spadne a zvrtne si nohu. Ten večer, na rande, Nat začne žárlit na Tibbyho kvůli Tellerovi, ale Tibby odpoví, že o něj nemá zájem. Sní o tom, že co nejdříve odejde do velkoměsta a povede tam bohatý život. To je v rozporu s plány Nata, který miluje půdu a sní o vytvoření dobré farmy. Zpět na Morgan farmě se Nat setkává s Ellen, která je zděšená Meginou dlouhou nepřítomností. Nat ji okamžitě jde hledat, najde dívku a v náručí ji nese domů. Pete napjatě čekající na Meg pronese v přítomnosti Ellen neartikulovaný monolog a říká, že byl šťastný, dokud se neobjevila Nat, že ho Meg milovala a věřila mu, udělala vše, jak řekl, ale po objevení Nat ji ztratí. Pete říká: "Bojoval jsem s osudem 15 let a prohrál jsem, snažil jsem se držet dál od tohoto domu, ale pořád mi volala, musel jsem k ní." Přes Elleninu útěchu, že je to všechno minulost, Pete pokračuje: „Stále ji vidím... Věděla, že si nemůžu pomoct, on věděl... Proč křičela. Miloval jsem ji a ona to věděla." Ellen ho utěšuje a říká mu, aby to pustil z hlavy, nebo ho to znovu přivede k šílenství a oni musí Meg ochránit před minulostí. Ale Pete říká: „V tomhle domě ji ani nemůžu ochránit. Na této zemi pro mě není místo než v tom trezoru. Moje místo je tam." Ellen hořce říká, že tohle místo měla vypálit už dávno. V tu chvíli se Nat vrací s Meg v náručí a Pete volá doktora Berga. O nějaký čas později, když jde Meg spát ve svém pokoji, Nat vleze k jejímu oknu a informuje ji, že Tibby odjela do města. Meg prozradí, že našla červený dům se zatopenou klenbou a řekla, že má pocit, že tam už byla. Nat ji políbí a vyleze z okna. Pete brzy vstoupí a volá Meg "Ginny". Když si všiml otevřeného okna, jde do Natova pokoje, tvrdě mu vynadal, že šel do lesa, vyhodí ho z práce a požádá ho, aby okamžitě opustil svůj dům. Ráno Pete řekne Ellen, že Nat šel do práce pro Tibbyiny rodiče, na což jeho sestra odpoví, že se Pete pravděpodobně s tím chlapem pohádal ze stejného důvodu, kvůli kterému zabil Ginnyina manžela, totiž chtěl ji získat pro sebe. V reakci na to se Pete rozzuří a hodí po ní stolek s čajem. Doktor Berg přichází prozkoumat Meginu nohu a říká jí, že Nat pracuje na farmě Wryntonových, kteří nevědí, jestli je pro ně Nat důležitější, jako ženich nebo jako volná pracovní síla. Pete odejde z domu a vezme Meg na krátkou procházku a pomůže jí na zem. Když jsou sami, pohled na Petea opět vyzařuje lásku a radost. Na farmě Wryntons Tibby osloví pracující Nat s tím, že je neustále zaneprázdněný a nevěnuje jí žádnou pozornost. Dohodli se, že spolu v neděli půjdou na piknik. Pak Tibby vezme dluhopisy a odejde do lesa, kde je dá opilému Tellerovi, načež ji vezme pevně do náruče a políbí, přičemž Nata nazve hezkého chlapce a sebe skutečného muže. Když Nat viděl tuto scénu, vrhl se na Tellera a bil ho, čímž ho srazil k zemi. Tibby vyčítá Natovi, že napadl opilce, a bude se bát udělat totéž, až bude Teller střízlivý. Poté Tellera jemně omyje v proudu a pomůže mu vstát, podělí se o další polibek. Teller vstal a varoval Nata, aby se držel mimo les, protože mu Pete nařídil, aby nikoho nepouštěl do lesa. Poté tvrdě udeří Nata a odejde s Tibbym. U jezera Pete sleduje Meg, jak plave, a říká jí: „Takhle by to mělo být vždycky, Ginny. Nikoho nepotřebujeme." To Meg děsí. Po návratu domů se zeptá Ellen, kdo je Ginny, s tím, že jí tak volal Pete už několikrát. To způsobí vážné znepokojení Ellen, která odhodlaně zamíří do Peteovy dílny a nabídne, že přivede zpět Nata, díky čemuž bude Megin život zajímavější. Pete odpovídá, že Ellen řekla totéž v době, kdy se objevil Herb Snell. Pete v té době velmi tvrdě pracoval, aby mohl požádat o ruku Ginny, ale Herb byl dobrý tanečník. Ellen odpoví, že Pete odsuzuje dívku k osamělosti v naději, že ji k sobě připoutá na zbytek života. Dále vyčítá svému bratrovi, že se kvůli tomu, že se o něj celá ta léta musela starat, nemohla provdat za doktora Berga. Pete říká, že nemůže nechat Nata na farmě, protože "začne kopat, najde červený dům a pak