Laicismus (z řec . λαός lid , lat. laicus nepatřící ke kněžství , nevzdělaný , a francouzsky laïcité lit. sekularita , bezbožnost , odkud adj. francouzsky laïque secular [ 1] ) je francouzské hnutí za sekularizaci veřejného života země; proces, ve kterém náboženská dogmata , instituce a praktiky ztrácejí svůj dříve velký význam v životě společnosti.
Hlavním požadavkem laiků je eliminace vlivu náboženství v různých sférách společnosti . V širokém slova smyslu je laicismus hnutí za osvobození společnosti od vlivu náboženství a vytvoření sekulárního státu .
Samotný koncept laicismu se vlastně neliší od sekularizace, má však velké národní specifikum. Termín laicismus je nejrozšířenější ve Francii, stejně jako v dalších frankofonních zemích a regionech ( Belgie , Švýcarsko , Kanada ), kde jsou principy laicismu často citovány jako odůvodnění zákazu používání jakýchkoliv vyslovených náboženských symbolů ve vzdělávacích institucích. (to platí jak pro vystavování křesťanských křížů , tak pro nošení hidžábu nebo závoje muslimy na veřejných místech). Jedním z hlavních ztělesnění myšlenek laicismu ve Francii je zákon o oddělení církví a státu z roku 1905.
Myšlenky laicismu měly významný dopad na revoluční myšlenky ve Francii, v Quebecu během Tiché revoluce , stejně jako v Turecku v první polovině 20. století, kdy si Mustafa Kemal stanovil za cíl přeměnit zemi v sekulární stát . .
Je pozoruhodné, že ve většině zemí severní Evropy a Ameriky není zobrazování konzervativních náboženských symbolů zakázáno, ale naopak je často podporováno. Částečně je to způsobeno tím, že segregace různých etnických a náboženských skupin je v nich tradičně častější ve zvláštních čtvrtích (přibližujících se ghettu ), které mají vlastní etnické školy, obchody atd., kde představitelé určitého náboženství tvoří až 90% a více obyvatel, a proto se demonstrace jejich symbolů stává vlastně vnitřní záležitostí komunity a nezpůsobuje žádné stížnosti jiných komunit, které se navzájem málo překrývají.