Xenonová kyselina

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 27. ledna 2015; kontroly vyžadují 12 úprav .
xenonová kyselina
Všeobecné
Systematický
název
Dihydroxy(dioxo)xenon
Chem. vzorec H2Xe04 _ _ _
Fyzikální vlastnosti
Molární hmotnost 197,306 g/ mol
Tepelné vlastnosti
Teplota
 •  tání 290,26 °C
 •  varu 666,25 °C
Klasifikace
Reg. Číslo CAS 1402134-83-1
PubChem
ÚSMĚVY   O[Xe](O)(=O)=O
InChI   InChI=1S/H2O4Xe/cl-5(2,3)4/h1-2HHRLLZBGOCZURJC-UHFFFAOYSA-N
ChemSpider
Údaje jsou založeny na standardních podmínkách (25 °C, 100 kPa), pokud není uvedeno jinak.
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kyselina xenonová  je sloučenina vzácného plynu , kyselina xenonová v oxidačním stavu +6. Jeho vzorec je zobrazen buď H2Xe04 nebo H6Xe06 . V zásadě se soli tvoří z druhé formy kyseliny.

Používá se v organické chemii jako silné oxidační činidlo . Při jeho rozkladu se uvolňuje velké množství plynných produktů, jako je xenon , kyslík a ozón .

Existenci xenonové kyseliny navrhl Linus Pauling v roce 1933 [1] .

Soli kyseliny xenonité se nazývají xenáty , zahrnují anion XeO 4 2− . Rozkládají se na xenon a perxenáty:

Soli obsahující kompletně deprotonovaný anion XeO 4 2− jsou v současnosti neznámé [2] .

Získání

Získává se rozpuštěním oxidu xenonu ve vodě:

H 2 XeO 4 vzniká také jako výsledek hydrolýzy fluoridu xenon(VI) v n. y :

Když se k této reakci přidá hydroxid barnatý , vysráží se sraženina BaXeO 4 , která se při teplotě 125 °C rozloží na xenon, oxid barnatý a kyslík. Při interakci s čerstvě připravenou sraženinou hydroxidu měďnatého vzniká xenát měďnatý CuXeO 4 , který má případně supravodivost.

Poznámky

  1. Linus Pauling. Vzorce kyseliny antimonové a antimonátů  //  J. Am. Chem. soc. : deník. - 1933. - Červen ( roč. 55 , č. 5 ). - S. 1895-1900 . - doi : 10.1021/ja01332a016 .
  2. Egon Wiberg; Nils Wiberg; Arnold Frederick Holleman. Anorganická chemie  (neopr.) . - Academic Press , 2001. - S. 399. - ISBN 0-12-352651-5 .