přinese lebku jako trofej." A když Meg zjistí pravdu, podle Peta se k němu doživotně otočí zády. Na závěr rozhovoru Pete říká: "Dokud je v lese červený dům, celý její život patří mně." Ellen se rozhodla, že je nutné konečně zničit vzpomínku na minulost, a vydá se do lesa spálit červený dům a trezor. Když ji Meg uvidí, varuje ji, že je to nebezpečné, protože na ni v lese zastřelili. Ellen odpověděla, že to byl Teller, který si myslí, že les patří Peteovi a že ji jen vyděsil, a odejde s tím, že ji nezastřelí. Meg se bojí, že bude sama doma, jde s Ellen a cestou se schovává v chatce. Doma nemůže úzkostný Pete najít ani Ellen, ani Meg. Meg slyší výstřel a utíká do lesa hledat Ellen, k jejímuž tělu se Teller už naklání a říká, že ji nechtěl zabít. Teller viděl, jak se Meg blíží, a schová se v lese. Meg obvazuje Elleninu ránu a utíká pro pomoc. Když vstoupí do domu, požádá Peta, aby pomohl krvácející Ellen, ale téměř vyšinutý Pete prohlásí, že Ellen je nezvěstná a nic ji nezachrání, protože šla do červeného domu. Po telefonu Meg požádá Nata o pomoc, která zavolá šerifovi a doktoru Bergovi. Pete drží Meg mimo les a říká, že i ona se ztratí, ale stejně jde za Ellen, která jí omdlí v náručí. Brzy poté přichází Nat a říká, že Ellen je mrtvá. Teller mezitím zavolá Tibby, vyjádří jí svou lásku a nabídne jí, že ještě té noci uteče z města. V autě jejího otce odjeli ze státu, kde by proplatili jeho dluhopisy a za peníze strávili líbánky. Tibby souhlasí a odejdou. O něco později policie dohoní jejich náklaďák a zadrží Tellera pro podezření z vraždy. Nat a Meg se vracejí domů a informují Peta o Ellenině smrti. Nat vezme Petovu zbraň a jde hledat Tellera. Pete říká Meg, že každý den, každý rok pro něj Ellen zemřela. Ale zapomněla na les a ten ji zabil. Meg říká, že teď nenávidí Peta, protože nezachránil Ellen, a opustí ho. Pete hořce poznamená, že všichni, které miluje, umírají a že Meg už nikdy nepustí a znovu pojmenuje Ginny. Nakonec se Pete přizná, že Ginny byla její matka. Pete zbožňoval Ginny, ale ta si vzala někoho jiného, ​​muže bez duše a srdce. Meg se narodila do jejich rodiny v červeném domě. Manžel měl podezření, že ho Ginny podvádí s Petem, a rozhodl se vzít celou rodinu jinam. Když se to Pete dozvěděl, přišel za Ginny v naději, že ji přesvědčí, aby zůstala. Ale vyděsila se jeho obsedantní energie a začala křičet, a pak jí Pete vycpal ústa dlaní a náhodou ji uškrtil. V tu chvíli se objevil manžel a Pete ho ve vzteku ubil k smrti také. Naložil jejich těla do kočáru, ve kterém se chystali odejít, a strčil je do zatopeného trezoru. Po probuzení vědomí se Pete rozhodl spáchat sebevraždu a skočil do lomu, v důsledku čehož přišel o nohu. Meg, když vidí, že Nat odešel do lesa se zbraní, požádá Peta, aby ho pomohl najít, než se Nat a Teller zabijí. Meg říká, že Nata miluje, a je připravena se Peta na všechno zeptat, jestli pomůže Nata najít a zachránit. Pete bere její slova jako příležitost ukončit minulost a být znovu svobodný. Pete veze Meg v náklaďáku lesem k červenému domu. Nat potká v lese šerifa a společně zamíří proti hluku náklaďáku. Pete a Meg zajedou k červenému domu a jdou dovnitř, kde se podle Peta nic nezměnilo. Pete jí znovu říká Ginny a žádá ji, aby neodcházela s manželem, ale zůstala s ním a nereagovala na Meginy pokusy vrátit ho zpět do reality. Meg slyší Nata a šerifa, jak se blíží k domu, a křičí o pomoc. Pete jí položí ruce na ústa, stejně jako to udělal, když škrtil Ginny. Meg omdlí, ale Nat a šerif vniknou do domu. Meg se probudí v Natově náručí a šerif začne Peta pronásledovat. Pete usedne za volant náklaďáku, zrychlí, rozbije vrata zatopeného trezoru, vletí dovnitř a spolu s autem se pomalu ponoří pod vodu. Když auto zmizí pod vodou, vyplave na hladinu kolo z kočárku, do kterého Pete kdysi posadil Ginny a jejího manžela. O nějaký čas později, na břehu jezera, Nat objímá Meg a ukazuje na kouř v lese. Říká, že právě zapálil červený dům a že je lepší se dívat dopředu než dozadu.

