xenonová kyselina | |||
---|---|---|---|
| |||
Všeobecné | |||
Systematický název |
Dihydroxy(dioxo)xenon | ||
Chem. vzorec | H2Xe04 _ _ _ | ||
Fyzikální vlastnosti | |||
Molární hmotnost | 197,306 g/ mol | ||
Tepelné vlastnosti | |||
Teplota | |||
• tání | 290,26 °C | ||
• varu | 666,25 °C | ||
Klasifikace | |||
Reg. Číslo CAS | 1402134-83-1 | ||
PubChem | 23422578 | ||
ÚSMĚVY | O[Xe](O)(=O)=O | ||
InChI | InChI=1S/H2O4Xe/cl-5(2,3)4/h1-2HHRLLZBGOCZURJC-UHFFFAOYSA-N | ||
ChemSpider | 10466143 | ||
Údaje jsou založeny na standardních podmínkách (25 °C, 100 kPa), pokud není uvedeno jinak. | |||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Kyselina xenonová je sloučenina vzácného plynu , kyselina xenonová v oxidačním stavu +6. Jeho vzorec je zobrazen buď H2Xe04 nebo H6Xe06 . V zásadě se soli tvoří z druhé formy kyseliny.
Používá se v organické chemii jako silné oxidační činidlo . Při jeho rozkladu se uvolňuje velké množství plynných produktů, jako je xenon , kyslík a ozón .
Existenci xenonové kyseliny navrhl Linus Pauling v roce 1933 [1] .
Soli kyseliny xenonité se nazývají xenáty , zahrnují anion XeO 4 2− . Rozkládají se na xenon a perxenáty:
Soli obsahující kompletně deprotonovaný anion XeO 4 2− jsou v současnosti neznámé [2] .
Získává se rozpuštěním oxidu xenonu ve vodě:
H 2 XeO 4 vzniká také jako výsledek hydrolýzy fluoridu xenon(VI) v n. y :
Když se k této reakci přidá hydroxid barnatý , vysráží se sraženina BaXeO 4 , která se při teplotě 125 °C rozloží na xenon, oxid barnatý a kyslík. Při interakci s čerstvě připravenou sraženinou hydroxidu měďnatého vzniká xenát měďnatý CuXeO 4 , který má případně supravodivost.
Xenonové sloučeniny | |
---|---|
|