Kulovský dialekt

Kulovské nářečí ( V.-Lud. Kulowska nařeč , německy  Wittichenauer Dialekt ) je jedním z dialektů lužických jazyků , běžným v okolí města Kulow (Wittichenau) ( V.-Lud. Kulow , německy  Wittichenau ) v r. oblast Bautzen (Spolková země Sasko ). Zařazen do hornolužické skupiny nářečí [2] . Podle jazykových rysů má nejblíže ke katolickému dialektu , který je běžný stejně jako Kulovskij v západní části hornolužické jazykové oblasti [2] . Věřící mluvčí kulovského dialektu -Katolíci , stejně jako mluvčí katolického dialektu [3] , zbytek obyvatel Horní Lužice  jsou protestanti [4] .

Rozsah

Území rozšíření kulovského dialektu, které zaujímá okolí města Kulov, sousedí s přechodnými (hraničními) dialekty lužických jazyků . Ze severu hraničí kulovský dialekt s přechodným voerským dialektem. Na východ od území kulovského dialektu jsou rozšířeny Hornolužické Golany , na jihovýchod - Budišinskij (Bautsenskij) , na jih - katolické a na západ - Voslinčanské dialekty [1] .

Katolická varianta Horní Lužice

Kulovské nářečí vytvořilo základ pro překlad Bible v 17. - 18. století. Překlad byl proveden z latiny do horní Lužice v letech 1688 až 1707. Yu.Kh.Světlík , kněz z Radvora (Radibor) ( V.-luzh. Radwor , německy Radibor  ) , vesnice v okolí Budyshyn . Bible psaná v kulovském dialektu se stala jedním z prvních příkladů katolického psaní v Horní Lužici [5] , v roce 1721 vydal Yu.Kh.Světlík latinsko-srbský slovník, první slovník lužické srbštiny [6]. . V kulovském nářečí, které sepsal i představitel katolického duchovenstva J. K. Titsin (autor první hornolužické mluvnice z roku 1679 [7] ), se začala rozvíjet katolická verze hornolužického spisovného jazyka, jedna ze dvou konfesijní varianty spolu s evangelickými, používanými v Horní Lužici do 19. století [8] [9] .

Katolické písmo bylo běžné mezi lužickými katolíky v malé oblasti severozápadně od Budyšynu. Na kulovském základě se toto písmo vyvíjelo krátce, ve druhé polovině 18. století se změnil základ katolické hornolužické řeči, jeho základem byly dialekty v oblasti obce Kroschitsy (Krostwitz ) ( v.-luzh. Chrósćicy , německy  Crostwitz ), příbuzný katolickému dialektu] .

Zkoumání dialektu

Studie F. Michalka „Kulowski dialekt dźensa a před 300 lětami. Přinošk k srbskej historiskej dialektologii" ( 1968 ). Rozebírá v něm dějiny vývoje nářečí v průběhu tří století od konce 17. století (díla srbsko-lužických spisovatelů J. Ticin a Yu. Kh. Svetlik) a do poloviny 19. století. 20. století , s ohledem na změny ve fonetických, gramatických a lexikálních rysech kulovského dialektu. Studie ukázala, že kulovské a katolické nářečí se v období po dokončení reformace sblížily s ohledem na jižní část přechodného a dalších hornolužických nářečí. Kulovský se odstěhoval ze sousedního voerovského dialektu, se kterým měl v minulosti mnoho společných rysů. Část nářečních jevů se rozšířila v kulovském nářečí i ve voerovském nářečí z jižních území hornolužické oblasti. Kulovskij si ale zároveň zachoval řadu rysů, které jej oddělují od katolického dialektu. Část slov a gramatických tvarů, které se objevily v kulovském dialektu, jej spojuje s dialekty, které jsou rozšířeny severně od Voerova. V kulovském nářečí došlo ke zjednodušení slovesného systému - zmizely tvary prostého minulého času, tento nářeční rys znají i tranzitivní a dolnolužické dialekty [11] .

Viz také

Poznámky

Prameny
  1. ↑ 1 2 Schuster-Šewc H. Gramatika hornjoserbskeje řeče. - Budyšin: Ludowe nakładnistwo Domowina, 1968. - Svazek 1. - S. 251.
  2. ↑ 1 2 Ench G., Nedoluzhko A. Yu., Skorvid S. S. Serboluzhitsky language . - S. 1.  (Datum ošetření: 28. července 2012)
  3. ↑ Stone G. Sorbian (Upper and Lower) // The Slavonic Languages ​​​​/ Edited by Comrie B., Corbett G.. - London, New York: Routledge, 1993. - S. 597. - ISBN 0-415-04755 -2 .
  4. ↑ Ermakova M. I. Role literárních jazyků Serboluzhitsky ​​při formování kultury Serboluzhichans během období národního obrození // Literární jazyky ​​v kontextu kultury Slovanů. - 2008. - S. 119 .
  5. ↑ Ench G., Nedoluzhko A. Yu., Skorvid S. S. Serboluzhitsky language . — S. 7.  (Přístup: 28. července 2012)
  6. ↑ Stone G. Sorbian (Upper and Lower) // The Slavonic Languages ​​​​/ Edited by Comrie B., Corbett G.. - London, New York: Routledge, 1993. - S. 682. - ISBN 0-415-04755 -2 .
  7. ↑ Suprun A.E. Serboluzhitsky jazyky ​​// Úvod do slovanské filologie. - Minsk, 1989. - S. 76-81.  (Vstup: 28. července 2012)
  8. ↑ Ermakova M. I. Role literárních jazyků Serboluzhitsky ​​při formování kultury Serboluzhichans během období národního obrození // Literární jazyky ​​v kontextu kultury Slovanů. - 2008. - S. 116-117 .
  9. ↑ Schaarschmidt G. Historická fonologie horních a nižších lužickosrbských jazyků . - Heidelberg: Universitätsverlag C. Winter, 1997. - S.  17 . — ISBN 3-8253-0417-5 .
  10. ↑ Ench G., Nedoluzhko A. Yu., Skorvid S. S. Serboluzhitsky language . — S. 8.  (Přístup: 28. července 2012)
  11. ↑ Ermakova M. I. Serboluzhitsky psaní památek a historická dialektologie jazyka Serboluzhitsky // Studie slovanské dialektologie. 4: Dialectologia slavica. Sbírka k 85. výročí Samuila Borisoviče Bernsteina / Klepikov G.P. - M . : Indrik, 1995. - S. 89-91. — ISBN 5-85759-028-0 .

Literatura

  1. Mucke KE Historische und vergleichende Laut- und Formenlegre der Niedersorbischen (Nieder-laesetzisch-wendischen) Sprache. Mit besonderer Berücksichtigung der Grenzdialecte und des Obersorbischen. — Lipsko, 1891.
  2. Sorbischer Sprachatlas. 1-14. — Bautzen: Deutsche Akademie der Wissenschaften zu Berlin. Institute fur sorbische Volksforschung, 1965-1993.