Obsazení

Filmaři a přední herci

Scénář a režie Delmer Daves je známý především díky režii vojenského dramatu Destination Tokyo (1943) a filmu noir Black Stripe (1947) a později mnoha silných westernů , mezi nimi Broken Arrow (1950), „ Jubal “ (1956 ). ), " Poslední vůz " (1956), " Ve 3:10 do Yumy " (1957) a " Pověšený strom " (1959) [1] .

Edward G. Robinson je široce uznáván jako jeden z předních herců ve filmu noir , protože se objevil v tak významných filmech žánru jako " Dvojité odškodnění " (1944), " Žena v okně " (1944), " Ulice hříchu " " (1945), " Outlander (1946), " Key Largo " (1948) a " House of Strangers " (1949) [2] . Judith Anderson hrála vedlejší role v pozoruhodných filmech noir, jako jsou Rebecca (1940), Laura (1944), A pak nebyly žádné (1945) a Martha Ivers' Strange Love (1946) [3] . Julie London , která začala svou kariéru ve filmech, se stala populární zpěvačkou v 50. a 60. letech a vydala 32 popových a jazzových alb [4] .

Kritické hodnocení filmu

Celkové hodnocení filmu

Kritici vesměs film hodnotili kladně, i když upozorňovali na některé jeho nedostatky. Poznamenávajíc, že ​​Hollywood „už dlouho netočil horor pro dospělé “ a „tento film... se právě chystá poskytnout hororu chtivému publiku hrůzy měsíce“, dále The New York Times píší, že „ tento film... temný příběh...je vyprávěn chytře a s rostoucím napětím. Pozornému divákovi sice „tajemství domu bude odhaleno dávno před rozuzlením“ a herecký text by mohl být děsivější, nicméně „kumulativní efekt obrazu je stále stejně strašidelný jako u dobře natočeného duchařského příběhu[5] . Časopis Variety nazval film „zajímavým psychologickým thrillerem, který si po celou dobu udržuje tu správnou náladu“ a poznamenal, že „film se pohybuje příliš pomalu... a je nápadné, že postrádá akci a akci, navzdory Robinsonovu dobrému výkonu, Anderson, Roberts, McCallister a další“ [6] . Filmový vědec Spencer Selby to popsal jako „velmi temný psychologický thriller s mluvícími scénami a dojemnou hudbou od Mug[7] . Časopis TimeOut poznamenal , že film je „velmi freudovský a často skutečně velmi děsivý, přičemž Robinson ukazuje skvělou formu jako patriarcha trýzněný svou minulostí“ [8] .

Craig Butler dospěl k závěru, že film „trochu zaostává za plně úspěšným filmovým noir thrillerem“, přičemž mezi jeho přednostmi citoval „neobvyklé venkovské prostředí pro film noir.“ [ 9] Kritik Dave Sindelar napsal, že film „není dokonalý; trochu se to vleče, a proto se některá závěrečná odhalení projeví s předstihem a někdy se to začne opakovat, ale silné herecké výkony a některé nezapomenutelné obrazy ospravedlňují úsilí vynaložené na jeho vytvoření“ [10] . Nakonec Dennis Schwartz nazval film „ gotickým thrillerem “ a „náladovým atmosférickým melodramatem v neobratně napsaném freudovském paradigmatu, kde je farmář sužovaný vinou posedlý červeným domem v lesích poblíž svého domova“ [11] . Dále píše, že „ve filmu není nic jiného než zvláštní příběh se svými silnými momenty, ale celkově působí příliš nepřirozeně“, a dále: „místy to bylo děsivé, ale příliš to vypadalo jako falešné a přitažené za vlasy“ [11] .

Charakteristika filmu

Při analýze filmu si Variety všímá jeho „jednoduchého, rustikálního principu, zakotveného ve scénáři, prostředí a psychologických charakteristikách hlavních postav.“ Časopis dále poznamenává, že film je „postaven na jediném vláknu a jeho vyvrcholení trvá příliš dlouho“, má „několik falešných pohybů (jako když mladý lesní chlapík se svaly místo mozku skončí se 750 dolary; a když důvěřuje těm penězům prchavé dívce, aby mu mohla koupit dluhopisy)“ a „skončí poněkud strašidelně“ [6] .

TimeOut ironicky poznamenává, že jakmile vstoupíte do filmového lesa, „budete čelit velkému překvapení: místo pikniku vás čeká nekrofilie , šílenství, incestní sklony, despotický pocit vlastnictví, žízeň po vlastnictví a vraždě... Perverzní vztahy jsou v tomto podivném, ale stěží báječném světě normou, a dokonce i samotný film má zvrácenou kvalitu: toto pastevecké, noirem nasáklé melodrama s mystickým podtextem kráčí po tenké hranici mezi zdravou a morbidní sexualitou . Schwartz se domnívá, že „toto psychodrama vytváří tenkou hranici mezi normálními a abnormálními milostnými vztahy, ale neříká nic podstatného o člověku kráčejícím na pokraji šílenství... Zaměřuje se především na zmučenou postavu Edwarda Robinsona, který ztrácí rozum reality a stává se stále nebezpečnějším“ [11] .

Charakteristika práce režiséra a tvůrčího týmu

The New York Times uvádí, že „nováček v žánru“, režisér a spoluscenárista Delmer Daves „přesně sledoval román George Agnew Chamberlaina“. Davesovu „hladkou inscenaci bez ozdůbek“ doplňuje kinematografie, která „od počátku navozuje ponurou náladu, když kamera posouvá venkovskou krajinou do „lesů, které hypnotizují jako zdi mocného hradu“ a „odpovídající děsivý hudební doprovod.“ od Miklóse Rózsy .“ [5] Schwartz také upozorňuje na „zlověstnou hudbu Miklóse Rózsy, která používá theremin , nástroj používaný v mnoha raných filmech sci-fi .“ [11] .

Butler věří, že „Daves čerpá ze své značné tvůrčí zátěže všechny možné triky a ukazuje mimořádné odhodlání vtáhnout diváka do tohoto nebezpečného domu... a toto trochu přílišné odhodlání neospravedlňuje vynaložené úsilí. Divák sleduje film, ohromen Davesovou technikou a nasazením, obdivuje mistrovské využití zvuku a stínů; a přece se nakonec ukáže, že je toho trochu moc a toto „taky“ neumožňuje diváka zaujmout tak, jak by bylo možné“ [9] . Butler dále píše, že „když se diváci necítí úplně uchváceni, mohou si všimnout některých trhlin v příběhu samotném a všimnout si, že navzdory Davesovu odhodlání obsahuje rozuzlení příliš málo překvapení na to, aby skutečně fungovalo, a zahrnutí tajný útěk nedává nic vedlejším postavám, kromě toho, že vede pryč od nedokončeného finále“ [9] .

Charakteristika herecké hry

Kritici ocenili práci většiny herců. The New York Times tedy píše: „ Edward Robinson hraje zmrzačeného Peta, jehož mysl se hroutí, zotročeného strašlivým tajemstvím červeného domu, a Judith Anderson podává silný výkon jako jeho sestra, která s ním tiše sdílí jeho morální břemeno. . Ona, stejně jako Lon McCallister , který je dobrý jako smyslný a odvážný Nat, dostávají podporu od několika nováčků, kteří jsou mnohem vyspělejší, než by naznačovaly jejich herecké zkušenosti. Patří mezi ně Allen Roberts jako nešťastná dcera, která se zmítá mezi láskou svého pěstouna a podivným kouzlem červeného domu, a Julie London jako Natova přítelkyně, svůdná koketa, která mistrně využívá svých zjevných vnějších předností. Rory Calhoun jako pohledný a negramotný obyvatel křoví a Ona Munsonová doplňují toto rovnoměrně dobré obsazení .

Variety také poznamenává, že „Robinson si zajistil tučnou roli, která odpovídá velikosti jeho talentu, a dělá to nejlepší“ [6] . Butler je také toho názoru, že „Edward Robinson je ve skvělé formě; Jen málo herců dokáže kombinovat tvrdost a zranitelnost tak, jak to dělal Robinson, a jeho výkon byl pro film klíčový.“ Butler také vyzdvihuje dobré výkony Judith Anderson a smyslné Julie Londonové, ale věří, že „použití Lona McCallistera v klíčové roli Nata je spojeno s některými problémy. Je to poměrně sympatický herec, ale nezdá se, že by pochopil hloubku své postavy. V důsledku toho Natovy psychologické složitosti ztrácejí smysl i pro diváky .

Poznámky

  1. IMDB. http://www.imdb.com/filmosearch?explore=title_type&role=nm0202681&ref_=filmo_ref_gnr&mode=advanced&page=1&job_type=director&title_type=movie&sort=user_rating,desc Archivováno 7. června 2015 ve Wayback Machine
  2. IMDB. http://www.imdb.com/filmosearch?explore=title_type&role=nm0000064&ref_=filmo_ref_typ&sort=user_rating,desc&mode=advanced&page=1&title_type=movie Archivováno 7. června 2015 ve Wayback Machine
  3. IMDB. http://www.imdb.com/filmosearch?explore=title_type&role=nm0000752&ref_=filmo_ref_typ&sort=user_rating,desc&mode=advanced&page=1&title_type=movie Archivováno 7. června 2015 ve Wayback Machine
  4. IMDB. http://www.imdb.com/name/nm0518728/bio?ref_=nm_ov_bio_sm Archivováno 21. října 2014 na Wayback Machine
  5. ↑ 123 New York Times . https://www.nytimes.com/movie/review?res=9806E2DD113EEE3BBC4F52DFB566838C659EDE Archivováno 10. března 2016 na Wayback Machine
  6. 123 Rozmanitost . _ http://variety.com/1946/film/reviews/the-red-house-1200414957/ Archivováno 25. prosince 2014 na Wayback Machine
  7. Spencer Selby. Dark City: The Film Noir . McFarland & Company (1997). ISBN 0-7864-0478-7
  8. 12 Časový limit. http://www.timeout.com/london/film/the-red-house Archivováno 28. listopadu 2014 na Wayback Machine
  9. 1 2 3 4 Craig Butler. Posouzení. http://www.allmovie.com/movie/the-red-house-v40697/review Archivováno 22. května 2013 na Wayback Machine
  10. Dave Sindelar. http://www.scifilm.org/musing1044.html Archivováno 1. prosince 2008 na Wayback Machine
  11. 1 2 3 4 Dennis Schwartz. Má své účinné momenty  . Recenze Ozusových světových filmů (5. února 2005). Získáno 28. listopadu 2019. Archivováno z originálu dne 28. listopadu 2019.

Odkazy